Zelený guláš za miliardu

26. března 2010, 14:11 - Markéta Vorlová
26. března 2010, 14:11

Ekologická výchova trpí nesystematičností financování a nulovou kontrolou

Téměř miliardu korun vydal stát v posledních deseti letech na ekologickou výchovu. V podstatě se však nelze dopátrat toho, zda se povědomí o tom, jaké chování je, či naopak není ohleduplné k životnímu prostředí, skutečně zvýšilo. Žádná státní instituce nic takového nesleduje.
Zjistit celkové výdaje na environmentální vzdělávání není snadné. Nejenže se toho nedobere novinář, ale zdá se, že podobné ambice postrádá i kterýkoli z úřadů, který se na financování podílí. A tak nikdo nemá ucelený přehled o tom, jak ekologická výchova vypadá. Na financování této oblasti se podílí hned několik orgánů státní správy, především ministerstvo školství, ministerstvo životního prostředí, Státní fond životního prostředí a evropské strukturální fondy. Subjekty od roku 2000 vydaly dohromady na ekologické vzdělávání přes 975 milionů korun, ročně v průměru 97,5 milionu. Dalšími penězi ještě přispívají kraje, města i jednotliví sponzoři. Každý resort či dárce vedou vlastní statistiku výdajů a hodnocení projektů. Kompletní posouzení efektivity neexistuje.

Od grantu ke grantu Ekologická výchova je vnímána jako průřezový předmět a v České republice není běžnou aprobací učitele, jako je to u standardních předmětů typu matematika či čeština. Je proto obvyklé, že se na přípravě ekologické výchovy na školách silně podílejí střediska ekologické výchovy, kterými bývají občanská sdružení a obecně prospěšné společnosti, které v řadě případů až suplují výuku. Školy často mají koordinátory tohoto předmětu, kteří jsou nejčastěji školeni právě středisky ekologické výchovy. Celá oblast vzdělávání není financována systematicky a výrazně převažuje financování formou grantů.
V tuto chvíli má zmíněná nesystematičnost i řadu výhod. Díky evropským fondům ušetří ministerstvo školství za financování environmentální výchovy na školách a projekty musejí procházet grantovou konkurencí, což teoreticky i prakticky zvyšuje jejich úroveň. „Ideálním modelem by bylo, kdyby se střediska do systému školství pevněji začlenila. Život od grantu ke grantu není ideální,“ konstatuje ředitel střediska ekologické výchovy Sever z Litoměřic Jiří Kulich.
Střediska tím, že jsou celou svou existencí odkázána na různé granty a příspěvky, byla nucena stát se mistry v psaní projektových žádostí. Environmentální projekty při soutěži o finance ze strukturálních fondů proto roku 2009 zvítězily na celé čáře. Podařilo se jim na úkor jiných vzdělávacích oblastí získat téměř 202 milionů korun z celkových 600 milionů. „Organizace, které se ekologickému vzdělávání věnují, jsou zkušenější než ostatní uchazeči, protože jsou zvyklé žít z peněz z různých projektů,“ zdůraznil vrchní ředitel sekce řízení operačních programů EU ministerstva školství Jan Vitula a dodal, že řada škol špatně zpracovala i základní kritéria, jako je sestavení rozpočtu.

Zahrady, soutěže, výstavy Nejvíce příspěvků podle ministerstva školství žádaly školy na zahrady, přírodní učebny, pobytové programy a pomůcky. U využití peněz ze strukturálních fondů ministerstvo zdůraznilo, že žádné projekty neupřednostňuje. Podle ministerstva tak byla financována nejčastěji tvorba výukových programů a vzdělávání pedagogických pracovníků, ekologické poradenství pro školy, výjezdy žáků a pedagogů do ekologicky zajímavých lokalit a různé soutěže, výstavy či konference.
Školy se liší svou aktivitou, a daří se jim proto získávat odlišné granty. Využívají i různých služeb ekologických organizací. Způsob realizace, jejich zařazení v jednotlivých ročnících a rozsah témat je plně v pravomoci školy. Pražské gymnázium Budějovická se například snaží zařadit ekovýchovu mezi priority. „Je to ale pro nás spíše zátěží a neznamená to, že máme automaticky šanci na získání grantů. Snažíme se používat ekologické vybavení pro školu, třídit odpad a vést děti k zájmu o životní prostředí,“ tvrdí ředitelka školy Zdeňka Bednářová. Školení pedagogů probíhá ve spolupráci s řadou organizací. Zdejší realizované projekty jsou menšího rozsahu, a nejsou tedy zastřešeny žádným grantem. „Spolupráce se středisky se každý rok liší, záleží na momentální programové nabídce těchto organizací,“ zdůraznila gymnazijní koordinátorka pro ekologickou výchovu Daniela Borůvková.

Pro děti i dospělé Ministerstvo životního prostředí se v rámci ekologického vzdělávání soustředí na podporu nestátních neziskových organizací. Ekovýchova se objevuje ve všech skupinách projektů ministerstva od změn klimatu, ochrany biologické rozmanitosti po vliv životního prostředí na lidské zdraví. Státní fond životního prostředí odpověděl na otázku týdeníku EURO, kam směřují finanční prostředky na environmentální vzdělávání, dosti povrchně: „Cílem podpory je vybudování plošné a dostupné sítě center environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, informačních center a environmentálních poraden.“
Díky zájmu o podobné aktivity existuje relativně hustá síť ekologických organizací. Každá organizace se věnuje trochu jiné oblasti a má svá specifika. „My se soustředíme na krajinu a na dlouhodobé projekty. Obnovujeme aleje, remízky nebo parky,“ vysvětluje vedoucí ekovýchovy organizace Čmelák z Liberce Pavla Ernekerová a dodává, že svou nabídku zasílá školám, které se mohou do projektů hlásit. „Cílem je, aby se děti začaly zajímat o své okolí, vytvořily si vztah k místu a získaly odborné znalosti,“ upřesňuje. Žáci tak například absolvují setkání v Jizerských horách, kde se například učí, co krajinu ovlivňuje. Jiné organizace, jako třeba brněnský ekologický institut Veronica, se soustředí čistě na poradenství a výchovu. „Věnujeme se hlavně dospělým, třeba projektantům, architektům, ale i rodičům s dětmi,“ říká ředitelka Yvonna Gaillyová a dodává, že se školáky začali pracovat až nedávno. „Provoz šetrný k životnímu prostředí jako zelená kancelář nebo zelená domácnost jsou velmi oblíbené a požadované služby. Zároveň poukazujeme na to, o čem si myslíme, že by veřejnost měla znát. Nyní je to třeba hospodaření v krajině a ochrana klimatu. Měření efektivity je složité a vždy vyžaduje potřebný časový odstup. V těchto případech změna nastává obvykle ihned,“ tvrdí Gaillyová.

Kulháme na obě nohy Zájem o kvalitu a efektivitu programů zaměřených na životní prostředí se i díky dostupnosti rozšiřuje. Jak ale přiznává samo ministerstvo školství, v celkovém hodnocení efektivity vynakládaných prostředků jsou rezervy. „Česká republika a celá střední a východní Evropa v této aktivitě vinou relativní společenské „novosti“ tématu pokulhávají,“ vysvětluje mluvčí ministerstva školství Tomáš Bouška.
Různé formy hodnocení vytvářejí všichni, kdo se environmentální výchovou zabývají. Odborníkem na vyhodnocování efektivity environmentální výchovy je Jan Činčera z Technické univerzity v Liberci. Nejčastěji se podle něj posuzují snadno zjistitelné údaje jako počet účastníků a míra spokojenosti absolventů kurzů, učitelů a soulad s náplní grantu. Výzkumy znalostí, postojů a chování žáků jsou u nás podle Činčery jen málo rozšířeny. Hodnocení, které by tak bylo opřeno o hlubší průzkum, není časté. „Příčinu vidím v malém zájmu univerzit a v malé informovanosti poskytovatelů grantů,“ řekl Činčera. Jeho slova potvrzují i další instituce.
Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že se spokojí s kvantitativním popisem, jako je počet lidí oslovených projektem, počet uspořádaných akcí, počet vydaných publikací, časopisů nebo účastníků výukových programů. O přezkoumání znalostí se ministerstvo nezmiňuje. „Nejobsáhlejší“ odpověď obdržela redakce týdeníku EURO od Státního fondu životního prostředí: „Projekty jsou hodnoceny na základě hodnotících kritérií“.

Hodnotíme dobrovolně Posouzení znalostí a skutečné efektivity programů se věnují spíše samy ekologické organizace. První podobné hodnocení programů zahájila střediska ekologické výchovy ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci.
Pokud tedy střediska chtějí znát výsledky své práce, zjišťují je především z vlastního zájmu. Prostředky pak jdou z grantů, rozpočtu středisek anebo jsou prováděny zadarmo z dobré vůle hodnotitelů. „V situaci, kdy nikdo z poskytovatelů grantů hodnotící zprávy nevyžaduje, to samotná střediska značně a hlavně zbytečně finančně zatěžuje,“ vysvětluje Činčera. Sám se netají názorem, že plošné hodnocení v tuto chvíli není reálným požadavkem, protože nemáme dostatek vyškolených odborníků ani finančních prostředků.
Přitom by ale hodnocení efektivity mělo patřit ke každé vzdělávací činnosti. Na základě jakých kritérií se pak státní instituce mohou rozhodnout, které organizace budou dále podporovat a zda nebyla téměř miliarda korun investována zbytečně? Pokud státní orgány nemají ani společnou statistiku financování, jak mohou vědět, že se podobné projekty neproplácejí víckrát? Není možné tak dramaticky navyšovat financování ekovzdělávání, pokud není jasné, zda vynaloženým nákladům odpovídají výsledky.

Box: V letech 2006–2007 došlo k reformě, která posílila financování environmentálního vzdělávání. Finanční prostředky měly podle ministerstva školství posílit schopnost obyvatelstva třídit odpad, neplýtvat energií, pomáhat zlepšovat kvalitu ovzduší, vody, zavádět inovace v technologiích, udržitelně hospodařit v lesích a kupovat biopotraviny.

Tab.: Financování ekovzdělávání MŠMT ČR (soukromé, státní, církevní: mateřské, základní, střední školy; Rok * v mil. Kč 2000–2002 * 28, 4 *o. s. s environmentálním zaměřením 2003 * 1,5 *o. s. s environmentálním zaměřením 2004 * 1,5 *o. s. s environmentálním zaměřením 2005 * 1,5 *o. s. s environmentálním zaměřením 2006 * 1,5 *o. s. s environmentálním zaměřením 2007 * 10,2 *nestátní neziskové organizace školy na realizaci environmentální výchovy 2008 * 20,2*nestátní neziskové organizace školy na realizaci environmentální výchovy 2009 * 36,1 *nestátní neziskové organizace školy na realizaci environmentální výchovy Strukturální fondy Evropské unie 2009*201,74 Pramen: MŠMT ČR MŽP ČR (veřejná správa, podnikatelé, neziskové organizace, veřejnost, děti a mládež, poradenství)
Rok* v mil. Kč
2009* 10,6 * poradenství a ekovýchova
2008* 8,2 * pouze ekovýchova bez poradenství
2007* 6,6 * pouze ekovýchova bez poradenství
2006* 6,1 * pouze ekovýchova bez poradenství
2001–2005 * cca 6 ročně* pouze ekovýchova
Pramen: MŽP ČR
Státní fond životního prostředí (infrastruktura, poradenství, osvěta)
roky * v mil. Kč.
2000–2009* 596,5
Pramen: Státní fond životního prostředí

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče