Život v konstantním bludu

25. září 2009, 14:50 - (red)
25. září 2009, 14:50

Kapitola 195

Johanes a Johannes * Plzeňští plagiátoři * Americká zkušenost * Zeman provokující * Konec za 72 hodin * Mýtotvorný Havel

Johanes a Johannes

Šok v pražské Duhové ulici, v níž sídlí společnost ČEZ, měl nedávno způsobit telefonát z Brna – z Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Úředníci si letmo prohlédli tajnou smlouvu o spolupráci na českém energetickém trhu uzavřenou mezi společnostmi ČEZ, J&T a německou EnBW a překvapeni hned zvedli telefon a zajímali se, proč ji podepsal Johanes, který se svou jachtou kotvil v Monte Argentariu. Že by jejich lobbista mohl za ČEZ podepisovat smlouvy podobné té, která se šetří kvůli údajnému porušování pravidel hospodářské soutěže, byla silná káva i pro některé členy představenstva.
Uklidnění v nejvyšších patrech budovy elektrárenské jedničky přineslo až vysvětlení šéfa úseku fúzí a akvizic Vladimíra Schmalze – jméno Johanes se ve smlouvě sice objevuje, ale jde o křestní jméno, nikoli o příjmení. Za EnBW ji totiž podepsal Němec Johannes Zügel.
Pokud stejně pečlivě studuje antimonopolní úřad – pod vedením bývalého poslance ČSSD Petra Rafaje – i další podklady, máme se na co těšit. O překvapení nebude nouze.

Plzeňští plagiátoři

Plzeňská právnická fakulta může sloužit jako svého druhu vzor pro orgány činné v trestním řízení. Tedy, přesněji řečeno, jako vzor odstrašující. Lidové noviny přinesly informaci, že dizertační práce proděkana této fakulty je plagiátem. Vedení fakulty následně kontrovalo, že šlo o jakousi supersofistikovanou operativní kombinaci, jejímž cílem bylo objasnit, kdo z fakulty „vynáší interní věci“. Z kontextu vyplynulo, že nešlo o věci movité, ale o informace o tom, co se děje na fakultě. Vedení fakulty prý proto do fakultní knihovny nastražilo plagiátorskou dizertační práci a čekalo, kdo ji vynese na veřejnost. K objasnění věci, která by nebyla ani trestným činem, ba ani přestupkem (maximálně porušením zásad socialistického kolektivu), údajně úmyslně vyrobili plagiátorskou dizertační práci a oponentní posudek. Tím se pravděpodobně sami dopustili trestného činu. Navíc mohli úmyslně uvést v omyl osoby, které by z těchto prací v dobré víře citovaly.
Objasňovat vynášení informací akcí, která přinejmenším hraničí s trestným činem, je opravdu příliš! Konstrukce této plzeňské story je evidentně nepoživatelná. Spíše to vypadá, že někdo neumí, proto něco opsal, byl přistižen, kroutí se, vymýšlí, lže – ale ani to neumí.

Americká zkušenost

USA změnily obrannou strategii. Zrušily plány, jak nahnat obrovské částky ze státního rozpočtu do kapes natěšených firem cestou zbrojních programů, založených na nafouknutých, ne-li přímo vygenerovaných hrozbách permanentně strašenému severoamerickému obyvatelstvu. Nové osazenstvo Bílého domu určitě z historie ví, že generálové se připravují na minulé bitvy. Důkladně, draze a zbytečně. Bezpečnostní hrozby nelze ignorovat, ale lze jim čelit jinak.
Ve střední Evropě tím přivodily těžkou chandru mnoha příznivcům beznadějně zastaralé vize světa, v němž vyrostli, a nechce se jim ji měnit. Začali je chlácholit, že jsou zajímaví a chytří kámoši, a pokud budou chtít příště něco vědět o Rusku, zeptají se nejprve u nich. A také že tady nějaké raketky přece jen budou – ale i když budou, nebude to instalace fixní, ale mobilní.
To vzbuzuje podezření, zda nejde jen o nějakou putovní Potěmkinovu raketovou vesnici. Raketky půjčí, ale nenechají! Oni nás už asi znají. Vědí, že by se jich po čase třeba také nemuseli dopočítat. Karel Schwarzenberg však zřejmě tyto řeči definitivně prohlédl jako lest: „To jsou s odpuštěním řeči typu jedna paní povídala, i když je to paní Clintonová.“

Zeman provokující

Ten důchodce z Vysočiny nám ale dává! Ať to však vezmeme z jakékoli strany, je dobré se jeho náměty zabývat, i když jsou někdy svérázné nebo nepřesné. „Pitomé šrotovné“ byl dobrý šťouch do žeber sociální demokracii. Zeman však nešetřil ani žebra fanoušků „rovné daně“. Z důchodcových slov však neprávem zapadl návrh na aplikaci komunálního volebního systému ve volbách parlamentních. Zakřížkovat si z nabídky napříč stranami tolik konkrétních osobností, kolik je ve volebním okrsku mandátů, by byla čára přes plány stranických sekretariátů! To by bylo skutečně přesné vyjádření preferencí stran dle toho, jak kvalitní se jim podařilo sestavit kandidátky. Žádné tlačenky z centrály. To by byl mazec! A volbami to všechno může začít!

Konec za 72 hodin

Společnosti Ryanair, Danube Wings a Wizz Air nahradily výpadek po krachu nízkonákladové letecké firmy SkyEurope prakticky za 24 hodin. Firma totiž létala na kratších a střednědlouhých trasách, které jsou rychle nahraditelné. V Evropě je tolik volných leteckých kapacit, že kdyby krachly České aerolinie, jejich linky by byly nahrazeny za 72 hodin. A o tomto národním dopravci by se pak už nepsalo ani v novinách. Proto by bylo dobré, aby nová dozorčí rada pod vedením řezníka Václava Nováka postupovala velmi obezřetně.

Mýtotvorný Havel

V souvislosti s aukcí předmětů užitého umění z takzvané Knihovny Václava Havla sdělil Miroslav Zíka, expert na užité umění společnosti Dorotheum, že sbírka byla součástí expozice Václav Havel – český mýtus, kterou na vlastní přání exprezidenta vytvořil architekt Bořek Šípek. Čeština miluje dvojznačnosti. Co to na vlastní Havlovu žádost vytvořil Šípek? Sbírku, nebo mýtotvornou expozici? Jak se to jeví z hlediska dvou nejvýznamnějších Havlových aktivit?
Před dvaceti lety se změnil režim – dle dramatika Havla „sametovou revolucí“. Historik Jiří Suk však uvádí i protikladné stanovisko – šlo o „negociovanou tranzici“ (přechod k demokracii, domluvený liberálními představiteli starého režimu a konstruktivní složkou protirežimní opozice). Pozorný čtenář je jistě hned doma. Vynořuje se otázka, čeho byl Václav Havel protagonistou: Oněch událostí, nebo mýtu o nich?
V současnosti se Václav Havel pokouší rozchodit zklamání z USA, které se navzdory jeho nesouhlasu pokoušejí dohodnout přímo s Ruskem, neboť reálně vyhodnotily rizikovost ohnisek současného světa. Zrušení plánu na instalaci radaru v Brdech chtěl Havel trochu zdramatizovat, když pravil, že „radar byl zkouškou, zda se nebojíme Ruska“. A to přestože radarofilové tvrdili, že s Ruskem nemá co dělat, že je kvůli Íránu. Ti, kteří se Ruska nebojí ani si z uměle udržovaného strachu z něj nedělají byznys, radar nepotřebují. Havlovo mýtotvorné drama pak spíše než realitu připomíná zápletku z polské komedie Sexmise, v níž maskovací celty před periskopem udržovaly podzemní společenství v konstantním bludu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče