Změn k lepšímu je minimum

29. května 2006, 00:00 - KRISTÝNA DUŠKOVÁ, PETR KUČERA
29. května 2006, 00:00

CO PŘINÁŠÍ NOVÝ ZÁKONÍK PRÁCE Je rozhodnuto: Poslanci přehlasovali prezidentské veto zákoníku práce. Podnikatelé se nyní obávají, co je od ledna 2007 čeká. Vedle několika změn k horšímu však zákon přináší i pozitivní změny.

CO PŘINÁŠÍ NOVÝ ZÁKONÍK PRÁCE Je rozhodnuto: Poslanci přehlasovali prezidentské veto zákoníku práce. Podnikatelé se nyní obávají, co je od ledna 2007 čeká. Vedle několika změn k horšímu však zákon přináší i pozitivní změny.

Zaměstnavatelé od nového zákoníku práce požadovali samostatnou, komplexní, jednoduchou a srozumitelnou základní pracovněprávní úpravu, která by obsahovala jak moderní trendy a příslušné evropské normy, tak i zkušenosti a poznatky z praxe.

„Tento požadavek však nebyl naplněn. Zákoník je zcela nepřehledný, zbytečně rozsáhlý a v mnoha případech nesrozumitelný,“ říká prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl. Vážné výhrady má také Hospodářská komora České republiky, další zaměstnavatelské svazy či pravicové strany. Zákoník podle nich snižuje konkurenceschopnost firem, zvyšuje náklady zaměstnavatelů, a ve svém důsledku tak poškodí lidi, kteří práci marně shánějí.

NENAPLNĚNÁ OČEKÁVÁNÍ Zákoník sice oproti dosavadnímu stavu dává o něco větší prostor pro smluvní volnost pracovněprávních vztahů, k očekávanému posunu však podle Míla nedochází. „I nadále převažují ustanovení kogentní povahy, která vylučují možnost smluvního ujednání,“ vysvětluje. Snaha o liberalizaci navíc nevycházela z požadavků praxe, takže firmám přinese další administrativu, finanční zatížení a další problémy. Příkladem je třeba ustanovení, že pracovní smlouva musí být vždy písemná, i když je pracovní poměr sjednán na dobu kratší než jeden měsíc. „Zákoník přináší celý katalog dalších povinných písemných informací,“ říká Míl. Svazu průmyslu a dopravy se nelíbí ani skutečnost, že nový zákoník nadále výrazně preferuje postavení odborových organizací. Dosavadní právní úpravu totiž přebírá téměř beze změn, přestože je v převážné většině přežitá. Jak jsme již několikrát psali, velká část podnikatelů považuje zákoník za socialistický a chránící práva zaměstnanců na úkor zaměstnavatelů. Podnikatelé si myslí, že norma brání tržnímu utváření mzdy a posiluje moc zaměstnanců i odborářů. Odborníci také upozorňují, že větší sešněrování pracovního vztahu povede ke zvýšení nezaměstnanosti a k růstu práce načerno. CO NENÍ ZAKÁZÁNO, JE DOVOLENO Nový zákoník práce měl reagovat na změny, které přinesla tržní ekonomika. Daleko větší prostor měla dostat možnost smluvního vyjednávání jak o výši platu, tak i o dalších podmínkách. „Chceme eliminovat zažité rovnostářství mezi zaměstnanci,“ sliboval před více než rokem ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Zatímco principem dosavadního zákoníku práce je „co není dovoleno, je zakázáno,“ po přijetí nového zákona to bude přesně naopak: Co není zakázáno, je dovoleno. Hlavním smyslem zákazů přitom zůstává ochrana slabší strany vztahu, tedy zaměstnanců. „Dosud platilo, že smlouvy, dohody a další ujednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, které zákoník práce neupravuje, jsou zakázány. Nová kodifikace pracovního práva v tomto ohledu zavádí princip opačný, který by měl být pružnější a schopný reagovat na potřeby praxe,“ vysvětluje právník Ján Matejka, vedoucí oddělení soukromého práva v Ústavu státu a práva. Podnikatelské svazy však namítají, že deklarovaný princip smluvní svobody je neadekvátně omezován. Svoboda smluvních vztahů je prý jen zdánlivá. OKLEŠTĚNÁ SMLUVNÍ SVOBODA Výjimek z principu smluvní volnosti je prý v zákoně tolik, že se o svobodě hovořit téměř nedá. „Zákoník není liberální ani náhodou. Sice zásadu smluvní svobody nejprve deklaruje, ale následně pak v dalších desítkách paragrafů všechno zakazuje. A jsme tam, kde jsme byli. Je to jako by vám současný zákoník dovolil, že smíte jenom sedět, zatímco nový vám zakáže stát, chodit a ležet. Návrh není ani moderní. Je ušitý na míru práce u pásu nebo u soustruhu,“ tvrdí Alena Páralová, poslankyně za ODS a stínová ministryně práce a sociálních věcí. „Návrh obsahuje spoustu povinností, které zejména malým a středním firmám přinášejí vážné problémy. Vláda říká, že tam, kde není zákaz, je vše ponecháno na volnosti smluvních vztahů. Podle mých informací 385 z 395 paragrafů dává povinnosti krok po kroku v každém detailu zaměstnavatelům a zbylých patnáct je dává zaměstnancům. Nezbývá ani jeden paragraf na volné smluvní úpravy,“ domnívá se předsedkyně senátního sociálního výboru Alena Palečková (ODS). „Ale to je přece naprosto logické, protože zaměstnavatel je na tom pracovišti pánem a on je nadřízen zaměstnanci. Čili všechno ostatní, co není ošetřeno v zákoníku práce, tak ten zaměstnavatel nařizuje. Zaměstnanec zaměstnavateli nic nařídit nemůže, takže společnost musí prostě nastavit pravidla,“ reaguje na to senátorka Alena Gajdůšková (ČSSD). PŘESČASY: NAKONEC BEZE ZMĚN Podle informací Profitu se původně zvažovalo úplné zrušení možnosti zaměstnavatele nařídit práci přesčas, tedy bez souhlasu zaměstnance. Schválený zákoník se nakonec ale téměř neodlišuje od dosavadní úpravy: I nadále je uvedeno, že práci přesčas je možné konat jen výjimečně. Zaměstnavatel ji může nařídit jen z vážných provozních důvodů, přičemž ani tehdy nesmí nařízené přesčasy u zaměstnance činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Celkový rozsah nařízených přesčasů nesmí činit v průměru více než osm hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Právě poslední ustanovení se zaměstnavatelům nelíbí: „Pokud by nebylo umožněno používat jiné období u rozsahu práce přesčas zaměstnavatelům, u nichž odborová organizace nepůsobí, docházelo by na trhu k diskriminaci těchto zaměstnavatelů, nejčastěji malých a středních firem. Paradoxně by pak musel zaměstnavatel nutit zaměstnance stát se členy odborů, protože potřebuje uplatnit delší období pro vymezení konta pracovní doby,“ podotýká jednatel ostravské společnosti Job Centrum Radovan Burkovič. MOC ODBORŮ JEŠTĚ VZROSTE Na stránkách Profitu jsme už několikrát informovali, že připravovaný zákoník ještě posílí dosavadní moc odborů. „Ty by mohly zastupovat i zaměstnance, kteří nejsou jejich členy, a to i ve zcela individuálních otázkách,“ upozorňuje Palečková. „V dnešním globalizovaném světě se stále zvyšující konkurencí, spoléhající se především na iniciativu a svobodu vztahů, působí tento návrh jako relikt z doby dávno minulé,“ domnívá se předseda horní komory parlamentu Přemysl Sobotka (ODS). Podle předsedy ústavní komise Senátu Jiřího Stodůlky (KDU-ČSL) je protiústavní pasáž, podle níž by kolektivní smlouvu mohla uzavřít jen největší odborová skupina. Odborová Federace strojvůdců kvůli tomu nedávno i stávkovala. V rozporu s ústavou je podle Stodůlky i ustanovení, podle nějž by odbory měly kontrolovat bezpečnost práce a při ohrožení rozhodovat o zastavení výroby. „Zákoník uvádí, že odborové organizace jsou oprávněny zakázat práci přesčas a v noci, která by ohrožovala bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců. To je tak široké ustanovení, že tam lze pojmout téměř všechno. Půjde tedy zastavit práci, pokud se odborářům zrovna bude chtít spát, protože t
o taky může ohrožovat bezpečnost a zdraví při práci. To je neskutečně gumový paragraf, který jde zneužít opravdu obrovským způsobem a nikdo s tím nic neudělá,“ varoval Stodůlka. Zastavit práci podle něj může jedině majitel firmy, třeba na požádání odborů. Obavy z dalšího nárůstu vlivu zaměstnanců ve firmách posílila už letošní takzvaná informační novela, která zpřísnila povinnost zaměstnavatelů informovat své pracovníky o ekonomické situaci a strategii podniku. (Podrobněji jsme o této málo známé novince psali v Profitu č. 12/2006).
FUNKCIONÁŘI NA VĚČNÉ ČASY Podnikatelům se nebude líbit ani ustanovení, které chrání odborové funkcionáře před výpovědí: „Jde-li o člena orgánu odborové organizace, který působí u zaměstnavatele, v době jeho funkčního období a v době jednoho roku po jeho skončení, je k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatel povinen požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas,“ stanoví nově přijatý zákoník. „Když někdo byl před rokem třeba místopředsedou místních miniodborů, nemůžete ho propustit, pokud k tomu nedá souhlas odborová organizace,“ vysvětluje Petr Mach, výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku. Navzdory této skutečnosti odboráři prohlašují, že nová úprava pracovněprávních vztahů prospěje oběma stranám a tedy i zaměstnavatelům. „Zákoník práce neposiluje moc odborů. Jde pouze o jedno ustanovení, které je v této souvislosti napadáno a týká se umožnění účasti na školeních pořádaných odborovou organizací,“ tvrdí Josef Středula, předseda Odborového svazu KOVO. KLADEM JSOU KONTA PRACOVNÍ DOBY Zákoník nicméně přináší také několik změn k lepšímu. K vítaným novinkám patří hlavně takzvaná konta pracovní doby. Umožní přidělovat zaměstnancům práci podle aktuální potřeby firmy - v době s množstvím zakázek třeba 12 hodin denně, jindy naopak pouze čtyři hodiny. Tento krok by měl přispět k přirozenému zániku švarcsystému. Cílem je tedy praktičtější rozdělení pracovních povinností. Zaměstnavatelé mohou upravit stanovenou týdenní pracovní dobu svých pracovníků a zároveň jim vyplácet stálou mzdu. „Zaměstnavatel, který má nerovnoměrně vytížené zaměstnance v průběhu roku, může díky kontům pracovní doby zaměstnancům vyplácet konstantní mzdu s tím, že v pracovních špičkách bude pracovní doba delší, a mimo tyto špičky naopak kratší,“ vysvětluje Matejka. Znamená to ale zároveň, že firmy musí vést evidenci na účtu pracovní doby a účtu mzdy. Páralová z ODS konta pracovní doby vítá, ale zároveň upozorňuje na další možný nedostatek. „Kupříkladu v zemědělství se odpracuje více hodin v létě a méně hodin v zimě. V novém zákoníku je ale bohužel možnost využití tohoto fondu pracovní doby podmíněna existencí kolektivní smlouvy. V podstatě ho lze tedy využít pouze tam, kde existují odbory,“ říká. Prospěšnost kont pracovní doby je jednou z mála záležitostí, na nichž se odboráři i podnikatelé shodnou. Každá ze stran má však drobné výhrady. Odborářům například vadí, že zákon neobsahuje ustanovení o takzvaných dlouhodobých kontech pracovní doby. „Tato konta by umožnila pružnější odchod do důchodu s využitím dlouhodobé ochrany takto odložených prostředků a přispěla by k plynulému zaučování např. na jejich místa nastupujících zaměstnanců,“ říká Středula. V Německu se stejný institut prý velmi osvědčil. PRUŽNĚJŠÍ POHYB PRACOVNÍCH SIL Přestože levice nechce ani slyšet o zavedení výpovědí bez udání důvodu nebo menším odstupném, přináší nový zákoník přece jen pár příjemných novinek i v této oblasti. Odpadne totiž takzvaná nabídková povinnost - tedy povinnost nabídnout (nebo dokonce zajistit) propuštěnému pracovníkovi jiné vhodné místo. Od tohoto zjednodušení si Škromachovo ministerstvo slibuje menší strach firem z přijímání určitých zaměstnanců, pomoci by měl i většímu uplatnění zdravotně postižených. Kompenzací však je zvýšení odstupného z dosavadního dvou- na trojnásobek měsíčního platu. Jednodušší bude i uzavírání dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Dosavadní limit 100 hodin za kalendářní rok se zvýší na 150 hodin. Původně se přitom uvažovalo, že místo současné dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce vznikne „dohoda o práci“ s celkovou hranicí 300 hodin. Naopak další zhoršení postavení hrozí studentům, pracujícím na brigádách. Jednatel společnosti Job Centrum Radovan Burkovič totiž upozorňuje na nové ustanovení zákoníku: „Délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit u zaměstnanců mladších 18 let 30 hodin týdně s tím, že délka směny v jednotlivých dnech nesmí přesáhnout šest hodin. Délka stanovené týdenní pracovní doby ve více pracovněprávních vztazích podle § 3 zaměstnance mladšího 18 let nesmí ve svém souhrnu přesáhnout 30 hodin týdně.“ Burkovič se obává, že lidé mladší 18 let si tedy nebudou mít šanci najít brigádu. „Je to léty prověřená praxe, žádné dohady,“ dodává. Upozorňuje přitom i na další paradox: „Zákon současně po studentech požaduje odpracovat při studiu minimálně půl roku za poslední tři roky, aby měli nárok na podporu v nezaměstnanosti. (Podrobný komentář Radovana Burkoviče k jednotlivým ustanovením nového zákoníku práce jsme přinesli v Profitech č. 50/2005, 1/2006 a 2/2006.) STEJNÝ PLAT ZA STEJNOU PRÁCI Vedle zásadních změn obsahuje nový zákoník množství dalších novinek. „Změny se často týkají samotné terminologie. Například pojem zmetek je nahrazen výstižnějším pojmem vadný výrobek,“ říká právník Matejka. K důležitým změnám patří i zdánlivě neškodné nařízení „vyplácet stejný plat za práci stejné hodnoty a stanovovat plat podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce“. Tuto povinnost považují někteří odborníci za překážku smluvní volnosti a tržního utváření ceny. „Důsledky tohoto ustanovení mohou být nedozírné. Představme si, že by platilo nařízení, že se například cena oběda v restauraci má určovat podle hodnoty jídla, nějaký úřad by to kontroloval a soudy soudily. Teprve tímto ustanovením se zákoník stává v pravém slova smyslu komunistickým,“ vysvětluje Mach. Ministerstvo práce a sociálních věcí však poukazuje na skutečnost, že prakticky totožné ustanovení již řadu let platí v současném zákoně o mzdě: „Zaměstnancům, kteří vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, přísluší stejná mzda. Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejných nebo srovnatelných pracovních schopnostech a pracovní způsobilosti zaměstnance a při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce, a to v pracovním poměru ke stejnému zaměstnavateli,“ uvádí zákon č. 1/1992 Sb. * |PROTI EVROPSKÝM TRENDŮM Podle ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha patří Česká republika mezi země, kde je nejliberálnější pracovní právo v Unii. „Česko je hned asi na třetím nebo čtvrtém místě za takovými zeměmi, jako je Velká Británie nebo Irsko. Naopak pro zaměstnavatele, kteří působí například v Německu, v Rakousku, je daleko složitější a dražší ukončit pracovní poměr,“ podotkl Škromach během projednávání zákoníku v Senátu. Pravicoví senátoři ho však vzápětí upozornili, že právě tento zkostnatělý systém je příčinou evropské stagnace. „I staré státy Unie si již uvědomují, že flexibilita pracovního trhu je důležitou podmínkou prosperity země,“ připomněl šéf senátorů ODS Tomáš Julínek „Takzvaná Lisabonská strategie vyzývá k uvolnění pracovního práva, pohybu pracovních sil a podobně,“ dodal senátor Karel Tejnora.** |

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče