Zdání může klamat

06. prosince 2007, 10:54 - Jan Schneider
06. prosince 2007, 10:54

Výše škod způsobených firmám trestnou činností nadále poroste

Experti PricewaterhouseCoopers (PwC) představili veřejnosti výsledky svého již čtvrtého celosvětového průzkumu týkajícího se hospodářské kriminality. Respondenty bylo více než 5400 společností ze 40 zemí, 79 z nich bylo tuzemských. Výsledky tohoto průzkumu v hrubých rysem prezentoval denní tisk, proto je třeba se zaměřit jen na některé aspekty. Možná nejzajímavějším bylo porovnání mezi předpokládanou mírou hospodářské kriminality a skutečností.

Znamená myslet málo vědět?

Českými respondenty nejvíce předpokládaným typem hospodářské kriminality je korupce (31 procent). Skutečný výskyt je však menší, pouze 27 procent. Čím si tento malý, ale přece jen zvláštní rozdíl vysvětlit? Podléhají respondenti snad příliš obecnému (a trochu sebemrskačskému) dojmu o „typicky české zkorumpovanosti“? Nebo se vlastní neúspěchy v porovnání s úspěšností konkurence vysvětlují především jejími korupčními praktikami? (V České republice se totiž 47 procent respondentů domnívá, že kvůli úplatkům konkurence ztratili zakázku.) Může to hrát roli. Stejně jako skutečnost, že nižší procento objasněných případů korupčního chování jde na vrub složitosti odhalování, objasňování a dokazování.
U majetkové zpronevěry to je pak obráceně, což je snad ještě zajímavější. Skutečnost (38 procent) předčila očekávání (21 procent) téměř dvojnásobně! To jsou zase naopak respondenti na různé majetkové „malé domů“ již tak zvyklí, že je berou, jako by patřily k životu? Do jaké míry pak výsledek ovlivňuje vyšší míra objasněnosti, když zjišťování a dokazování případů majetkové zpronevěry je (zejména oproti korupci) jednodušší?

Metodologické vysvětlení.

Částečné vysvětlení poskytuje použitá metodologie. Otázka, týkající se očekávané míry rozšíření různých typů kriminality, zahrnuje celou hospodářskou oblast, v níž se respondent pohybuje. Ale otázka na skutečně se vyskytnuvší případy se pochopitelně týká pouze samotného respondenta, neboť o rozsahu kriminality daného typu v branži přehled ani mít nemůže. V prvním případě tedy hraje velkou roli zdání, očekávání, předpoklad či předsudek, ve druhém pak vlastní zkušenost.
Dalším vysvětlujícím aspektem je skutečnost, že hospodářské subjekty jsou „poptávány“ po úplatcích častěji, než na tuto praktiku přistoupí. (V České republice se oproti západní Evropě tato situace vyskytuje třikrát častěji.) Předpokládaný rozsah korupce je odvozen od míry korupce latentní, a nutně je tudíž větší než počet realizovaných, notabene odhalených případů. Nutno podotknout, že v celém průzkumu se hovoří o odhalených, nikoli o odstíhaných, či dokonce odsouzených případech (viz Značná odlišnost).

Trendy.

Hospodářská trestná činnost zůstává delší dobu rozsahem přibližně na stejné úrovni. V České republice přiznalo 61 procent respondentů, že se v posledních dvou letech stalo obětí hospodářské kriminality. Oproti roku 2005 (63 procent) to je mírný pokles. V porovnání se střední a východní Evropou (50 procent) a celosvětovým průměrem (43 procent) to je však vysoké číslo. Co do typu hospodářské kriminality, je vzrůst zaznamenán nejzřetelněji u praní peněz. To by však mělo být citelně redukováno po začlenění třetí direktivy EU proti praní peněz do našeho právního řádu. Velevýznamným zjištěním je však to, že při zhruba stejném rozsahu hospodářské trestné činnosti výrazně stoupá výše způsobených škod. Kromě těch přímých jsou totiž hospodářské subjekty poškozeny škodami odvozenými (návrhy a realizace příslušných protiopatření, soudní či arbitrážní náklady, ztráty časové a obchodních příležitostí). Výši utrpěných škod nad 250 tisíc dolarů přiznalo 35 procent respondentů, což je oproti roku 2005 (třináct procent) značný nárůst (viz Velký nárůst).

Způsoby odhalení.

Domácí trend je jednoznačný, i když pozvolný - snižuje se počet náhodně odhalených podvodů ve prospěch těch, na jejichž detekci se firmy nějakým způsobem podílely. Úplnou náhodou bylo odhaleno pět procent případů (pokles z deseti procent v roce 2005), takzvaným interním varováním (závislým na vůli konkrétního individua) pak osmnáct procent případů (pokles z 31 procent). Na druhé straně pak nové zavedení anonymní oznamovací linky (takzvané whistle-blowing) přineslo šestnáct procent oznámených případů, automatizovaný systém kontroly podezřelých transakcí pět procent odhalených případů. Zajímavé je, že ve světě je trend opačný - počet náhodně odhalených případů se zvýšil ze 34 na 41 procent. Bude to asi signalizovat něco v tom smyslu, že na zautomatizované systémy, pracující přece jen podle nějakého algoritmu, lze asi časem najít způsob, jak je překonat, obejít či jinak obelstít. Proto je asi do budoucna při odhalování hospodářské kriminality lidský faktor nenahraditelný, protože pracuje s intuicí a dovede zúročit i trochu toho nezbytného štěstí (viz Nenahraditelný lidský faktor).

Prevence.

Opatření v této oblasti lze zhruba rozdělit do tří směrů: Zřizování anonymních linek, usnadňujících svědkům nahlásit kriminální jednání, je vysvětleno a doplněno důrazem na firemní kulturu. Nadto pak je posilován pocit loajality zaměstnanců k firmě věrnostním zvýhodněním. A naopak jsou zaměstnancům prezentovány případy přestupců firemního, respektive trestního kodexu, doprovázené jasnými tresty. Příznačné totiž je, že zhruba ve 40 procentech případů neměli pachatelé vůbec pocit, že by jejich jednání nebylo správné. Ostatně vzhledem k předváděné „kultuře“ současné politické reprezentace, preferující „drzé čelo“ nad „poplužním dvorem“, není vůbec divu (viz Shoda i rozdíl ČR vůči světu).

Co lze zlepšovat.

Jistě není nikdy dost příkladů etického jednání ze strany firemního managementu. Ten se totiž podle průzkumu podílí na hospodářské kriminalitě (vůči vlastnímu podniku) zhruba 50 procenty. Vedení firem nadto v nedostatečné míře podává důkazy o ekonomicky zodpovědném jednání. Týká se to například pojištění podniků - přestože 61 procent firem přiznává, že bylo v posledních dvou letech obětí hospodářské kriminality, 43 procent z nich je přesvědčeno, že tomu tak v následujících dvou letech nebude. Oproti 61 procentům ve světě zůstává v České republice 75 procent podniků nepojištěných proti hospodářským trestným činům. I když vezmeme v úvahu poměrně drahé pojistky, je tento parametr značně vysoký - nezapomeňme na výrazně stoupající průměrné škody, připadající na jeden trestný čin! Vlastníci firem stále více zřizují nezávislé výbory pro firemní audit, jimž bývá ve firemní struktuře podřízena kompletní vnitřní kontrola. Toto systémové opatření, doplněné o zřízení anonymních linek, míří především na eliminaci trestné činnosti managementu (viz Eliminace trestné činnosti).

Paradox.

Hospodářská kriminalita s sebou nese kromě vlastní, přímé škody, mnoho následných těžkostí a nákladů. Proto se může zdát na první pohled paradoxní, po bližším zkoumání však docela pochopitelné, že stále zůstává dvanáct procent napadených firem, které nepodnikly k objasnění případu, respektive vůči pachateli žádné kroky. Kromě všudypřítomného strachu firem o „vlastní pověst“, což vede k „zatloukání“ trestné činnosti, zde hraje roli i ryze ekonomický kalkul: Reakcí na trestný čin firma často ztrácí mnohem více, než by mohla reálně získat. Postižené firmy vynaložily za poslední dva roky na řešení případů hospodářské kriminality v průměru přes 600 tisíc dolarů; 56 procent z nich současně přiznalo, že se jim nepodařilo vymoci žádnou náhradu ztracených škod. Nicméně dlužno dodat, že podíl nereagujících firem se proti roku 2005 výrazně snížil - tehdy to bylo 22 procent (viz Tvrdé sankce).

Prognóza.

Není důvodu předpokládat nějaké výrazné skokové změny. Zřejmě však nadále poroste výše způsobených škod, což je dáno přesunem k páchání stále sofistikovanější trestné činnosti. Ta je při logicky zvýšených nákladech na páchání plánována tak, aby se vyplatila. Proto stoupá a bude stoupat počet případů, v nichž budou firmy využívat služeb forenzních specialistů. Současná míra je 26 procent (oproti šesti procentům v roce 2005). Poškozené firmy jsou tak v průměru schopny získat zpět 31 procent ztracených prostředků (to je dokonce více než celosvětový průměr, který činí 28 procent). A to je zase ta dobrá zpráva.

Graf 1:
Značná odlišnost
Rozdíl mezi vnímáním a skutečným výskytem hospodářské kriminality

Majetková zpronevěra 21 38
Zkreslování finančních informací 19 12
Korupce a uplácení 31 27
Legalizace výnosů z trestné činnosti 12 10
Porušení práv duševního vlastnictví 14 18

0 5 10 15 20 25 30 35 40 (% respondentů)

Skutečný výskyt
Vnímání

Pramen: PricewaterhouseCoopers

Graf 2:
Velký nárůst
Průměrné náklady nejzávažnějších typů hospodářské kriminality za poslední dva roky (v tis. dolarů)

Majetková zpronevěra 127,7 195,5 69,9
Zkreslování finančních informací 147,4 231,8 223,9
Korupce a podplácení 88,2 153,8 43,9
Legalizace výnosů z trestné činnosti 25,4 43,9 62,6
Porušení práv duševního vlastnictví 189,7 154,4 52,6

0 50 100 150 200 250 (v tis. dolarů)

Celosvětově
Střední a východní Evropa
Česká republika

Pramen: PricewaterhouseCoopers

Graf 3:
Nenahraditelný lidský faktor
Způsoby odhalení hospodářské kriminality

Interní audit 18 19
Systém řízení rizik podvodů 9 9
Automatizovaný systém kontroly podezřelých transakcí 5 0
Podniková bezpečnost 0 1
Anonymní informační linka 16 0
Interní varování 18 31
Externí varování 7 6
Regulační orgány 0 1
Externí audit 2 1
Náhoda 5 10

Kontrolní systémy
Firemní kultura
Mimo vliv vedení společnosti

0 5 10 15 20 25 30 35
% respondentů

2005
2007

Pramen: PricewaterhouseCoopers

Graf 4:
Shoda i rozdíl ČR vůči světu
Vybrané prostředky prevence hospodářské kriminality

Antikorupční program 26 32
Etický kodex 65 79
Interní kontroly 83 90
Postupy na zajištění souladu s předpisy 27 61
Systém řízení rizik 22 47
Podniková bezpečnost 27 52
Anonymní informační linka 44 42

0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100
% respondentů

Celosvětově
Česká republika

Pramen: PricewaterhouseCoopers

Graf 5:
Eliminace trestné činnosti
Reakce společností na zjištěný podvod: vyšetřování podezření*

Interní audit 74 59
Útvar compliance 44 33
Právní útvar 54 47
Orgány činné v trestním řízení 59 55
Forenzní specialista/jiný externí vyšetřovatel 26 35

0 10 20 30 40 50 60 70 80
% uvedených podvodů

Celosvětově
Česká republika

* Součet se nerovná 100 procentům, neboť respondenti mohli uvést více odpovědí
Pramen: PricewaterhouseCoopers

Graf 6:
Tvrdé sankce
Nejčastější opatření přijatá proti hlavnímu pachateli

Propuštění 35 40
Trestní oznámení 44 50
Občanskoprávní žaloba 35 34
Ukončení obchodní spolupráce 40 29
Žádné kroky nebyly podniknuty 12 16

0 10 20 30 40 50 60
% oznámených podvodů

Celosvětově
Česká republika

Čtrnáct procent pachatelů bylo odsouzeno.
Jednačtyřicet procent případů nebylo dosud soudně projednáno či rozhodnuto.

Pramen: PricewaterhouseCoopers

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče