Země trnek a lihu

27. března 2006, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
27. března 2006, 00:00

Značka Singer je pro většinu lidí spojena s americkým výrobcem šicích strojů, jeden slavný podnikatel tohoto jména však působil také v Česku. Byl jím Karel Singer, palírník a majitel první vizovické továrny na lihoviny, jehož borovička i slivovice nesly hrdé označení "pravá valašská".

První vizovická pálenice Karla Singra na konci 19. století.

KAREL SINGER Nejznámějším vizovickým palírníkem je bezpochyby Rudolf Jelínek, vedle něj však v tomto jihomoravském městě působili i další výrobci lihovin. První pálenici zde založila vrchnost již v 16. století. Z rukou šlechty ji vykoupil roku 1857 kroměřížský podnikatel Adolf Mandl. Z nabytého majetku se ale netěšil dlouho a po dvou letech ho prodal židovskému obchodníkovi Aronu Eichenovi. Ten vedl podnik se značným úspěchem až do roku 1888, kdy ho přenechal nájemci sousedního pivovaru Šimonu Frischovi. Palírna by možná časem zanikla, protože Frisch byl především pivovarník. Roku 1893 se však na scéně objevil osmadvacetiletý obchodník Karel Singer, který si výrobnu nejdříve pronajal a následně koupil. Firmu nazval „První vizovická pálenice Karla Singra“. ČEPOVÁNÍ ZAKÁZÁNO

Karel Singer se narodil roku 1864 v Jindřichově u Hranic. Do Vizovic se přistěhoval roku 1891 a již po čtyřech letech koupil zdejší palírnu s cílem pokračovat v dlouholeté tradici výroby slivovice. Podniku se od počátku dařilo dobře, roku 1902 byla výrobní kapacita rozšířena a různé stavební úpravy probíhaly až do roku 1913. Výrobky se brzy začaly vyvážet také do Evropy a již roku 1904 získaly ocenění na mezinárodní výstavě v Paříži.

Vzrůstajícího zájmu chtěl Singer využít také doma a požádal proto o rozšíření koncese na provozování výčepu. Úřady ale jeho návrh zamítly, neboť se obávaly, že získá ve městě příliš velký vliv. Náladu si tak vizovický podnikatel spravil až roku 1909, kdy získal od vdovy po Izáku Strassmannovi vizovický hostinec Na Vinném, ve kterém začal prodávat své zboží.

Poklidnou atmosféru na malém městě změnil až počátek první světové války, kdy na zdejší palírny (kterých bylo tehdy pět) dolehla tíže hospodářských nařízení. Nejdříve bylo zakázáno pálit z obilovin, roku 1917 pak i ze všech běžných druhů ovoce. Beze změn zůstala pouze produkce borovičky.

V KLEŠTÍCH

Po první světové válce se firma Karla Singra relativně brzy vzpamatovala a podařilo se jí získat stálé zákazníky v Čechách i na Slovensku. Hlavními produkty byly slivovice a borovička, firma se však nebála experimentovat a roku 1919 zahájila i výrobu ovocných vín a likérů.

Rozšiřováním sortimentu vznikl ale problém s nedostatkem prostor. Bývalá vrchnostenská palírna stála totiž v centru města a byla vtěsnána mezi cestu a koryto potoka. Singer od roku 1923 usiloval o koupi sousedního pozemku, úspěšný však nebyl. Teprve o tři roky později získal plochu naproti továrně, na které začal ihned stavět novou kvasírnu, sklady a garáže. První vizovická pálenice Karla Singra si tím udržela pozici největší palírny ve městě, protože konkurenční rodina Jelínků nebyla tehdy jednotná a vedla dva nezávislé podniky.

Ve 30. letech minulého století se do práce ve firmě zapojili také Singrovi synové Arnošt a Bedřich. Stárnoucí podnikatel v nich viděl zdatné nástupce, bohužel Arnošt trpěl od mládí vážnou chorobou žaludku, které v roce 1934 podlehl. V sousedních zemích se navíc začal nebezpečně prosazovat nacismus, což pro židovskou rodinu představovalo velkou hrozbu.

ZOUFALSTVÍ A BEZMOC

Bezprostředně před německou okupací zvažovali členové rodiny emigraci. Jediným, komu se ale z republiky podařilo uniknout, byl Bedřich Singer, který jel zrovna na pracovní cestu do Ameriky. V cizině už zůstal a v následujících měsících usiloval o to, aby za ním mohla vycestovat i rodina - především manželka s malými dětmi. Existují svědectví, že rodinní příslušníci byli již připraveni k odjezdu, úřady však jejich cestu na poslední chvíli zablokovaly.

V lednu 1940 byla do vizovického podniku dosazena nucená správa. Formálním majitelem zůstával Karel Singer, o rok později bylo rozhodnuto o prodeji továrny sudetským Němcům bratrům Pfeifferům. Pálenice měla tehdy hodnotu čtyři miliony korun, noví majitelé ji však získali o celou čtvrtinu levněji. Pro Singra to však nemělo žádný význam, protože peníze přešly na vázaný účet a nebylo možné s nimi volně disponovat.

Osud židovské rodiny se naplnil nedlouho poté. Nacistická vyhlazovací politika nabrala na intenzitě a v polovině roku 1942 zasáhla i Karla Singra. S manželkou byl dopraven nejdříve do Terezína a poté do Osvětimi, následován snachou a vnoučaty. Nikdo z nich se již domů nevrátil.

NEVYDAŘENÝ NÁVRAT Druhou světovou válkou však produkce První vizovické pálenice neskončila. Bratři Pfeifferové sice stihli podnik značně zdevastovat a zadlužit, slivovici ale vyráběli dál. K zastavení prací pak nedošlo ani roku 1945, kdy továrnu obsadila Rudá armáda. Byl to obdivuhodný výkon, protože výroba tehdy probíhala prakticky bez zásob a s prázdnou pokladnou. V nejtěžších chvílích se na potřebný úvěr složili dokonce sami zaměstnanci. Příznivé hospodářské výsledky pak umožnily splatit úvěry a továrna brzy hospodařila se ziskem. Oživení produkce se přitom dělo bez přímého vlivu Bedřicha Singra, který se teprve na podzim 1946 vrátil z exilu. Vedení podniku se ale ujmout nemohl, protože převod majetku se značně komplikoval. Vše bylo připraveno až počátkem roku 1948, jenže únorový převrat další plány zhatil. Na všechny vizovické palírny byla uvalena národní správa a jejich řízení převzal národní podnik Moravské lihovary a octárny Brno. V dalších letech byly pak pálenice sloučeny v jeden celek a začleněny do podniku Slovácké konservárny Uherské Hradiště. Centrem závodu se stala bývalá továrna Rudolfa Jelínka, ostatní provozy postupně zanikaly. Roku 1974 tak skončila i stařičká palírna Karla Singra. KAREL SINGER (1864-1942) Vizovický palírník Karel Singer se narodil 6. září 1864 v Jindřichově u Hranic v židovské rodině Josefa a Kateřiny Singrových. Do Vizovic se přistěhoval roku 1891 a záhy nastoupil do palírny Šimona Frische. Rychle si získal důvěru majitele, továrnu si roku 1893 pronajal a za další dva roky ji odkoupil. Nová firma „První vizovická pálenice Karla Singra“ si vybudovala dobré jméno a i přes vznik dalších palíren si ve Vizovicích trvale udržovala vedoucí postavení. Po příchodu do Vizovic se palírník oženil s Janou Holzovou, se kterou měl tři syny - Arnošta, Františka a Bedřicha. Do rodinného podnikání se přitom nezapojil pouze prostřední František, který vystudoval práva. Kromě vedení firmy se Karel Singer také aktivně zapojil do veřejného života. Pomáhal zakládat vizovickou spořitelnu a byl dlouholetým členem obecního výboru. Zemřel kolem 26. října 1942 v Osvětimi.  ARNOŠT SINGER (1895-1934)

Nejstarší syn majitele vizovické pálenice Arnošt Singer se narodil 13. září 1895 ve Vizovicích. Zkušenosti sbíral v rodinné firmě, kde již do roku 1921 působil jako prokurista a technik. Roku 1929 se stal otcovým společníkem. Vedle podnikání se hojně věnoval společenskému životu obce. Byl neúnavným propagátorem elektrifikace města a jeho aktivita mu vynesla místo v představenstvu vizovické živnostenské záložny. Velmi se zajímal také o sport, inicioval založení místního sportovního klubu a podílel se i na chodu pobočky Klubu československých turistů. Jako zástupce rodinné firmy procestoval takřka celou Evropu a v roce 1922 navštívil také Egypt a Palestinu. Již tehdy se však začalo projevovat jeho vážné onemocnění žaludku. Absolvoval léčebný pobyt v Itálii, jeho stav se ale nadále zhoršoval. Nadějný obchodník zemřel v devětatřiceti letech 16. května 1934.  BEDŘICH SINGER (NAROZEN 1903)**

Třetí syn vizovického podnikatele Bedřich Singer se narodil 12. listopadu 1903 ve Vizovicích. Spolu s otcem a bratrem Arnoštem se již ve dvacátých letech účastnil chodu rodinné firmy. Společníkem se stal roku 1932. V následujícím roce se oženil s Lotou Roubíčkovou, se kterou měl dvě děti: dceru Janu a syna Tomáše. Těsně před okupací odcestoval na pracovní cestu do Spojených států, kde měl pro firmu získat nová odbytiště, a v cizině již zůstal. Velmi usiloval o to, aby za ním mohla vycestovat manželka s dětmi, se svými blízkými se ale již nikdy nesetkal. Kolem roku 1941 se usadil v Chile, kde přečkal zbytek války.

Roku 1946 se vrátil do Československa s úmyslem obnovit rodinnou firmu. Dědická řízení se však protahovala a z převodu nakonec sešlo. Roku 1948 proto odcestoval znovu do Chile a jeho stopa navždy zmizela o několik let později.

 

Na reklamních plakátech převládaly lidové motivy. 

Reklamní skládačka pálenice Karla Singra.

foto: z knihy Království slivovice aneb Osudy palírníků ve Vizovicích; Rudolf Jelínek, a. s.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče