Zelení úředníci: Profesionální ochránci ano, aktivisté ne

23. srpna 2004, 00:00 - JAKUB TUREK
23. srpna 2004, 00:00

Vedoucí správ národních parků a chráněných krajinných oblastí patří ve svých regionech mezi nejmocnější úředníky. Ne že by měli nějak velkou výkonnou pravomoc, ale ve jménu ochrany životního prostředí mohou omezit nebo zastavit spousty projektů, znesnadnit místní podnikání a znechutit pobyt návštěvníkům.

Potíž je v tom, že mnozí profesionální ochránci přírody nejsou ve své duši úředníky, ale zelenými aktivisty. Dobrý úředník zasáhne proti firmě či občanovi pouze v nezbytných okamžicích velkého ohrožení přírody a dává přednost nenápadné preventivní práci ve svém úřadu. Aktivista s velkým hlukem vytáhne jednou proti turistům, podruhé proti vodákům, jindy je přesvědčen, že přírodě škodí lesáci, cyklisté nebo třeba majitelé malých vodních elektráren. Oba mají ve společnosti své místo, ale ve státní správě jen první z nich. Jenže na dvou velkých příkladech ze severu a jihu republiky se v poslední době ukázalo, že ostrá hranice mezi úředníkem a aktivistou je hodně propustná. Nejprve na jaře Správa chráněné krajinné oblasti Český ráj zakázala vjezd cyklistům do mnoha tradičních turistických míst Českého ráje a teď v létě Správa národního parku Šumava zakázala splouvat horní Vltavu, pokud hladina klesne pod určenou výšku. V obou případech proti ochráncům povstali podnikatelé v cestovním ruchu, obce i sportovní kluby. Kvůli jejich rozhodnutí totiž přicházeli o návštěvníky a tedy i velké peníze. Připomeňme, že podnikatelé v Českém ráji svoji válku vyhráli a naprostá většina zákazových cedulek zmizela. Na Šumavě se právě vedou papírové přestřelky. Oba případy přesně odpovídají metodám zelených aktivistů, a ne kvalitní úřední práci. V obou případech se ochránci podívali na loňské průzkumy návštěvnosti a zděsili se, kolik lidí se v chráněných oblastech pohybuje. Vybrali z nich dvě skupiny, které se mohou těžko bránit, protože jsou dobře vidět. Cyklistům a vodákům téměř ze dne na den zakázali vjezd do krajiny. Pěší turisté se mohou rozptýlit v lese nebo obejít závoru, ale kanoe musí jet po řece a kolo po široké cestě nebo silničce. Klasický úřední postup by ovšem vypadal následovně: Několik let by se sledovaly změny krajiny (připomeňme, že Český ráj i okolí Vltavy jsou lidskou rukou formované již od dávnověku), poté by vědecké podklady vyhodnotily výzkumné ústavy nezávislé na státní správě a nakonec by úředníci v nutném případě vybranou oblast uzavřeli. Všichni lidé z regionu by to věděli nejméně dva roky dopředu, všichni by znali konkrétní důvody. A podnikatelé by si daleko do budoucnosti mohli spočítat, zda se jim jejich práce i nadále vyplatí.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče