Zemětřesení v kontejnerech

13. února 2009, 13:19 - Čestmír Klos
13. února 2009, 13:19

Recyklační systém je ohrožen prudkým poklesem tržních cen

Po extrémní konjunktuře obchodování s druhotnými surovinami loni v létě přichází ještě strmější pokles. V obvyklém čtyř- až šestiletém cyklu kolísání cen za různé složky vytříděného odpadu náhle nastal extrémní výkyv. Není divu, zasáhla-li mnoho aktérů tohoto cyklu už hospodářská krize. A prudce klesající cena ropy s sebou strhla i cenu sběrových plastů. To je zákonité, mají-li ji plasty v recyklačních výrobcích nahradit. Přece nemohou být výrazně dražší než prvotní surovina. Do využití sběrového papíru zase nepříjemně zasáhlo zrušení dvou domácích papírenských provozů a slibně se rozvíjející vývoz se záhy prudce ztenčil, protože krize donutila papírny v sousedních zemích omezit výrobu. I každou další komoditu provázejí specifické potíže a v podstatě ohrožují funkci recyklačního systému. Nejistá budoucnost navíc podněcuje některé účastníky trhu ke spekulativnímu chování a k vyčkávání, co přijde. Což problémy ještě prohlubuje.

Za PET láhve vám utrhnou ruce

Ve všeobecném převisu nabídky druhotných surovin nad poptávkou na první pohled zarazí, že PET láhve u domácích zpracovatelů prodáte v jakémkoli množství. Jednatel Silonu v Plané nad Lužnicí Achille Bucci vyzývá: „Láhve zásadně neodmítáme. Co přivezete, to koupíme.“ Zároveň však připouští: „Současná tržní cena je taková, že se někomu nemusí vyplatit láhve třídit a zpracovat. Loni byla cena výrazně nadhodnocená, o to víc teď může někomu připadat příliš nízká.“
Rozdíl je to opravdu velký. V době konjunktury museli výrobci zaplatit osm až deset korun za kilogram plastu z PET láhví. Teď je kilogram za korunu padesát. I majitel firmy Re-plast Design Luděk Jošt je za těchto podmínek ochotný vykoupit jakékoli množství PET láhví. Měsíčně ve své firmě zpracuje na vločky a prodá evropským odběratelům dva a půl tisíce tun této druhotné suroviny. „Pokud se někomu pochlubím, dívá se na mne, jako bych spadl z Marsu,“ popisuje Jošt. Pouze 30 procent této suroviny však bylo posbíráno v Česku. Většina PET láhví, které firma zpracovává, pochází ze zálohovaného systému v Německu, který si Jošt nemůže vynachválit. „Nevím, kde se vzala pověst o dokonalosti českého vytřiďování. Kvalita PET láhví nebývá dobrá. Nebýt dodávek z Německa, nemohli bychom odběratelům dodat ani kilogram čistého materiálu,“ tvrdí Jošt.
Obě uvedené firmy spolu úzce spolupracují. Dle Joštových slov Re-plast Silonu dodává většinu polotovarů k výrobě střiže. A jak tvrdí Bucci, o střiž je navzdory celkovému útlumu evropské výroby zájem. Mírně poklesly jen dodávky automobilovému průmyslu.

Chudí příbuzní

Opravdu zle jsou na tom ostatní plasty. Výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství Petr Měchura například zaznamenal na přelomu roku minimální domácí zájem o sesbírané plastové fólie. Už tehdy jejich nákupní ceny klesly na třetinu a každým dnem se blížily k nule. Ani Čína už nezachrání odbyt českého plastového odpadu. I na ekonomického tygra východní Asie zřejmě dolehla krize a přestal s druhotnými surovinami z Evropy obchodovat.
V Bohdanči je však výrobce, který z odhozených plastů dokáže lisovat různé potřebné věci pro zahradu a dům i pro vnější zařízení staveb. Má dostatečně volnou lisovací kapacitu, dokonce přetlak materiálu, jen odbyt vázne. „Nevyžadujeme žádnou pomoc. Stačilo by, kdyby stát coby investor objednal protihlukové stěny k dálnicím,“ myslí si šéf bohdanečského Transformu Jan Mec. Firma přežije krizové období a zároveň tím zbaví společnost tisíců posbíraných kelímků a dalších směsných plastů.

Papírový protekcionismus

Nadnárodní společnosti zastavily loni v Česku hned dva papírenské provozy zpracovávající sběrový papír – výrobu novinového papíru ve Štětí a výrobu skládačkové lepenky v Bělé pod Bezdězem. V době recyklační konjunktury si toho nikdo příliš nevšímal, zejména pokud byl roztříděný český papírový sběr už léta vývozním artiklem. Teď zachvátila krize zpracování druhotných surovin celý svět a na omezenou výrobu recyklovaného papíru výrobcům vystačí sběr z jejich okolí.
Tradiční český sběr starého papíru, přenášený z generace na generaci, nebyl nikdy více ohrožen. V této atmosféře je nemyslitelné například organizovat školní sběry, které přilepšovaly jiným dětským aktivitám, ale zároveň v dětech nenásilně rozvíjely odpovědný přístup k recyklaci. Krizi nejspíš nepřežijí mnohé z tradičních výkupen, které s Bohumilem Hrabalem jako „sběrné surovosti“ vstoupily i do literatury a filmu. Kdo by jim nosil starý papír, kdyby za něj musel připlácet, v lepším případě jej jen zdarma předat?
Jak uvádí ředitel sekretariátu Svazu průmyslu druhotných surovin APOREKO Miroslav Horák, takzvané hnědé druhy sběrového papíru – lepenky, odpad z obchodních domů a smíšený papírový sběr – je od počátku roku obtížné k recyklaci vyvézt. Nejen lidé ve sběrnách, ale i obchodní řetězce si zřejmě budou muset za sběr připlácet. A úřady je budou hlídat, aby se nepokoušeli potajmu přimíchávat „vzácnou surovinu“ do komunálního odpadu.
Pokles průměrné výkupní ceny všech běžných druhů sběrového papíru je 80 procent. Za lepenku bylo možné získat až 400 korun za tunu, nyní byly zaznamenány případy nákupu za osmkrát nižší cenu. I velmi ceněné tiskárenské bílé odřezky se dnes prodávají za 1430 korun za tunu, přičemž dříve nebyl problém uplatnit cenu tři tisíce. Společnost odpadového hospodářství AVE CZ zaznamenala propad ceny z 1600 korun za tunu na 50 korun za tunu.
A to jsme země, jejíž papírový odpad býval na mezinárodním trhu žádaný, protože byl kvalitně roztříděný dle evropské normy. O tom by si například Velká Británie mohla nechat jen zdát. Ještě štěstí, že se většina lepenky recykluje v Česku, proto je alespoň částečný odběr zajištěn.

Trauma teprve přijde

Výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství Petr Měchura publikoval ve specializovaném časopise Odpady neblahou vyhlídku, dle níž odbyt sběrového papíru do zahraničí v nejbližší budoucnosti ještě víc poklesne. To by samozřejmě mělo negativní dopad na hospodaření sběrových a recyklačních firem, a tím i měst a obcí. Byl by tím narušen i náročně budovaný komunální systém třídění odpadů.
Pokud se zahraniční odbyt starého papíru zcela zastaví, zůstane dle Měchury v Česku několik desítek tisíc tun neprodejného sběrového papíru. Na to žádné skladovací prostory nestačí a papír se vlhkem znehodnotí a stane se nerecyklovatelným. Jaroslav Tymich ze společnosti Euro Waste se domnívá, že se nevyhneme tomu, aby část takového odpadu skončila ve spalovnách nebo na skládkách. A domýšlí: „Po překonání recese nastane opačný proces. Vznikne dočasný nedostatek sběrového papíru a jeho hodnota rychle poroste.“ To se dle Tymicha stabilizuje, až se znovu podaří obnovit sběrové aktivity. V současné době však mají na kahánku. Velkou úlohou všech zúčastněných, od obcí přes svozové a recyklační firmy až po autorizovanou obalovou společnost Eko-kom, je udržet alespoň občanské třídění odpadů v hnízdech kontejnerů ve městech a na vesnicích.
V nich se však shromažďuje směsný papír, kterého si zpracovatelé recyklovaného papíru cení nejméně. Nicméně Asociace českého papírenského průmyslu ujišťuje, že polovinu ze 700 tisíc tun ročně nasbíraného papíru zpracuje doma, a strach z úplného kolapsu sběru je tudíž neopodstatněný.

Unesou firmy recyklaci?

Ze svědectví společnosti AVE CZ, která se zabývá odpadovým hospodářstvím, vyplývá, že zásadní propad cen se dotkl naprosté většiny komodit, jež vznikají přetříděním materiálů z obecních systémů separace. Ředitel marketingu AVE CZ Jaroslav Nálevka uvádí: „Druhotně tento propad ovlivňuje také celý systém separace v obcích. Ceny za tento typ služby zahrnovaly předpokládaný výnos ze získaných surovin, který teď chybí. Náhradu za tento příjem je proto nutné nalézt jinde – v úspoře nákladů, u zákazníků či u státu. V opačném případě hrozí kolaps celého trhu.“ Nepodaří-li se firmě AVE CZ najít alternativní zdroje příjmů do systému, tak se třídění firmě vůbec nevyplatí. Ustoupit od něj by však bylo nešťastné, protože by byla narušena cesta dlouhodobě udržitelného rozvoje. Proto ve společnosti AVE CZ považují za důležité systém po dobu krize nějakým způsobem financovat.
Tíživě vnímají současný vývoj i ve společnosti A.S.A. Veřejně upozorňují, že svozové firmy se musejí vyrovnat s výrazným snížením tržeb a s tím souvisejícím poklesem marží. Ty se blíží nule, nebo jsou dokonce záporné. Trh se díky razantnímu poklesu cen druhotných surovin začíná blížit citlivé hranici – mnoho firem zvažuje, zda je rentabilní zaměstnávat pracovníky zabývající se tříděním. To by ohrozilo třídění co do kvality i kvantity. Některé odpadové firmy prý už zvažují ukončit činnost v tomto oboru.

Ze šlamastyky po evropsku i po česku

Krize recyklace zasáhla celou Evropu. Využívajíc českého předsednictví EU si proto ministerstvo životního prostředí pozvalo do Prahy zástupce autorizovaných obalových společností. Ti mají s problematikou velké zkušenosti, protože v zastoupení výrobců a prodejců organizují a financují recyklaci obalů. Společně měli posoudit možnost finanční podpory národních recyklačních systémů. Vzápětí na to byli svoláni ředitelé odpadových odborů, aby se poradili, jak se dostat z recyklační krize.
Na ministerstvu průmyslu a obchodu se rozhodli přistoupit k problému z opačné strany. Svolali si zdejší firmy, které se v různých rolích podílejí na sběru a recyklaci, a vyslyšeli jejich akutní problémy. Poté, co jejich připomínky vyhodnotili, předložili je na jiném zasedání expertům a zástupcům zainteresovaných ministerstev, aby je získali pro podporu ustavení meziresortní komise pro druhotné suroviny. Ta by měla vládě předložit několik operativních opatření, jež by měla vyvést Česko z recyklační krize.

Geussovo devatero

Navrhované kroky zatím nemají větší váhu než jako náměty náměstka ministra průmyslu a obchodu Erika Geusse. Každopádně už teď tnou do živého, protože některé z bodů jdou přímo proti zásadám prosazovaným ministerstvem životního prostředí. Už první z nich, který se snaží prolomit nedůvěru ministerstva životního prostředí vůči spalovnám a požaduje úpravu tří vládních dokumentů ve prospěch termického využití odpadů. Druhým krátkodobým opatřením má být ustavení zmíněné komise a třetím další změna ve prospěch výstavby energetických zařízení na spalování odpadu – přímo v Plánu odpadového hospodářství. Poslední krátkodobé opatření by mělo být na podporu výroby oceli ze železného šrotu, který je další tvrdě postiženou sběrovou komoditou.
Ve střednědobých opatřeních by mělo být zakotveno snížení DPH pro celé odpadové hospodářství, přehodnoceny by měly být evropské recyklační kvóty, podpora inovací recyklačních podniků z evropských peněz a návrh, jak zakotvit využití recyklovaných materiálů při provádění veřejných zakázek. Mrtvý čas, který si vyžádá znovuoživení recyklace, bude nepochybně vyplněn ministerskými diskusemi.

Popisek 1: Získala si důvěru. Hnízda kontejnerů jsou základem občanského třídění a je třeba je zachovat - krize nekrize.
Popisek 2: Žádaný artikl. Zájem o PET láhve neupadá ani v čase krize. Výkupní cena je však příliš nízká.
Popisek 3: Tahoun změn. Náměstek ministra průmyslu Erik Geuss chce pro záchranu sběrových a recyklačních společností prosadit okamžité zlepšení podmínek.
Popisek 4: Etalon třídění. Novinový papír je ceněnou surovinou, zejména bez příměsí jiných papírových druhů.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče