Živnostníci v zrcadle médií

20. října 2003, 00:00 - MILOŠ BRACHTL, tajemník Sekce řemeslných živností HK ČR
20. října 2003, 00:00

V ČESKÉ REPUBLICE PODNIKÁ NA PLNÝ ÚVAZEK ASI SEDM SET TISÍC PODNIKATELŮ-FYZICKÝCH OSOB. VĚTŠINA Z NICH ZAMĚSTNÁVÁ NĚKOLIK ZAMĚSTNANCŮ A PŘÍSLUŠNÍKY SVÉ RODINY. ČÁST Z NICH NEMÁ ŽÁDNÉ ZAMĚSTNANCE.

Část společné marketingové činnosti živnostenského podnikání se jmenuje „mediální působení“

Zhruba sedm set tisíc lidí se živí na vlastní účet. Nečerpají podporu v nezaměstnanosti, nečerpají sociální podporu. Dávají práci pěti stům tisícům zaměstnanců, a tak přispívají k řešení nezaměstnanosti vzniklé ze strukturálních změn průmyslu. Tvoří zhruba třicet procent hrubého domácího produktu. Poskytují služby tuzemcům i cizincům a tak přispívají k vyrovnávání obchodní bilance. A mohli bychom ještě pokračovat.

PŘÍČINY HLEDAT U SEBE

Jaký je obraz této ekonomicky nezanedbatelné části společnosti v médiích? Není to příliš potěšující ani povzbudivé. Podle médií a části veřejnosti podnikatelé/živnostníci neplatí daně, jezdí ve drahých autech, nesplácejí úvěry

a jen tvrdí, že každá změna zákonů je zlikviduje, protože si budou muset pořídit registrační pokladnu nebo bezdotykovou baterii. Proč mají média a část veřejnosti takový pohled na podnikatele/živnostníky? Nedávejme vinu médiím. Pro média je vždycky přitažlivější psát nebo vysílat příběh podnikatele-politika, který se sám vypracoval (ostatně jako každý živnostník) a nyní řeší problémy, které potkávají mnoho živnostníků, ale bez pozornosti novin. Asi nemůžeme chtít na médiích, aby přinášela příběhy tisíců živnostníků, kteří zkrachovali a sáhodlouze popisovala, jak jim nikdo nepomohl. Kde je tedy příčina špatného a do velké míry nepravdivého mediálního obrazu živnostníků? Hledejme tu příčinu u sebe. Malí podnikatelé/živnostníci nemají promyšlenou mediální politiku, která by umožnila, aby veřejnost o nich získala nejen pravdivý, ale také příznivý obraz.

JAK NA TO?

Ať chceme nebo nechceme, žijeme ve světě médií. Svět vidíme takový, jak jej média prezentují. Každý z nás má své zkušenosti, přání a očekávání a obraz světa si tvoří kombinací z výpovědí médií a těchto faktorů. Výsledek pokládáme za pravdivý obraz skutečnosti a podle toho se chováme a jednáme.

Říká se, že kdo není v médiích, jako by neexistoval. Kdo je v podání médií nevěrohodný, tomu nevěříme. Kdo si v médiích opakovaně stěžuje, tím trochu pohrdáme. Proč bychom mu pomáhali, když je asi neschopný a nevěrohodný. Promyšlenou mediální politikou můžeme dosáhnout i toho, že se pozitivně změní sice pravdivá, ale ne příliš skvělá realita. Jak na to jít? Žádná skupina dnes nemůže počítat s automatickým zájmem veřejnosti o své problémy. Ostatně to platí pro všechny, nejen pro živnostníky. Zaměstnanci si možná se zájmem přečtou nebo poslechnou stížnosti živnostníků, ale to bude tak všechno. Živnostníci si možná se zájmem přečtou o stížnostech učitelů nebo železničářů, ale rozhodně nepůjdou s nimi stávkovat. Pozornost a pochopení veřejnosti k problémům určité skupiny, zde živnostníků, se musí promyšleně podpořit nebo vyvolat.

DŮLEŽITÁ TÉMATA BEZ NÁŘKŮ A STĚŽOVÁNÍ

Veřejnost se musí cílevědomě seznámit ne s mnoha, ale s důležitými tématy. Ta musí být mediálně zajímavá a jejich řešení by měla být přínosem. Podaří-li se nám dosáhnout toho, že mediální obraz několika důležitých témat bude mít dostatečně velký rozsah, vytvoří se do jisté míry nová kvalita, nová realita, kterou již není možné přehlédnout. Veřejnost, politici i státní aparát se jí budou zabývat. Rozhodně ale není nosným tématem živnostenského podnikání otázka, jestli se může prodávat třídenní guláš nebo účtovat do nákladů auta nad milion. Touto otázkou by třeba mohla být změna pohledu na leasing. Ten využívají téměř všichni, protože je přístupným zdrojem cizího kapitálu i v malém objemu. Obávám se, že vyšlo daleko více článků o ohřívání guláše než rozborů, jak změna v účtování leasingu dopadne na malé a zvláště začínající podnikatele. Do médií se musí dostat několik důležitých a mediálně nosných témat. Nastolená témata by neměla být jen pasivní reakcí na připravované změny zákonů a předpisů, neměl by to být ani nářek a stěžování. Spíše by to měla být taková témata, která veřejnost zaujmou, a proto o ní média budou mít zájem psát a vysílat a u kterých si politici a státní úředníci uvědomí, že když je nebudou řešit, utrpí škody celá ekonomika a ne jen jedna malá skupinka živnostníků. Témata prezentovaná v médiích by měla vycházet z promyšleně stanovených cílů s důrazem na cíle střednědobé a dlouhodobé. Stanovení cílů je vnitropolitickým problémem samotných živnostníků a jejich reprezentací. Víme, že živnostenské svazy zastupují jen menší část živnostníků, ale to nevadí, mají k tomu oporu v zákonech, zkušenosti, aparáty a mandát od svých členů. Cíle by měly být všeobecně sdíleny všemi živnostníky. Reprezentace živnostníků by měla specifikovat cíle, zvláště střednědobé a dlouhodobé.

PŘÍLIŠ MNOHO VIZITEK

Reprezentací živnostníků je mnoho, možná až příliš mnoho. Možná právě proto nejsou mediální vystoupení jejich představitelů koordinovaná. Témata, která nastolují, jsou problémem jen malé části živnostníků a pro média jsou nezajímavá. Často jsou totiž jen stěžováním nad nepřízní kohokoliv a čehokoliv. Představitelé živnostníků by měli svá vystoupení koordinovat a shodnout se na cílech společných všem. Témata prezentovaná v médiích by měla být sdílena v celé komunitě živnostníků. Úspěšné působení v mediální sféře se obvykle projeví změnou postoje veřejnosti, politiků a státního aparátu k problémům malých podnikatelů. Bude-li jejich postoj vstřícný a pozitivní, vezmou si problémy za své a přispějí k jejich řešení. Určitě by pomohlo, kdyby při prezentaci témat bylo i něco nabídnuto. Měla by to být pozitivní nabídka s přínosem pro všechny. Například snížení nezaměstnanosti, snížení vyplácených sociálních dávek, zlepšení obrazu státu v očích ciziny a podobně.

NELZE SI JEN STĚŽOVAT

Nelze si jen stěžovat a čekat, že někdo něco vyřeší, je třeba nabízet pozitivní návrhy na řešení přínosná pro všechny. Nebylo by asi dobré ani užitečné místo zásadních otázek nastolovat různé okrajové problémy, jako například účtování drahých aut do nákladů nebo právo bezplatně pouštět hudbu v hotelích a restauracích. Takových zavádějících témat bylo již ostatně více (zavedení pracovních knížek, ohřívaný guláš, bezdotykové baterie, stanovení výše nákupních cen obchodním řetězcům zákonem a podobně). Témata mohla být krátkodobě mediálně zajímavá, ale střednědobě a dlouhodobě se stala slepou uličkou. Nic se nezměnilo, jen obraz živnostníků v očích veřejnosti se zhoršil. Nastolená témata a způsob prezentace v médiích musí sledovat užitečnost v hlavních a zásadních otázkách.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče