Závan fantazie a vynalézavosti

07. května 2009, 14:43 - Tibor Michaels
07. května 2009, 14:43

Italský Milán po roce opět zjišťoval, kam se ubírá bytové návrhářství a design

Když se v Miláně definitivně zhroutí už tak dost chaotická doprava, soupravy metra jsou nabité, až praskají ve švech, a vysvitne první jarní sluníčko, není zbytí: všichni vědí, že je tu opět Salon nábytku. Říkalo se mu i Mezinárodní týden designu anebo Svátek designu, ale na podstatě to nic nemění. Výrobci nábytku, designéři, interiéroví architekti a bytoví návrháři z celého světa si tu na konci dubna dávají dostaveníčko, aby se podívali, co je nového, kudy se ubírá bytové návrhářství a design a jak se přehodnocuje pojetí estetiky. Tento důležitý rituál, na nějž se s velkou pečlivostí připravují velcí stejně jako malí, se opakuje každý rok. Letos se do mezinárodního davu zaplňujícího rušné milánské ulice vmísil jeden nový nezvaný host: světová krize. Jindy sebevědomí vystavovatelé, jména oslavovaná jako hvězdy, televizní reportéři i tisk očekávali tentokrát zahájení s jistými obavami. Co když ten vetřelec bude mít přece jenom navrch? Co když zavládne stín? Ale povedlo se! Jakmile člověk vstoupil do zářících pavilonů, hrozba se rázem rozplynula. Stánky byly lákavé a ohromující, jako by se do toho vystavovatelé ještě víc opřeli a hrozbu recese brali pouze jako výzvu. Převládajícími barvami pavilonů zůstaly hnědá a okrově žlutá, neboli přírodní barvy země, našly se však také zarážející kombinace velkých avantgardistů vymykající se veškerým pravidlům.

KŘESLA POHODLNÁ, LAMPY SVÍTÍ Na stánku italské firmy Driade se s uznáním srocovali návštěvníci kolem pohovky a křesel Philippa Starcka a Eugeniho Quitlleta, stejně jako u efektních modelů řady Tokyo Pop vyrobených z polyetylenu, které sklízely velký úspěch díky své barvě, materiálu velmi příjemnému na dotek, lehkosti i ceně. A názor návštěvníků sdíleli i objednavatelé. Zážitkem bylo usednout do dalšího jejich modelu, křesla japonského designéra Toya Ita připomínajícího samurajské brnění, jež je vyrobeno z železného pletiva, pod nímž jsou umístěny drobné pružiny. Ty se pak lehce přizpůsobí konturám těla, takže se v něm pohodlně sedí v jakékoli poloze. Při pohledu na překrásné kusy i přízeň veřejnosti mi to nedalo, abych se nezeptal jednoho ze spolupracovníků firmy Driade na vliv krize: „Od loňského října nám klesl obrat o 30 procent,“ přiznal upřímně. „Těžký byl nejen loňský rok, ale i únor a březen.“ Mezi návrháři podniku přitom figurují veličiny jako Philippe Starck, Antonia Astoriová, Naoto Fukasawa nebo Ron Arad. Dotázaný spolupracovník si troufl být tak upřímný snad proto, letošní milánský salon přinesl tolik očekávaný obrat. O něco opatrnější byl v odpovědi na otázku týkající se důsledků krize vlivný mnichovský průkopník na poli osvětlení Ingo Maurer: „Obrat prodeje svítidel a lamp je cyklický,“ namítal, „na podzim, kdy je dříve tma, jejich prodej stoupá, na jaře a v létě zase klesá.“ Stanovit určitý trend je ještě složitější. Zatímco velká italská jména jako Artemide nebo Flos se ze všech sil soustředila na nová, energeticky úsporná fluorescenční svítidla, Maurerova firma byla s německou precizností o poznání zdrženlivější. „Fluorescenční žárovky představují přechodnou technologii,“ vysvětloval Maurer klidně, jako někdo, kdo si je svou věcí jistý, zároveň by ho však ani nenapadlo chtít někoho přesvědčovat. „My věříme spíše v brzký rozvoj technologie LED.“ Několik jejich nových modelů, například stolní lampa Jetzt s vysokonapěťovou LED žárovkou, má velmi hezký vzhled a také jednu vynikající, ojedinělou vlastnost: svítí! A to prohlašuje někdo, kdo se dlouho potýkal se slabým, „intimním“ světlem spousty diodových a fluorescenčních lamp od bezpočtu renomovaných designérů, které je sice moc hezké a příjemné, jenže lampa by měla také svítit, a ne jen šetřit energii!

ZÁPLAVA KREATIVITY Svým talentem ovšem ani letos nešetřila severoitalská společnost Moroso, Mekka moderního bytového zařízení. Po téměř deset let trvajícím prvenství na poli avantgardy předvedla i letos v Miláně, co je to vlastně vývoj a kam směřuje. V lednu sice už získala v nejdůležitějších kategoriích ceny udělované prestižním magazínem Wallpaper, avšak neusnula na vavřínech. Milánská expozice s množstvím nových modelů pouze potvrdila tvůrčí elán tohoto úspěšného podniku z Udine. Z nových talentů nesmíme zapomenout na švédské dívčí designérské studio Front. Jejich pohovka má svěží styl, je ohromně efektní a přitom neuvěřitelně jednoduchá. Její tajemství spočívá v potahovém materiálu vyvolávajícím dojem trojrozměrnosti. Potah vypadá jako umělecky pohozená drapérie, ale při pohledu zblízka se ukáže, že se jedná pouze o tisk navozující prostorový dojem. Stejně krásná a efektní je i jejich pohovka pojmenovaná „soft wood“, jež vypadá i z půlmetrové vzdálenosti jako hrubě otesaná zánovní dřevěná lavice. Teprve když se na ni člověk posadí, přijde na to, že se jedná o měkkou a příjemnou pohovku potaženou látkou s věrným vzorem dřeva.
Překvapivé novinky nabídli i menší vystavovatelé. Skupina AL 26.98 přehodnotila pojetí knihovny pomocí jednoho lehkého, vzdušného řešení, které vypadá stejně dobře postavené ke stěně jako doprostřed pokoje. Vyspělá technologie usnadňuje montáž, knihovna je lehká a ležérní, zároveň se klidně může naplnit odshora až dolů knihami. A když už jsme u techniky, musíme se také krátce zmínit o obchodní historii této padovské společnosti. Jedná se o dceřiný podnik jedné z největších firem vyrábějících součásti kuchyňských linek, jež se tímto pokusila využít novým způsobem technologii zpracování hliníku. Mohlo by se jednat o skutečný vzorový příklad lepšího využití průmyslové kapacity a zvýšení produktivity zapojením kreativity! Stejně dobrým nápadem byla i moderně pojatá postel s nebesy ze studia XSCAPE, vyráběná nyní nově také v single verzi. Kdo říká, že vznešená nebesa má mít jen manželská postel pro dva? Toto je příklad příjemného malého luxusu – pro prince a princezny, kteří dosud nenašli ženu či muže svého srdce! Švédská firma Lammhults přišla naopak s trubkovým nábytkem padesátých let – ze dřeva a z dílny Gunilly Allardové. Studio Kartell, král barevného nábytku z umělých hmot, oslavilo své šedesáté narozeniny barevným a atraktivním stánkem. Z jeho expozice ovšem vyplynulo také to, že primát, kterému se dosud těšilo, se čím dál víc ztrácí ve stínu nových a úspěšných kolekcí polyetylenového nábytku několika slavných rivalů studia.

VELIKÁNI I TALENTY Organizační ředitel veletrhu Carlo Guglielmi hovořil s uznáním o úsilí vystavovatelů, o dvanácti tisících představených novinek i o tom, že laťka byla letos nastavena ještě trochu výš než vloni. „Ačkoli jsem doufal, tak dobrý výsledek jsem neočekával,“ sdělil s radostí. „Každý bojoval po svém, ale všichni s plným nasazením – pomocí fantazie a vynalézavosti jsme odpověděli na výzvu, kterou představuje krize.“
Designérkou s nejvíce zakázkami byla podle svědectví jednotlivých pavilonů i letos Patricia Urquiolaová. Pokud by ve světě designu existovala podobná každoroční anketa, jakou je Zlatý míč časopisu France Football, tak by ji v každém případě vyhrála skvělá Patricia, jež spolu s Tordem Boontjem a Marcelem Wandersem určila již v polovině desetiletí vývoj v následující dekádě bytového designu a od té doby se bez přestávky drží stále na špici. Obrovský zájem provázel kromě velikánů také doprovodný Satellite, neboli pavilon mladých talentů. Obří sál byl plný skvělých nápadů, talentovaných mladých lidí, nových myšlenek i ambicí. Například stojan na kolo pro aktivní jedince, kteří mezi dvěma kolečky i pracují – u vysokého stolu, pod nějž se vejde kolo, takže z něho není třeba slézat. Nebo oceněný, dosud ne zcela vyzrálý, ale originální norský návrh, jenž pomocí světelných ploch z LED lamp vykouzlí na prázdné stěny bez oken různé obrazy, třeba stromy komíhající se ve větru. Prostě nové nápady a nová řešení měnících se problémů měnícího se světa.

POCTY BYTOVÉMU DESIGNU Návštěvník, který skutečně okusil všechny programy milánského týdne, mohl potřebovat blahodárný vliv výše zmiňovaných krásných a pohodlných pohovek a křesel klidně několikrát denně, nemluvě o příjemných útrapách večerů protahujících se do pozdní noci. Slavnostní večery braly útokem davy připomínající spíše fotbalové zápasy. Po starém dláždění na Via Solferino se do pozdní noci procházeli nadšení návštěvníci s poháry a talíři a přesné rozluštění zdejší pestré změti mnoha jazyků by byl problém i pro zkušeného tlumočníka. Celých pět dní hostilo město architekty, designéry a tisíce ambiciózních mladých lidí ze všech koutů světa jako akademii pod širým nebem. Chodili a korzovali, rozebírali, mluvili, fotili a diskutovali. Od zámku Sforzesco spěchali dál do starobylé čtvrti Brera a okolí Via Solferina za La Scalou. Nabité noci plné procházek až do časného rána byly nejkrásnějšími momenty milánského týdne designu. Ze slavnostní atmosféry se dostalo i na čtvrť experimentátorů a bohémštější mládeže okolo Via Tortona. Po celý týden tu probíhal každý večer pouliční bál. Neorganizovaný a neoficiální, jen takový anarchický a rozjařený. Byla tu velká jména mezinárodního designu a o dva rohy dál už cvakaly fotoaparáty před skupinkou malířů a filmových herců italské nové vlny.
Pět jarních dnů, neboli milánský Salon nábytku, kde se návrháři, průmysloví výtvarníci a manažeři pokoušejí společným úsilím posunout laťku o kousek výš. To je i v normálních letech příjemná zpráva. V letošních těžkých měsících to pak byl přímo pozitivní zážitek dodávající naději.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče