Zmatek kolem oxidu uhličitého

12. března 2008, 12:43 - Kerry Capell
12. března 2008, 12:43

Aby firmy pomohly...

Celý podtitul: Aby firmy pomohly kupujícím chovat se ekologicky, lepí na své výrobky emisní štítky s CO2. I pokud veřejnost bude schopná tyto informace vyhodnotit, pomůže to snížit emise skleníkových plynů?

Až příště budete v prodejně obuvi, vezměte si do ruky pár dřeváků nebo kožených vycházkových bot značky Timberland. Uvnitř, těsně u paty, najdete jednoduché číslo, které vám řekne, jak „zelená“ bota je. Toto číslo je vysvětlené na kartičce v krabici na obuv, kde je stupnice pro oxid uhličitý od nuly do deseti. Nula znamená, že při výrobě a dopravě boty bylo emitováno méně než 2,5 kilogramu CO2 a dalších skleníkových plynů. A desítka? To je obludných 100 kilogramů, tedy zhruba stejné jeho množství, jaké se vypustí, ujedete-li autem 380 kilometrů. Nový štítek vychází z jednoduchého předpokladu. Naše všední činnosti, ať už děláme palačinky nebo letíme tryskovým letadlem, jsou spojené se spalováním pohonných látek, při němž se uvolňují plyny, které přispívají ke globálnímu oteplování. Firma Timberland se domnívá, že kupující, kteří si změny klimatu uvědomují, si koupí obuv, jež jim pomůže snížit číslo odrážející jejich podíl na emisích CO2. A titíž zákazníci budou pociťovat větší věrnost značce, protože Timberland respektuje jejich přání. Taková čísla vystavuje na odiv 60 různých výrobků Timberlandu. Odrážejí jak „CO2 stopu“ bot, tak další faktory, například množství škodlivých chemikálií použitých při jejich výrobě. Firma Timberland plánuje, že do roku 2010 opatří štítky veškerou svou obuv a všechny své oděvy. A další společnosti jsou rozhodnuté ji následovat. Dle generálního ředitele Timberlandu Jeffreyho Swartze je cílem „vybavit spotřebitele co možná největším množstvím informací“.
Budou však kupující opravdu schopní takové informace vyhodnotit? A i pokud se tyto etikety uchytí, budou mít nějaký vliv na snižování množství skleníkových plynů? Odborníci mají na tyto otázky protichůdné názory. Vědci zabývající se klimatem poukazují na to, že je téměř nemožné zhustit složitosti uhlíkové chemie, výrobních postupů a řetězců dodávek do jednoho čísla - a jaký dopad všechny mají na globální oteplování. A diskutabilní je už sám nápad se o to pokoušet. Loni na jaře britská společnost Tesco, třetí největší maloobchodní firma na světě, ohlásila plány, že zveřejní, kolik CO2 se uvolňuje při výrobě, dopravě a spotřebě všech jejích 70 tisíc výrobků nabízených v regálech supermarketů. Proti tomuto plánu začali okamžitě halasně protestovat výrobci, kteří se domnívali, že břemeno měření emisí budou mít na svých bedrech. Globální ekologické skupiny prohlásily, že štítky budou odvádět pozornost od důležitějších firemních snah zlepšovat energetickou účinnost. První takové etikety, které se objevily v regálech obchodů, zákazníky naopak zjevně mátly, pokud nebyly součástí větší osvětové kampaně. „Aby se něco takového uskutečnilo, vyžaduje to vedení, angažovanost a tlak,“ tvrdí Edgar Blanco, výzkumník z Massachusettského technologického institutu (MIT), který emisní štítky s CO2 zkoumal. „Pravdou je, že nikdo neví, jak o tom poučit spotřebitele, nebo jak to bude fungovat.“ Skeptikové jsou určitě ve výhodě. Přesto mnoho kupujících dychtí pochopit, jaký dopad mají jejich aktivity na životní prostředí. V jednom průzkumu, který loni v létě provedla nezisková organizace AccountAbility, jež podnikům a vládám doporučuje udržitelné podnikatelské praktiky, téměř polovina z 2734 dotázaných amerických a britských spotřebitelů prohlásila, že chtějí vědět, které výrobky způsobují nejmenší škodu.

Úžasná spleť

Generální ředitel sítě Tesco sir Terry Leahy obrátil pozornost veřejnosti k emisním štítkům s CO2 v lednu 2007, kdy promluvil o označování všeho, co se prodává v obchodech této sítě podobné Wal-Martu - od sáčků petržele až po ploché televizory. „Zákazníci nám říkají, že chtějí naši pomoc, aby toho mohli dělat více v boji proti změně klimatu,“ prohlásil Leahy při ohlašování plánu. Úmyslem bylo, aby čísla na štítcích umožňovala kupujícím snadné porovnávání výrobků. Každé číslo vlastně představuje úžasnou spleť „vstupů,“ například kolik umělého hnojiva se musí vyrobit a rozházet, aby vyrostl trs petržele, jaké množství benzinu se použije na jeho dopravu z farmy a kolik elektřiny je třeba k výrobě plastových sáčků. Společnosti mají různé představy, jak tyto informace prezentovat. Firma Walkers, součást společnosti PepsiCo, zvolila přístup podobný Tesku. Z vlastní iniciativy opatřila své pětatřicetigramové sáčky s bramborovými lupínky se sýrovou a cibulovou příchutí jednoduchým štítkem s nápisem „75 gramů CO2“. Největší britský drogistický řetězec Boots loni zvolil odlišnou metodu. Při experimentu se štítky na svém šamponu Botanics použil ve svých prodejnách cedule, aby poskytl příslušné vysvětlení - stejně jako Timberland spoléhá na informační kartičky v krabicích s obuví.
Průkopníci jako Tesco a Boots chápou, že se teď v celé Evropě tvrdě bojuje proti emisím skleníkových plynů, a že nebudou-li se věnovat snižování emisí oxidu uhličitého, mohli by narazit na přísné předpisy. Od roku 2005 jsou největší znečišťovatelé ovzduší emisemi CO2 jako elektrárny a ropné rafinerie na území Evropské unie nucení omezovat skleníkové plyny. Očekává se, že letos v létě bude přijat návrh zákona o klimatické změně, díky němuž se Británie stane první zemí na světě, která zavede právně závazné cíle snižování CO2. Nový zákon, podle něhož by se britské emise měly do roku 2010 snížit o dvacet procent, rozšíří požadavek omezování emisí CO2 i na velké energeticky nenáročné podniky, například maloobchodní firmy, hotelové řetězce a banky. Pokud jde o maloobchodní společnost Marks & Spencer, ta má ambiciózní plán stát se do roku 2012 „CO2 neutrální“ a do zavážek posílat nulový odpad. Emisní štítky s CO2 byly logickým následkem tvrdého tažení proti skleníkovým plynům, které se také odehrává ve Washingtonu a hlavních městech mnoha států USA. Například firma Timberland naléhá na další výrobce obuvi, aby se dohodli na odvětvové normě. Avšak společnosti ubírající se touto cestou by se mohly poučit z problémů, na něž narazili průkopníci. Největší překážkou je to, jak se dobrat přesného množství emisí CO2 u různých druhů zboží, což je pracný postup, který může zpočátku stát u jedné položky deset a více tisíc dolarů. Ve většině zemí každý výrobce sám řeší, jak sbírat data, která se stanou číslem na štítku. Británie se pokouší debatovat o národní normě na měření skleníkových plynů spojených s každým výrobkem a každou službou za přispění neziskové organizace Carbon Trust financované vládou. To by mělo náklady na počítání emisí CO2 výhledově snížit. Norma by měla být hotová do června.
Dokonce i s normou může být počítání zapeklitě složité. Unilever, přední dodavatel výrobků pro domácnost do řetězce Tesco, řídí 260 továren v 70 zemích a pracuje s víc než deseti tisíci subdodavateli. V takovém dodavatelském řetězci je i štítkování jedné řady balených nudlí nepříjemná práce. Řekněme, že se Unilever rozhodne přesunout výrobu nudlí z Polska do jižního Walesu, aby ušetřil. Kvůli spotřebě pohonných látek a dalším faktorům má tato změna na skóre emisí oxidu uhličitého velký dopad, i když se používá stejný recept. Unilever se obává, že by od něj společnost Tesco mohla požadovat, aby u takových výrobků přepočítal stopu CO2 pokaždé, když přesune výrobu, což by mohlo být třeba i jednou týdně. Na požádání „bychom to nesvedli“, přiznává Gavin Neath, viceprezident Unileveru pro globální firemní odpovědnost. „Náš dodavatelský řetězec se neustále mění.“ Tesco připouští, že existují obtíže, které je třeba vyřešit. Jak uvádí David North, ředitel Teska pro záležitosti řízení: „Musíme dodavatele přimět, aby se s námi vydali na tuhle cestu. Jsme teprve na začátku.“ Jakmile jsou štítky nalepené, společnosti narážejí na to, že je těžké zjistit, zda jim spotřebitelé rozumějí. V průzkumu, který firma Walkers, součást společnosti PepsiCo, zadala průzkumné firmě Populus, polovina z tisíce dotázaných lidí uvedla, že je u nich pravděpodobnější, že si koupí výrobek se štítkem s emisemi CO2. Ovšem taková čísla, i když dobře myšlená, nemusejí být moc sdělná. „Co to znamená, řekne-li se, že sáček lupínků obsahuje 75 gramů CO2?“ ptá se Steve Howard, vrchní výkonný ředitel Climate Group v Londýně. „Mám doktorát v oboru ekologické fyziky a nic mně to neříká.“
U označování výrobků štítky je ještě jedna komplikace. Pokud maloobchodník zaměří pozornost spotřebitele na tuto jedinou věc, riskuje, že podkope další prodejní programy, které jsou také z oblasti sociální odpovědnosti. Když společnost Tesco předvedla svůj emisní program CO2, jako prozatímní krok podnikla to, že výrobky přepravované vzduchem opatřila nálepkami s letadélkem, aby kupující upozornila, že při přepravě bylo spáleno více pohonných hmot než u zboží přepravovaného lodí nebo nákladním automobilem. Oznámení ředitele Leahyho vyvolalo protesty vlád rozvíjejících se zemí včetně Ugandy a Keni, které se domnívaly, že plány Teska nespravedlivě trestají tamní výrobce. „V okamžiku, kdy se spotřebitelé na tuhle nálepku podívali, výrobky dostaly cejch,“ tvrdí Abraham Barno, keňský zemědělský atašé v Británii. Společnost Tesco slíbila, že bude s rozvíjejícími se zeměmi pracovat na propagaci jejich výrobků. Dle Hilary Bennové, britské ministryně životního prostředí, démonizace dovozů a současné upřednostňování v tuzemsku vyrobených potravin jsou v každém případě příliš zjednodušující. Studie ukázaly, že britská tuzemská výroba má velkou stopu CO2, protože Británie se značně spoléhá na umělá hnojiva. Výroba těchto umělých hnojiv pohltí mnohem více energie, než jaká se spotřebuje na malé africké farmě. A nerovnost trvá, i pokud se vezme v potaz palivo, které se spálí při tryskové přepravě zeleniny do Británie. Jedna studie odhadla, že spotřebitelský bojkot letecky dopravovaných afrických výrobků by celkové emise Británie snížil o méně než 0,1 procenta. „Potřebujeme zmenšit svou obrovskou stopu CO2. A nenutit Afriku, aby zmenšila svou nepatrnou stopu,“ prohlašuje Bennová. Navzdory polemice kolem označování zboží štítky a problémy s počítáním uhlíku zastánci včetně společnosti PepsiCo tvrdí, že existují velké vedlejší přínosy. V době, kdy barel ropy přijde na sto dolarů, chce být většina společností energeticky efektivnější a výpočet stopy CO2 je jedním z nejlepších způsobů, jak najít „žhavá místa“, kde se ve výrobní a distribuční síti plýtvá energií. Maloobchodní společnosti, jako jsou Tesco a Bolte, uvádějí, že budou se štítky s emisemi oxidu uhličitého dále experimentovat a sklízet všechny plody, které to bude přinášet. Některé jsou neočekávané. Společnost Boots loni provedla podrobnou dvouměsíční analýzu stopy CO2 svých šamponů včetně toho emitovaného při jejich výrobě i použití. Společnost přišla na to, že může snížit stopu při výrobě o dvacet procent, bude-li mýdlem plnit recyklované láhve a udělá několik dalších zlepšení v balení a přepravě. Největší složkou v celkovém množství vypočítaných emisí oxidu uhličitého je však dle jejího zjištění objem horké vody, kterou lidé používají při sprchování. Loni v létě vyvěsila v 250 svých prodejnách cedule. Pokud vám opravdu záleží na vaší stopě CO2, bylo na ní napsané, používejte při mytí vlasů chladnější vodu.

Praporek s. 54:
Vědci tvrdí, že je téměř nemožné zhustit chemii CO2, klimatickou změnu a globální řetězce dodávek do jednoho čísla

Popisek s. 55:
Generální ředitel Leahy plánuje opatřit všechny výrobky v obchodech Tesco štítky s emisemi oxidu uhličitého

Boxu s. 55:
Počítání oxidu uhličitého
Na popud zákazníků začínají firmy měřit množství skleníkových plynů uvolňovaných při výrobě a distribuci svých výrobků

Ovocné pochoutky
Stopa CO2: 294 gramů
Údaj nově založené britské firmy Innocent, která vyrábí čerstvé džusy, zahrnuje emise vznikající při výrobě umělých hnojiv a pesticidů používaných v sadech, při dopravě výrobků do Anglie, plnění džusu do lahví a při rozvážení nápojů nákladními automobily do obchodů. Úpravou receptů a používáním recyklovaných lahví firma Innocent snížila toto číslo o sedm procent.

Obuv
Stopa CO2: různá
Loni začala firma Timberland dávat na některé své výrobky ekologický štítek Green Index. Stupnice od jedné do deseti zohledňuje tři faktory: množství skleníkových plynů emitovaných při výrobě a přepravě obuvi, použité škodlivé chemikálie a spotřebované neobnovitelné zdroje. Do roku 2010 bude tento štítek na veškeré obuvi a všech oděvech firmy Timberland.

Šampon
Stopa CO2: 148 gramů
Britský drogistický řetězec Boots zjišťoval čísla u jedné značky rodinného šamponu. Energie spotřebovaná při výrobě a dopravě výrobků byla nižší než ta, kterou zákazníci spotřebovali při mytí vlasů pod horkou vodou. Když loni na jaře firma Boots předvedla štítky v pilotním projektu ve 250 obchodech, vyvěsila cedule vyzývající zákazníky, aby používali chladnější vodu.

Bramborové lupínky
Stopa CO2: 75 gramů
Firma Walkers, součást společnosti PepsiCo, věnovala dva měsíce výzkumu štítků s emisemi oxidu uhličitého u svých bramborových lupínků se sýrovou a cibulovou příchutí. Zjistila, že farmáři používají energii k vlhčení brambor, protože dostávají zaplaceno za tunu a mokré brambory více váží. Firma Walkers snížila množství energie používané při výrobě lupínků o třetinu tím, že změnila způsob nákupu brambor.

Copyrighted 2008 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Jiří Kasl

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče