Zmáčknete ten knoflík?

05. května 2008, 15:08 - Martin Rychlík
05. května 2008, 15:08

Lauren Slaterová: Pandořina skříňka

[perex místo podtitulku]
Stojíte u pultíku. Před vámi, za skleněnou stěnou, je místnost podobná cele, uprostřed níž stojí křeslo. V něm se choulí připoutaný člověk. Říkejme mu Dirk, je vaším „žákem“. A vy? Vy jste pro tentokrát jeho „učitelem“… Na pultě v popředí je několik tlačítek označených čísly 15, 30, 45 a tak dále až k 450 voltům. U posledního je poznámka XXX. „Když udělá Dirk chybu (měl by přesně opakovat sled vámi čtených slov), musíte jej potrestat,“ říká vám profesor z prestižní Yaleovy univerzity, autorita, které se nedá odmlouvat. Vždyť vás předem ujistil, že nic zlého se vašemu studentíkovi nestane! Pokus začíná. Dirk chybuje; potrestáte ho? Věřte, že ano. A nejspíš zmáčknete i XXX – stejně jako dalších 62 procent lidí…

Tak nějak vypadaly experimenty Stanleyho Milgrama v roce 1961, jenž se pomocí tohoto podvodu v dějinách experimentální psychologie („elektrošoky“ byly fingované) pokusil vysvětlit, jak mohlo dojít k něčemu tak strašnému jako k vraždění za druhé světové války. Kontroverzní Milgram zkoumal fenomén poslušnosti vůči autoritám a zjistil, že záleží na síle situace. Každá dostatečně přesvědčivá konstelace může dohnat jakkoli slušné a vzdělané osobnosti k tomu, aby poslechly rozkaz, vzdaly se mravů a páchaly zvěrstva.
Čtení o psychologii a psychiatrii je přitažlivé, a co může být v oboru atraktivnější než desítka vybraných, často skandálních pokusů v dějinách těchto věd. „Vybrala jsem deset experimentů, které odvážně vyslovují ty nejsmělejší otázky. Kdo jsme? Co z nás dělá lidi? Jsme skutečně tvůrci svých životů? Co znamená být morální a svobodný?“ ptá se v úvodu knihy Pandořina skříňka její autorka Lauren Slaterová. Seznámí nás se slavnými pokusy podmíněného učení (Skinner), proč lidé nereagují na volání o pomoc (Darley, Latané), jak si zdůvodňujeme svá zklamání (Festinger), nakolik jsou doteky důležité pro lásku (Harlow), proč bylo slonům vstřikováno LSD a opice „šňupaly“ kokain (Alexander), jak lehce lze ošálit paměť (Loftusová) anebo kolik etických otázek klade v léčbě duševních chorob lobotomie (Moniz). Říznout do šedi, anebo neříznout? Klíčovými tématy knížky, jež je už sama o sobě experimentem, jsou svobodná vůle, konformita/poslušnost a vědecká etika.
Nebojte se nudné knihy. Autorka má doktorát z psychologie, další titul z literární teorie a řádnou porci talentu k tomu… Lekci z tvořivého psaní o vědě podává Slaterová zejména v kapitole věnované pokusům Davida Rosenhana, který se, ač zdráv, nechal s přáteli přijmout do mrazivých léčeben napříč USA. Tázal se, s jakou jistotou psychiatři rozpoznají zdravé od nemocných. Slaterová tu propojuje lékařskou mluvu s beletrií i vlastním „kontrolním“ pobytem v blázinci. „Působím jako psychotička?“ ptám se. Prohlíží si mě. Dlouho, opravdu dlouho si mě prohlíží. „Tak trochu,“ vyjádří se doktor konečně. „Působíte trochu psychoticky a hodně depresivně.“ Vtipně píšící žena začleňuje do textů i osobní charakteristiky vědců, jejich radosti i traumata, jež se na díle rovněž podílely. Její osobitý styl si pochopitelně vysloužil i kritiku z řad akademiků; prý je příliš čtivý a některé příběhy si autorka údajně přikrášluje.
„Samozřejmě jsem četla o klasických psychologických experimentech v akademických tiskovinách, většinou plných kvantifikovaných dat a sloupcových diagramů – a nějak jsem z toho byla smutná,“ vyznává se Slaterová. A pokračuje: „Bylo politováníhodné, jak byly tyto hluboce inspirativní a dramatické příběhy jako většina vědeckých informací redukovány a zploštěny, takže nedokázaly zachytit to, co dokáže jedině skutečné vyprávění – téma, přání, jednání, příběh, tedy vlastně to, co jsme.“ Nic skutečného se nedá vtěsnat do tabulek a grafů, tím spíše pokud jde o duševní pochody v onom jedenapůlkilovém šedém ořechu, který si tak strážíme. Intuitivně se však dá z Pandořiny skříňky vyčíst mnohé.

Lauren Slaterová: Pandořina skříňka. Největší psychologické experimenty 20. století, Praha – Argo, Dokořán 2008, 304 stran, 349 Kč

BOX (foto):
Lauren Slaterová, psycholožka, spisovatelka a matka dvou dětí. Napsala šest knih, jednu například o vlastní zkušenosti s antidepresivy Prozac (1998). Píše pro The New York Times či Elle. Její bestseller Pandořina skříňka se dočkal řady uznání. V Německu byl zvolen populárně-vědnou knihou roku 2005.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče