Změna k lepšímu

16. dubna 2008, 14:54 - Dalibor Hanus
16. dubna 2008, 14:54

Nová zákonná úprava rozšiřuje prostředky k ochraně před diskriminací

Návrh zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (takzvaný antidiskriminační zákon) prošel Poslaneckou sněmovnou do druhého čtení v září minulého roku. A letos v březnu poslanci schválili takzvaný antidiskriminační zákon, přičemž k jeho přijetí nás nutí směrnice Evropské unie (konkrétně směrnice 2000/43/Evropského společenství , která zavádí zásadu rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ). V současné době probíhá schvalovací řízení v Senátu. Kdyby poslanci tento zákon neschválili, lze se domnívat, že by Evropská unie patrně začala vymáhat na České republice finanční pokutu.
Dnes jsou proti České republice vedena v oblasti rovného zacházení čtyři řízení kvůli porušování Smlouvy o založení Evropského společenství (ES). Z toho jsou dvě ve fázi formálního upozornění a dvě ve stadiu odůvodněného stanoviska, jež je posledním stupněm před žalobou vůči České republice podávanou Soudnímu dvoru ES. Evropská komise vytýká České republice například absenci nedostatečně podrobné definice diskriminace a nezačleňování směrnice o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků.

Obecná a konkrétní úprava

Zákaz diskriminace obecně stanovuje Listina základních práv a svobod ČR, v níž je ve třetím článku napsáno: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“ Podrobnější úpravy zákazu diskriminace včetně například sexuálního obtěžování byly v uplynulých letech začleněny do Zákoníku práce a mnoha dalších předpisů. V zákonné rovině ochranu před diskriminací částečně upravuje v oblasti pracovněprávní zákon o zaměstnanosti, zákon o vojácích z povolání a zákon o službě státních zaměstnanců. Ochranu před diskriminací také upravují mezinárodní úmluvy vypracované v rámci Organizace spojených národů, jimiž je Česká republika vázána.

Rozšíření diskriminačních důvodů

Současný návrh antidiskriminačního zákona oproti úpravě v Listině základních práv a svobod za prvé rozšiřuje výčet diskriminačních důvodů například o věk, manželský a rodinný stav, sexuální orientaci, pohlavní identifikaci, nepříznivý zdravotní stav, členství v odborových organizacích a jiných sdruženích a dokonce o vztah k osobě určité rasy či víry. Za druhé listina deklaruje zajištění základních práv a svobod orgány veřejné moci, kdežto nový návrh antidiskriminačního zákona přenáší zákaz diskriminace i téměř do všech soukromoprávních vztahů - zejména jde o přístup ke zboží a službám včetně bydlení, ale také o školství, zdravotnictví, činnost v profesních komorách a tak dále. Za třetí návrh antidiskriminačního zákona legalizuje možnost pozitivní diskriminace, tedy „většinového občana“ - podporuje například rovnoměrné zastoupení mužů a žen i pracovní začlenění mladých a starých lidí. Za čtvrté přenáší důkazní břemeno na žalovaného (tedy povinnost prokázat, že jsem něco neudělal) i do oblasti přijímaní do zaměstnání. V neposlední řadě bude mít veřejný ochránce práv k dispozici úředníky, kteří budou na dodržování zákona dohlížet a zpracovávat doporučení a stanoviska, případně provádět nezávislý výzkum.

Přechod důkazního břemene

Změnou, kterou veřejnost nejvíce sleduje, je přechod důkazního břemene. Dle současného Zákoníku práce musí již dnes zaměstnavatel prokazovat, že neznevýhodnil zaměstnance kvůli některému z diskriminačních důvodů. A to na rozdíl od všech ostatních soukromoprávních vztahů, v nichž žalující osoba musí prokázat své tvrzení - například, že ji někdo diskriminuje. Současný stav však nelze považovat za vyhovující, protože přechod důkazního břemene je v případě diskriminace z důvodu pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace omezen pouze na věci pracovní. Nevztahuje se tedy na uchazeče o zaměstnání - to znamená na situace, kdy v oblasti pracovního práva nastává diskriminační jednání nejčastěji. Přechod důkazního břemene v případě diskriminace kvůli pohlaví, národnosti nebo rasy nastává také v řízení ve věcech služebního poměru státních zaměstnanců, vojáků z povolání a také příslušníků bezpečnostních sborů.

Větší pravomoci veřejného ochránce práv

Česká republika je dle směrnic ES povinná pověřit konkrétní instituci, aby podporovala rovné zacházení a zajišťovala poskytování nezávislé pomoci obětem diskriminace při podávání návrhů na zahájení řízení z důvodu diskriminace. Dále by měla připravovat nezávislé studie o diskriminaci, zveřejňovat nezávislé zprávy a podávat doporučení ke všem otázkám, které s ní souvisejí. Působnost a pravomoc veřejného ochránce práv se tedy rozšíří natolik, aby mohl plnit všechny požadované funkce. Bude však také nutné rozšířit jeho působnost na všechny veřejnoprávní a soukromoprávní subjekty, jichž se týká rovné zacházení a ochrana před diskriminací.

Nová ustanovení

Návrh antidiskriminačního zákona je rozdělen do sedmi částí. První část se týká předmětu úpravy a jsou v ní vymezeny základní pojmy - rovné zacházení, přímá a nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování a odměňování. V šestém paragrafu navrhovaného zákona jsou vypočteny přípustné formy rozdílného zacházení a sedmý vymezuje pozitivní diskriminaci. Nově je zakomponována zásada rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků. Rozšířeny byly i prostředky k ochraně před diskriminací - upuštění od ní, odstranění jejích následků, přiměřené zadostiučinění a také právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Návrh zákona také upravuje kompetence právnické osoby založené kvůli ochraně práv obětí diskriminace.
Od 1. ledna 2007 upravuje povinnost zajišťovat rovné zacházení Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.), který však již byl připravován tak, aby byl provázaný s ustanoveními antidiskriminačního zákona. Kvůli odstranění duplicity Zákoník práce stanovuje pouze obecnou povinnost zaměstnavatele dodržovat zásadu rovného zacházení. V záležitosti konkrétních definic a postupů pak Zákoník práce odkazuje na zvláštní právní předpis, kterým by měl být antidiskriminační zákon.
Návrh antidiskriminačního zákona také novelizuje ustanovení paragrafu 133a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, který nově definuje přechod důkazního břemene. Žalovaný bude napříště povinen prokázat, že nenastala přímá, nebo nepřímá diskriminace (význam a meze tohoto postupu stanovil Ústavní soud ve svém nálezu č. 419/2006 Sb.).

Souvislosti

Návrh antidiskriminačního zákona prvé rozšiřuje výčet diskriminačních důvodů.
Přenáší zákaz diskriminace téměř do všech soukromoprávních vztahů.
Legalizuje možnost pozitivní diskriminace.
Přenáší důkazní břemeno na žalovaného i do oblasti přijímaní do zaměstnání.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče