Získali důvěru německých majitelů

30. srpna 2004, 00:00 - PAVEL ŠNAJDR
30. srpna 2004, 00:00

LIAS VINTÍŘOV Privatizace v roce 1992 znamenala pro firmu Lias Vintířov nový start. Přestože firmu ovládla německá společnost, ve vedení od počátku působí pouze Češi.

LIAS VINTÍŘOV Privatizace v roce 1992 znamenala pro firmu Lias Vintířov nový start. Přestože firmu ovládla německá společnost, ve vedení od počátku působí pouze Češi. Firma Lias Vintířov je vyrábí lehký stavební materiál a je největším výrobcem lehkého keramického kameniva v České republice. Vznikla privatizací původního závodu na výrobu stavebních hmot německým kapitálem. Nyní je součástí jedné z největších skupin výrobců tohoto druhu materiálu v Evropě. TRADICE OD 60. LET Výrobna ve Vintířově byla založena v roce 1964. Materiál byl na trh dodáván pod označením Keramzit. Tento název, převzatý z ruské terminologie, se stal u nás obecným označením lehkého kameniva z expandovaného jílu. Později výrobna přešla na obchodní název Kevint, v současné době používá název Liapor. Závod byl za socializmu součástí velkého stavebního kombinátu, jehož hlavním programem byla výstavba bytů v panelové technologii. Stavební kombinát byl po roce 1989 zrušen a panelová výstavba skončila. N a konci komunistického režimu se továrna nacházela v zoufalém stavu. Technologie byla zastaralá, v osmdesátých letech minulého století se prakticky neinvestovalo do údržby a oprav. Kromě zastaralého výrobního zařízení ve špatném fyzickém stavu byly ještě další problémy. Patřil mezi ně nejasný výrobní program (betonářská výroba), chybějící obchodní a marketingová strategie, chybějící organizační struktury zejména v oblasti výrobní činnosti. A především - chyběl kapitál pro investice. Mezi přednosti naopak patřila kvalitní surovina pro výrobu Keramzitu jako vedlejšího produktu z těžby hnědého uhlí. Výhodou byly také dostatečně kvalitní odborný personál, příznivé perspektivy rozvoje českého stavebnictví a v neposlední řadě příznivá lokalizace závodu pro export do západní Evropy. Vintířov leží poblíž Karlových Varů, tedy kousek od německých hranic. „Do Německa šlo zpočátku 70 procent naší produkce. Dnes se snažíme zásobovat především český trh, do Německa jde zhruba 20 procent výroby. I tak ale patříme k nejvýznamnějším exportérům v České republice,“ konstatuje Rudolf Borýsek. Současný ředitel pracoval před rokem 1989 v původním závodě jako řadový technický pracovník. NOVÝ ZAČÁTEK Rok 1992 znamenal pro firmu prakticky nový začátek. Ve spolupráci s Fondem národního majetku a ministerstvem průmyslu a obchodu byl nakonec po složitých jednáních vybrán jeden ze tří zájemců - německá firma Lias-Franken Leichtbaustoffe. Privatizace v řádech milionů německých marek proběhla přímým prodejem. Podařilo se tak udržet výrobní kapacitu a zaměstnanost v závodě, který by bez této kapitálové pomoci pravděpodobně nepřežil. Vedením firmy byli pověřeni dva čeští jednatelé a v celé firmě působili od počátku jenom Češi. Byla vybudována organizační struktura, obchodní a marketingové oddělení a připravena základní koncepce rekonstrukce a modernizace závodu. „V še probíhalo v úzké spolupráci a s odbornou pomocí německých partnerů,“ vzpomíná Borýsek. Ve vedení během celého období, tedy od roku 1992, zatím nebyl ani jeden Němec. „Naši němečtí partneři nám dali plnou důvěru a podporu,“ komentuje to Borýsek. Řízení ze strany německých vlastníků se omezilo na pravidelné zasedání valné hromady a na další průběžné kontroly a konzultace. Rovněž se osvědčil pravidelný kontakt jednotlivých vedoucích pracovníků a v počátečním období vzájemné návštěvy pracovních delegací. „Osobní kontakt byl zejména v prvních letech po privatizaci velmi významný, neboť pomohl překonat nedůvěru k novým německým majitelům, která u nás mezi obyvateli a zaměstnanci byla,“ podotýká ředitel. O úspěšnosti a oboustranné výhodnosti privatizace svědčí i nárůst obratu: V počátcích byl 130 milionů korun, dnes se pohybuje kolem 400 milionů. EXPANZE NA VÝCHOD V současné době pracuje v Liasu Vintířov více než 200 lidí, přičemž ke stabilnímu kádru patří podle ředitele firmy zhruba 180 zaměstnanců. Podle Borýska mají celou řadu zaměstnaneckých výhod, vlastní závodní kuchyni, dlouhou dovolenou a poměrně vysoké platy pohybující se vysoko nad celostátním průměrem (více než 20 tisíc korun). Financování náročných investic novými majiteli umožnilo vybudovat moderní závod se špičkovou technologií. „Rekonstrukce a modernizace závodu probíhala zejména v prvních pěti letech a celkové investice za uplynulých dvanáct let dosáhly kolem 500 milionů korun,“ zdůraznil Rudolf Borýsek. Zčásti bylo využito technologické know-how německých partnerů. Prodej základního produktu prostřednictvím německé mateřské firmy v N ěmecku výrazně ekonomicky prospěl zejména v prvních letech po privatizaci. „Dnes naše firma rozšiřuje trhy Liaporu směrem na východ a je hlavním prostředníkem pro expanzi skupiny Liapor do východní Evropy. Velmi nám prospěl ivstup České republiky do EU. Například v přepravě zboží ve státech Unie,“ uvedl ředitel Borýsek s tím, že „jeho“ firma patří k nejlépe prosperujícím ve skupině Liaporu. LIAPOR**

Liapor je velmi lehký granulát vyráběný expandováním přírodního jílu. Jeho využití je široké. Volně sypaný se používá pro tepelně izolační zásypy stropů a střech při rekonstrukcích a novostavbách, pro podsypy podlah z konstrukčních desek, pro výplňové zásypy konstrukcí, žáruvzdorné výplně, pro travnaté plochy atd. Z Liaporu se vyrábějí lehké betonové směsi. Z mezerovitého lehkého betonu vznikají např. protihlukové stěny, speciální zdicí prvky či komínové systémy.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče