Zlatá bruselská rybka není zdarma

03. května 2004, 00:00 - MARTIN SCHMARCZ
03. května 2004, 00:00

Velká pozornost se v této době upíná na peníze, které mohou z evropských fondů přitéci do republiky. Na jedné straně je to pochopitelné: kdo by nebral, co mu nabízejí, zvláště když si to dopředu předplatíme v odvodech, které musíme poslat do bruselské kasy.

V honbě za europenězi bychom však neměli zapomínat, že žádná taková přerozdělovací pomoc není zadarmo, ba naopak, je velice drahá. O tom, jak to je s bruselskou dobročinností, nejlépe vypovídá jeden číselný údaj a jedna rozhořčená politická debata. Neúprosná data dokládají, že Česko může počítat maximálně s desetinou peněz, které na hlavu dostaly takové Portugalsko nebo Španělsko. A itato relativně směšná suma je trnem v oku tradičním sponzorům společné pokladnice - bohaté státy už tolik dávat prostě nechtějí. Racionální člověk vidí, že takto to s přerozdělováním v EU nemůže dále pokračovat. Propagandisté rádi poukazují na to, jak se za prostředky z evropských fondů postavil most někde v Irsku, ale nikdo z nich už neupozorní, že v N ěmecku kvůli berním odvedeným do ostrovní země zkrachovaly nějaké firmy a lidé přišli o práci. Přijetím deseti relativně chudších zemí se problém s přerozdělováním peněz v rámci EU dále vyhrotil. Je jisté, že bohaté a velké státy si dříve či později vynutí omezení těchto toků. Ostatně je to vidět již dnes, kdy kupříkladu čeští farmáři dostali o hodně méně, než zemědělci ze starých zemí společenství. Spor, který o čerpání unijních peněz vede vláda s opozicí je tak sice důležitý z aktuálního vnitropolitického hlediska, dlouhodobě však nemá valný význam. Musíme se připravit na to, že žádná mana nebeská nám z Bruselu na talíř nespadne. Nakonec Česká republika má ambice dostat se brzy mezi bohatší státy EU, které do centra více odvádějí, než dostávají. Již dnes je kladné saldo mezi tím, co povinně odešleme do centrály a tím, co může ze společných fondů přitéci zpět, velmi malé. Těch pár desítek miliard ani zdaleka nepokryje schodky veřejných rozpočtů. Což nám připomíná, kde je pravý klíč odemykající dveře k prosperitě. Nikoli v bruselských dotacích, ale v nižších tuzemských daních a rozumném hospodaření vlády je budoucnost. Vysoké zdanění a ještě větší utrácení přivedly republiku do značných problémů. Není žádný důvod myslet si, že co se neosvědčilo doma, nám otevře cestu k prosperitě v rámci společenství. Pokud tedy máme nějaký národní zájem, pak země plná podnikavých lidí, jako je tato, musí požadovat od Bruselu jen tři věci: méně přerozdělování, zrušení povinných „minimálních berní“ a otevření obchodu se třetími zeměmi. Se svými fondy ať jde ta mámivá zlatá rybka k vodě.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče