Život na nitce

07. srpna 2006, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
07. srpna 2006, 00:00

IGNAZ SCHMIEGER Severočeská obec Svatava dostala název po silném neboli „svetém“ proudu řeky. Proslavila se hlavně silným průmyslovým potenciálem. Již počátkem 19. století zde fungovaly uhelné doly a od roku 1856 také významná přádelna bavlny Ignaze Schmiegera.

IGNAZ SCHMIEGER Severočeská obec Svatava dostala název po silném neboli „svetém“ proudu řeky. Proslavila se hlavně silným průmyslovým potenciálem. Již počátkem 19. století zde fungovaly uhelné doly a od roku 1856 také významná přádelna bavlny Ignaze Schmiegera.

První zmínka o Svatavě pochází z roku 1391 v souvislosti se starou zemskou stezkou. V obci se následně připomíná několik selských dvorů, které byly střídavě ve vlastnictví hrabat Šliků a Nosticů. O žádné významné panství se ale nejednalo. Změnu přinesl teprve rok 1804, kdy pozemky nedaleko Svatavy zakoupil kraslický podnikatel Johann David Strack a vybudoval na nich uhelné doly a hutě na výrobu olea, neboli „dýmavé kyseliny sírové“. Původně zemědělská obec se začala rychle měnit v průmyslové centrum.

Roku 1836 vznikla ve Svatavě také prádelna bavlny, kterou založil podnikatel August Lotz ze Skalné. Využívala mocného vodního proudu řeky a ačkoliv nepatřila k největším, zavedla se velmi rychle. Tohoto úspěchu si všiml také Ignaz Schmieger, který se roku 1856 rozhodl Lotzův podnik odkoupit a položil tak základ budoucí významné továrny.

VODNÍ POHON

Ignaz Schmieger se narodil roku 1812 v Horním Slavkově u Sokolova. Vyučil se tkalcem a praxi vykonával v několika textilních manufakturách v Brně a Liberci. Po návratu domů založil malou tkalcovskou faktorii v rodné obci, podmínky zde však neměl ideální a začal se proto rozhlížet po vhodnější lokalitě.

V polovině padesátých let předminulého století si všiml malé továrničky ve Svatavě, která byla pro jeho potřeby jako stvořená. Proud řeky zde byl natolik silný, že dovoloval nejen praní bavlněných přízí, ale také pohon několika tkalcovských strojů. Schmieger proto neváhal, roku 1856 podnik zakoupil, a přeměnil na strojní přádelnu bavlněné a později i vlněné příze.

Ačkoliv sílu řeky poněkud přecenil (umožňovala výkon pouhých 22 kW) a musel roku 1860 stejně přejít na parní pohon, koupě se mu velmi vyplatila. Továrna dobře prosperovala a její rozvoj nezastavily ani dva požáry v letech 1863 a 1880. Po prvním z nich byla výroba rychle obnovena a zakoupen nový parní kotel, po druhém byla postavena už rovnou celá kotelna s vysokým komínem. Počet zaměstnanců neustále rostl a brzy překročil hranici dvou set. Vedle dospělých byly navíc často zaměstnávány i děti, pro které zavedl Schmieger školní vyučování přímo v továrně.

PROSPĚŠNÁ REGULACE

Roku 1887 Ignaz Schmieger zemřel a závod převzali jeho synové Josef a Franz. Vlastní výrobu řídil pouze Josef, protože Franz pobýval tou dobou ve Vídni a vedl tamní pobočku. Chodu celé společnosti se personální změny příliš nedotkly a produkce i nadále stoupala. Počet zaměstnanců se zvýšil na 450 a Josef Schmieger pro ně nechal postavit novou závodní jídelnu, noclehárnu a roku 1891 i první dělnické domky, situované naproti vrátnici. V domě číslo 101 byla navíc zřízena restaurace a v areálu továrny vysázeny okrasné dřeviny.

Pro továrnu i obec se stal významným rok 1893, kdy došlo k regulaci řeky, jejíž koryto smnoha meandry bylo srovnáno do současné podoby. Vznikl tak prostor pro nové náměstí, fotbalové hřiště i rozšíření továrny, čehož Schmieger okamžitě využil. Ještě tentýž rok nechal k podniku přistavět novou strojovnu s již čtvrtým parním strojem a pro zaměstnance vybudoval další obytné domky. V místech mezi železniční tratí a řekou začal pak s výstavbou nové dělnické kolonie, čímž výrazně přispěl k rozvoji obce.

Firmě se nebývale dařilo a rozšiřování provozů proto pokračovalo i v následujících letech. Přibyly objekty na česání, praní a skladování vlny, mostová váha a přímo v areálu továrny i malé lázně, které směli zaměstnanci údajně navštěvovat i v rámci pracovní doby.

Současný pohled na bývalou kolonii.| VRAŽDA ZÁLETNÍKA

Slibný rozvoj podniku přerušila teprve noc z 1. na 2. července 1896, kdy byl Josef Schmieger zavražděn nočním hlídačem. K incidentu došlo přímo na pracovišti po předchozí hádce, při níž hlídač použil služební pistoli. Mezi lidmi se tradovalo, že šlo o nevěru, toto tvrzení se ale nepodařilo nikdy prokázat.

Protože Josef Schmieger neměl žádné dědice, vrátil se z Vídně jeho bratr Franz a vedení firmy převzal. Všechny provozy nechal postupně vybavit novými stroji a na přelomu století instaloval i nový turbogenerátor k osvětlení továrny. Víc už ale nestihl a roku 1904 také on bez potomků zemřel. Vedení podniku se na krátkou dobu ujali prokuristé Schmaus a Klug, ovšem pouze do doby, než je vystřídal švagr Franze Schmiegera Josef Richter.

Následující období provázelo hned několik zaměstnaneckých stávek. Důvodem byly většinou nízké mzdy či dlouhá pracovní doba, Richter ale vždy svou pozici uhájil. Aby si dělníky trochu udobřil, vybudoval pro ně alespoň další kolonii, zanedlouho však vypukla první světová válka a Svatava se začala vylidňovat. Většina zaměstnanců odešla na frontu a jejich počet klesl z tisíce na pět set. Kvůli nedostatku surové vlny přešla navíc přádelna roku 1917 dočasně jen na výrobu papírových provázků.

NEZÁJEM O PŘÍZE

Po skončení první světové války se začala situace pomalu zlepšovat, lidé ale nastupovali raději na práci do dolů, kde měli vyšší platy. Původní produkce dosáhl závod teprve roku 1923, kdy nastala konjunktura ve vlnařství. Firma s názvem „Kammgarnspinnerei Ignaz Schmieger“ byla tehdy již akciovou společností a do deseti let zaměstnávala opět přes tisíc lidí.

Rozvoj pokračoval až do druhé světové války, kdy byla klasická výroba omezena a v továrně se začaly montovat letecké součástky. Změna přišla teprve roku 1945, kdy byl podnik jako německý majetek znárodněn. Stabilizace výroby nebyla jednoduchá, protože odsunem Němců přišla továrna o řadu dělníků, postupně se ale i tento problém podařilo vyřešit. Roku 1948 pracoval závod již opět na sto procent a nic nebránilo tomu, aby byl začleněn do nově vzniklého národního podniku Nejdecké česárny vlny. Pod touto společností, později přejmenovanou na Vlnap, zůstal dalších více něž čtyřicet let.

Po revoluci v roce 1989 se z Vlnapu stala akciová společnost s celkem sedmi závody. Vzhledem ke klesající poptávce po vlněných přízích se však takový objem výroby ukázal jako neudržitelný a začalo zavírání jednotlivých provozů. Počátkem roku 1999 fungovala kromě hlavního závodu v Nejdku už jen přádelna ve Svatavě, ani ona ale nakonec ušetřena nezůstala a v dubnu téhož roku se její brány uzavřely. *

IGNAZ SCHMIEGER (1812-1887) Českoněmecký podnikatel Ignaz Schmieger se narodil 19. dubna 1812 v Horním Slavkově nedaleko Sokolova. V otcově dílně se vyučil tkalcem a poté pracoval v několika textilních firmách v Brně a Liberci. Po návratu domů si roku 1844 založil vlastní tkalcovskou dílnu v rodišti, uvažoval ale o větším podniku. Roku 1856 proto v nedaleké Svatavě zakoupil od Augusta Lotze malou prádelnu bavlny, kterou postupně přebudoval na mechanickou přádelnu bavlněné a později vlněné příze. Podnikání bylo od počátku úspěšné a neochromily ho ani živelné pohromy. V letech 1863 a 1880 továrna vyhořela, výroba byla ale vždy brzy obnovena a provozy zmodernizovány. Schmieger zakoupil parní stroje značky Ringhoffer a později nechal postavit i novou kotelnu s vysokým komínem. Vedle podnikání se příkladně staral i o dělníky. Roku 1873 pro ně zřídil nemocenské pojištění a dbal také na to, aby o nedělích mohli chodit do kostela na mši. Zemřel 1. března 1887 ve věku sedmdesáti pěti let a vedení podniku převzali jeho synové Josef a Franz.
JOSEF SCHMIEGER (1853-1896) Syn zakladatele svatavské přádelny Josef Schmieger se narodil 18. června 1853 v Horním Slavkově. Od mládí pomáhal s vedením rodinné firmy a protože jeho starší bratr Franz žil trvale ve Vídni, ujal se po otcově smrti v roce 1887 řízení podniku právě on. Úspěšně pokračoval s modernizací provozů i s jejich rozšiřováním, v čemž mu výrazně pomohla regulace řeky Svatavy v roce 1893. Kromě nové výrobní haly vybudoval i objekty na třídění, praní a česání vlny a továrnu vybavil moderními stroji. Pro zaměstnance nechal postavit malé lázně a také několik rodinných domků, které se staly základem pozdější dělnické kolonie. Projektantem se stal františkolázeňský stavitel Gustav Wiedermann, jehož práce patří k předním dílům české průmyslové architektury. Konec Josefa Schmiegera však nebyl tak slavný, jako jeho podnikatelské úspěchy. V noci z prvního na druhého července 1896 se z neznámých příčin nepohodl s nočním hlídačem své továrny, který ho ranou ze služební pistole na místě zabil. Bylo mu pouhých čtyřicet tři let.

Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Svatava - Z historie význačné hornické a průmyslové obce, Sokolovský deník

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče