Zkracujeme vzdálenosti?

21. září 2007, 14:15 - Ivan Pilný
21. září 2007, 14:15

Glosy postaršího technokrata

Většina z nás asi viděla a bavila se menzelovsko-hrabalovskými Postřižinami. Ke konci filmu se mluví o zkracování vzdáleností, vln, vlasů, koňských hřív… Na tenhle kouzelný film jsem si vzpomněl nedávno, když jsem se zamýšlel nad citátem jednoho francouzského filozofa. Říká, že „technologie nám pomohla překonat obrovské vzdálenosti, ale nepřinesla žádnou blízkost“. Určitě máme informace na dosah téměř kdekoli a kdykoli. Spousta činností je snazší, můžeme svět zahltit svými výtvory na YouTube nebo si opatřit spřízněné duše na MySpace. Virtuální komunity s podobnými zájmy rostou jako houby po dešti. Nakupujeme a seznamujeme se po internetu. Ve virtuálních světech si vytváříme nové existence. Nové a nové hračky či hry nás nenechají upadnout do nudy.
Jen ta hloubka nějak chybí. Kvantita jde bezesporu na úkor kvality. Naše slovní zásoba je omezována esperantem ze zkratek a akronymů. Původní myšlenky jsou snadno nahrazovány lehce přístupnými kompiláty. Invence dostává na frak. Aktuality mají bulvární nádech a jejich životnost je jepičí. V honu za informacemi pádíme v trysku, nemáme čas se zastavit a něco skutečně vnímat. Nekupujeme knihy, čteme zkratky z obrazovky. Amatérské literární, fotografické a filmové pokusy jsou často na štíru s minimálním estetickým cítěním. Čím primitivnější útok na podvědomí, tím větší návštěvnost. Technologické hračky až na výjimky jsou účelové a málokdy krásné (Apple, odpusť!). Často nás více zotročují, než pomáhají. Dopad technologie na populaci je různý. Mladší generace ji vnímá nebo spíše nevnímá jako „fact of life“. Lidé nezasažení počítači se cítí trochu hendikepováni nebo se stávají odpírači. Mezitím se plácají ti, kteří technologie používají, ale nějak cítí, že to ještě není ono.
Nechci předpovídat nějaké katastrofické vize, nicméně pozitivní postup je pomalý. Kooperace je lepší ale spíše účelová a funkční. Komunity žijí, ale osobní kontakt nenahradí. Asi nezbývá než abychom se s tím porvali každý po svém. Možná to chce odjet někam na chvíli bez hraček a spojení. Koupit krásnou, úplně zbytečnou knihu nebo obraz a užít si je. Lehnout si na louku, koukat do mraků a mobil nechat doma. Zkusit někomu, koho jsme dlouho neviděli napsat dopis. Ne e-mail. Prostě si ten reálný svět vychutnat beze spěchu. Pak se zase stejně vrátíme, technologiím neunikneme. A asi by to bylo hloupé. Naděje na kvalitativně lepší svět s technologiemi, které nejen zkracují, ale také přibližují, se tak pro některé z nás možná zvětší.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče