Závislost na nezávislosti

25. května 2012, 12:35 - Alena Prokopová
25. května 2012, 12:35

Oficiální Hollywood Johnu Turturrovi nabízel jen role mafiánských zloduchů. Dnes patří k hereckým ikonám nezávislého filmu

Pro Cenu prezidenta MFF si letos do karlovarských filmových lázní přijede herec, jehož výraznou tvář zahlédnete v hollywoodském mainstreamovém snímku jen výjimečně. Ve čtyřiapadesáti letech je ovšem John Turturro hvězdou, která svůj všestranný talent uplatnila v desítkách vynikajících titulů, jež v uplynulém čtvrtstoletí vznikly na americké nezávislé scéně.
Pravidlo ovšem potvrzují výjimky. Turturra dobře zná i většinové publikum, třeba z akční dobrodružné série Transformers, jejíž třetí díl vstoupil do českých kin 30. července. Nezávislá hvězda si v něm opět vychutnala part populárního agenta Simmonse.
Současný Turturrův statut ovšem nesrovnatelně lépe než zábavná rolička odráží snímek, kterým se herec prezentuje na MFF Karlovy Vary. Je jím minimalistické drama Někde dnes večer, které režíroval Michael Di Jiacomo. V příběhu o vztahu dvou osamělých Newyorčanů, kteří navážou úzký vztah prostřednictvím erotické telefonní linky, si John Turturro zahrál stárnoucího messengera Leroye. Samotářskou agorafobičku, která představuje Leroyovo bizarní, křehké pouto se světem, představuje herečka Katherine Borowitzová (s níž je Turturro ženatý od roku 1985 a s níž má dva syny). Působivý „malý“ snímek dobře charakterizuje současnou nezávislou scénu. Je „rodinným“ a kamarádským dílem nezávislým na hollywoodském systému produkčně i myšlenkově. Současně poskytuje důkaz živého odkazu té generace „nezávislých“, která vystoupila se svými díly v první polovině osmdesátých let a k níž má John Turturro dodnes nejblíž.

Tvář zloducha

„Když vypadáte jako temný, zlý chlapík, Hollywood se o vás zajímá. Já ale nechtěl hrát jenom italoamerické zabijáky,“ říká Turturro. „ Odmítl jsem stovky scénářů, v nichž mi nabízeli role zloduchů.“ Rodák z newyorského Queensu, kde spatřil světlo svta 28. února 1957 v rodině tesaře a amatérské jazzové zpěvačky, si svou nezávislou pozici vybojoval poměrně rychle. Na počátku osmdesátých let, kdy se začal objevovat ve filmu, to vypadalo, že nemá šanci se vzepřít. „Typová“ byla už rolička v italoamerickém boxerském dramatu režiséra Martina Scorseseho Zuřící býk, kterou Turturro debutoval v roce 1980. Úspěšný absolvent Newyorské státní univerzity, jenž díky svému talentu získal stipendium na prestižní Yale Drama School, svou pozornost upřel raději k divadlu.
Regionální a mimobroadwayské scény mu skutečně nabídly bohatou škálu „jiných“ příležitostí. Objevil se v dramatech Bertolda Brechta, Johna Steinbecka a Eugèna Ionesca. Za strhující výkon ve hře Johna Patricka Shanleyho Danny a hluboké moře získal v roce 1984 Theatre World Award a cenu Obie. Další velký úspěch nadaný mladík zaznamenal díky Smrti obchodního cestujícího Arthura Millera, kterou se etabloval na Broadwayi. Je jen logické, že divadlu zůstal věrný dodnes.
Ve druhé polovině osmdesátých let ovšem začal Turturro objevovat i film, především díky kontaktům se zajímavými režiséry. Susan Seidelmanová ho obsadila do tragikomedie Hledám Susan. Zn.: Zoufale…, William Friedkin mu nabídl roli v krimi Žít a zemřít v L. A. a Woody Allen ho přizval do tříoscarové Hanny a jejích sester. Dramatik John Patrick Shanley do scénáře psychologického dramatu Pět nároží speciálně pro svého oblíbence napsal roli psychopatického násilníka Heinze. Nejdůležitější v té době pro Turturra nicméně bylo setkání s nezávislým afroamerickým režisérem Spikem Leem. Z jejich dlouhodobé spolupráce se zrodil xenofobní prodavač Pino v tragikomedii Jednej správně, hudební mecenáš Joe z jazzového retro příběhu Mý lepší blues nebo vznětlivý Paulie z Horečky džungle. Celkem se Turturro objevil v devíti snímcích známého režiséra, naposled před třemi lety coby detektiv Ricci ve válečném dramatu Buffalo Soldiers: Odvaha a přátelství.

Od herectví k režii

Dalším mezníkem v Turturrově kariéře se v roce 1990 stalo gangsterské drama Millerova křižovatka Joela a Ethana Coenových. Menší role intrikánského židovského zloducha Bernieho Birnbauma otevřela herci cestu ke spolupráci s bratrským duem, které se během devadesátých let vypracovalo mezi nejprestižnější americké nezávislé tvůrce. Coenovské absurdní drama Barton Fink (1991) pro Turturra znamenalo první velký triumf na filmové scéně: titulní part židovského intelektuála, který se na počátku čtyřicátých let marně pokouší zapojit do soukolí hollywoodského studiového systému, mu vynesl cenu za nejlepší herecký výkon na MFF v Cannes a Donatellova Davida.
Přestože Turturrovou nejpopulárnější „coenovskou“ rolí zřejmě zůstává potrhlý, růžově oděný milovník bowlingu Jesus Quintana v komedii Big Lebowski (1998), nezapomenutelný je i jeho outsiderský zoufalec Pete v retro komedii o trojici uprchlých trestanců Bratříčku, kde jsi? (2000).
Portfolio inteligentního, citlivého herce je ovšem mnohem bohatší, ať už máme na mysli neúspěšného favorita znalostní soutěže Herbieho Stemplea v dramatu Otázky a odpovědi, který mu v roce 1994 vynesl nominaci na Zlatý glóbus, podivínského tatínka Sida v nostalgických Hrdinech mého dětství (1994), pedantického inženýra Ala v tragikomedi Život v sedmém nebi (1996) nebo osamělého šachového velmistra v dramatu Lužinova obrana (2000).
I když John Turturro občas zabrousil i do komerční sféry (třeba díky spolupráci s komikem Adamem Sandlerem či hororu Tajemné okno, kde si zahrál po boku Johnnyho Deppa), zůstává těžiště jeho práce na nezávislé scéně. Na tom nemohlo nic změnit ani hostování v populárním krimiseriálu Monk, jež mu vyneslo prestižní televizní cenu Emmy.
U herce s tak jasným tvůrčím názorem, jakým Turturro je, nepřekvapují opakované výlety na druhou stranu kamery. V roce 1991 režíroval retro příběh Mac, v němž si současně zahrál hlavní roli newyorského tesaře posedlého prací natolik, že se mu rozpadne rodina. Film čtyřiatřicetiletému režisérskému debutantovi dokonce vynesl Zlatou kameru na MFF v Cannes. Tamtéž o sedm let později zazářil i jeho další režijní počin – komedie Iluminata vyprávějící o divadelním souboru zápasícím s existenčními problémy v New Yorku na počátku minulého století.
Ani neúspěch bláznivé hříčky Romance a cigarety (2005) Johna Turturra od režírování neodradil – zvlášť když jej mohl vzápětí přebít na divadle, kde na scéně newyorské Classic Stage Company úspěšně inscenoval Španělskou hru Yasminy Rezaové. Muž s tváří neurotického hollywoodského mafiána je tak pánem své závislosti na nezávislosti – což je pro vyznavače inteligentní filmové podívané vždycky dobrá zpráva.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče