Zbavte se zbytečné zátěže

19. června 2006, 00:00 - JIŘÍ NĚMEČEK
19. června 2006, 00:00

OUTSOURCING Účetní, daňoví experti, počítačový personál, „černí šerifové“ nebo uklízečky. Nezasvěcený by ani nevěřil, kolik lidí denně dochází na stále stejné pracoviště a příslušná firma je vlastně vůbec nezaměstnává. Jsou to síly pracující v režimu takzvaného outsourcingu.

Jednou z často outsourcovaných služeb je ostraha objektů.| OUTSOURCING

Účetní, daňoví experti, počítačový personál, „černí šerifové“ nebo uklízečky. Nezasvěcený by ani nevěřil, kolik lidí denně dochází na stále stejné pracoviště a příslušná firma je vlastně vůbec nezaměstnává. Jsou to síly pracující v režimu takzvaného outsourcingu. Společnost se jménem na štítě podnikového sídla se totiž věnuje jen svému základnímu podnikání a ostatní služby si kupuje od jiných firem. Konkurence je rok od roku tvrdší. Globalizace stírá bariéry hranic mezi národy a dokonce i mezi kontinenty. „Bílá místa“ na trhu už téměř neexistují. Konkurovat se tak dá především cenou nebo kvalitou. „Co nejvíc trápí firmy? Superkonkurence,“ říká k tomu Marek Mikušek z nadnárodní poradenské společnosti Capgemini. To pak vede k extrémní snaze o snižování nákladů. Krátkodobým únikem je odložit investice, hledat levnější zdroje, snižovat marže. Lepší a hlavně dlouhodobější výsledky ale přináší převedení vedlejších činností na specializované dodavatele služeb. Zejména malé a střední firmy nikdy nedokáží stoprocentně zabezpečit veškerý svůj provoz vlastními silami. Ať už jde o ostrahu objektu, účetnictví nebo úklid. Řešením je objednat si na takové činnosti profesionály. Řečeno moderním ekonomickým jazykem - využít outsourcing. Firma se může naplno věnovat vlastní činnosti a nezdržovat se věcmi, s nimiž nemá zkušenosti. Podle informací McKinseyho globálního institutu může kvalitní reorganizace výroby ušetřit nadnárodní firmě solidní polovinu, ale někdy dokonce až 70 procent běžných nákladů. „Více než dvě třetiny firem outsourcing používají, i když to tak často nenazývají,“ tvrdí Ladislav Klika z výzkumné společnosti GfK. České podniky podle jejího posledního průzkumu nejčastěji předávají svou odpovědnost obchodním partnerům v případě dopravy (39 procent), stravování (27 procent) a záležitostí kolem úklidu, údržby, ostrahy, účetnictví nebo public relations (po 12 procentech). Odborným firmám přenechávají podnikatelé i úkoly z oblasti personalistiky, počítačové podpory a právních služeb. EXPANZE DO ZAHRANIČÍ V poslední době se ale začíná prosazovat i další z možností outsourcingu. Lze jej totiž využít jako první krok pro průnik na nové trhy v zahraničí. Přestože má Česká republika proti starým zemím Evropské unie či dokonce USA nízké náklady na práci při srovnatelné kvalitě výroby, směrem na východ tato cenová konkurenční výhoda slábne. Vyvážet tak finální výrobky třeba do Asie je stále těžší. A zřídit vlastní dceřinou společnost bez předchozích zkušeností je zase příliš velké riziko. Řešením je proto částečné předání výroby či služeb do příslušných regionů. „Taková expanze není podle právní terminologie zrovna čistý outsourcing. Z hlediska firmy ale tak funguje,“ upřesňuje David Koláček z mezinárodní právní poradenské kanceláře White & Case. Základem takového postupu je předat část výroby, finální montáž nebo prodej místní firmě. Experti přitom doporučují, aby expandující společnost nikdy nepřeváděla na svého outsourcingového partnera všechny prvky výrobního a obchodního procesu. Po krátké době by mohla (pokračování na straně 18) (pokračování ze strany 16) přijít o svou exkluzivitu, know-how i odběratele. Původní outsourcingový partner se poučí… a vyučí. Následně může zaplavit zahraniční trh vlastními levnějšími plagiáty a původní originál z trhu cenově vytlačit. DŮVĚŘUJ, ALE PROVĚŘUJ Vyhnout se podobným problémům a snížit riziko na minimum může exportující firma relativně jednoduše. Nechat si budoucího partnera prověřit. Existuje řada společností, které se podobnou činností zabývají. „Pořizovat si podrobné informace o jednotlivých teritoriích či dokonce obchodních partnerech vlastními silami je nákladné a zdlouhavé,“ říká manažerka společnosti Dun & Bradstreet pro Česko a Slovensko Alena Seoud. Ví o čem mluví -tato mezinárodní korporace se 165letou tradicí vede databázi více než sta milionů firem z 214 zemí světa. Aktualizuje je přitom každých šest měsíců. „Umíme odhadnout, zda zkoumaná společnost pravděpodobně do roka skončí, jak rychle obchodní partner plní své finanční závazky a jaké má majetkové propojení s jinými firmami,“ uvádí příklady Alena Seoud. „Takovou předběžnou přípravu při vstupu na cizí trh není dobré podcenit,“ připojuje se i česká zástupkyně státní agentury CzechTrade v USA Ivana Ingram. Americká firma stojící o spolupráci bude mít před podpisem smlouvy připraveného a dobře informovaného právníka, který si vás důkladně „proklepl“ už předem. „Věřte, že si zjistil vaše finanční, majetkové i vlastnické poměry. Udělejte to taky,“ radí ředitelka českého zastoupení CzechTrade v Americe. Obracet se o pomoc na český stát po uzavření smlouvy až ve chvíli, když nastanou problémy, je podle jejích zkušeností už pozdě. STÁT NABÍZÍ POMOC První bariérou je ovšem vůbec zjistit zájem a nabídku zahraničních partnerů. „Informace získávají české podniky dosud spíš nahodile - z tisku, obchodních jednání, na veletrzích a podobně,“ souhlasí Jana Falathová, ředitelka odboru exportních příležitostí vládní agentury CzechTrade. Právě proto připravila tato instituce internetovou prezentaci investičních příležitostí, která začne v plném režimu fungovat na webu www.czechtrade.cz během července až srpna. „V databázi budou ověřené informace nabídek i poptávek ze zahraničí a přidáme i obecný manuál včetně praktických informací o vybraných teritoriích,“ říká Falathová. Bude se jednat i o dosud opomíjené destinace, jako země bývalého Sovětského svazu, Turecko či Vietnam. Zatím ovšem nejvíce českých akvizic míří do zemí Evropské unie. Vede Nizozemí, Slovensko a Velká Británie. Z hlediska oborů se česká expanze nejčastěji týká chemických výrobků, plastů a potravinářských produktů. VRATKÁ POZICE V ZÁKONECH

Zatímco směrem do zahraničí čeká český outsourcing velmi jistě zajímavá budoucnost, domácí situace je téměř schizofrenní. I když (pokračování na straně 20) (dokončení ze strany 19) tuto formu podnikání téměř celý svět masivně využívá a ekonomové ho podporují, český právní řád ho do značné míry kriminalizuje. Pojem outsourcing se neobjevuje v žádném z domácích zákonů, takže nemá pevnou oporu v legislativním systému.

Naopak. Zákon o zaměstnanosti už několik měsíců dokonce striktně uvádí, že firmy svou činnost musejí provádět svými vlastními zaměstnanci. Důvodem přijetí této normy bylo údajně zničit „švarcsystém“. Zaměstnáváním lidí na smlouvu ale české firmy řešily nepružné pracovní zákonodárství a obcházely vysoké pojistné odvody (čtvrté nejvyšší v Evropské unii).

„Zákon je tak široce postavený, že není jasné, co povoluje a co zakazuje. Záleží, jak se na konkrétní případy dívá příslušný Úřad práce. A každou konkrétní neshodu pak řeší judikáty vyšších soudů,“ vysvětluje Cyril Svozil z právní kanceláře White & Case. Nepomáhá přitom ani outsourcingová smlouva mezi firmami, protože český právní řád ji fakticky nezná. Zato zakazuje propůjčení zaměstnanců jiné firmě nebo práci na zakázku, při níž dodavatel využívá přístroje zadavatele. To je směšné třeba při IT zabezpečení a údržbě, shodují se odborníci. Firmy bez vlastního IT oddělení by pak nemohly vlastnit žádnou počítačovou síť, tiskárny ani jiné podobné přístroje.

JDE O OCHRANU INFORMACÍ

Snad žádná, ani malá firma, si přitom nedovolí mít veškeré počítačové vybavení v pronájmu od externí společnosti. Elektronika dnes uchovává citlivá podniková data, často i řídí samotnou výrobu, obchod a personalistiku.

Podle vyjádření zástupců českých společností je přitom největší hrozbou pro bezpečnost podnikových informačních systémů internet, e-mail a vlastní zaměstnanci. Vyplývá to z průzkumu provedeného společností Ernst & Young ve spolupráci s časopisem DSM - Data Security Management a Národním bezpečnostním úřadem. Nejlepší zajištění informační bezpečnosti vykazují banky a finanční instituce, které porážejí dokonce i společnosti z oblasti IT a telekomunikací.

Více než šest z deseti společností využívá outsourcing v alespoň jedné oblasti IT. Nejčastěji to je internetové připojení (42 procent), provoz a údržba (23 procent) a finanční nebo účetní systém (14 procent). Outsourcing využívají nejčastěji banky a finanční společnosti (z 90 procent) a potravinářské nebo zemědělské firmy (85 procent). Alarmující je, že naprostá většina společností přitom nehodnotí informační bezpečnost svého dodavatele IT služeb. Využití nezávislé třetí strany pro posouzení informační bezpečnosti dodavatele udává mizivé jedno procento oslovených společností.

NEJČASTĚJI EXTERNĚ ZAJIŠŤOVANÉ SLUŽBY

Služba| Podíl|
| logistika, doprava|39 %|
| stravování, catering |27 %|
| úklid|12 %|
| ochrana|12 %|
| PR, mediální zastoupení|12 %|
| personalistika |9 %|
Pramen: prózkum GfK pro DHL PRAKTICKÉ RADY * předem si prověřit potenciálního obchodního partnera - jeho jmění, platební schopnost, majetkovou strukturu a „dobré jméno“ v podnikatelských kruzích * právně pečlivě ošetřit outsourcingovou smlouvu včetně pokut a postupu po skončení smlouvy  * zabezpečit citlivé informace: obchodní či výrobní tajemství, know-how, databáze klientů, podmínky a ceny kontraktů * v případě zahraniční smlouvy dohodnout písemně, podle kterého národního práva se budou řešit případné konflikty * pravidelně ověřovat platební bonitu a obchodní důvěryhodnost partnera

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče