Změna parcelních čísel přinesla beznaděj

14. června 2004, 00:00 - JAKUB TUREK
14. června 2004, 00:00

Potíže, se kterými si neví rady a se kterými jí nepomohli ani úředníci na katastru, má Miluna Tadičová z malé obce Vinoř u Prahy.Malý domek s parcelou u hlavní silnice koupil její otec v době druhé světové války, a to velmi výhodně. Pozemky byly totiž původně církevní.

**Potíže, se kterými si neví rady a se kterými jí nepomohli ani úředníci na katastru, má Miluna Tadičová z malé obce Vinoř u Prahy.

Malý domek s parcelou u hlavní silnice koupil její otec v době druhé světové války, a to velmi výhodně. Pozemky byly totiž původně církevní. Těsně před válkou na konci třicátých let minulého století byly přeparcelovány a prodány domkářům. Na katastru se to projevilo tak, že původní parcely vedoucí logicky vodorovně podél potoka v údolí byly rozkrájeny napříč. Tehdy nastal první zmatek, církevní půda nebyla v minulosti evidována tak přesně jako civilní a nové parcely se ne úplně přesně podařilo napasovat na původní církevní. Navíc dostaly parcely nová čísla.

Okupační němečtí úředníci, kteří přišli za války, byli sice důslední a evidenci pozemků brali z gruntu, ale vinořské parcely do konce války nestihli uvést do uspokojivého právního stavu. Pouze jim dali nová čísla, šlo tedy už o třetí přečíslování.

Po válce přišel národní správce, který ústně odsouhlasil místním usedlíkům, že jaký pozemek obhospodařují, ten je jejich. Zahrada pana Tadiče byla velká, a tak kus zůstával ležet ladem. Sousedé na něj vyváželi odpadky. Další potvrzení, které její otec dostal a které Miluna Tadičová pečlivě uschovává, je stvrzenka napsaná inkoustovou tužkou na pomuchlaný papír. Neumělá ruka tehdejšího předsedy místního národního výboru podepsala, že Tadičovi patří pozemek o uvedené rozloze a má uvedené parcelní číslo. Jenže rozloha s katastrem souhlasí jen přibližně a parcela byla v té době rozdělena na tři části s rozdílnými čísly, z nichž předseda dvě pominul.

Další doklady Miluny Tadičové pocházejí z dob socializmu, kdy se přestavovala místní silnice. Mapa ji ovšem zakresluje o pár metrůjinam, než kde ve skutečnosti je. To jí potvrdilo měření od geodetické firmy, kterou si objednala.

Otec Miluny Tadičové před pár lety zemřel a odkázal část parcely jejím dvěma bratrům a domek se zahradou určil v závěti pro ni. Určitě netušil, že jim dává danajský dar. Historie se k rodině vrací zadními vrátky. Ze zahrady část ukousli lidé, kterým bývalí sousedé prodali jejich parcelu. Argumentují pokračováním poválečného zvyku vyvážet na ni odpadky a tím pádem i nárokují část zahrady Tadičové.

„Několik let jsem se hádala na katastrálním úřadu, ale teď už nemám sílu,“ rezignuje Miluna Tadičová. Tím pro ni končí příběh o trojím přečíslování parcely, katastru a spravedlnosti. „Na právníka nemám a sama se v tom nevyznám.“

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče