Zatím promarněná šance

AGRÁRNÍ KOMORA Jednotná profesní organizace všech zemědělců a potravinářů - to byla původní idea Agrární komory. Avšak během své desetileté existence nejenže nedokázala udržet zemědělce a zpracovatele pod jednou střechou, ale nesplnila ani svou klíčovou roli.

AGRÁRNÍ KOMORA Jednotná profesní organizace všech zemědělců a potravinářů - to byla původní idea Agrární komory. Avšak během své desetileté existence nejenže nedokázala udržet zemědělce a zpracovatele pod jednou střechou, ale nesplnila ani svou klíčovou roli. Tedy provést bez větší újmy podnikatele v zemědělství restrukturalizačním procesem.

Prakticky po celou dobu své existence hájila Agrární komora především zájmy zemědělských podniků, které vznikly z původních předlistopadových zemědělských družstev. A v tomto směru komora byla a je nepochybně úspěšná. Jenže to pochopitelně vráží klín mezi zemědělské podnikatele jako celek.

„Agrární komora obhajuje především lobby nájemců zemědělské půdy a podniků, z nichž některé se dodnes nedokázaly majetkově vypořádat s restituenty. Tato skutečnost byla jasná od začátku, proto jsme do Agrární komory vůbec nevstoupili,“ konstatuje předseda Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků František Janda.

DALŠÍ NA ODCHODU

Postoj k nájemcům půdy ovšem nebyl v komoře vždy jednotný. Jenže soukromí zemědělci, ač byli početně mnohonásobně silnější, nedokázali uvnitř komory prosadit své priority. Poté, co post prezidenta opustil historicky první a také poslední soukromý zemědělec Jiří Netík, soukromníci z komory vystoupili. „Nehájila naše zájmy,“ shrnuje tajemník Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek. Do třetice opustili komoru v roce 1999 potravináři. Ani ti nemohli podle tehdejšího viceprezidenta a současného prezidenta Potravinářské komory Jaroslava Camplíka prosadit své názory ve vedení. „Naše zájmy se přitom dost lišily, posledním důvodem k vystoupení byly nakonec peníze. Potravinářské podniky financovaly 50 procent nákladů komory, ale při jakémkoli hlasování nemohly nic prosadit. To nedávalo smysl,“ vysvětluje krok zpracovatelů Camplík.

IMAGE NATAŽENÉ RUKY

Současný prezident Agrární komory Jan Veleba je přesvědčen, že české zemědělství má v očích laické veřejnosti negativní image díky spiknutí novinářů a některých politiků. Podle konkurenčních svazů však vina leží na samotné komoře. „Veškeré snahy komory jsou směrovány k požadavkům na peníze. To samo o sobě by zas tak nevadilo, kdyby to bylo opřeno o argumenty, co mohou zemědělci za tyto peníze společnosti nabídnout,“ domnívá se Janda.

S tím souhlasí i Camplík. „Kromě toho, že chtějí peníze, by měli mít také vize, především co se týká restrukturalizace zemědělství. Také nás mrzí, že nenacházíme pochopení pro vytvoření dlouhodobých partnerských vztahů mezi zemědělci a zpracovateli, ačkoli jsme o to několikrát usilovali,“ říká prezident potravinářů.

Fakt, že restrukturalizace tuzemského zemědělství stále prakticky neproběhla, konstatuje ve studii národohospodářského ústavu například Zdeněk Nešpor. Ke stejnému závěru dochází i dřívější ředitel výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomáš Doucha v aktuální analýze, kterou si od něj vyžádal ministr zemědělství Jan Mládek. Bohužel je tomu tak i kvůli Agrární komoře. A pro české zemědělství to znamená jediné: Změny, které teprve nastanou, budou podnikatele více bolet.

**ZMĚNA K LEPŠÍMU?

V poslední době se nicméně zdá, že Agrární komora si potřebu změny image i zaměření alespoň uvědomuje. Pro podnikatele organizuje i za pomoci prostředků z unijních fondů například různé semináře. Pokrok nastal také v oblasti distribuce informací prostřednictvím Agrárního poradenského informačního centra.

Generální filozofie obhajoby zájmů nájemců půdy se sice příliš nemění, na druhou stranu je fakt, že tyto subjekty zabezpečují tři čtvrtiny agrární produkce. Komora také jedná o opětovném vstupu potravinářských uskupení. Prostřednictvím Agrární unie již sdružuje uvnitř sama sebe i část soukromých farmářů. Kromě unie jsou členy komory dalších 23 společenstev a 53 regionálních Okresních agrárních komor.