Zkrvavené tulipány

16. dubna 2010, 13:11 - Mgr. Pavel Pokorný
16. dubna 2010, 13:11

Jakákoli nová vláda v Biškeku bude muset balancovat mezi zájmy Moskvy, Washingtonu a Pekingu

Události v Kyrgyzstánu mají podivnou odezvu. Donedávna nesourodá lůza svrhla ve strategicky důležité zemi nenáviděného diktátora Kurmanbeka Bakijeva, ale světové mocnosti Rusko a USA, jež tam mají vojenské základny a středoasijský stát řadí do sféry svého vlivu, to nijak zvlášť nevzrušuje. Mohla by však ve střední Asii padnout hlava nejvyššího státního představitele bez dobrozdání Moskvy? Těžko. Ruský premiér Vladimir Putin i prezident Dmitrij Medveděv však tvrdí, že oni nic… Co na to Washington? Americkému prezidentu Baracku Obamovi nestojí Kyrgyzstán ani za vyjádření, přestože donedávna jeho administrativa onoho diktátora podporovala. Teď je tam prostě jiná vláda a dle jednoho prezidentova poradce všechny ty lidičky – nové i staré – známe a víme, co od nich očekávat. Čína, třetí důležitý hráč v oblasti, mlčí a vyčkává.
Jedině reakce Pekingu zůstává v mezích normálu. Rusko je naopak nezvykle diplomatické. Jeho vládci dobře vědí, že noví lídři Kyrgyzstánu přijdou sami s prosíkem o podporu, což ostatně již udělali. Moskva je vstřícná. Jako první uznala pučisty, slibuje pomoc, chce se dohodnout. Neklade si za to žádné ultimativní podmínky, třeba zrušení americké letecké základny Manas. Toho se evidentně neobávají ani Američané, pro něž je základna klíčovým tranzitním uzlem pro přepravu vojáků i materiálu do Afghánistánu. Jinak se zdá, že USA na politickém dění někde v zapadlé stepi v podstatě nezáleží. Z čeho pramení americký klid?

Nová realita
„Kyrgyzstán je takový drobný test, zda Američané dokážou s Ruskem zkoordinovat své zájmy v Euroasii. Mohli by mít novou dohodu,“ domnívá se Fjodor Lukjanov, šéfredaktor časopisu Russia in Global Affairs. Ano, vypadá to, že přinejmenším „problém Kyrgyzstán“ byl vyřešen ke spokojenosti Moskvy i Washingtonu – na úkor troufalého prezidenta Kurmanbeka Bakijeva, jenž neváhal bez ostychu ždímat obě velmoci.
Další vyvoj je předvídatelný. Dočasná a posléze i legitimní vláda v Biškeku se bude spoléhat na „bratrskou pomoc“ Ruska a korektní vztahy s USA. Koneckonců již minulý týden ujistila, že Američanům prodlouží nájemní smlouvu na základně Manas, kam se USA uchýlily v roce 2001 po zahájení války proti terorismu a tažení do Afghánistánu. Přítomnost amerických (i ruských) vojáků ve střední Asii drží na uzdě islámské extremisty, což vyhovuje jak Putinovi s Medveděvem, tak nakonec i Číňanům, kteří zápolí s ozbrojenci ve své Ujgurské autonomní oblasti, jež s Kyrgyzstánem sousedí. A Američané budou bez přerušení pokračovat v přesunu svých posil do Afghánistánu. „Americká přítomnost v Kyrgyzstánu se bude propříště řešit na ose Obama–Putin a Medveděv, nikoli Obama–Bakijev či Otunbajevová,“ shrnuje novou geopolitickou realitu Lukjanov.

Bakijev se přepočítal
Ještě před rokem to přitom vypadalo, že prezident Bakijev má vše pod kontrolou a dokáže s Ruskem i USA hrát vabank. Situace se v únoru 2009 rovněž jevila tak, že Rusko tlačí na kyrgyzskou vládu, aby Američany vyhnala z Manasu. Bakijev tehdy od Moskvy dostal příslib pomoci ve výši 2,15 miliardy dolarů, načež slíbil, že americkou základnu zavře. Jenže o čtyři měsíce později vyjednal s Američany, že nájemné za Manas stoupne ze sedmnácti na 60 milionů dolarů ročně a Kyrgyzstán navíc dostane téměř trojnásobek v jiné formě. Zrušení základny se tedy nekonalo. Následovalo hladké potvrzení autoritářského Bakijeva v čele státu. K moci se dostal po takzvané „tulipánové revoluci“ v roce 2005. Jeho protivníci označili volby za zmanipulované, což potvrdili i pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).
Bakijev ze svého pohledu udělal skvělý „deal“. Ten však nakonec vedl k jeho pádu. Jak podotýká Alexandr Knjazev, šéf institutu SNS v Biškeku: „Lhal Rusům a získal peníze od Američanů. To Moskva nemohla nechat jen tak.“ První varování přišlo v listopadu, kdy Putin obvinil Bakijeva, že část ruské pomoci (přes 400 milionů dolarů) vytuneloval prostřednictvím banky kontrolované synem Maximem. A utnul Kyrgyzstánu další přísun peněz.
V tu chvíli se Bakijev rozhodl spoléhat především na loajalitu Američanů. Těm bylo jedno, jakým způsobem se utrácejí miliony dolarů, jež platí za pronájem a další položky či na rozvoj země. Jak napsal deník The New York Times, například jen cena za letecké palivo pro základnu Manas činila zhruba osm milionů dolarů měsíčně, jež zřejmě končily v kapsách příslušníků Bakijevovy rodiny. Sesazený prezident to odmítl. Dle Timesů se však obohacoval na kontraktech s Američany již předchozí prezident Askar Akajev a jeho klan. Bakijev po něm jen převzal výhodný „byznys“. Vtipné je, že Kyrgyzové dostávali benzin dodávaný na základnu za levný peníz od Gazpromu a pak jej prodávali za světové ceny Američanům. Vědom si neutuchající podpory USA, přistoupil Bakijev počátkem roku k nepopulárním krokům na domácí scéně. A jakékoli kritické hlasy na svou adresu nekompromisně potíral. Když pak 23. března prohlásil, že demokracie západního druhu není pro jeho zemi nadále vhodná, akcelerovalo to opozici k zorganizování masivních protestů. Dva týdny před krvavým převratem, jenž si vyžádal 7. dubna více než 80 obětí, zpovzdálí přitáhlo otěže Rusko. (Dle některých zdrojů byly poslední kapkou Bakijevovy námluvy s Čínou ohledně kšeftů, které vyřazovaly ze hry ruské firmy.) V tamních, Kremlem ovládaných médiích se objevily články a pořady k pátému výročí tulipánové revoluce a nástupu Bakijeva k moci, jež prezidentovu vládu hodnotily velmi kriticky. Poukazovaly především na všudypřítomnou korupci v zemi a nepotismus. Nespokojenost Moskvy nemohla projít bez povšimnutí místních obyvatel. Dle politologa Knjazeva mezi lidmi rovněž zesílila obava, že Rusko vyhostí asi milion Kyrgyzů, kteří v něm pracují a jejichž platby domů tvoří nezanedbatelnou část kyrgyzské ekonomiky. „Bakijev zničil partnerství a lidé si toho všimli. A z toho se zrodila revolta,“ dodává Knjazev.
K završení „diplomatického“ úsilí stačila již jen rána z milosti – Rusko od počátku dubna o sto procent zvýšilo poplatky za dodávky ropných produktů do Kyrgyzstánu. Moskva ví, jak přimět demonstranty, aby vyšli do ulic.

Americký faktor
Rusové se poučili z Gruzie, v níž jejich přímé použití síly vyvolalo velkou kritiku. Vzali si příklad z Američanů a Evropanů a v Kyrgyzstánu paralelně jednali i s opozicí. To byla v jejich strategii novinka. „Ani Rusko ani já ani žádní ruští oficiální činitelé nemají k těmto událostem žádný vztah,“ dušoval se v den „D“ 7. dubna dle agentury RIA šéf ruské vlády. Takovou odpověď však nelze brát vážně, přestože Rusům přímé zapojení do převratu nikdo nedokáže. „I bez nich by se to dříve či později odehrálo, ale ruský faktor byl rozhodující,“ domnívá se nejen současné číslo dvě v dočasné kyrgyzské vládě Omurbek Tekebajev.
Američané museli mít oslabení Bakijevova režimu detailně zmonitorované včetně tlaku Moskvy i čínských námluv. Přesto se drží stranou. Jak si to vysvětlit? Nejvyšší šarže v Pentagonu vnímají Kyrgyzstán a vůbec celou střední Asii pouze v horizontu tras, letišť, leteckých koridorů nebo přístupů – jako tranzitní bod do Afghánistánu. Nevidí jednotlivé státy, obyvatele, korupci. Neřeší porušování lidských práv a diktátorské praktiky místních prezidentů. Podpora amerických vojáků a jednotek NATO v Afghánistánu je pro ně důležitější než politické turbulence v malé a slabé zemi. „USA nad tím zavírají oči,“ říká nový kyrgyzský vicepremiér Azimbek Beknazarov. „To je důvod, proč si většina lidí myslí, že Američané tady pouze potřebují vojenskou základnu a nic jiného je nezajímá.“

***
MAPKA

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče