Zle je tak jako tak

08. listopadu 2007, 14:35 - (red)
08. listopadu 2007, 14:35

Kapitola CII

Hlídací psi v ČT * Boss je mrtev. Ať žije…! * Čunek bankéřem roku

Hlídací psi v ČT

Náhlý odchod Zdeňka Šámala z pozice ředitele zpravodajství České televize rovnou do Novy signalizuje, že chronická krize veřejnoprávního zpravodajství, tedy vztahu redaktorů ČT, vedení televize, politiků, vlivných lobbistů a mocných institucí zřejmě nebyla zažehnána.
Ředitel Jiří Janeček i Zdeněk Šámal měli přitom profesní kredit a přirozenou autoritu. Zdálo se, že tento tandem nejen uklidní situaci, ale stanoví průhledná pravidla pro výběr a zpracování zpravodajské agendy i pro časy budoucí. Udělali mnohé, vytvořili pro diváky širokou programovou nabídku, ale ve zmíněném punktu nedosáhli ničeho. Nikdy nebyla přijata pravidla garantující, že agenda zpravodajství bude chráněna před tlakem zvenčí, ale i zevnitř; proti tlaku politiků a jim nakloněných agentur, ale i proti případnému selhání redaktorů, kteří tlaku lobbistů občas také podlehnou.
Redaktoři, jejichž odborné znalosti jsou v mnoha případech často dost malé na to, aby se živili podnikáním, ale ambice mají dost velké na to, aby dělali jen podnikové referenty, zřejmě mnohokrát dostávají zásadní informace už prefabrikované a správně nasměrované. Veřejnost zdaleka netuší, jak výnosný může být obchod s odvysílanými, neodvysílanými nebo zmanipulovanými reportážemi. Jde tu o moc i peníze.
Politici dál prskají a otevřeně či zákulisně vyhrožují vedení televize, že nezjedná-li si v redakci pořádek, bude zle. Redaktoři dál tvrdí, že jsou pod cenzurním tlakem vedení televize. Takže zle je tak jako tak. Politici a vlivní lidé si jistě zaslouží investigativní pozornost reportérů vždy.
Háček je v tom, že hlídací psi demokracie sami sebe povýšili na jediné nezávislé autority, které určují, koho kousnou do zadku. Čí ruka ale drží jejich vodítko, je věc jiná. Janeček ani Šámal, byť mají zkušenosti a řídící mandát, nejen že nemohou, jak tvrdí redaktoři, být cenzory, ale nezabrání ani případné manipulaci. Etický kodex ČT učinil z vedení televize jen trpně přihlížející beránky. V případě, že by přece jen mohli mít pravdu, začnou chroničtí rebelové vykřikovat do světa, že nezávislost zpravodajství je opět ohrožena. A odborářský boss Dekoj se při té příležitosti umyje, hodí na sebe čistou košili a běží na kameru bránit svobodu slova a své kamarády reportéry. Koneckonců až do televizní krize se odborářům ani nesnilo o tom, že redaktoři ze strachu z postihu za nelegální obsazení zpravodajského velínu a zneužití vysílání ČT houfně vběhnou do Dekojovy náruče a stanou se z nich horliví odboráři. Nikoho zpravidla ani nenapadne zabývat se podstatou, všichni se semknou na obranu chudáků redaktorů.
Na obětním oltáři je pak pravidelně podřezáváno vedení, které za vysílání nese skutečnou odpovědnost. Je jedno, jestli hrdlo generálnímu řediteli alibisticky podřízne Rada České televize, jako se to blahé paměti stalo Jiřímu Balvínovi, nebo redaktoři, kteří vládnou zpravodajskou agendou. Vystupování některých redaktorů proti řediteli ČT je toho novým důkazem.
Janeček proto dnes není v lehké pozici při výběru Šámalova nástupce. Těch, kteří ovládají psaná i nepsaná pravidla zpravodajství, a zároveň jsou dostatečnou autoritou jak pro spacákové rebely, tak pro mocné této země, kteří nejsou pod vlivem lobbistů a prosadí potřebná pravidla zpravodajské agendy, na výběr mnoho není.
Vánoční betlém zpravodajství ČT se tedy může o Štědrém večeru opět rozzářit a redaktoři kdykoliv podpálí vánoční stromek televize, aby byl vidět z celé republiky. Ostatně alespoň budou mít o čem vysílat. Představte si ten spravedlivý hněv v očích Ivety Toušlové, když divákům oznamuje, že Janeček už není generálním ředitelem. Opustit milenku z revolučního spacáku se holt neodpouští.

Boss je mrtev, ať žije...!

To bylo radosti mezi odpůrci odborového bosse Jaromíra Duška, když si ho železniční odboráři zapíchli, jak je v Čechách staronovou tradicí, v jeho nepřítomnosti. Důležité ale je, co bude dál.
Odboroví pohrobci a otcovrazi totiž k překvapení všech zatím neoznámili, a jak se zdá ze strachu z nebožtíka, jehož skonem si nejsou zcela jisti, ani neoznámí, kdo bude novým bossem. Členská základna prostých železničních odborářů, vedení drah ani vláda tedy nevědí, kdo jim bude napříště vládnout a kdo bude jejich mocný soupeř. Bylo by divné vystoupit na střechu centrály na nádraží Praha-Holešovice a zvolat: „Boss je mrtvý, ať žije…“ A tak Dušek, zapíchlý-nezapíchlý, mrtvý-nemrtvý, dál obchází kanceláře vlivných, lobbuje sám za sebe a tváří se, že se vrátí. Vedle toho si užívá jako správný obarvený playboy klidného babího léta se svou přítelkyní, tu na golfových turnajích, tu na tenise nebo ve své vodní elektrárně.
Čert vem Duška, ale českou potměšilou radost z bossova pádu-nepádu a pocit náhlého klidu by rychle měla vystřídat obava z budoucnosti. Jakým směrem se vydá největší odborová centrála a kdo jí bude vládnout? Bude to otcovský typ dohlížející na oprávněné požadavky železničních zaměstnanců? Bude to další křikloun, demagog a kariérista, který se po zádech řadových odborářů vznese do nadoblačných výšin moci? Odtud se míří do levicových poslaneckých lavic nebo rovnou na lukrativní místa v administrativě EU.
Dušek takovou nabídku svého času také měl, ale nepřijal ji. Ať už to bylo pro sichr nebo skutečně uvěřil své bohorovné velikosti, měl v dané situaci možná smolíka. Bonita jména a vliv v Česku s pádem z výšin rychle klesá k nule. Pokud se Duškovi nepodaří zázračný comeback, může s ním být brzy amen. Zřejmě proto vsadili odboroví tichošlápci na vyčkávání, oddalování, mlžení, mlčení a nakonec na zapomnění.
Tím ovšem neřeší, kdo nahradí Duška. Ten sice lety zpanštěl a zpychl, ale tu a tam - díky svému podnikavému duchu - přece jen vnímal nutnost změn v Českých drahách. Očekávat, že nový odborový boss, vzešlý ze zatuchlých kanceláří Odborového svazu železničářů, bude mít vedle neovladatelné vůdcovské ambice také širokou podporu obrovské členské základny a navíc oproti Duškovi i manažerské schopnosti, by byla naivita hraničící s blbostí. Oborový odborník schopný ochránit zájmy železničářů, který však v řídicích strukturách Českých drah zároveň nezapomene na cestující a zákazníky, je holý nesmysl. Co tedy může očekávat náš cestující? Tradičně prdlačky!

Čunek bankéřem roku

Minulý týden se vyhlašovaly ceny soutěže MasterCard Banka roku. Škoda že organizátoři soutěže doposud nezařadili kategorii Privátní bankéř roku. Pokud to v příštím ročníku napraví, může kandidovat i lidovecký boss Jiří Čunek. Ten při své trapné obhajobě na otázku, čí byly miliony korun, které koncem devadesátých let uložil na různé bankovní účty, odpověděl: „Tři a půl milionu byly zčásti moje peníze a zčásti peníze, které jsem měl ve správě.“ Takže Čunek spravoval někomu peníze.
Pokud opustí politiku, nemusí se tudíž bát, že nenajde dobře placenou práci. Určitě si o něj poperou západní privátní banky, které expandují do České republiky. Šéf lidovecké strany má se správou milionů minimálně deset let zkušeností.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče