Zemanova prezidentská zabijačka

05. ledna 2015, 12:00 - Petr Holec, Euro
05. ledna 2015, 12:00

Prezident Miloš Zeman promluvil o Vánocích k národu. Nebudu mařit čas obsahem jeho projevu, tedy lze-li tak nazvat narcistní monolog starého politika upadajícího do krásy bezvýznamnosti, ten hned pitvali jiní. Ostatně proč taky pitvat něco, co stále víc jakýkoliv obsah postrádá?

Zeman v pondělí posílá NATO na Ukrajinu, v úterý se pusinkuje s Ruskem a ve středu se nechá fascinovat výrazy pro ženské přirození - v jeho věku trochu pozdní puberta. Prezidentův myšlenkový tok ze všeho nejvíc připomíná tok laciného vína.

Navíc na Zemanových TV vystoupení je mnohem tristnější jejich vizuální složka, estetika jeho prezidentství. Ještě než při kritice Pussy Riot se sebeláskou sobě vlastní národu předvedl, jak bídně umí anglicky, štíplo mě do očí prezidentovo oblečení; k oficiálnímu rozhlasovému rozhovoru, jemuž zkoušel přidávat falešný státnický majestát vznešenými prostory, Zeman usedl v domácí kostkované košili. Snad jako by mentálně pořád pojídal tlačenku u sebe na chalupě, kde mu ovšem publikem zpravidla bývala pouze osamělá nicota.

A stejně tak nyní o Vánocích: ke starožitnému stolku neusedl prezident, ale spíš se stařecky svalil nezdravě působící strýc v rozepnutém saku, z něhož se mu dere ven obří břicho. Vsadím se, že mnohé děti, uvyklé o Vánocích nekonečným pohádkám, Zemana považovaly za zlouna, jehož hrůzovládu brzy utne mladý princ v kamaších. Esteticky prezident působí jako závan Východu: rychle vás přenese kamsi na moldavsko-ukrajinské rozhraní. A jako tamní policajti, měnící se v noci v pašeráky cigaret, vypadají i někteří členové jeho ochranky: dodnes nosí přes nepadnoucí kousavé obleky laciné kožené bundy.

Svým způsobem to samozřejmě není nic nového. Ke svému lidu a poddaným, které moderní demokracie proměnily ve voliče, se rádi přibližovali už habsburští císařové; i ti pravidelně vyjížděli na venkov, kde ze svých kočárů (tehdejší televize) trousili moudrá slova. V jejich tradici zručně pokračoval i prezident Masaryk, jenž moudrá slova pro změnu trousil z prezidentského auta, případně z koně. Pokrok prostě nezastavíte. Jejich veřejná vystoupení se však od těch Zemanových v jednom zásadně liší: vždy byli příslušně císařsky nebo prezidentsky oblečeni. Metaforicky řečeno mezi lidi nikdy nechodili v teplákách a bačkorách.

Autorita v montérkách

Na rozdíl od Zemana totiž dobře věděli, že státní majestát i autorita se odvíjí i od toho, že nevypadáte jako prostý lid. Ostatně zkuste si autoritu získat třeba v montérkách…. Vždycky skončíte v komunismu. Ostatně právě někdejší komunistické pohlaváry právě mi Zeman esteticky nejvíc připomíná. Ne však ty pozdní, z nichž mnozí navykli luxusnějším oblekům, ale ty rané, dělnické – hlavně Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého.

Upřímně řečeno, ani jeden z nich nebyl úplně nejvyšší státní autoritou. Kromě totalitních zločinů se jejich éra vyznačuje především tím, že si u lidí vysloužili posměch, který Zeman paradoxně nenávidí ze všeho nejvíc. Což říkám jako někdo, kdo se v noci nemazlí s plackou Karla Schwarzenberga coby mladého pankáče.


Další komentáře:

Hudečkův ježíšek: další chaos

Vláda hodinových manželů

Pražané, (ne)měl jsem vás rád

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče