Znepokojení Češi

11. července 2008, 16:09 - Čestmír Klos
11. července 2008, 16:09

Šetření Centra pro výzkum veřejného mínění odhalilo nespokojenost s ekologií

V Česku převažuje podíl osob, které se domnívají, že zdejší ekologická situace je špatná. Vyplývá to z postupně zveřejňovaných výsledků květnového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). V ochraně životního prostředí nedůvěřuje krokům vlády ani parlamentu šest z deseti dotázaných. Z hlediska ekologického dopadu hodnotili lidé velice negativně všech deset položek, které jim výzkumníci předložili. Přesto si životní prostředí dosud drží páté místo ve spokojenosti občanů v přehledu různých oblastí veřejného života, jak odhalil jiný takřka souběžný výzkum CVVM. Tam se spokojenost se životním prostředím sklonila jen před rostoucí rozmanitostí nabídky zboží, rozmachem kultury a rozvíjením vztahů se zahraničím. A příznivým hodnocením respondentů předstihla dokonce nekonfliktní vědu a výzkum, dopravní obslužnost a členství České republiky v Evropské unii. Detailnější pohled na získaná procenta možná osvětlí jistý nesoulad mezi výsledky obou výzkumů. Hodnocení spokojenosti s různými oblastmi života totiž připustilo odpověď „tak napůl“. Ta v případě životního prostředí umožnila uniknout před přímou odpovědí více než 40 procentům dotázaných. Velmi spokojených byla totiž jen čtyři procenta a spíše spokojených 39 procent, tedy o něco méně než nerozhodnutých. A proto vlastně o výsledku rozhodovali nerozhodnutí. O to víc je třeba vnímat kritické memento, vyplývající ze speciálního výzkumu, zaměřeného na životní prostředí. Může upozornit na nezdravé trendy, a to u většiny z jedenácti sledovaných oblastí.

Šlendrián nejen v dopravě

Přetížení životního prostředí silniční dopravou se nelíbí 92 procentům dotázaných. Přitom 58 procent to považuje za velice vážné riziko. Občanům se nelíbí ani chování podniků k životnímu prostředí. Nedůvěřuje jim 82 procent dotázaných a plná třetina je podezírá ze škodlivého působení. Přitom postihy za porušování životního prostředí jsou pro více než tři čtvrtiny lidí zcela nedostatečné. Zhruba ve stejném poměru vnímají lidé nešetrnost k přírodním plochám při výstavbě. Velmi negativně vnímají lidé rovněž dopad těžby nerostných surovin na životní prostředí. O negativním působení těžby jsou přesvědčeny takřka tři čtvrtiny dotázaných a opačný názor zastává pouhých osm procent respondentů. Skoro pětina dotázaných Čechů však nevěděla, jak na tuto otázku odpovědět. Sedm z deseti občanů soudí, že špatné poměry panují i v souvislosti s dopadem těžby dřeva. Téměř dvě třetiny respondentů nejsou spokojeny s přísností zákonů na ochranu životního prostředí. Z tabulky ovšem nelze vyčíst, zda někomu nepřipadají přísné až příliš. Nicméně z kontextu ostatních deseti odpovědí lze předpokládat, že lidem schází spíš legislativa ve prospěch životního prostředí. Více než pětina odpovídajících si oproti tomu myslí, že ekologická legislativa je v pořádku.
Velmi pozoruhodné výsledky poskytly dvě otázky na šetření surovinami a energií. Tři pětiny lidí jsou přesvědčeny, že naše výrobní podniky neberou úspory energií a surovin vážně a jen čtrnáct procent dotázaných zastává opačný názor. Překvapivě tvrdé názory jsou i na to, jak šetří surovinami a energiemi sami občané. Kritických skeptiků do vlastních řad je 57 procent, skálopevně odhodlaných ještě dvanáct procent navíc. Skoro tři čtvrtiny respondentů si tedy myslí o přístupech ostatních občanů k životnímu prostředí jen to špatné.

Sebereflexe? Sebechlácholení!

Překvapivě optimističtější výsledky vycházejí, hodnotí-li dotazovaní chování sebe sama a své rodiny. Plných 81 procent dotázaných uvádí, že třídí domovní odpad vždy nebo alespoň často. K vytřiďování nebezpečného odpadu, tedy baterií, plechovek po barvách či mobilů a dalších malých elektropřístrojů, se hlásí 71 procent respondentů. Vždy anebo často šetří energiemi a vodou takřka polovina domácností dotázaných osob. Žádné z těchto čísel ovšem neodpovídá skutečným výsledkům. V třídění domovního odpadu docilujeme jen asi 30 procent, ale značným dílem to závisí na zpoždění nabídky nádob na vytříděný odpad. Nicméně například plastů, jejichž sběr se díky atraktivním PET lahvím rozběhl takřka všude, se sebere sotva polovina. A mobily, baterky a další nebezpečné odpady navzdory velkým osvětovým akcím posledního roku stejně mizí převážně v černých popelnicích. Kam zmizela ona deklarovaná procenta?
Druhá polovina přiloženého grafu (viz Ekologické pnutí v domácnostech) oproti tomu uvádí až ostudně nízká čísla. Jestli i ta jsou optimisticky přestřelená, však nelze snadno ověřit. Nicméně výrobky šetrné k životnímu prostředí i dle deklarací nakupuje jen sedmnáct procent respondentů. Z toho jen pět procent pokaždé. A ani v době velkého zdražení pohonných hmot se nenašlo víc než dvanáct procent lidí, kteří se rozhodli vždy či alespoň často omezovat jízdu autem. Stejně malý podíl dotázaných nakupuje biopotraviny.
Zpracovatel této části výzkumu CVVM Michal Veselský srovnal letošní výsledky s hodnotami obdobných výzkumů v letech 2002 až 2007 a zjistil, že v otázce deklarovaného ekologického chování domácností nenastaly významnější posuny. Nicméně k třídění odpadů se v roce 2002 hlásilo 56 procent a letos už 81 procent. Zato šetření energiemi a vodou víceméně stagnuje a nákup šetrných výrobků od roku 2002 dokonce klesl ze 43 na 29 procent. Ani procento lidí, šetřících jízdy autem, nikdy nebylo nižší než letos.

Zdrženlivá aktivita

V konkrétních aktivních krocích ve prospěch životního prostředí však byli dotazovaní velice zdrženliví. Aktivit na ochranu přírody se zúčastnilo 35 procent dotazovaných. Podpořit petici na záchranu nějaké ekologicky významné lokality se odvážilo jen patnáct procent lidí, peníze na dobročinný účel v této oblasti věnovalo třináct procent dotázaných a jen desetina se pokusila ovlivnit rozhodování úřadů ve prospěch nějakého ohroženého místa. Zlomek lidí (šest procent) byl ochoten se za stejným účelem zúčastnit protestu nebo dokonce demonstrace. „Konkrétní strategie, jak ovlivnit otázky životního prostředí, je podmíněna generačně. Mladí lidé častěji tíhnou k tomu projevit svůj nesouhlas účastí na demonstraci. S přibývajícími roky naopak stoupá angažovanost formou petic, finanční podpory a ovlivňování úřadů,“ píše Veselský. A poznamenává: „I zde platí, že lidé s vyšším vzděláním se do ochrany životního prostředí zapojují častěji.“
Navzdory zdrženlivosti k vlastním aktivitám lidé chtějí žít ve zdravém životním prostředí. Uvedlo to 95 procent respondentů, pro 58 procent z nich to je podmínka klíčová a patří k pěti nejvýznamnějším pro život.

Ducháček to zařídí

Navzdory deklarované důležitosti role ochrany životního prostředí, převládá vůči ní mezi respondenty pasivita. „Ať to zařídí vláda a já bych za to neměl nic platit,“ to je většinový názor občanů. Vyslovily se tak tři čtvrtiny respondentů, 36 procent z nich zcela rezolutně. Poskytnout část příjmu na ochranu životního prostředí jsou však rozhodnuty jen čtyři procenta dotázaných, ochotu o tom uvažovat má dalších 32 procent. Se zvýšením daní kvůli této ochraně souhlasí jen tři procenta lidí, případný souhlas připojilo jen dalších 26 procent. Většina oslovených tedy s péčí o životní prostředí spoléhá jen na vládu. O to paradoxnější je, že z téhož výzkumu vychází vláda s velice slabým kreditem. Naprostá většina respondentů (61 procent) jí dává, stejně jako parlamentu, v péči o životní prostředí špatné hodnocení. Patnáct procent hlasů (u parlamentu sedmnáct) je dokonce nekompromisních. Hodnotitelé nešetřili ani ministerstvo životního prostředí, přidělili mu 48 záporných bodů, z toho třináct „natvrdo“.
Mnohem větší důvěře než státní instituce se těší nevládní organizace. Proti 24 špatným procentním bodům dostaly 53 dobrých. Nicméně ani jejich příklad nevybudil respondenty výzkumu k jejich vyšší vlastní aktivitě.

Graf 1:
Horká témata
Hodnocení ekologické situace v ČR (v %)

0 20 40 60 80 100

Velmi špatná
Spíše špatná Spíše dobrá Velmi dobrá
Neví

Zatížení životního prostředí (ŽP) silniční dopravou
Chování podniků k ŽP
Postih těch, kdo poškozují ŽP
Šetrnost k přírodním plochám při výstavbě
Dopad těžby nerostných surovin na ŽP
Chování občanů k ŽP
Dopad těžby dřeva na ŽP
Úspornost spotřeby surovin a energií ve výrobě
Přísnost zákonů na ochranu ŽP
Úspornost spotřeby surovin a energií občany

Graf 2:
Ekologické pnutí v domácnostech
Chování obyvatel k životnímu prostředí (v %)

42 81 39 71 11 48 5 29 3 12 1 12

Vždy
Často

Třídí odpad
Třídí nebezpečný odpad
Šetří energie a vodu
Kupují výrobky šetrné k ŽP
Omezují jízdu autem
Kupují biopotraviny

Graf 3:
My nic - odpovědnost má vláda
Jak řešit ochranu životního prostředí (v %)

36 74 4 36 3 29

Rozhodně souhlasím
Spíše souhlasím
Ať ji řeší vláda
Podpořím ji částí příjmu
Souhlasím se zvýšením daně

Souvislosti
Většina lidí dotázaných v průzkumu se domnívá, že situace všech deseti předložených námětů z ochrany životního prostředí je špatná.
Přesto kladou životní prostředí mezi pět oblastí, s nimiž jsou nejvíce spokojeni.
Zdravé životní prostředí kromě toho lidé řadí k pěti důležitým životním hodnotám.
K ceněným kvalitám patří dostupnost volné přírody (87 procent), kvalita pitné vody (73), čistota okolní přírody (71) a čistota ovzduší (60).

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče