Ze státních apatyk medicínské supermarkety

07. dubna 2008, 00:00 - Libuše Frantová
07. dubna 2008, 00:00

SOUKROMÉ LÉKARNY - Za socialismu se některé léky staly podpultovým zbožím. Kdo chtěl opravdu účinný přípravek, musel si ho přivézt z ciziny. Dnes jsou lékárny přeplněny nejmodernějšími léčivy, o nichž se nikomu před léty ani nesnilo. Ale místo někdejší koruny za celý recept platíme dnes třicet korun za každou položku.

Podnikatel Eduard Bednařík otevřel v roce 1992 malou lékárnu. Bylo to vůbec první podobné soukromé zařízení v České republice. Dnes jich tu je už téměř 2500, pár posledních státních lékáren spadá pod krajské nebo fakultní nemocnice. Eduard Bednařík tak na vlastní kůži prožíval neuvěřitelnou proměnu českého lékárenství. Z ušmudlaných státních apatyk, kde spousta léků prostě nebyla k mání, až po učiněné medicínské supermarkety, ve kterých si může zákazník vybírat z tisíců položek.

Po pádu totality byly všechny lékárny státní. Pacienti za léky sice nic neplatili, ale předepsané medikamenty často vůbec nesehnali. Mnohé léčivé přípravky byly v té době nedostupné, nebo byly stejně jako jiné zboží k sehnání pouze „podpultově“. Někdy lékař pacientovi rovnou poradil, aby si koupil moderní lék někde v zahraničí.

Ale ani dnes není všechno ideální. Farmaceutické firmy chtějí vydělávat, lékaři léčit a stát ušetřit za léky, protože jejich spotřeba léta strmě stoupá. Na konci této řady stojí lékárníci, vydávají léky, které předepíší lékaři, za cenu, kterou jim stanoví stát. Od farmaceutických firem odebírají medikamenty, i když nevědí a nijak neovlivní, zda a jak dlouho je budou lékaři předepisovat a jestli jim tedy nakonec nezůstanou na skladě.

Trutnovská první vlaštovka

Lékárna v Trutnově vzbudila jako první privátní vlaštovka zájem Profitu už v roce 1993. Autor Josef Farský v článku První soukromá lékárna v ČR popisuje v devátém čísle osmiměsíční zkušenost a úspěšný rozjezd lékárníka Eduarda Bednaříka.

Během prvních měsíců musela soukromá lékárna překonat množství netušených nástrah. První se objevila vloni v červnu, krátce před otevřením. Chyběla licence. Na jakém základě ji může komora lékárníků udělit? Naštěstí nebylo daleko do jejího sjezdu, schvalujícího zásady, a tak Eduard Bednařík převzal Osvědčení k činnosti, které lékárnická komora uděluje, pod číslem jedna,“ psal před patnácti lety Profit. Ale úspěch se dostavil, i když byl vykoupen mnoha riziky, starostmi a usilovnou prací.

„Dnes slouží nová lékárna vedle čtyř dalších nejen Trutnovu, ale i zájemcům odjinud. Nejednou i příchozím z hlavního města, kteří se doslechli, že tady mají všechno. I léky nebo přípravky, na něž nemusí být předpis. Některé výrobky se tu objeví dokonce dřív, než o nich píší noviny. Majitel má totiž nezbytný podnikatelský a lékárnický čich. Projevil jej už výběrem místa pro lékárnu. Na nejživější místní ulici, téměř ve středu města, kousek od autobusového a železničního nádraží. Však také při aukci vzrostla cena z vyvolávacích 85 tisíc na 3,4 milionu Kčs. Se stejnou částkou musel počítat na nákup základních léků. Téměř všechny tyto výdaje hradil z úvěru, který má splatit do čtyř let. Je to splnitelné při průměrné měsíční tržbě jeden a půl milionu korun. V posledních měsících již lékárna tento příjem dosahuje. Znamená to ovšem shánět léky, mít co největší zásoby,“ psal tehdy Profit. Současně ale autor dodal, co pro takový úspěch musí pan Bednařík podstupovat: „Třeba i několik hodin denně vytáčí telefonní čísla, objednává další zboží. Když se v telefonu ozve sdělení, že k odeslání léků chybějí obaly, má objednávající radu po ruce: Pošlete to třeba v pytli, lékárna si už poradí.“

LÉKÁRENSTVÍ V ČESKU

1945 – konfiskace lékáren Němců,

kolaborantů a zrádců

1949 – nucené zestátňování lékáren

1950 – všechny lékárny byly začleněny do národního

podniku Medika (1042 lékáren)

1960 – lékárny jsou pod Ústavem národního zdraví

(937 lékáren)

1989 – postupná transformace lékáren ze státního do

soukromovlastnického systému

1992 – vznik první soukromé lékárny v Trutnově

2008 – soukromá je většina z 2500 lékáren

Marže se snižují, vstupy jsou dražší

„Byly to doby pionýrské, měli jsme spoustu ideálů,“ vzpomíná nyní na začátky svého podnikání Eduard Bednařík. Jeho lékárna slouží pacientům dodnes. Do čtyř let její zakladatel všechny dluhy splatil, ale na další rozvoj si musel půjčovat i později. Trutnovská lékárna v centru města už nemá licenci s číslem jedna, protože z živnosti vznikla v roce 2003 společnost s ručením omezeným BEAS pharm, která je zkratkou názvu Bednařík a synové. Ve městě provozuje ještě dvě menší lékárny. Dům, v němž první a stále největší lékárna byla v pronájmu, už nyní manželé Bednaříkovi vlastní. Zakladatel má ve firmě většinový podíl, zbytek rozdělil mezi své tři syny, kteří jsou v rodinné firmě společníky. Také řízení už předal jednomu z nich – Ondřejovi, který vystudoval farmacii.

Počet zaměstnanců se z původních devíti rozrostl na dnešních 25 až 30. Vývojem lékárenství je však Eduard Bednařík zjevně zklamaný. „Dnes je podnikání v této oblasti daleko složitější než na začátku. Dosahujeme sice obratu, ale zisk není odpovídající, protože máme vysoké náklady. Marže se stále snižují, stát si hlídá ceny léků, ale veškeré vstupy jsou dražší,“ stěžuje si. Dokonce zalitoval, že Ondřeje, který je dnes předsedou okresního sdružení lékárníků, „nutil“ do studia farmacie.

Rizika neseme my

„Nikdo mě nutit nemusel, od tří let jsem chodil s rodiči do lékárny a měl jsem vztah k chemii a přírodním vědám,“ upřesňuje Ondřej Bednařík. Ovšem dodává, že kdyby měl dnes jít znovu studovat, už by váhal, zda si farmacii vybere. Některé věci už se dnes v lékárenství dělají jednodušeji než dřív. Třeba objednání léků trvá přes internet jen pár minut. „Pamatuji doby, kdy se musely probírat sklady a šuplíky, abychom věděli, co potřebujeme. Teď nám počítačový program vybere, jaké léky docházejí. Dřív jsme diktovali distributorům dlouhé minuty do telefonu objednávky z bloku, oni zase dlouho hledali, jestli mají požadované léky na skladě. Trvalo to desítky minut,“ vzpomíná Ondřej Bednařík. Ale připouští, že je stále mnoho věcí, které se mu nelíbí. „Nakoupíme přípravky, které lékař předepisuje, protože musíme mít nějakou zásobu. Ale najednou lékař začne předepisovat jiný lék, protože se s jinou farmaceutickou firmou dohodne na jejich preparátu. A pak se pacienti diví, že ho nemáme na skladě. Lékař jen napíše recept, ale my neseme rizika,“ vysvětluje.

V ordinacích i lékárnách dnes vybírají od pacientů regulační poplatky. Na rozdíl od lékařů ale lékárníkům poplatek nezůstává. „Z poplatku provádíme odpočet za každé vydané balení pro pojišťovnu nebo pro pacienta. Často musíme slevit dokonce mnohem víc, než na poplatku dostaneme,“ vysvětluje prezident České lékárnické komory Stanislav Havlíček. A odpočet musí provést i v případě, když třicetikorunový poplatek od sociálně slabých nedostanou, protože jim ho zákon odpouští. „Suplujeme tak sociální politiku státu,“ kritizuje Havlíček. Regulační poplatek v lékárně tak podle komory reguluje nikoliv spotřebu léčiv, ale počet receptů.

Lékárnu si může otevřít každý

Problémů je stále víc. „Objevují se praktiky, které se neslučují s etikou našeho povolání,“ říká Ondřej Bednařík, který považuje za své poslání pomoc pacientům. Ale některé velké firmy zřizují nové lékárny za jediným cílem – za dosažením zisku. Lékárnu si totiž může zřídit každý, i bez odborného vzdělání.

„Investují finančně silné kapitálové skupiny, obchodní centra, řetězce. Lékárenský sortiment je chápán jako zboží, které generuje zisk,“ potvrzuje i prezident České lékárnické komory Stanislav Havlíček. Malým lékárnám konkurují dumpingovými cenami, spoluúčast pacientů na úhradách léků i třicetikorunový poplatek se tak stávají spíš konkurenčním než regulačním nástrojem.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče