Zhasínající Sláva

15. listopadu 2004, 00:00 - BLANKA RŮŽIČKOVÁ
15. listopadu 2004, 00:00

PODNIKATEL STANISLAV SLABYHOUDEK Žárovkám se věnuje už čtyřicet let. V oboru osvětlovací techniky je uznávaným odborníkem. Na úspěšné podnikání to ale nestačí. Stanislav Slabyhoudek má největší soukromou sbírku žárovek na světě. Žárovky, lampy a zářivky nejrůznějšího stáří a původu má uskladněné v krabicích.

Stanislav Slabyhoudek vlastní největší soukromou sbírku žárovek na světě.

PODNIKATEL STANISLAV SLABYHOUDEK Žárovkám se věnuje už čtyřicet let. V oboru osvětlovací techniky je uznávaným odborníkem. Na úspěšné podnikání to ale nestačí.

Stanislav Slabyhoudek má největší soukromou sbírku žárovek na světě. Žárovky, lampy a zářivky nejrůznějšího stáří a původu má uskladněné v krabicích. Sen, že je ještě někdy vystaví, se mu ale v posledních měsících začíná rozplývat. Podnikání v oboru, konkrétně prodejna osvětlovací techniky v Kralupech nad Vltavou, ho stěží uživí a na investice nezbývají peníze. První ránu mu zasadily povodně v roce 2002, další přinesla levná konkurence. K finančním problémům se časem přidaly inemoci. „Jsem v těžko řešitelné situaci,“ říká osmapadesátiletý živnostník. „Co je mi platné, že mám v krabicích na deset tisíc exponátů a špičkové znalosti v oboru. Kdybych s podnikáním skončil a šel na sociálku, budu na tom možná líp než teď,“ stěžuje si.

LIKVIDAČNÍ POVINNÁ DAŇ Na sídlišti v Kralupech nad Vltavou, kde má prodejnu v přízemí panelového domu, podle něho letos skončilo už několik živností. Podnikatelé, jako je on, nejsou schopni čelit konkurenci laciného zboží z Asie, které se často nabízí v obchodních řetězcích. „Superlevné úsporné žárovky v supermarketech jsou sice nekvalitní, ale lidé je kupují, protože jim řetězec žádné porovnání kvality samozřejmě nenabízí,“ říká majitel obchodu s názvem Sláva - světelná technika a hudební elektronika. Podmínky podnikání se podle něho v posledních letech zhoršily. Od letoška například musí znovu platit zálohy na sociální pojištění a zřejmě bude muset mít registrační pokladnu. Sociální pojištění poslední dva roky neplatil, protože už splnil požadavek „odpracovaných roků“. Od letošního dubna ale platí nový zákon, takže ho odvádí znovu. Ještě horší a téměř likvidační je povinná daň. Bude ji platit, přestože je jeho firma od povodní ve ztrátě. „Někdy mi připadá, že mě tato vláda trestá za to, že jsem se na podnikání nevykašlal,“ stěžuje si. VŠECHNO SE OBRÁTILO K HORŠÍMU Za socialismu měl pro uplatnění svého koníčka paradoxně lepší podmínky. Žárovky začal sbírat od roku 1962. Později, když pracoval v Kaučuku, je mohl občas vystavovat v závodním klubu. Po revoluci se po krátké politické kariéře - dva roky byl v Kralupech místostarostou - začal věnovat podnikání. Živnostenský list na obchod má od roku 1993, ale zpočátku ho využíval pro zásilkovou službu. Když si někdo objednal osvětlení pro nějakou provozovnu nebo halu, navrhl, jaká světla tam mají být a pak je dodal. Tuto službu poskytuje dodnes - ale po povodních, kdy měl jiné starosti, ztratil řadu klientů. Krámek v paneláku otevíral v roce 1995. Jeho součástí byla místnost, v níž mohl vystavit alespoň nejzajímavější exponáty své sbírky. Kolem roku 2000 se zdálo, že už všechno bude jenom lepší. Žárovky navíc vystavoval i v budově firmy ČEZ v Praze. V tamním poradenském středisku zaměřeném na regulaci a úspory energie měl úvazek poradce. O úvazek přišel, když se firma ČEZ rozhodla, že z budovy v Jungmanově ulici odejde. Tehdy zrušila i poradenské středisko. „Řekli nám, že ČEZ potřebuje, aby se energie prodávala, a ne aby se s ní šetřilo,“ vzpomíná Slabyhoudek. V srpnu roku 2002 stála v jeho krámku v Kralupech voda do výšky jednoho metru. Sbírku sice stačil včas uklidit do vyšších regálů, ale zařízení krámu i přilehlé místnosti byly totálně zničené. Pak dostal dvě půjčky, jednu od České spořitelny a druhou od švýcarského velvyslanectví v rámci pomoci malým podnikatelům. Teď ji ovšem musí splácet a přitom nemá možnost si nějak přivydělat. „O poradenské služby není zájem. A v běžném pracovním poměru mě v mém věku a při mých nemocech už nikdo nezaměstná,“ konstatuje. Jeho firma, která má roční obrat 1,5 milionu, nevydělá dost, aby uživila dva členy rodiny a jednoho zaměstnance. Letos ho musel propustit. UNIKÁT NA PRODEJ? **

Podnikatele nejvíc mrzí, že město ani velké elektrárenské nebo jiné firmy nemají zájem o jeho unikátní kolekci žárovek. Vůbec největší soukromou sbírkou je teprve dva roky. Americký sběratel Highs dal dohromady na šedesát tisíc žárovek. Když předloni umřel, převzalo je státní muzeum v Baltimore. Slabyhoudek se domnívá, že jeho sbírka je mnohem cennější. Americká je sice větší co do počtu kusů, ale méně rozmanitá. Ve srovnání s českou sbírkou má jen pětinu exponátů. Majitel sbírky ví, že by ji zachránil, kdyby sehnal sponzora, který by ji vystavil. Pokud se mu to nepovede, bude muset žárovky začít prodávat, aby zachránil alespoň živnost. „Kromě půjček mám dluhy ina sociálním a zdravotním pojištění, protože nikoho nezajímaly moje problémy s povodní. A stát, který mě od dětství už stokrát okradl, to činí i nadále. Chce po mně minimální daň a registrační pokladnu. Takže budu muset začít prodávat exponáty ze sbírky,“ konstatuje smutně. Sbírka je unikátní jako celek. Jakmile se zní něco prodá, ztratí i pro Česko svou hodnotu. „Vyzobe se z ní to nejlepší a zbytek, až šňupnu ke kytičkám odspodu, se vyhodí do popelnice,“ obává se Slabyhoudek. 

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče