Země dětem ze zkumavky zaslíbená

04. srpna 2011, 17:33 - Eva Turečková
04. srpna 2011, 17:33

Izrael je světovou velmocí v umělém oplodňování. Služeb tamních klinik hojně využívají i zahraniční páry

Děti jsou v Izraeli vším. A když „nejsou“, přichází ke slovu odborníci. Židovskému státu patří prvenství co do počtu reprodukčních středisek na hlavu a je i nejvyhledávanější destinací cizinci, kteří si nechávají „stvořit“ vlastní vytoužené potomstvo v anonymním prostředí zahraničních klinik.
„Nejprve se sejdete s lékařem, se kterým se domluvíte na postupu. Jeden cyklus včetně konzultace a naplánování léčby stojí 4350 dolarů, na ICSI počítejte se 1455 dolary. Plus léky,“ vyjmenovává pro Euro Alexandra Rozinová z „turistického“ oddělení kliniky Assuta. Ta patří mezi pětku nejlepších světových pracovišť, ale také nejvytíženějších – za jejími zdmi ročně proběhne na sedm tisíc cyklů umělého oplodnění. „Když se cizinci v Izraeli nezdrží déle než tři měsíce, tak z výsledné částky jako turisté nemusejí platit daně,“ přibližuje Alexandra rutinní postup.
V sedmimilionovém Izraeli je celkem čtyřiadvacet reprodukčních klinik a ročně tu lékaři zajistí přibližně osmadvacet tisíc cyklů umělého oplodnění. Značnou část z nich podstupují páry z ciziny, které přiletěly jen za tímto účelem. Většina klinik je schopná zajistit pobyt na klíč, včetně „vlastního“ doprovázejícího a patřičně jazykově vybaveného lékaře. Vše záleží jen na částce, kterou je klient ochoten do rozmnožovacího procesu investovat. „Pro turisty ze Spojených států je umělé oplodnění v Izraeli ekonomicky velmi výhodné – zdejší náklady jsou třetinové oproti těm, které lékaři účtují v USA,“ zdůrazňuje propagační brožura jedné z nemocnic.
Izrael je na špici léčby neplodnosti dlouhodobě. První dítě ze zkumavky spatřilo světlo světa v roce 1979 v Británii – izraelský tým slavil úspěch jen o čtyři roky později. Podle studie vypracované kanadskou univerzitou McMaster University v roce 2002 už tehdy Izrael vedl světový žebříček v počtu provedených zákroků na milion obyvatel s 1657 procedurami. Dnes už je toto číslo několikanásobně vyšší.

Rodina především

Proč takové úspěchy? Jde o souhru několika faktorů, z nichž nejdůležitějším je jednoznačná politika státu zaměřená na co nejaktivnější populační růst. V podvědomí tu stále zůstávají přežité hrůzy holocaustu a snaha podpořit růst židovského obyvatelstva je zcela přirozenou součástí kolektivního uvažování. Státní finanční podpora asistované reprodukce je proto prakticky neomezená – zatímco v ČR, stejně jako v řadě dalších evropských států, pojišťovny hradí ženám až na výjimky celkem tři cykly umělého oplodnění, pro Izraelce neexistuje strop žádný. Proto nejsou zas tak ojedinělé případy, kdy se vytoužený potomek narodí například až na osmnáctý pokus. Neomezený počet hrazených cyklů se navíc nevztahuje jen na první, ale i na druhé potenciální dítě.
Další podstatný rozdíl, který zvyšuje počet izraelských pacientek, tkví ve věkové hranici – Izraelky se mohou pokoušet o dítě až do 45 let bez omezení, od pětačtyřiceti let do jedenapadesáti pak s darovanými vajíčky. Izraelské páry hradí jen zlomek nákladů na léčbu nepřesahující několik tisíc korun. O něco výš se cena vyšplhá v případě darovaných oocytů – dovážejí se totiž převážně ze zahraničí.
Za paradox lze asi označit i skutečnost, že v zemi se silným vlivem židovských náboženských institucí mohou podstoupit umělé oplodnění nejen páry, ale i neprovdané ženy, a dokonce i lesbické páry.

Bez dítěte jste nula

I politická motivace vyhnat populační křivku co nejstrměji vzhůru však pokulhává za úsilím mnoha zoufalých Izraelek. Ty se často ve snaze získat vytouženého potomka uchylují znovu a znovu na operační sál i přesto, že desítka předešlých pokusů skončila neúspěšně nebo co hůř, potratem. Důvod je prostý – dítě je v izraelské společnosti naprosto klíčovým pojmem. Je konstantou, kolem které se točí vše. Židé jsou stejně jako muslimové velmi rodinně založení a nemít děti a přitom se o ně co nejurputněji nesnažit je pro pár vyslovenou hanbou.
Proto je zcela běžné, že se ženy prostřednictvím umělého oplodnění snaží porodit ani ne první nebo druhé, ale dokonce i třetí, čtvrté a páté dítě. „Čím více dětí máte, tím úspěšnější ženou jste. Vdaná žena bez dětí je pod neuvěřitelným sociálním tlakem nejen nejbližšího, ale často i dost vzdáleného okolí, aby s tím něco dělala,“ vysvětluje šestatřicetiletá Gili.
Současný premiér Benjamin Netanjahu ještě coby ministr financí předložil návrh zákona, který měl omezit počet cyklů na celkem pět na jednu ženu a první dítě. Proti návrhu se vzedmula tak hlasitá vlna kritiky mezi veřejností i v odborných kruzích, že novela skončila okamžitě pod stolem.
Přesto se v Izraeli občas objevují i kritické hlasy volající zejména po věkovém omezení zákroků – lékaři soudí, že by bylo účelnější soustředit pozornost na mladší ročníky než se snažit přivést do jiného stavu výrazně starší ženy, u nichž je pravděpodobná úspěšnost velmi malá a pohybuje se do pěti procent.

Oříšek pro rabíny

Dítě ze zkumavky přitom není doménou jen sekulárních Židů, jak by se mohlo zdát. „Brzy zahájím svůj druhý cyklus IVF a možná budu muset začít s injekcemi během svátku Šavuot a o šábesu. Je to povolené?“ ptá se Miryam rabína Gideona Weitzmana na webových stránkách institutu Puah. Poradenská organizace pomáhá Židům po celém světě podstoupit umělé oplodnění tak, aby bylo v souladu s vírou.
Přesto občas dojde k názorové kolizi i mezi jednotlivými rabíny. Vzhledem k tomu, že se židovská víra dědí z matky na dítě, je nejcitlivější otázkou umělé oplodňování žen darovanými oocyty. Kvůli striktním pravidlům pro dárkyně v Izraeli je v zemi takových vajíček nedostatek, a většina jich proto pochází ze zahraničí od nežidovek. Na zajímavý rozpor v této souvislosti loni upozornil The Wall Street Journal. Zatímco donedávna rabíni kompetentní v této otázce považovali za matku nikoli dárkyni, ale oplodněnou ženu, a tudíž její děti byly Židé, v posledních letech se z Izraele začal šířit jiný názor – oplodněná žena je jen „inkubátorem“, matkou je z hlediska víry dárkyně vajíček. „Buď je něco košer, nebo není,“ postěžovala si časopisu jedna z ultraortodoxních obyvatelek Jeruzaléma, kterou názorová změna rabínů těžce zasáhla. Může totiž zpochybnit židovství jejích dětí narozených z darovaných oocytů Kypřanky, což by pro potomky vyrůstající v ultraortodoxní komunitě mělo katastrofální společenské důsledky.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče