Zdraví škodlivé plastové láhve pod drobnohledem

01. prosince 2009, 14:02 - John Carey
01. prosince 2009, 14:02

Maloobchodníci žádají od výrobců větší ostražitost...

Celý podtitul:
Maloobchodníci žádají od výrobců větší ostražitost při používání obávaných chemikálií v obalech, potravinách a dalším zboží

Jako zakládající členka a CEO maloobchodní firmy Giggle specializující se na dětské zboží dělá Ali Wingová vše, co je v jejích silách, aby zajistila, zda kočárky, hračky a další dětské potřeby, jež prodává, splňují požadavky na zdravotní nezávadnost. Od okamžiku, kdy firmu před šesti lety založila, se vyhýbala kojeneckým lahvím obsahujícím kontroverzní bisfenol A (BPA). Její firma přesto nabízí řadu výrobků obsahujících nejen BPA, ale celou škálu dalších chemických sloučenin, takže si Wingová nemůže být jistá, zda je zboží skutečně neškodné. „Nemůžeme ručit za to, že je veškeré zboží zdravotně nezávadné,“ říká. „Nenašli jsme dosud způsob, jak se o tom ujistit.“
„Pochybnosti Wingové o zdravotní nezávadnosti chemických sloučenin jsou na začátku 21. století mimořádně aktuální otázkou,“ říká profesor historie a ochrany veřejného zdraví na Columbijské univerzitě David Rosner. USA jsou stejně jako další státy zaplavené syntetickými látkami – molekulárními inovacemi industriální společnosti – z nichž mnohé se běžně nacházejí ve stopovém množství v našich tělech. „Zatím nevíme, jaký vliv tyto látky v nízkých koncentracích mají,“ vysvětluje Rosner. Proto je nejen pro veřejnost, ale i pro odborníky obtížné vyhodnocovat narůstající počet důkazů o škodlivých účincích BPA a jiných sloučenin. Obavy počátkem listopadu ještě více rozdmýchala nová studie, jež BPA spojuje se sexuálními poruchami pozorovanými u mužů pracujících v čínských továrnách.
To, že neznáme jednoznačné odpovědi, není pouze problém veřejného zdraví, týká se to i byznysu, jelikož v ringu stojí jedno odvětví proti jinému. Současný trend, jenž bývá označován také jako „regulace vycházející od maloobchodníka“, spočívá v tom, že nejrůznější firmy, ať už je to Giggle či Staples, reagují na obavy zákazníků tím, že zvyšují tlak na výrobce chemických látek a plastů, aby vyřadili BPA z produkce, a dožadují se podrobných informací o dalších látkách obsažených ve výrobcích. „Současný stav je výsledkem toho, že nejsou uplatňována efektivní politická opatření,“ říká Roger McFadden, viceprezident a vedoucí vědecký pracovník firmy Staples. McFadden je frustrovaný tím, že regulační systém nedokázal na existující problémy zareagovat. „Doufám, že teď se konečně probudí.“ Nervozita veřejnosti vede také k tomu, že jednotlivé státy unie přijímají vlastní zákony a regulační opatření, přičemž chybí silný federální dohled. Chemický průmysl se tudíž musí vypořádávat s nepřehlednými pravidly. Současný federální regulační systém nepochybně vyhovoval krátkodobým zájmům těchto výrobců, jelikož na ně z hlediska bezpečnosti kladl jen minimální nároky. „To se jim však vymstilo,“ říká Richard Denison, vědecký pracovník Fondu ochrany životního prostředí (Environmental Defense Fond, EDF).
Poplašné zprávy z poslední doby spolu s tlakem veřejnosti přiměly výrobce chemických látek ustoupit od dlouhodobého odporu vůči striktním nařízením. „Regulační systém není důvěryhodný,“ připouští CEO Americké chemické asociace (Americal Chemical Council, ACC) Cal Dooley. ACC nyní prosazuje zpřísnění zákona o používání toxických látek (Toxic Substances Control Act, TSCA) z roku 1976, na jehož základě Agentura pro ochranu životního prostředí nezakázala jedinou látku – dokonce ani azbest.
Zatímco se Kongres začíná věcí zabývat, panuje překvapivá shoda o celkovém rámci zamýšlených reforem, a to jak mezi firmami a obhájci veřejného zdraví, tak ekology. Změny by se měly týkat Agentury pro ochranu životního prostředí, jež by měla získat větší pravomoci. Dále by měla být nastavena jasná pravidla, jak identifikovat a zkoumat chemické látky považované za nejnebezpečnější. K dosažení shody v detailních otázkách však povede trnitá cesta, a to především z toho důvodu, že zastaralé nástroje posuzování rizika nejsou vhodné pro zjišťování škodlivosti látek v nízkých koncentracích.
Typickým příkladem je bisfenol A, jenž je přítomen v širokém spektru výrobků – potravinami a pivem v plechovkách počínaje a veškerými plasty konče. Jeho celosvětová produkce činí bezmála tři miliony tun ročně. Účinkuje podobně jako ženský hormon estrogen, přičemž zároveň blokuje mužský pohlavní hormon. V testech provedených na zvířatech byla zjištěna souvislost s poškozením prostaty, snížením počtu spermií a zvýšením rizika vzniku rakoviny. „Takové výsledky vyvolávají otázku, proč se o to dosud nikdo nestaral,“ říká toxikolog Gary Ginsberg z connecticutského Úřadu pro veřejné zdraví a zároveň spoluautor knihy Co je toxické, a co nikoli (What’s Toxic, What’s Not). „Již od třicátých let minulého století víme, že tato sloučenina je hormonálně aktivní, přesto je v současnosti obsažená ve všech potravinových konzervách. Proč se nemohlo výstražné světlo rozblikat dříve, abychom se ujistili, že je sloučenina BPA zdravotně nezávadná?“ ptá se Ginsberg.
Jedním z důvodů je složitost vědy. Když je sloučenina BPA přijímána v potravě, například s fazolemi, nedostává se do těla ve škodlivé formě podobné estrogenu. Tělo naopak využívá střevní enzym, jenž je součástí přirozeného mechanismu odbourávání škodlivých látek v organismu, jehož pomocí inhibuje chemickou látku molekulou cukru. Díky tomu se sloučenina BPA stává jako hormon inertní a urychluje se její vylučování z těla v moči. Sloučenina BPA, kterou výzkumní pracovníci v moči detekují (nachází se u 93 procent testovaných lidí), je ve skutečnosti v neaktivní formě.
Právě způsob látkové přeměny hraje v diskusi o škodlivosti BPA zásadní úlohu. Něco jiného však ukazují nedávné testy čínských dělníků, které udělal epidemiolog Dr. De-Kun Li ze společnosti Kaiser Pernamente. Z jeho studie vyplývá, že muži vystavení vyšším koncentracím BPA si stěžují na vyšší výskyt sexuálních dysfunkcí, což může být spojováno právě s vlivem BPA na hormonální rovnováhu. Jedná se o první doklad problémů souvisejících s expozicí člověka této sloučenině, říká Li. „Biologické poruchy mohou být pouhou špičkou ledovce,“ dodává.
Do organismu dělníků se však BPA dostává kůží a plícemi, kde nedochází k deaktivaci, poznamenává specialista na BPA z Americké chemické asociace (ACC) Steven Hentges. A naopak argumentuje tím, že většina z nás látku přijímá spolu s potravou, což je pro lidský organismus neškodné.
Je tedy poplach kvůli BPA falešný? Nemusí to tak být. „My si myslíme, že celá věc je mnohem složitější,“ říká Ginsberg. Vychází najevo, že tělo používá mechanismus využití molekul cukru nejen proto, aby zneškodnilo toxiny, ale také k tomu, aby tělu přirozené hormony kolovaly tělem v neaktivní podobě. Když se hormony dostanou na místo svého určení, další jiný enzym je vytěsní. To se může stávat také v případě BPA. Jedním z míst, v nichž se látka opět aktivuje, je placenta, což může vyústit v závažné poškození vyvíjejícího se plodu.
Americká agentura pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration, FDA) tyto studie nyní přezkoumává a přehodnocuje škodlivost bisfenolu A. Rozhodnutí FDA však spory neurovná. Zásadnějším problémem je, že dříve běžný způsob hodnocení škodlivosti chemických látek a sloučenin, jenž spočívá v tom, že zvířatům jsou podávány stále vyšší dávky, dokud neonemocní, nefunguje v případě takových sloučenin jako BPA, jež se chovají jako hormony. Způsob, jakým se současná věda zabývá otázkou látkové přeměny BPA v lidském organismu, nesměřuje k jednoznačným závěrům v otázce zdravotní nezávadnosti. Profesor Rosner vyslovuje obavu, že „bude trvat několik generací, než zjistíme skutečné dopady“.
***

BOX 052
Neznámá množství
Lidé jsou vystaveni mnoha látkám, jež mohou být škodlivé i v nízkých koncentracích
Ftaláty (v potravinových obalech, lécích, laku na nehty)
Polychlorované bifenyly (jsou zakázané, přesto se dosud vyskytují v ekosystému)
Samozhášecí přísady (v nábytku, oděvech, elektronice)
Rtuť (v mnoha rybách)
Fluoropolymery jako teflon (v nádobí, nářadí)

BOX 053
Spletitá chemie
Chemický průmysl odrážel opakované pokusy o zpřísnění regulací týkajících se bisfenolu A (BPA) a dalších potenciálně toxických sloučenin. V některých případech využívaly společnosti agresivní taktiky připomínající praktiky nejsilnějších hráčů tabákového průmyslu. David Case v lednu 2009 otiskl v časopise Fast Company výsledky své investigativní práce pod názvem Pravdivý příběh bisfenolu A.

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Edita Jiráková

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče