Zemřel muž, který sklízel obdiv i nenávist

07. března 2013, 09:13 - Martin Čaban, Petr Třešňák
07. března 2013, 09:13

Smrt venezuelského prezidenta Huga Cháveze nebyla nečekaná. Jeho boj s rakovinou byl dlouhý a těžký a vyhlídky v jeho průběhu nebyly nikdy růžové. Přesto oznámení, že vůdce bolívarovské revoluce zemřel, otřáslo nejen Venezuelou. Caracaský list El Nacional vyzývá národ k solidaritě a jednotě, ale Chávezův skon zasáhl i širší světovou intelektuální veřejnost, zvlášť levicovou.

Jeho vize socialismu 21. století zjevně našla úrodnou půdu v leckteré evropské mysli, jak ukazuje i komentář britského levicového listu The Independent. Naopak konzervativněji laděná média nešetří na Chávezovu adresu kritikou.

El Nacional: Hugo Chávez Frías

Zpráva o smrti prezidenta republiky otřásla všemi Venezuelany bez rozdílu v politických sympatiích. Zasáhla i zahraničí, a to nejen v blízkosti našich hranic, ale i ve vzdálenějších zemích, kde se jeho jméno stalo známým. Od počátku svého působení se zaměřil na zahraniční vztahy, které se staly jedním z nejsilnějších vládních témat. Brzy také vyhlásil boj vysokým cenám ropy, což rovněž udalo vládní kurz.

Jeho vliv byl obrovský. V regionální politice bořil staré pořádky a snažil se vytvářet nové struktury. Až historie zhodnotí toto úsilí. Prezidentem se stal v roce 1999 a od té doby rozšiřoval svůj vliv díky obrovské osobní síle. Byl prvním prezidentem sjednotitelem díky schopnosti komunikovat s masami, což byl vůbec charakteristický jev jeho vůdcovství. Vedl zemi, jako by byl obdařen zvláštními schopnostmi. Jeho osobnost vábila bezpočet analytiků, kteří o něm psali a budou psát knihy. Což je u přirozených vůdců běžné.

Nyní nastává čas solidarity a tolerance. Čas míru a vzájemnosti. Všichni bez rozdílu teď musíme své úsilí směřovat ke stavu trvalého souručenství a usmíření, jak se ostatně v naší historii již stalo. Vždy v době, kdy země čelila podobným výzvám testujícím naši sílu.

USA Today: Cháveze bylo nejlépe ignorovat

Jen málo Američanů bude truchlit kvůli smrti Huga Cháveze. Mnoha Američanům bude jeho skon vlastně lhostejný. Chávez se po celou svou kariéru chtěl stát novodobým Fidelem Castrem. Znárodnil venezuelský ropný průmysl, napadal „yankeeské vměšování“ (skutečné i vymyšlené) do záležitostí Jižní Ameriky, paktoval se s Kubou, aby šířil Castrovo evangelium a dotoval kubánskou ekonomiku.

Přesto se Spojené státy dokázaly vyhnout tomu, aby tyto návnady spolkly. Neuvalily na Venezuelu obchodní embargo, neotravovaly vzduch siláckými řečmi. Většinou se vyvarovaly i vměšování do venezuelských vnitřních záležitostí a nechávaly Venezuelany žít s jejich demokratickou volbou. Tímto přístupem neposkytly USA Chávezovi zbraň, kterou nejvíc potřeboval – neusnadnily mu šíření „bolívarovské revoluce“ po celé Latinské Americe. Protiamerické postoje jsou v regionu časté, ale jelikož jim USA neposkytly živnou půdu, nepracovalo se s nimi Chávezovi tak snadno.

To neznamená, že by se nesnažil, ba částečně i neuspěl. Brazílie, Bolívie, Nikaragua, Ekvádor, Argentina – ty všechny mají levicové vůdce spjaté s Chávezem a Castrem. Tito vůdci však postrádají Chávezovo charizma a venezuelské ropné bohatství. Lekce, již je třeba si vzít z Chávezovy éry, zní: levicoví populisté jsou nedílnou součástí jihoamerické politické scény. A nejlepším způsobem, jak se s nimi vyrovnat, je trpělivě vyčkat, až odejdou nebo sami selžou.

The Independent: Rána pro chudé a utlačované

Smrt Huga Cháveze v pouhých 58 letech je tvrdou ranou pro chudé a utlačované v celé Latinské Americe i ve zbytku světa. Chávez přetvořil Venezuelu silou své vůle a lidovou revolucí, která přijala dosud marginalizované společenské skupiny – etnické menšiny, dělníky i pokrokovou inteligenci, která v Chávezovi viděla skutečného Spartaka.

Postavil se do čela armády ne snad otroků, ale těch, jimiž oligarchie opovrhovala – dřevorubce či dělníky z ropných plošin, kteří předtím pracovali jen proto, aby bohatí byli ještě bohatší. Chávezova revoluce nasměrovala peníze z ropy do široce rostoucích platů a do ambiciózního sociálního inženýrství. Vybudoval řadu nových univerzit. Více než 90 procent Venezuelanů si poprvé v historii země mohlo dovolit tři jídla denně. Kvalitní sociální bydlení pro masy se stalo normou.

Chávezovy ambice se neomezovaly jen na Venezuelu. Prosazoval latinskoamerickou jednotu a podporoval demokratická a socialistická hnutí po celém kontinentu. Angažoval se i v blízkovýchodním sporu, když poskytl občanství bezprizorním palestinským uprchlíkům. Když Izraelci napadli v roce 2006 Libanon, vyhnal z Caracasu izraelského ambasadora. Stavěl se proti severoamerické hegemonii, stál na straně všech obětí imperiální dominance.

Neue Zürcher Zeitung: Konec agónie

Přes veškeré utajování to bylo zjevné – Hugo Chávez se po léčebném pobytu na Kubě do své vlasti nevrátil proto, že by se mu udělalo lépe. Vrátil se zemřít. Místodržící v Caracasu si to nechtěli připustit, ačkoli lékařský verdikt znali již dlouho. Raději se oddávali iluzi, že prezident vládne z lůžka dál.

V tomto zvláštním, ústavě odporujícím bezvládí došlo v únoru ke znehodnocení venezuelské měny o třetinu kvůli špatné hospodářské situaci země. Konec agónie bolívarovského lídra může pomoci s návratem do právních poměrů. Ústava předepisuje nové volby v průběhu 30 dnů. Opozice pravděpodobně pošle do boje stejně jako při říjnových volbách Henriqua Caprilese, ale můžeme hádat, že jej čeká jen další porážka.

Dosavadní viceprezident Nicolás Maduro je totiž ve velké výhodě. Ne snad proto, že by byl charizmatický nebo úspěšný. Má se však za to, že si jej Chávez vybral za nástupce. Maduro bude těžit ze soustrastné nálady a získá podporu všech, kteří využívali nemalé štědrosti Chávezova socialismu. Právě kvůli bujnému sociálnímu státu je však země na rozcestí. Efekt ideologie chavisma bude ještě nějaký čas doznívat, až se však Venezuela z velkého panamerického snu probudí, bude stát před těžkým novým začátkem.


Čtěte také:

Éra Cháveze skončila, velké změny se ale čekat nedají

Chávez podle velitele ochranky zemřel na infarkt

Latinská Amerika truchlí po smrti Cháveze


Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče