Život bez armády bude těžký, říká Josef Hála

16. ledna 2012, 06:00 - Dalibor Dostál
16. ledna 2012, 06:00

Poté, co vláda rozhodla o zrušení vojenského újezdu v Brdech se podle starosty městysu Jince Josefa Hály dá očekávat také zrušení místní dělostřelecké posádky, přestože to ministerstvo armády zatím odmítá.

 Foto: Jakub Stadler

Vláda schválila zrušení vojenského prostoru, co to bude znamenat pro Jince?

Záměr vlády nás mrzí, konkrétně u nás v Jincích, protože jsme vojenská obec, která od roku 1928 v podstatě nedělá nic jiného než pro armádu.

Znamená konec vojenského prostoru také odchod vojáků ze dvou kasáren, které v obci jsou?

Je pravda, že vojáci dosud tvrdí, že i když tady nebude vojenský prostor, tak tady posádka zůstane. Ale zdravým selským rozumem nám vychází, že jestliže byly zrušeny posádky v Příbrami, v Rožmitále , ve Strašicích, v Rokycanech, a takhle bych mohl pokračovat i v menších obcích, tak i poslední dvoje kasárna, která tady jsou, tak asi do budoucna nepřežijí. Tím spíše, že jsou tady dělostřelci a už se z armády ozývá, že těžké dělostřelectvo současná armáda nepotřebuje. Ministr nám tvrdí, že tady posádka zůstane. Ale neříká do kdy.

Jaké by to mělo pro místní lidi důsledky?

Pochopitelně každé řemeslo něco nese. A těžko třeba horníka předěláte na to, aby stavěl hodinky. A tohle bude náš problém. V současné době u nás v městysu máme osmi až desetiprocentní nezaměstnanost. Která je v rámci Středočeského kraje dost vysoká. Představuje to asi sto lidí.

Jaký je poměr vojáků a nevojáků v obci?

V současné době je tady asi sedm set vojáků z povolání, protože před rokem se sem nastěhoval 131. dělostřelecký oddíl z |Pardubic..

Takže před rokem to ještě s armádou ve vaší obci vypadalo optimisticky?

Záměr ministerstva obrany přestěhovat sem pardubickou posádku jsme řešili několik let. Takže městys se na to připravoval, posiloval infrastrukturu. Vybudovali jsme lokalitu na výstavbu 49 rodinných domků, máme připraveno a povoleno výstavbu dvou bytových domů, dělali jsme rekonstrukci čistírny odpadních vod, kde polovina kapacity je pro armádu. Máme kompletně připravenou oblast školství, zvětšenou kapacitu ve školce a ve škole. My jsme opravdu počítali s tím, že vojáci přijdou a budou tady s námi žít. Problém je v tom, že nezaměstnanost se bude horko těžko řešit, pokud by byla posádka zrušená. Protože léta letoucí se v této lokalitě nemohly stavět žádné fabriky, právě proto, že tady byli vojáci.

Kolik peněz jste dali do investic, které souvisely s příchodem posádky?

Rekonstrukce čistírny odpadních vod nás stála včetně peněz ze Státního fondu životního prostředí a státních dotací asi pětačtyřicet milionů korun. Pokud se týká lokality na výstavbu rodinných domků, tam jsme zatím proinvestovali asi patnáct milionů korun. A ještě nás k tomu čekají komunikace. Udělali jsme rekonstrukci školky asi za sedm milionů korun, přístavbu školy, kde vznikly čtyři speciálními učebny na jazyky a počítače a centrální šatny, za deset milionů korun. V současné době jsme zahájili výstavbu školní tělocvičny za 20,6 milionu korun, dokončujeme rekonstrukci sběrného dvora a kompostárny za 11 milionů korun a tak dále.

Jak dlouhodobě vypadala spolupráce s armádou?

Původně tu byl vypracován generel rozvoje kasáren v hodnotě asi tři a půl miliardy korun. Na rozpracování některých částí projektu jsme se rovněž jako obec finančně podíleli. Například jsme asi za milion korun připravili projekt na prodloužení vodovodního přivaděče z jižních Čech. Potom armáda zjistila, že vodu z těchto zdrojů potřebovat nebude, tak od toho odešla. Byla to spousta peněz, které jsme investovali nakonec zbytečně, a které k ničemu nebudou. A máme obavy, aby investice za desítky milionů, o kterých jsem mluvil před chvilkou, nedopadly zrovna tak.

Máte nabídky z ministerstva obrany nebo ministerstva pro místní rozvoj na nějakou kompenzaci nebo rozvojový projekt?

Zrušení vojenského újezdu je čerstvá informace. V tomto směru jsme s vládou ještě nejednali, protože se prostor neruší ze dne na den. Je to otázka změny zákonů, možná i ústavního zákona vzhledem ke změnám v katastru. Ale je pravda, že v současné době na ministerstvu pro místní rozvoj vím o programu pro oblasti, které opouštěla armáda.

Máte odhady, kolik lidí odsud s přemístěním posádky odejde jinam?

To se nedá odhadnout. Vojáci mají různé závazky, které jim končí v roce 2011, 2012, 2013, takže to je různé. Armáda jim je prodlužuje podle toho, jestli pro ně má uplatnění, nebo ne. Vím, že v armádě nyní chybí hodně řidiči. Ale (tady u nás jsou) Jincích bydlí většinou vojáci, kteří působí v armádě déle, takže jsou na vyšších „postech“.

Když byste si měl tipnout ideální nebo optimálně možný stav, kam by měl městys po zrušení vojenského prostoru směřovat?

Nás tady všichni uklidňují, že tato oblast je ideální pro cestovní ruch. Teď jde o to, jestli chceme turisty do Brd pustit a v jakém směru, rozsahu a co tam budou dělat. Proslýchá se, že by se tady měly stavět sjezdovky a budovat hotely, což si myslím, že není dobré ani po stránce ochrany přírody, ani pro vznik pracovních příležitostí. Mimo hlavní sezonu by to tady bylo mrtvé.

Jaká turistika by tu měla najít prostor, když ne sezonní, spjatá s developerskými projekty?

Záleží na tom, jaké má vláda záměry. Určitě tady nějaké záměry jsou, jinak by se ten prostor takhle nerušil.

Myslíte si, že by tu byl prostor pro měkčí turistiku typu agroturistiky, která nevyžaduje takové rozsáhlé stavby a investice?

To by bylo pro tuto lokalitu ideální. Opět je otázka, kolik nám to přinese pracovních příležitostí a jakých. Je potřeba si uvědomit, že u vojáků jsou lidi minimálně se střední a spíše s vysokou školou. Ti těžko půjdou měnit prádlo někam do hotelu, když to řeknu hrubě.

A které řešení je nyní bližší?

V oblasti Brd se tak nyní vede jedna velká bitva o to, jak přírodu v rušeném vojenském prostoru chránit. Existují dva přístupy. První je vyhlásit chráněnou krajinou oblast, což by bylo na jednu stranu dobré, na druhou stranu by to bylo finančně náročné a nezabrání to nějaké horentní výstavbě hotelů a sjezdovek. Chráněnou krajinnou oblast by vyhlašovalo ministerstvo životního prostředí. prostředí. Druhým řešením by bylo chránit tuto lokalitu tak, jako jsou nyní chráněny Hřebeny, tedy prostor mezi Jincemi a Mníškem pod Brdy. Toto chráněné území by vyhlašoval Středočeský kraj a bylo by na něm možno vyhlásit stavební uzávěru na celém území.

Obáváte se možných ekologických zátěží, které po armádě zůstanou?

Pokud se týká zatížení životního prostředí, mám zkušenosti s armádou několik let a vím, že tomu věnovala velkou pozornost. Naopak. Pokud se zeptáte obyvatel v okolí Brd, tak by vám řekli, že by byli nejraději, aby tady armáda po stránce ochrany přírody zůstala. Od roku 1928 se tady v tomto směru udělal velký kus práce. Otázka je ovšem zatížení toho prostoru municí. Je potřeba si uvědomit, že kromě české armády za České republiky tady byla německá armáda, která tu zkoušela dělostřeleckou munici v rámci druhé světové války, byli tady Rusové, byli tady naši vojáci a nikdy nevíte, kde, co a kam dopadlo. A jestli to bouchlo nebo nebouchlo. V tomhle směru je ten prostor dost velký problém.

Co se týká objektu, který armáda teď používá a které by po jejím odchodu zůstaly prázdné. Vnímáte to spíše jako problém nebo příležitost a potenciálně rozvojové plochy?

V této době nechceme ani domýšlet. Protože tady kolem Brd byla řada kasáren. Naposledy se rušila v Rožmitálu. Tam armáda objekty převedla na město. Tamní radnice pak měla hrozně velký problém lokalitu prodat. Jenom údržba, hlídání objektů a topení stálo město nepředstavitelné množství peněz. Pak se jim to povedlo prodat, ale to, co do areálu dali, se jim sotva vrátilo. A firma, která nyní v areálu působí má nyní problémy udržet tyto prostory při životě. Tehdy to navíc ještě bylo v době, kdy byl zájem o podnikání a jeho rozvoj. Což je dnes další problém. Nedokážu si představit, co bychom s administrativními budovami a sklady, které armáda používá, dělali.

Jsou v Jincích kromě vojáků také nějací podnikatelé nebo firmy, které by mohly alespoň částečně nahradit armádu v roli zaměstnavatele?

Problém téhle lokality je v tom, že právě kvůli přítomnosti armády tu stát neměl příliš zájem, aby se u nás něco podobného budovalo. Po roce 1989 tady vzniklo několik podnikajících subjektů, u kterých ale není příliš reálné, že by nějak výrazně expandovaly. I prostorově je tady problém, protože jsme sevřeni Litavkou a vojenským prostorem. Spousta pozemků byla vrácena v restituci, některé jsou blokovány státem v rámci církevních restitucí. Máme tady průmyslovou zónu, ale problém je v tom, že všechny pozemky v jejím areálu jsou soukromé. A tím pádem jsou za ceny, které za ně majitelé chtějí, neprodejné.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče