Zatraceně drahá žízeň

10. března 2010, 18:06 - Pavel Hanslíček
10. března 2010, 18:06

Nejdražší vody světa se staly hitem pro (možná) znalce a (určitě) pro snoby

(perex)
Podle odhadů OSN postrádá nezávadnou pitnou vodu více než miliarda lidí. O nich však tento článek nepojednává. Spíše si všimněme například pařížského obchodního módního domu Colette, který v baru nabízí stovky druhů vody, nebo vodních butiků v Nizozemsku a ve Švýcarsku. Či každoroční soutěžní degustace vod International Water Tasting v Berkeley Springs v Západní Virginii. Loňského devatenáctého ročníku se zúčastnilo přes sto vzorků vod z šestnácti států USA a také osmi dalších zemí včetně Kanady, Ekvádoru či Bosny.
Objevil se pojem „uvědomělá konzumace vody“ a okamžitě se stal hitem. A teritoriem luxusu. Proto může „nezávadná pitná voda“ stát až tisíce dolarů. Za láhev.

(text)
Jako řada jiných pětihvězdičkových hotelů, i luxusní alpský biohotel Stanglwirt, známý jako oblíbený cíl řady osobností včetně českého prezidenta Václava Klause, zaměstnává vodní sommeliery. Nabízí více než dvacítku stolních vod z celého světa, důvodem naší pozornosti však je, že k bestsellerům mezi nimi patří Bling H20. Tato voda se proslavila tím, že láhve z její luxusní edice jsou posázeny křišťály od Swarovského, a představuje dobrý příklad vzniku luxusní balené vody. Bling H20 založil hollywoodský producent Kevin Boyd poté, co zjistil, že stále více jeho kolegů pije vodu z designovaných láhví. Slovo Bling je slangový výraz jak pro blýskavý šperk z drahých kamenů, tak pro okázalé ukazování bohatství. Láhve z bílého, modrého, červeného, zlatavého nebo růžového skla s blýskavým nápisem z křišťálů od Swarovského funguje bezchybně: pije ji například zpěvačka Mariah Careyová a Paris Hiltonová ji zase pravidelně lije do misky své čivavě. Minipsík dědičky hotelového impéria si opravdu užije – luxusní tekutina prochází devíti různými filtry, mimo jiné ozonovým, ultrafialovým a také mikrofiltrací. Především si však Bling na svůj účet připisuje cenu za zřejmě nejdražší balenou vodu světa – jedna láhev ze zvláštní kolekce Dubai „The Ten Thousand“ přijde na těžko uvěřitelných 2600 amerických dolarů. Zdůvodnění ceny nabízí už název vody – na jejím obalu je přesně deset tisíc Swarovského křišťálků a navíc je uzavřená korkovou zátkou jako šampaňské. Pak už musí být jasné, že firma má showroom v Beverly Hills a voda se již objevila například při udělován cen Emmy či při udělování cen televize MTV.

Stáčet jen za svitu luny Voda pro značku Bling H20 pochází z Tennessee, ale pije se po celém světě. Podobně jako artézská voda z Fidži (Fiji Artesian Water), kterou spíše seženete v luxusních čtvrtích Los Angeles než na rodném tichomořském ostrově. Dle etikety má zcela unikátní vlastnosti – jedná se o dešťovou vodu starou téměř pět set let přefiltrovanou tamními vyvřelými horninami bohatými na křemík. Od té doby, co ji pije Tom Cruise, Ozzy Osborne či Céline Dionová, patří k nejdováženějším vodám do USA. Celebrity zase může těšit, že část výnosu z jejího prodeje putuje do projektů usilujících o zachování pacifických deštných lesů.
Je třeba poznamenat, že vynalézavost výrobců prémiových balených vod se zdá být nekonečná. Například voda 10 Thousand BC (deset tisíc let před naším letopočtem) pochází z ledovce vzdáleného tři dny plavby od kanadského pobřeží Britské Kolumbie. Zdůvodnění vynaložené námahy je prosté – ve světě ubývá neznečištěných zdrojů a tak je třeba za vodou cestovat.
Ani výrobci prémiových vod se ovšem nevyhnou napodobování. Například z Tasmánie pocházejí hned dvě vody s podobným zdůvodněním vysoké ceny – tasmánský vzduch se totiž nad ostrov dostává z Antarktidy a proto je minimálně znečistěný, čemuž odpovídá i čistota vody. Na tomto tvrzení založily podnikání značky Cloud Juice i Tasmanian Rain. První zmíněnou lze nalézt v hotelech Ritz Carlton či Waldorf Astoria, ale i ve známém restaurantu El Bulli na Costa Brava.
Kdo si chce vychutnat prémiové vody až do utopení, měl by se vypravit do gurmánské restaurace Barolo v německém Flohu, jehož vodní lístek zahrnuje 125 položek, údajně nejvíce na světě. Všechny druhy jsou v podniku vystaveny, takže pozorného čtenáře může zaujmout například oblíbená voda francouzského krále Ludvíka XIV. Chateldon z kraje Auvergne, popř. výhradně za úplňku plněná Pineo Luna Llena z Pyrenejí (lákající sloganem „Objevte tento bidynamický zdroj rozšířeného zdraví“) či argentinská specialita Lauquen získávaná v Patagonii. „Drahé vody si hosté objednávají zřídka, spíše je kupují jako dárek. K našim zákazníkům patří i diskžokejové, designová voda na hudebním pultě totiž vypadá stylově,“ řekla německému deníku Die Welt vedoucí restaurace Claudia Körnerová. V Barolu dostanete též japonskou vodu Fillico, kterou lze jinak v Evropě dostat spíše výjimečně. Její měsíční produkce je totiž limitována pět tisíci láhvemi, jež se vypijí převážně v Kalifornii a v Japonsku. Tomuto omezení odpovídá i cena – za 0,72 litru požadují němečtí restauratéři 170 eur. Suma, jak je příznačné, neodráží jen obsah, ale především design láhve. Její pískovaný povrch, opět zdoben – opět – Swarovského kamínky a ručně vyrobená zátka připomíná korunu německého císaře Fridricha II.

Marže až 500 procent Jelikož se voda, pokud je správně zabalená, prodává jako o závod, výrobci se nerozpakují oslovit opravdu prominentní návrháře. Když po hvězdách může sáhnout i tuzemská společnost Mattoni, která si před několika lety objednala na design nových láhví studio Pininfarina proslavené návrhy luxusních automobilů, tím spíše to činí výrobci zahraničních vod. Pro italskou vodu Valverde pracoval prominentní architekt Matteo Thun, pro francouzský Evian Jean Paul Gaultier, autorem matovaného skla japonské Finé je návrhář Karim Rashid. Neil Kraft, někdejší kreativní ředitel společnosti Cavin Klein, vymyslel válcovitý tvar láhve populární norské značky Voss. Úsilí se vyplácí – u vína se dle některých zdrojů zisková marže pohybuje kolem 100 až 150 procent, u vody dosahuje 300 až 500 procent. Vždycky zůstane otázkou, zda je takový výdělek opravdu odůvodnitelný chuťovými vlastnostmi nebo je hlavně dílem vzhledu láhví a dobré komunikace produktu. V tomto ohledu rozhodně nepanuje shoda. Když německý deník Die Welt testoval prémiové vody mezi členy redakce, dospěl k poměrně nelichotivým závěrům. Luxusní japonská Finé připomínala redaktorům vysušené kuřecí pařátky, o jiné ušlechtilé tekutině se zase vyjádřili, že chutná, jako by konzument olizoval stěny plaveckého bazénu. Nehezkého vysvědčení se dostalo také norské vodě Ganic nabízené v patnácti příchutích, která dle jejích výrobců neobsahuje žádné kalorie, uhlohydráty ani sladidla. To sice přesvědčilo modelku Naomi Campbellovou, ale ne redaktory Die Weltu. Například příchuť Aloe Infusion vyhodnotili jako mýdlovou a Cranberry Pearl jako „vodu z plastového poháru původně obsahujícího brusinkovou šťávu“.

Pod skleněnou kůží Co výjimečného tedy luxusní vody obsahují pod obalem? Nejčastěji se objevují zmíněné argumenty o jedinečné čistotě či kvalitě, leč vynalézavost nezná mezí. Bavorská společnost St. Leonhard nabízející Měsíční pramen, tedy limitovanou sérii vody stáčené za úplňku, tvrdí, že řečený faktor pomáhá proti elektrosmogu. Voda ze Slunečního pramene od stejného výrobce pro změnu údajně stimuluje čakru sleziny a čakru lebeční. U kupujících zabírají pochopitelně neobvyklé příběhy a neobyčejný původ. Voda Karoo pochází z kamenné pouště v Jižní Africe, Kona Nigari z mořského dna u Havaje a Lurisia ze sněhu prosakujícího skalní stěnou ve vulkanické jeskyni, kterou objevila Marie Curie-Sklodowská v roce 1917 při hledání uranu.
K úplnému poznání, co a proč pít, doporučujeme například publikaci autora Michaela Maschi Fine Waters: A Connoisseur’s Guide to the World’s Most Distinctive Bottled Waters a k nahlédnutí například internetovou stránku www.finewaters.com. Je totiž možné, že se z debat o vodě brzy vytvoří stejně oblíbená kultura jako z debat o víně a je dobré být in.
Největším nepřítelem tohoto trendu jsou kampaně za vodu z kohoutku. Nejde jen o akce společností jako Veolia, které podporují podávání kohoutkové vody v restauracích. San Francisco dokonce zakázalo podávat vody v láhvích ve všech nemovitostech patřících městu. Balené vody se nenapijete ani v Muzeu přírodní historie (American Museum of Natural History) v New Yorku a brojí proti ní i další velká města včetně Bostonu či Londýna. Oficiální motiv je zdůvodněn prostě: dovoz balené vody zbytečně zatěžuje životní prostředí.

BOX
Vodní hitparáda

Finé
Získává se z hloubky 600 metrů pod vulkanickým pásem japonské hory Fuji.
Cena: 5 USD.

Tasmanian Rain
Dešťová voda, která se nikdy nedotkla země, získávaná v Tasmánii. Údajně je devětkrát čistější než nejlepší pramenité vody.
Cena: 5 USD.

Lauquen Artesian Water
Pochází z Patagonských And z artézského zdroje v hloubce téměř 460 metrů. Až do okamžiku lahvování se voda nesetká se vzduchem.
Cena: 6 USD.

AquaDeco
Kanadská voda ze zdrojů pocházejících z poslední doby ledové.
Cena: 12 USD.

10 Thousand BC
Získává se na tajném místě tři dny plavby lodí od kanadského pobřeží
Cena: 14 USD.

Veen
Pochází z pramene v arktické pustině finského Laplandu. Je pojmenována podle bohyně z eposu Kalevala, díky nízké mineralizaci se dobře hodí k vínu.
Cena: 23 USD.

Bling H20
Devětkrát filtrovaná voda z Tennessee, prodávaná v láhvi se Swarovského křišťálky.
Cena: od 40 USD.

Fillico
Japonská voda se zlatými a stříbrnými uzávěry ve tvaru císařské korunky.
Cena: 150 až 200 USD.

Kona Nigari
Odsolená mořská voda získávaná z hloubky 600 metrů pod hladinou oceánu nedaleko havajského ostrova Big Island.
Cena: pouhé dvě unce této vody přijdou na 33,50 USD, běžná láhev o obsahu 750 mililitrů by stála 402 USD.

Poznámka: Není-li uvedeno jinak, orientační cena je za 750 mililitrů. Ve výčtu abstrahujeme od speciálních edic jako je Bling H2O „The Ten Thousand“.

Zdroj: Forbes, rešerše týdeníku EURO

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče