Zemědělští restituenti zatím marně čekají

04. listopadu 2002, 00:00 - Dušan Šrámek
04. listopadu 2002, 00:00

Evropská unie má v ruce pádný klacek na naše zemědělce Závěr letošního podzimu bude věnován boji o zemědělské subvence. Bude se řešit otázka, zda mají dostávat české zemědělské podniky stejné subvence, jaké dostávají podniky v současné Unii, zda nemá dojít souběžně s rozšířením k redukci přímých plateb i na západ od našich hranic, tak aby se postupně redukoval přebujelý agrární rozpočet EU.

Evropská unie má v ruce pádný klacek na naše zemědělce

Závěr letošního podzimu bude věnován boji o zemědělské subvence. Bude se řešit otázka, zda mají dostávat české zemědělské podniky stejné subvence, jaké dostávají podniky v současné Unii, zda nemá dojít souběžně s rozšířením k redukci přímých plateb i na západ od našich hranic, tak aby se postupně redukoval přebujelý agrární rozpočet EU. Všechny tyto otázky jsou jistě legitimní. Zapomíná se však při tom na jedno ze stěžejních českých specifik, a tím jsou zemědělské restituce.

Marná snaha

Restituční zákony, které přijalo Federální shromáždění na začátku devadesátých let, měly napravit křivdy, ke kterým docházelo v padesátých letech, tedy v době budování zemědělských družstev. Přestože byly několikrát novelizovány, nepodařilo se celkově záměru zákonů dosáhnout. Zemědělská lobby spojená v transformujících se družstvech byla vždycky natolik silná, že si dokázala najít skulinky v zákonech, aby zemědělské restituenty nevyplatila. To se týkalo jak zákona o půdě, kde je přesto dnes velká většina restitučních podílů vypořádána, tak především zákona o transformaci družstev. Na vypořádání transformačních podílů tak dodnes čeká více jak tři sta tisíc zemědělců. Jako hra na zadržovanou bez jakéhokoli výsledku, se ukázala i sedmiletá ochranná lhůta, po kterou musely být transformační podíly ponechány v družstvech. Tato lhůta, která vypršela v roce 1999, měla totiž umožnit zemědělským družstvům využívat nadále majetek z transformačních podílů, aby jeho vydáním nevyvolalo hospodářské problémy.

Největší český tunel

Mezitím došlo v polovině devadesátých let k obrovským majetkovým přesunům v rámci probíhající transformace družstev. Ne náhodou se v této souvislosti hovoří o největším tunelování v historii České republiky. Většina původních zemědělských družstev se postupně přetransformovala na obchodní a další společnosti. S tím, že v původním družstvu, které šlo do likvidace, zanechala zcela bezvýznamný a nepoužitelný majetek. A právě z tohoto majetku měli být vypořádáni restituenti, respektive ta část z nich, která nechtěla nadále zanechat majetek v nové společnosti. Výjimkou při vypořádání nebyly ani takové bonbonky, jako vypořádání formou vraku osobního automobilu, případně byla nabídnuta k plnění část silážní jámy nebo společné vnitropodnikové komunikace. Ze zemědělských strojů pak byly nabídnuty oprávněným osobám již vyřazené a nefunkční stroje. Pro ty z restituentů, kteří nesouhlasili s majetkovým vypořádáním a chtěli peníze, měla staronová vedení připravena například bezcenné akcie, které platily tak maximálně uvnitř společnosti. Za skutečné peníze však nebohým akcionářům jejich bezcenné akcie nikdo ani v družstvu nevyměnil.

Chybí politická vůle

Kuriózní byl i konkrétní způsob, jakým bylo transformace dosaženo, a to prakticky stoprocentně na celém území státu. Mustr, v němž jsou uvedeny jednotlivé kroky podvodného jednání namířeného proti zájmům restituentů, vyrobila jedna jediná advokátka. Ta však měla údajně autonehodu, a tak není schopna vyšetřování. Vzhledem k tomu, že přechod majetku a práv na novou společnost byl po formální stránce skutečně dokonalý, nemají dnes restituenti prakticky šanci domoci se majetku z nových společností ani u soudu. Ještě v minulé sněmovně vzniklo několik iniciativ, které měly problémy oprávněných osob řešit. Byl to jak návrh současného ministra Palase, tak lidoveckého zemědělského experta Jiřího Grůzy, tak i dva návrhy z dílny ODS. Nejradikálnější byl zřejmě návrh poslance Vlastimila Tlustého, který požadoval vydání dluhopisů. Přestože se s dopisem o podporu dluhopisnému programu obrátili na prezidenta Václava Havla i oba předsedové stran Koalice, Hana Marvanová a Cyril Svoboda, tehdejší sněmovna nakonec vyřešení zemědělských restitucí před sebou valila bezúspěšně až do voleb.

Promluví EU?

Přesto se nedá říci, že by byl problém sprovozen ze světa. Určité možnosti naznačily i některé návrhy v minulé sněmovně. Především ten, podle něhož by neměly mít zemědělské subjekty, které nemají vypořádány restituce, nárok na dotace. Tento problém se totiž může objevit i v průběhu jednání o výši zemědělských dotací s EU. Jak známo, EU vždy dbá o to, zda je kandidátská země schopna v praxi naplňovat svůj i unijní právní řád. A v tomto případě je zcela nepochybné, že tomu tak není. I proto se hodlají neuspokojení restituenti obrátit na unijní orgány. Sled kroků ale může být i obrácený. Co kdyby Evropská komise využila nevypořádání transformačních podílů, tedy nerespektování zákona, jako argumentu pro neposkytnutí dotací? Zatím se problém nevypořádání transformačních a restitučních podílů v jednáních neobjevil. To ale neznamená, že ještě nevypluje na povrch. Měl by totiž svou logiku a ospravedlnění.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče