Ze špinavých skladů se zrodila nablýskaná olympijská vesnice

19. června 2012, 08:44 - Petr Horký
19. června 2012, 08:44

Když vystoupíte z londýnské nadzemky ve stanici Hackney Wick, spatříte kolem sebe do dálky se rozprostírající moře střech. Z nízkého horizontu skladišť a ošuntělých dílen vyrůstá zbrusu nový olympijský stadion a hned vedle něho se tyčí rozhledna Orbit. Vypadají jako dvě gigantické hračky, které někdo zapomněl uprostřed smetiště.

Pakliže se ale nenecháte odradit prvním dojmem a sestoupíte z vyvýšené stanice dolů, zjistíte, že Hackney už dávno není špinavou industriální dírou s pochybnou pověstí. Spolu s olympiádou, která začne už za měsíc, sem přitekly peníze a s nimi i tady dosud zřídka vídaný druh: britská střední třída.

Místo ateliérů byty pro mladé

V jednom ze skladišť z typických červených cihel mě vítá mladý Londýňan jménem Colin. Pracuje jako šéf cateringové společnosti, která pořádá rauty v centru města. Colin, ani ne třicátník, by si mohl dovolit bydlet v City, dává ale přednost bývalému skladišti ve východním Londýně, který má punc bohémské čtvrti. Skladiště zastřešuje několik domečků s náměstíčkem a společnou kuchyní uprostřed. Na zdejší poměry typické bydlení.

Uvnitř skladišť se bydlí třeba takto: každý má svůj domeček a všichni jsou uvnitř velkého domu. Na společném náměstíčku je kuchyň a obývák zároveň.

Když jsem zdejší „warehouse“, jak se skladištím říká, navštívil před čtyřmi lety, byl tu Colin jediný Angličan, zbytek skladiště obývaly dvě řecké výtvarnice a ruská fotografka. „Teď už jsme tu jen Angličané. Mění se to tu. Ne že by nějak výrazně stouplo nájemné, ale umělce vystřídali lidé pracující v médiích, producenti, grafici,“ říká Colin. Po umělcích a bohémských parties z dřívějška tu zbyla jenom houpačka zavěšená od stropu uprostřed kuchyně.

Kavárny místo skladů

Kam se poděla východolondýnská bohéma? Z Hackney se posunula na východ, ven z města, směrem ke čtvrti Bow. Anebo také na jih od Temže do čtvrtí s vysokou kriminalitou: Peckhamu a Brixtonu. Alespoň si to myslí Kazi Císařová, česká architektka, která bydlí na Hackney Wick už několik let.

„Nájem bytu se tu utáhnout dá, ale mít k tomu ještě ateliér, to už je luxus. Lidé, kteří tu měli studia, odcházejí,“ říká. „Stěhují se sem mladí lidé, kteří zaplatí 800 liber za jednopokojový studiový byt. Hackney se stává středostavovským,“ říká architektka. Proces gentrifikace, který Císařová popisuje, je vidět na každém kroku. Kolem otevírají nové kavárny městského typu. V Greenway Café právě vybalují nový nábytek.

„Prostě jsme si říkali, že v okolí chybí kavárna. A samozřejmě když tu bude olympiáda, tak je naše riziko velmi malé. Nejspíš dostaneme svoje peníze zpátky velmi rychle, třeba už první rok a pak budeme už jen vydělávat,“ slibuje si Julian, majitel kavárny strategicky umístěné hned vedle pěší stezky vedoucí z olympijského areálu. Zvýšení nájmu Julian nepocítil. „Pronajali jsme si to místo rok předem, abychom se vyhnuli zvýšení nájmů. Opravdu těžké ale bylo papírování s převodem skladiště na kavárnu,“ říká mladý Angličan.

Chtěl bych se vydat po pěší stezce do srdce olympijského parku, ale zastaví mě mříž. „Z bezpečnostních důvodů je stezka uzavřena,“ stojí na ceduli. Jak později zjistím, dostat se teď přímo ke sportovištím je nemožné. Musím tedy jít podél plotu dál na východ.

My jsme United!

Cihlová skladiště Hackney střídají předměstské řadové domky, vítá mě čtvrť Newham. Sem střední třída ještě nedorazila. Na ulicích je slyšet polštinu, na předzahrádkách věší prádlo africké ženy. Newham je čtvrtí emigrantů a zbytků původní britské pracující třídy. U říčního kanálu, který teče kolem stadionů, sedí trojice teenagerů. Popíjejí vodku s Red Bullem, kouří a horký den si krátí skákáním do kanálu.

„Nás olympiáda nezajímá. To není pro nás. My jsme United,“ prohlašují hrdě Charles a Martin. A starší z dvojice mi dychtivě ukazuje znak svého milovaného fotbalového klubu West Ham, který má vytetovaný na hrudi. Teenagerům dávám sbohem a pokračuji podél olympijského plotu ke svému cíli – do Stratfordu.

„Nás olympiáda nezajímá. To není pro nás. My jsme United,“ prohlašují hrdě Charles a Martin.

Díky za obchodní dům

Stratford je předměstí, kam většina Londýňanů nejezdí, pokud k tomu nemá opravdu pádný důvod. Velkou část zástavby tvoří takzvané „council estates“, tedy obecní byty pro sociálně slabé. Hlavní promenádu ve Stratfordu lemují ošklivé šedé paneláky ze sedmdesátých let. Právě tady na konci července vystoupí z vlaku jedenáct milionů fanoušků, sportovců a dalších návštěvníků olympiády z celého světa.


Čtěte také:

Jak vypadají londýnské olympijské areály? Podívejte se

Británie na cestě do olympijské katastrofy

Olympiáda Britům ekonomicky nepomůže, její efekt je jen dočasný


Proto sem také nateklo nejvíce peněz. Na infrastrukturu, nové domy i sportoviště padlo sedm miliard liber, zhruba 220 miliard korun. Kromě stadionu a velodromu jsou nejviditelnějšími vymoženostmi nové vlakové nádraží a obří nákupní centrum Westfields. Zamaskovat ošklivost původní zástavby se však těmto lesklým přírůstkům daří jen zčásti.

Nové nádraží Stratford Station. Tady vystoupí většina olympijských turistů.

„Mě olympiáda opravdu těší. Těší mě i obchodní dům Westfields. Je to opravdový dar z nebes. Nakonec i East End získal požehnání,“ myslí si důchodce Keith Green, který tu žije už čtyřicet let. Jeho spoluobčan James, který čeká na vlak do centra, má na olympiádu jiný názor. „Nelíbí se mi to. Není to pro nás obyčejné lidi, ale pro bohaté,“ říká bývalý dělník.
James naráží na to, že lístky na sportovní klání mohli obyvatelé Londýna kvůli omezeným kapacitám získat jen pomocí loterie. Kdo si jich objednal více, ten měl větší šanci, že vstupenku dostane právě on.

Vyplatí se?

Rozpočet za londýnské hry se vyšplhal na celkových 9,3 miliardy liber. To je čtyřikrát více, než se odhadovalo v roce 2005, kdy Londýn pořadatelství získal. Jestli se investice vyplatila, to ukáže především čas. Na podzim, až utichne jásání fanoušků na stadionech a miliony turistů odjedou zpátky domů, budou místní samosprávy hledat pro nový velodrom, plavecké bazény a celý park další využití.

„I když to mělo přijít o mnoho let dřív, jsem optimistická. Na té ploše byla jen skladiště a nic víc. Bez olympiády by tyhle investice nikdy nepřišly. Takže asi díky za ni,“ uzavírá zdravotní sestra Elaine.

Od našeho zpravodaje

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče