Zdeněk Škromach: Životní náklady se nesníží hned. To je potřeba říct

18. března 2013, 07:06 - Jana Havligerová, Martin Čaban
18. března 2013, 07:06

Bývalého ministra práce a sociálních věcí delegáti sjezdu ČSSD opětovně zvolili na post jednoho z místopředsedů strany. Je také velmi pravděpodobné, že v rekonstruované stínové vládě sociální demokracie obsadí ministerský post. „Sociálně demokratická strana je často označovaná za stranu sociálních dávek. To už dávno neplatí. Sociální demokracie je stranou práce,“ zdůrazňuje Škromach.

E15: Vy přijdete do sálu, řeknete – jsem Zdeněk Škromach, a zvolí vás místopředsedou. Nejste už maskot sociální demokracie?

Za léta služby pro sociální demokracii mě lidé znají, vědí, jaké mám názory, a někdy to stačí. Protože většina debat o tom, jak si člověk představuje práci dál, se odehrává před sjezdem. Je to spousta rozhovorů s delegáty na různých konferencích, takže pokud jde o mne, nemusím předkládat ani životopisy ani svoje představy. Ve svých názorech jsem dost konzistentní. To, co nabízím dlouhodobě, a myslím je i oceňováno, je loajalita vůči straně. Ne každý umí potlačit osobní ambice, což je někdy nutné. Řekl bych, že mně se to víceméně daří a je to jedna z deviz, kterou delegáti ocenili.

E15: V tomto případě to ocenily tři čtvrtiny delegátů. Jak jste vůbec spokojený s volbou vedení ČSSD?

Vždy je to i kompromis mezi tím, co si kdo přeje, a tím, jak se členská základna reprezentovaná delegáty, což je poměrně široká skupina lidí, rozhodne. Ukazuje se, že ani přání předsedů nebývají splněna. Prostě je to tak, stává se, že když si člověk někdy něco přeje, tak mu to lidé nepřejí. Celkový výsledek volby je ale podle mne dobrý, byť by si každý představoval trošku jiný. Ať už to je Marie Benešová nebo . Jsou to výrazné osobnosti a věřím tomu, že i když neprošly do vedení strany, tak se neztratí.

Zažil jsem podobnou situaci v roce 2005, kdy jsem kandidoval proti Stanislavu Grossovi, a neuspěl jsem ani na předsedu ani na prvního místopředsedu a na další funkci už jsem nekandidoval. Prostě jsem pracoval pro stranu dál a po čase se znovu do vedení vrátil.

Musí se dělat i nepopulární opatření

E15: Věnujete se sociální politice, ta před volbami vždycky hraje důležitou roli. Jenomže teď budete muset lidem říkat – ne, ne nemůžete od nás čekat roh hojnosti. Dokážete to voličům vysvětlit i vy osobně?

Mám zkušenost z role ministra práce a sociálních věcí. A v ní člověk musí dělat i nepopulární opatření. Jedna věc je být v opozici a líčit pouze světlé zítřky. Druhá věc je mít exekutivní zodpovědnost, v zásadě danou rozpočtovými limity. Vzpomínám si třeba na situaci, kdy se ve sněmovně hlasovalo o rodičovském příspěvku. Sociální demokraté říkali – nezvýšíme ho. Pak paradoxně přišli lidovci s ODS a požadovali jeho zvýšení. Dvakrát jsem vystoupil, aby to ještě zvážili.

E15: Ale nakonec jste se k nim přidali.

Přidali jsme se, vlastně to bylo v souladu s naším programem. Je ale pravda, že čas ukázal, že je to jedna z nejvíc zatěžujících položek rozpočtu.

E15: V součtu tehdy ono předvolební hýření přišlo na desítky miliard.

Přesto ale měl Miroslav Kalousek na volebním billboardu, že zvýšení rodičovského příspěvku zařídil on, i když to nebyla pravda. A jako ministr financí se pak snažil všechny tyto výdaje pro rodiny škrtat. Říkám to proto, že si myslím, že celý problém není jen v míře odpovědnosti. Ale také v tom, jaká vyvoláváte očekávání. Lidé ocení, když se jim na rovinu řekne, jaká je situace.

Samozřejmě rozdíl mezi pravicí a levicí je v tom, že naše priority jsou jiné. My dáváme přednost tomu, že finanční prostředky budeme získávat od firem nadnárodních monopolů a podobně. A na druhé straně chceme ulevit těm lidem, kteří žijí z nízkých příjmů, a to i těm, kteří dnes mají řekněme průměrný výdělek. Zodpovědní budeme a sociální politiku budeme směřovat tak, aby byla aktivní.

E15: Co myslíte pojmem aktivní?

Sociálnědemokratická strana je často označovaná za stranu sociálních dávek. To už dávno neplatí. A lze to porovnat i s kroky, které jsme dělali ve vládě. Sociální demokracie je stranou práce. Čili člověk by měl v první řadě mít možnost pracovat. A pokud pracuje, tak by měl mít zaručený nějaký slušný příjem, což jsme třeba garantovali rychlejším zvyšováním minimální mzdy. Zvyšovala se rychleji, než rostl průměrný výdělek. Skončilo to před sedmi lety. To má dopad jak na životní úroveň, tak na motivaci k práci. Za osm tisíc hrubého je problém uživit rodinu a takoví lidé jsou pak stejně závislí na nějaké sociální dávce.

E15: Tvrdíte, že za současných životních nákladů existuje široká skupina lidí, která má existenční problémy. Předseda Sobotka ale mimo jiné přiznal, že nyní není v rozpočtu prostor k tomu, aby se snižovaly sazby DPH. Takže s případným nástupem vaší vlády asi není naděje, že se životní náklady sníží?

Nesníží se hned. To je potřeba říct. Jak jsme uvedli, uděláme pakt daňové stability. To znamená, že daně se změní po nástupu vlády a oznámíme přitom, i jak to bude dál. Pak se už čtyři roky nic měnit nebude. To je jednak signál vůči podnikatelské sféře, ale i vůči občanům.

Pokud jde o DPH, nastavíme postupné snižování snížené sazby. Ale nelze to učinit z roku na rok, protože by to byl obrovský výpadek ve veřejných financích. Nebylo by ho možné nahradit z jiných zdrojů. Například zvýšení firemních daní se projeví v rozpočtových příjmech s ročním nebo dvouletým zpožděním. Takže musíme lidem říkat to, co je realita.

E15: Takže ke snížení DPH každopádně mířit budete.

Pokud chcete udržet nějakou životní úroveň, obzvláště nízkopříjmovým skupinám, tak jejich zvyšující se náklady musíte kompenzovat ze státních výdajů. V takovém případě vám roste životní minimum a s tím výdaje na další sociální dávky. To všechno, o čem mluvíme, také souvisí s otázkou sociálního smíru. Udržet ve společnosti sociální smír je základem demokracie.

V posledních letech se vyvolává, a dá se říct i záměrně, sociální neklid a nepokoje. Smír se mění v (ne)smír a hrozí nástup různých extremistických skupin a politických stran. Tady na sjezdu se novináři ptali na různé povolební koalice. Když se vyhrotí situace, tak by nakonec vládní koalici mohl domlouvat Babiš s Okamurou. Nespokojení občané mnohdy dělají zkratkovitá rozhodnutí. A nereálné sliby považují za zradu.

Druhý důchodový pilíř nemá smysl

E15: Přesto se ke slibům nebo záměrům ČSSD vraťme. Zamýšlíte měnit valorizační schémata u životního minima nebo důchodů?

Musí se změnit. V zásadě není možné na jedné straně zvyšovat životní náklady třeba pro seniory a rodiny s dětmi a na druhé straně jim snížit valorizace, které růst životních nákladů mají kompenzovat. Roky jsme říkali, že senioři mají jistotu, protože svou životní úroveň mají garantovanou právě valorizací. Tedy že penze rostou o nárůst životních nákladů plus alespoň jednu třetinu růstu mezd. Když ve schématu mzdová část není, tak by senioři zůstávali na té úrovni důchodů, s jakou do penze odešli. Změna valorizačních podmínek u důchodu být musí, samozřejmě bude nutné na to zaručit příjmy.

E15: A životní minimum?

Jeho výpočet také musíme upravit. Hlavně pokud jde o příspěvek na bydlení. Jsou dvě možnosti. Nájemné stát buď reguluje, nebo kompenzuje. Řeklo se, že se regulace postupně odbourá, a také končí. Takže stát doplácí. Snaha bývalého ministra Drábka tuto položku v podstatě zlikvidovat a společenskou dohodu o uvolňování nájmů ze strany státu porušit není správná.

E15: Když mluvíte o zaručení rozpočtových příjmů, myslíte tím zvyšování odvodů na sociální pojištění?

Je to otázka nastavení pojistného. Počítáme s tím, že přechodně, tak abychom dostali výběr sociálního pojištění do rovnovážného stavu s výdaji, by se mohlo zvýšit o jedno až jeden a půl procenta, což není nijak dramatické. Ale umožnilo by to během dvou nebo tří let systém stabilizovat.

E15: Stoupal by za vaší vlády úhrn sociálních výdajů?

V absolutní hodnotě budou stoupat. V reálné hodnotě, ve vztahu k HDP by v zásadě růst neměly.

E15: Ten růst je daný hlavně důchodovým systémem.

Za našich vlád byl růst důchodů vyrovnaný s příjmy. Bohužel poté se nastavila různá zvýhodnění. Bude nutné je zrušit. Důchodový účet je nutné dostat do rovnováhy. Navíc vláda zavedla druhý pilíř, který peníze z rozpočtu vyvádí. To je další zdroj, který musíme aktivovat. Pokud by druhý pilíř jako takový nešlo zrušit, tak snížíme nebo zrušíme příspěvek státu. Čili ona tři procenta. To je hlavní problém celého systému.

E15: To by druhý pilíř ztratil smysl.

On nemá smysl. Tak jak byl zaveden, je to úlet. Téměř přes čtyři miliony lidí má důchodové připojištění se státním příspěvkem. To je systém, který je dobré rozvíjet, ne ho tlumit. Tato možnost je motivace i pro lidi se středními a nižšími příjmy. Státní příspěvek plus příspěvek zaměstnavatele výrazně zhodnocuje peníze, které do toho člověk vloží. Kdežto druhý pilíř to nezaručuje. A hlavně je zajímavý až pro lidi, kteří mají nadprůměrné výdělky.

Volby jsou blízko

E15: Volby, pokud se nestane něco mimořádného, budou zhruba za rok a čtvrt.

To se může stát.

E15: Mluvme o roku a čtvrt, to je ještě dlouhá doba. Vydrží ČSSD, jak říkáte, tah na branku, nedojde vám dech?

Ta doba je naopak velmi krátká, fakticky je to rok, protože volby do Poslanecké sněmovny zřejmě budou v květnu. Pokud má vláda a parlament ještě něco udělat, tak je čas do léta. Pak už se neudělá v zásadě nic, pak už se rozjíždí volební kampaň. Takže naše stínová vláda musí začít pracovat tak, aby její členové ve chvíli, kdy nastoupí na ministerstva, se už nic nemuseli učit. Žádných sto dnů hájení mít nebudou.

Bude to vláda sebevrahů, jak kdysi říkával Miloš Zeman. Mnohá ministerstva jsou personálně zničená. Oborníci odešli, jsou plná kamarádů a kamarádek. Nebude snadné rezorty stabilizovat, bude nutné to udělat velmi rychle. Vláda také bude muset velmi rychle navrhnout změny zákonů spojené se sestavováním státního rozpočtu. Také musíme bedlivě pozorovat, co dělá pravicová vláda. Protože ta dělá všechno pro to, aby vládu ČSSD, pokud ve volbách uspějeme, postavila do role neschopných.


Zdeněk Škromach (57)

V poslední době se sice jako senátor držel spíš v pozadí, přesto má v ČSSD takovou podporu, že bez problémů opět dosáhl na křeslo místopředsedy strany. Do politiky, přesně řečeno do ČSSD, přestoupil v roce 1995 z odborů, o rok později už se stal poslancem. A téměř nepřetržitě také působí v nejužším vedení strany. Byl a je příznivcem současného prezidenta Miloše Zemana, což mu někteří spolustraníci vyčítají. Specializuje se na sociální oblast, ministrem práce a sociálních věcí byl ve Špidlově a Grossově vládě i v Paroubkově kabinetu. Je ženatý, má dvě dospělé děti.


Čtěte také:

Nová ČSSD podle Škromacha: Oslovme středové voliče

Martin Čaban: ČSSD už se může porazit jen sama

Sociální demokracie se chystá na volby a převzetí vlády v zemi


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče