Ženy se musí naučit více si věřit,

07. července 2003, 00:00 - Nikoleta Alivojvodič, alivojvodic@profit.cz
07. července 2003, 00:00

říká v rozhovoru úspěšná manažerka, Irena A. BrichtaKdyž Irena Brichta vstoupí do místnosti, nelze ji přehlédnout. A když říká, že ženy by na sobě měly neustále pracovat a více důvěřovat svým schopnostem, mluví rázně a nahlas. Jak vnímá postavení žen v "mužském" světě byznysu úspěšná Čechoangličanka?

říká v rozhovoru úspěšná manažerka, Irena A. Brichta

Když Irena Brichta vstoupí do místnosti, nelze ji přehlédnout. A když říká, že ženy by na sobě měly neustále pracovat a více důvěřovat svým schopnostem, mluví rázně a nahlas. Jak vnímá postavení žen v „mužském“ světě byznysu úspěšná Čechoangličanka?

* Žena jako vy, cílevědomá a úspěšná, zřejmě nebude příliš spokojená s tvrzením, že ženy patří do domácnosti, zatímco muži mají vydělávat.

Myšlenka, že žena patří do domácnosti je staromódní a věří v ní už jen muži, kteří mají strach, že jim ženy seberou lepší místa, protože budou schopnější.

* Přesto je stále mnohem více manažerů než manažerek, mnohem více politiků než političek.

Pořád je to svět, ve kterém vládnou muži. Je to takový mužský klub, ve kterém se muži navzájem podporují. Pomáhat jiným mužům je něco, co muži dělají zcela podvědomě a ochotně. Ale už pro ně není tolik přirozené podporovat ženu. Jenže k tomu, aby se někdo dostal například do politiky, potřebuje podpůrnou síť, která ho vyzdvihne nahoru.

* A není to také tím, že ženy jsou poněkud odlišně zaměřené, než muži? Mnohé z nás v určitém věku dají přednost rodině před kariérou.

Žena má na výběr. Může se rozhodnout, že se bude stoprocentně věnovat rodině. Ale i tady je vidět, že ženy si oddalují mateřství. A není to vždy proto, že chtějí budovat kariéru. Mnohdy si chtějí vydělat a cestovat a možná později založit rodinu. Na druhou stranu je pravda, že se některé ženy rozhodnou zůstat doma pod tlakem okolí, rodičů. Ovšem, každá žena se chce nějakým způsobem uplatnit a jestliže to bude v rodině i zaměstnání, nebo jen v rodině, či jen v zaměstnání - je zcela na ní.

* Často zaznívají hlasy, že pracovní podmínky,hlavně pokud jde o platové ohodnocení, nejsou pro muže a ženy vždy stejné. Setkala jste se s podobnou diskriminaci?

Vím, že existují statistiky, že ženy jsou za stejnou práci placeny hůř, než muži. Já osobně jsem se ale během své devítileté praxe v oblasti personalistiky v České republice s tímto problémem nesetkala. Když hledají vhodného zaměstnance, mé klienty většinou nezajímá, zda to bude muž nebo žena. K návrhu platového ohodnocení dochází na základě uvážení současného přijmu uchazeče o danou pozici, na základě jeho vědomostí a zkušeností, ale také odpovědnosti, se kterou je daná funkce spojená. Velkou roli hraje i to, nakolik chce firma konkrétního uchazeče nalákat a přesvědčit, aby pro ni pracoval.

* Co si myslíte naopak o pozitivní diskriminaci? V Americe existují kvóty při obsazování manažerských pozic, kdy je předem dáno, kolik řídicích funkcí musí v dané firmě zastávat ženy.

Oni tomu říkají „diversity program“. A vznikl proto, že ženy měly pocit, že muži skutečně nejsou ochotní podporovat je do vyšších pozic. Tak tlačily na vládu, aby zvlášť velké firmy byly povinny obsazovat určité procento manažerských pozic ženami. Ovšem tento program se týká také Afroameričanů. Bohužel to někdy dopadá tak, že firma musí zaměstnat někoho, koho by nikdy nezaměstnala, jen aby naplnila povinnou kvótu.

* Vy jste se narodila a vystudovala ve Velké Británii. Liší se nějak výrazně anglické ženy od českých v míře sebevědomí, cílevědomosti?

Vezmu to poněkud zeširoka. Žena je vždy méně sebevědomá, než muž. Muži o sobě a svých schopnostech většinou nepochybují. Sebevědomí je jim vrozené a odmala podporované ze strany maminek. Muž nevnímá své nedostatky jako překážky. Žena naopak pochybuje o svých schopnostech a znalostech. A proto každá žena, ať už je z Evropy, Ameriky nebo Afriky, musí na sobě hodně pracovat, aby si věřila a získala sebejistotu. V dnešní době je velmi důležité, jak se člověk prezentuje. Když budete nejistí, ani ostatní lidé vás neocení vysoce. V anglické nebo americké společnosti je hodně toho, co pomáhá ženám, věřit si. Mladá žena v Anglii, která chodí na univerzitu, má vzor ve spoustě jiných žen, které zastávají manažerské pozice. Tady to teprve začíná a české prostředí zatím nedává ženám tolik sebejistoty.

* Jak to myslíte?

To, co my máme v Anglii už odmalička, začalo tady na počátku devadesátých let. Lidé si najednou museli najít svou jistotu, protože stát o ně přestal tolik pečovat. Ale všechno nakonec bude záležet na tom, nakolik budou ženy ambiciózní, zda budou chtít do světa, který se ještě více otevře v příštím roce se vstupem do EU. Každá žena na sobě musí pracovat, přestože mnohdy pochybuje o tom, že něco umí nebo zvládne. I proto ženy vždy podporují jinou ženu. Žena potřebuje podporu od okolí a muži toto neumí dávat. Protože oni sami tohle vůbec nepotřebují.

* Ale muži přece potřebují podporu od své partnerky, stejně jako ženy potřebují podporu od svých partnerů.

Určitě, ale muž a žena jsou jiní a mají jiné potřeby. Muž potřebuje zázemí, aby mu bylo uvařeno, aby se někdo staral o jeho děti. Potřebuje komfort, aby se mohl věnovat kariéře. Žena potřebuje, aby jí někdo naslouchal. Proto jsou vztahy tak složité. Muž a žena potřebují něco jiného a když nevědí, co to je, tak přestávají komunikovat. Žena většinou ví, co muž potřebuje, ale naopak to není tak jednoduché.

* A není to proto, že ani žena mnohdy sama neví, co vlastně potřebuje?

Ne. Já si myslím, že žena většinou ví, co chce. Zvlášť žena, která má děti a řeší tisíc problémů denně. Žena chce, aby jí muž naslouchal. Jenomže to tak vždy není.

* Takže je to především chyba mužů?

Já si nemyslím, že to je chyba mužů. Hodně z nich si ani neuvědomuje, co žena potřebuje. Nikdo je to nenaučil. Ne každá žena dokáže říct svému muži, co potřebuje. Ale muži nejsou natolik schopni číst řeč těla nebo pocity jiných lidí jako žena, pro kterou je to přirozené.

* Vrátím se zase k ženám, které se rozhodly uspět v kariéře. Myslíte si, že jim české prostředí přeje?

Je důležité vytvořit takovou atmosféru, která umožní vznik podpůrných programů na pomoc ženám, které se chtějí věnovat kariéře. Programy, které jim umožní zavést děti do jeslí a věnovat se vzdělání nebo chodit do práce, ale také programy, které ženám pomůžou dosáhnout na vyšší pozice nebo získat bankovní úvěr. Pokud banky nebudou ochotny půjčovat mladým, začínajícím podnikatelkám peníze, pak to bude těžké. A já si myslím, že v České republice je pro ženu stále velmi těžké získat finance pro podnikání.

* Těžší než pro muže?

Ano. A potvrdí vám to i Obchodní komora v Brně, která pomáhá mužům i ženám podnikatelské úvěry získávat. Při hodnocení business plánu totiž mnohdy hraje roli i subjektivní pocit a pokud o úvěru rozhoduje muž, možná si podvědomě řekne, že by žena podnikatelka měla radši sedět doma s dětmi.

* Nedávno jsem četla rozhovor s jednou úspěšnou českou ženou, ve kterém prohlásila, že práce je to jediné, na čem záleží. Děti prý dospívají, partneři a lásky odcházejí, ale práce zůstává. Souhlasíte s tím?

Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Nejlépe se vypořádáte s životem, když se vám podaří najít rovnováhu. Když máte práci, milostný vztah, zájmy. Každý z nás prochází určitými životními zkušenostmi. Někdy nás zklame partner, někdy práce, někdy děti. A člověk se musí ze špatných zkušeností dostat a jít dál. Není proto dobré upnout se na jedinou věc.

Irena A. Brichta je ředitelkou pražské pobočky personální a konzultační společnosti TMP/Hudson Global Resources. Personalistice se věnuje od roku 1994, kdy pomáhala vybudovat pražskou pobočku společnosti Egon Zehnder International, a poté vedla pražskou kancelář Heidrick & Struggles. Kariéru však začala ve Velké Británii, kde se také narodila a vystudovala archeologii a český jazyk. Následně získala i titul MBA. Je členkou Britské a Americké obchodní komory, Výkonné rady ICN (nezisková organizace Informační centrum nadací), Rotary Club Prague International, Business Leader´s Fora v ČR, Asociace podnikatelek a manažerek ČR a Mezinárodní asociace žen v Praze (IWAP). Mluví anglicky, česky, francouzsky, německy, polsky a trochu maďarsky.

FOTO: AUTORKA

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče