Země velkých lánů a malých kruhových bazénů

24. dubna 2014, 12:00 - Miroslav Zámečník
24. dubna 2014, 12:00

Není na světě mnoho zemí, které poznáte z výšky desíti kilometrů, ale Česko je jednou z nich. Ať letíte z kteréhokoli směru, všude vám pomohou dva určující znaky. Za prvé velká pole – to Bavoři, Rakušáci, ani Poláci nemají, holt se nekolektivizovalo. Na Slovensku jsou sice lány jako u nás a v nových spolkových zemích Německa v podstatě také, ale tam zas není tolik zahradních bazénů. Jak vidíte tuhle kombinaci – velká pole a skoro u každého domku malý, kulatý bazén – víte, že jste doma.

Sinice a bazény

Když dosednete, pochopíte, proč tomu tak je. Obojí spolu historicky souvisí. Intenzivní zemědělská velkovýroba a hnojení rybníků jsou spolu s ne zrovna nejlepším stavem čištění odpadních vod na venkově hlavními příčinami, proč české rybníky tak často „vykvetou“, což pro člověka alergického na sinice znamená, že koupání v přírodě je v sezóně passé.

Střední třída za první republiky jezdila do Doks a Starých splavů u Máchova jezera na letní byt. Po koupání v tehdy ještě čisté vodě „Mácháče, korzoval po večerech pan řídící zdravící se s paní vrchní radovou. Vlastnictví druhého, víkendového obydlí bylo tehdy pro městské střední třídy něčím mimořádným. Dnes jsme národem chalupářů, naopak pronájem letního bytu je něčím dosti nezvyklým.

Vlastnictví chalupy a eutrofizace povrchových vod = poptávka po bazénech, viditelná i z deseti kilometrů. Privatizujeme svůj prostor, a vytěsňujeme z něj věci, které se nám nelíbí.

O velikonočních svátcích jsem si dal nostalgický výlet kolem Máchova jezera a hledal stopy starých časů. Vilky existují, vesměs v dobrém stavu. Obce se sice zjevně snaží, všude na veřejných prostranstvích je čisto, a snaha o povznesení veřejného prostoru je zjevná. Prvorepublikové časy multietnického, a tím i mnohem barvitějšího státu jsou ovšem stejně passé jako voda bez sinic, zaneseny novějšími historickými vrstvami.

Můžeme se bavit o tom, která z těch vrstev je vizuálně hnusnější, zda chátrající pozůstatky socialistické masové rekreace, anebo agresivní nevzhlednost raného kapitalismu. Obojí je ve své vybydlenosti stejně odpudivé. Kdyby nebylo jiných důvodů, nikdo, kdo si může dovolit něco alespoň trochu lepšího, by tam nejel.

Okolí Máchova jezera je nejlepším místem v Česku, kde můžete takřka najisto, s trochou časové oběti, vidět jeřáby popelavé a zároveň mořské orly, což jsou dva zcela ikonické druhy. Pozorování ptáků se v Česku chytá překvapivě pomalu. Když se s dalekohledem na hlavní pláži v Doksech díváte na mořského orla, pořád ještě působíte trochu jako šmírák, ačkoli ve vyspělých zemích je už dobrých dvacet let pozorován ptáků jedním z nejrychleji rostoucích segmentů cestovního ruchu. Mimochodem dobře výnosným, podstatně lukrativnějším než tržby od „stavěčů pivních komínků“, nebo od cyklistů, kteří dupají do pedálů jako králíček Energizer.

Nevyužitý potenciál

Pár kroků od hlavní silnice z České Lípy na Mladou Boleslav najdete masožravé rostliny rosnatky. Příroda je tady mimořádná – je to nejjižnější tajga na evropském kontinentu, která se za posledních pár tisíc let změnila minimálně, a to je nějakých 300 metrů nad mořem. Jestli má oblast kolem Máchova jezera v rámci Evropy nějakou jedinečnou prodejní nabídku, pak je to tohle.

Infrastruktura pro tenhle typ turistů v podstatě chybí, když odhlédnu od jedné ne úplně šťastně položené pozorovatelny u Novozámeckého rybníka a několika informačních tabulí. To není byznys. Vždycky jsem se rozčiloval v tropech, že tenhle typ turistiky neumějí Vietnamci, Thajci nebo Srílančané dělat. Že nemají profesionální průvodce, jazykově a odborně aspoň trochu vybavené, že na své přírodní poklady kašlou. Bylo by vhodné se jim omluvit, my svoje unikátní kousky přírody prodáváme ještě hůř, a to se to péčí Agentury pro ochranu přírody a krajiny v poslední době hodně zlepšilo.

My ten byznys neumíme. Přitom vyjít večer na „safari“, když začnou volat jeřábi a na loukách se objeví srnci, to je něco magického. Investičně je to mnohem méně náročné, než zrekonstruovat prvorepublikový hotel v Doksech na čtyři hvězdičky. U eutrofizovaného rybníka to vypadalo jako podnikatelský nesmysl, dokonce i s vnitřním a venkovním bazénem, a spoustou dalších služeb. (Jejich výsledovku jsem neviděl, ale minulou neděli bylo u nich na parkovišti plno. Nově interpretována, renesance je možná.)

Mimochodem: za víkend mám šest jeřábů popelavých a jednoho orla mořského. Do deseti kilometrů kolem Máchova jezera. A protože je dnes Svatého Jiří, kdy mají vylézat hadi a štíři, přikládám jednu fotku z Doks. Moje ruka a předčasně díky teplému jaru vylezlé loňské mládě zmije obecné. Ta ruka je tam jenom pro srovnání velikosti. Nesahejte, obdivujte.

Mládě zmije (foto Miroslav Zámečník)


Další komentáře autora najdete zde:

Když Keller mudruje

Tak jak je to s těmi dividendami státních firem?

Optimismus lídrů


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče