Zkouška Švejnarem

01. ledna 2008, 17:34 - Petr Nováček
01. ledna 2008, 17:34

O příštím prezidentovi rozhodnou lidovci a komunisté

Kdysi přijel do Ameriky s jedním kufrem, párem lyží a kytarou. Dnes je špičkový ekonom, má poměrně vysokou tržní hodnotu a je finančně nezávislý. Tak se charakterizoval v předvánočním Právu Jan Švejnar. Nestydí se za to, že ona dvě slova, prezident republiky, mají pro něho „poněkud magický přídech“, nicméně v jiné fázi svého života by prý nabídku prezidentské kandidatury nepřijal. „Teď jsem v situaci, kdy si to mohu dovolit a kdy si zároveň myslím, že jsem schopen České republice v té funkci prospět,“ říká Jan Švejnar.

I kdyby souboj o prezidentský úřad s Václavem Klausem pro něho neskončil vítězně, už jen účast v takovém exkluzivním klání ozvláštní životopis profesora Michiganské university a poradce významných mezinárodních institucí. Švejnar není závislý na světu politiky, a nevyjde-li to, zůstane ekonomem „vysoké tržní hodnoty“. Na rozdíl od Václava Klause, pro něhož - a nejen pro něho - by to byl pád.
Jan Švejnar si myslí, že je schopen České republice v „té funkci“ prospět. Soudě z předvánočního televizního vystoupení Václava Klause, současný prezident je přesvědčen, že nejen posledních pět let, nýbrž odjakživa nedělá nic jiného. I když měli s manželkou tu možnost, ani na chvilku je prý nenapadlo, že by mohli opustit tuto zemi. Jak Klaus zdůraznil, nepřetržitě v ní žije a sdílí starosti svých spoluobčanů. S komunistickým režimem vedl zákopovou válku vzdělance vyzbrojujícího se na jeho pád a po listopadu se stal dirigentem unikátního transformačního procesu, na který je včetně kuponové privatizace stále hrdý. Nedával rady zdaleka jako krajané z Austrálie a jistě i odjinud, kteří do našich poměrů nejsou zasvěcení. Coby prezident upevnil vážnost a nadstranickost nejvyšší ústavní funkce, hájí národní zájmy České republiky a navštěvuje systematicky jednotlivé kraje, aby byl v trvalém kontaktu s občany. Tak o sobě na Primě vypověděl Václav Klaus. A opravdu ani slůvkem nenaznačil, že „pan doktor Švejnar“, jak profesor Klaus profesora Švejnara důsledně tituloval, těmito kvalitami nedisponuje.
Protože Václavu Klausovi „nejde o to dělat divadélko v televizi“, opakovaně odmítá televizní duel s Janem Švejnarem. Proč však hovořit o „divadélku“, jestliže by mohlo jít o seriózní, ale zároveň polemickou debatu s masivní sledovaností? Klaus v tomto oboru vynikal, provokující debaty míval v oblibě a televizní kamery jakbysmet. Přezíravá informace z Hradu, že televizní debaty netřeba, neboť o příští hlavě státu rozhodne 281 volitelů v parlamentu, a nikoli občané, kteří prezidentovy názory dopodrobna znají, má nejspíše na svědomí, že v předvánočním průzkumu STEM pro Českou televizi ztratil u veřejnosti prezidentský kandidát Klaus před kandidátem Švejnarem náskok. Pravda, zviditelňovat se potřebuje profesor Švejnar, nikoli Václav Klaus. Ten si navíc nemůže nepamatovat, jak mu na jaře 2002 v televizním duelu s Vladimírem Špidlou, jenž s pobaveně výsměšnou grimasou sledoval Klausovy vývody, ujely nervy a pohrozil odchodem ze studia. Co kdyby se Janu Švejnarovi také podařilo Václava Klause čímsi „vytočit“. Neprohrál by pak, stejně jako v čele ODS parlamentní volby 2002?
Zeleným a sociální demokracii příliš dlouho trvalo, než se domluvili na Švejnarově prezidentské kandidatuře. Sice se jim podařilo získat pro Švejnara teoreticky až třináct senátorských hlasů z Klubu otevřené demokracie (KOD) a Sdružení nezávislých kandidátů (SNK), leč komunisté a lidovci stále váhají. Proč? Lidovci léta prosazovaný zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi sice přijde z vlády do parlamentu až někdy na jaře, ale aby jím prošel, musí dodržet slovo ODS a nepostavit se na zadní ČSSD. Podobné je to s návratem Jiřího Čunka do vlády: Jak vyhovět zeleným prosazujícím Švejnara, kteří jsou zatím proti Čunkovi, a nenaštvat ODS kandidující Klause? Až do „dne D“ budou patrně licitovat komunisté. Zatímco podle Klause nenastane situace, že by musel komunistu jmenovat ministrem, Švejnar měl odvahu vyslovit názor, že totiž pokud se KSČM definitivně oddělí od totalitní minulosti, jedna generace po listopadu je tak akorát, aby byla komunistům přiznána spoluodpovědnost za stát a tedy podíl na moci. Přesto konzervativní části KSČM Švejnar vadí: Naposledy hlavně to, že má české i americké státní občanství a že je ve prý službách amerických zájmových skupin (dříve „agent amerického imperialismu“). Místopředseda komunistů Jiří Dolejš podobné předhůzky Švejnarovi odmítá, ale předseda Vojtěch Filip mlží, snaže se balancovat mezi staromilci a reformátory, dokud si to nerozdají v dubnu na stranickém sjezdu.
Jsou to tedy lidovci a komunisté, kteří rozhodnou o příštím prezidentovi. Jedni i druzí by byli hloupí, kdyby se takříkajíc prodali lacino. Švejnarovy ideály včetně jeho evropanství a pojetí politické kultury nemusejí být pro tyto dvě historicky zakořeněné, a proto také už trochu okoralé strany tím, čím se budou řídit při výběru příští hlavy státu. A Švejnar na rozdíl od zázemí podporujícího Václava Klause zatím nic festovnějšího nabídnout nemůže.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče