Změní se ČEZ na dvojčata?

24. března 2003, 00:00 - Dušan Šrámek
24. března 2003, 00:00

Liberálové na privatizační chuť vlády příliš nesázejí Privatizace Českých elektrárenských závodů se nepovedla.Vládě Miloše Zemana se nakonec nepodařilo prodat ČEZ za stanovenou cenu. Přesto by mělo k privatizaci nakonec dojít. Určitou cestu, kterou vláda zatím neakceptovala, ukazuje například studie Liberálního institutu.

Liberálové na privatizační chuť vlády příliš nesázejí

Privatizace Českých elektrárenských závodů se nepovedla.Vládě Miloše Zemana se nakonec nepodařilo prodat ČEZ za stanovenou cenu. Přesto by mělo k privatizaci nakonec dojít. Určitou cestu, kterou vláda zatím neakceptovala, ukazuje například studie Liberálního institutu.

Privatizaci energetických společností je potřeba provést co nejrychleji, aby byla zajištěna konkurenční struktura energetického sektoru. S ohledem na rychlost by měly být energetické společnosti prodány bez jakýchkoli podmínek a záruk. Je to logický požadavek. Právě nejrůznější podmínky, které si stát stanovil, se stávají brzdou efektivního prodeje. Nemluvě o tom, že se stávají problémem při konkrétním uplatňování při změněných tržních podmínkách, které nebyly známy v okamžiku plánování dané akvizice.

Co by podmínkou privatizace být nemělo

Nesmyslnou podmínkou byl v případě neúspěšné privatizace ČEZ požadavek na stabilní odběr hnědého uhlí. Privatizace by rovněž neměla řešit otázky sociální, takže by neměla být vázána například na zachování určitého počtu pracovních míst. Stejně tak by neměly být do ceny zahrnuty požadavky na rekultivaci půdy po zrušení hnědouhelných dolů. Staré ekologické zátěže ostatně mají řešit prostředky z FNM. Problémem nejsou jenom podmínky privatizace, ale i nejrůznější záruky. Ty totiž nejenom že mohou způsobit nerovnováhu na trhu, ale mohou se dostat přímo do střetu se zákonem o veřejné podpoře. Každé řízení na toto téma, které probíhá před antimonopolním úřadem, pak prodlužuje celý privatizační proces, v případě negativního posouzení pak může antimonopolní úřad celou privatizaci zastavit. Jedinou akceptovatelnou podmínkou privatizace by mohl být prodej mimo státy s bezpečnostními riziky, tedy státy spojovanými s podporou mezinárodního terorizmu, či státy, kde doposud nejsou vybudovány tradiční demokratické a tržní struktury.

Základním aspektem má být cena

Skutečným kritériem pro prodej má být podle expertů z Liberálního institutu cena bez jakýchkoli dalších svazujících podmínek. Na druhé straně ale maximalizace ceny nesmí být cílem privatizace. Tento zdánlivý rozpor lze vysvětlit tak, že trh sám, a ne stát, je schopen adekvátně ocenit privatizovaný subjekt. U ČEZ k tomu ale přistupuje problém jaderné elektrárny Temelín. V Temelíně bylo proinvestováno více než sto miliard korun. Spor se nyní vede o to, zda cena má tyto „utopené náklady“ odrážet, nebo pomíjet. U hnědouhelných společností by se mělo přistoupit k privatizaci co nejdříve a najednou.

Dvě konkurenční poloviny

Kardinální otázkou ovšem je, v jaké formě bude privatizován ČEZ a co vše by měla jeho privatizace zahrnovat. V současné době existují tři základní scénáře privatizace ČEZ. Prodej 15 % akcií na veřejných trzích hned a prodej 51 % za několik let strategickému investorovi. Liberální institut by preferoval zrcadlové rozdělení ČEZ na dvě přibližně stejně velké části. Každá z nich by dostala po dvou distribučních společnostech a jedné jaderné elektrárně. I když by restrukturalizaci ČEZ neměl provádět stát, ale až nabyvatel, rozdělení ČEZ na dvě stejné konkurenční poloviny by zabránilo dominanci jednoho ze subjektů. A tím pádem tolik kritizovanému propojování ekonomických a politických struktur. Rozhodně by bylo rozpůlení ČEZ efektivnější a logičtější formou privatizace, než například „projekt JSS“, který počítá s rozdělením a dezintegrací na základě používaných paliv. I když privatizace by měla být základem, není samospasitelná a musí být provázena dalšími kroky. Především by měl být urychleně otevřen elektroenergetický trh, a to od příštího roku pro všechny zákazníky. V edle toho by bylo třeba zrušit jakákoli dovozní omezení pro elektřinu, zrušení povinného výkupu z privilegovaných (alternativních) zdrojů a různých dotačních programů pro tyto zdroje.

Liberálové vs. vládní realita

Návrhy Liberálního institutu jsou nepochybně maximalistické, alespoň viděno prizmatem současnosti. Otázkou je, zda současná vláda vůbec nalezne ochotu ČEZ, případně státní podíly v uhelných dolech, rozprodat. I když privatizaci není v programovém prohlášení vlády věnována prakticky ani řádka, není vyloučeno, že špatný stav státních financí vládu nakonec k privatizaci donutí, tak jako tomu bylo v privatizačních případech Zemanovy vlády. Rozhodně by už ale měly být další pokusy o privatizaci úspěšné. Každá nepovedená privatizace totiž znamená nejen minus v předpokládaném privatizačním výnosu, ale i znevážení vládních kroků.

Privatizace české energetiky by neměla být omezena zbytečnými podmínkami.

ILUSTRAČNÍ FOTO: ČTK

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče