Zatím jenom silná slova

09. listopadu 2011, 12:40 - Mgr. Dáša Hyklová
09. listopadu 2011, 12:40

Americký Kongres řeší podhodnocený jüan. Vyhrožuje zavedením tarifů na zboží z Číny

K atletovi, který dostane před závodem kyblík plný steroidů, přirovnávají američtí výrobci solárních panelů své konkurenty z Číny. Podle nich se v tomto odvětví neodehrává férový souboj, čínská administrativa domácím výrobcům totiž nahrává. A to údajně i nelegálním způsobem. „Dostávají granty, výhodné úvěry, slevy na materiál, mají daňové úlevy a nakonec v jejich prospěch hraje i podhodnocený jüan,“ stěžují si Američané.

Konec jednoho vroru

Šesti americkým solárním společnostem došla koncem října trpělivost. Společně s výrobci větrných turbín, kteří upozorňovali na stejný problém již loni, vyzývají americkou vládu, aby uvalila clo na dovoz těchto zařízení z Číny. Zatímco minulý rok dosáhl import solárních panelů z Číny do USA celkem 1,2 miliardy dolarů, letos se jich jen za prvních sedm měsíců dovezlo za více než 1,4 miliardy dolarů. A ceny panelů se pod tlakem čínské produkce propadly zhruba o 40 procent. V září byla nucena vyhlásit bankrot společnost Solyndra, která se po Evergreen Solar a SpectraWatt, podporované předním světovým výrobcem počítačových čipů Intel, stala již třetí americkou firmou z oboru fotovoltaiky, jež v průběhu posledních týdnů neustála konkurenci levných čínských produktů. A přitom měla být právě Solyndra modelovým příkladem vládní podpory „zelené energie“ v USA. V květnu 2010 navštívil jeden z jejich závodů v kalifornském Fremontu samotný prezident Obama, který při této příležitosti prohlásil: „Továrna je svědectvím o americkém důvtipu, dynamice a o tom, že máme nejlepší univerzity na světě, nejlepší technologie, a hlavně nejlepší pracovníky na světě.“ Firmě nepomohla ani úvěrová garance vlády na 535 milionů dolarů, ani vychvalovaný unikátní typ vyráběných panelů, a nakonec ani zájem investorů, kteří od ní koupili akcie za 700 milionů dolarů.

Válčit nikdo nechce

Výroba solárních panelů není zdaleka jedinou oblastí výroby a následného prodeje, kde to mezi USA a Čínou jiskří. Ron Kirk, americký zástupce u Světové obchodní organizace, nedávno oznámil, že jeho úřad již vytvořil téměř dvousetbodový seznam případů, kde Čína použila dotace, a tím jako členský stát porušila podmínky fungování WTO. Výrobní a obchodní praktiky Číny se už také staly tématem volební kampaně ve Spojených státech. Mitt Romney, jeden z republikánských kandidátů na prezidenta, pohrozil uzavřením amerického trhu před čínskými výrobky do doby, než dojde k narovnání hodnoty jüanu. Ze všech uchazečů o Bílý dům zaujal vůči Pekingu nejtvrdší pozici. Poměrně hlasitě jej obviňuje z „měnové manipulace“. Ze stejných důvodů americký Senát schválil 11. října návrh zákona, který má umožnit vládě automaticky uvalovat clo na výrobky ze zemí, které podporují svůj vývoz tím, že podhodnocují svou měnu. Kdyby vešel v platnost, opatření by se vztahovalo především na Čínu. Až doposud bylo pro jakoukoliv intervenci nutné prohlášení amerického ministerstva financí, že je daná měna podhodnocována uměle. V novém znění by však stačilo prohlášení, že měnová politika je nevyrovnaná a poté bude mít vláda 90 dní, aby pomocí celních sazeb tento rozdíl eliminovala.
Spojené státy dlouhodobě poukazují na to, že podhodnocený jüan zvýhodňuje čínské vývozce a likviduje pracovní místa v USA. Peking uvolnil kurz jüanu v roce 2005, v polovině roku 2008 jej však kvůli globální finanční krizi opět pevně navázal na dolar. V červnu 2010 centrální banka Číny pevné navázání na dolar zrušila, kurz jüanu se však může pohybovat jen v omezeném pásmu. Podle Mezinárodního měnového fondu je čínská měna podhodnocena až o třiadvacet procent, někteří odborníci se však domnívají, že to může být až o 40 procent. Prozatím to však vypadá, že vedení republikánské Grand Old Party (GOP) legislativu ve Sněmovně reprezentantů zřejmě zablokuje. Prezident Obama sice Peking obvinil z toho, že si přizpůsobuje pravidla mezinárodního obchodu ve svůj prospěch, nicméně návrh také nepodpořil. I když se i uvnitř samotné GOP ozývají hlasy volající po schválení příslušného zákona, podle vlivného republikána Johna Boehnera, předsedy dolní komory Kongresu, by to mohlo vyvolat obchodní válku mezi Spojenými státy a Čínou. A tu si ani jedna strana nepřeje.

Washington nemá páky

Velvyslanectví Čínské lidové republiky ve Washingtonu neponechává nic na náhodě. Speciální dvanáctičlenný „kongresový tým“ vytvořený v rámci ambasády žhaví telefonní linky, domlouvá si schůzky s poradci kongresmanů a v Bílém domě. Čínští diplomaté dokonce najali i americkou právní firmu, která má ve prospěch jejich země na Kapitolu lobbovat. A to za 35 tisíc dolarů měsíčně. Číňané jsou dnes mnohem zkušenější a obratnější ve svém přístupu k americkému Kongresu. Vzali si příklad z Tchajwanců, kteří v tom mají již letité zkušenosti. Pochopili, na jakém principu američtí zákonodárci fungují a jak to na Kapitolu chodí. Díky tomu se jejich lobbování stalo sofistikovanějším. „Již si nestěžují ohledně každého zákona, který by se jich mohl týkat,“ říká asistent nejmenovaného amerického kongresmana. Podle něj si uvědomili, že některé pasáže legislativy se jen tak nezmění.
Uklidnit by je měla také skutečnost, že žádná americká administrativa se prozatím neodvážila přijmout opatření, díky nimž by byly zavedeny celní tarify na Čínu pouze kvůli její politice ohledně jüanu. Každý nový prezident v Bílém domě dříve nebo později zjistí, že jeho možnosti ohledně vyvinutí silnější tlaku na Peking jsou v tomto směru omezené. Čína je druhou nejsilnější ekonomikou světa a zároveň největším věřitelským státem USA.

Symbolický akt

Není známo, kolik Američanů vlastně připravil dotovaný export Číny o pracovní místa. Robert Scott z liberálního think-tanku při Institutu ekonomické politiky odhaduje, že mezi lety 2001 až 2010 to mohlo být až 2,8 milionu. Podobná studie tří amerických akademiků dospěla k závěru, že mezi lety 1990 až 2007 zanikla v USA kvůli čínskému dovozu až čtvrtina míst ve výrobě a o práci přišel až milion lidí. Nicméně další odborníci zdůrazňují, že nedávná recese připravila o zaměstnání až 8,8 milionu Američanů. Největší úbytek pracovních míst ve Spojených státech však má na svědomí pokles tamní výroby. Zatímco v roce 1965 výroba přispívala k tvorbě HDP z 53 procent, v roce 1988 to bylo 39 procent a v roce 2004 již pouze devět procent. I když je americká ekonomika dvakrát větší než ta čínská, ve vzájemné bilanci silně pokulhává. V roce 2010 dosáhl vývoz z Číny do USA hodnoty 364 miliard dolarů, opačným směrem to bylo jen 86 miliard dolarů. Navrhovaný zákon, který by měl Čínu trestat za podhodnocený jüan, je nicméně považován spíše za symbolický akt. Čína by po jeho zavedení zcela jistě argumentovala, že není v souladu se stanovami WTO. Navíc by zavedla protiopatření a zvýšila by celní sazby na zboží dovážené z USA. Peking nejednou dokázal, že na žádný nátlak zvenčí týkající se domácích reforem nepřistoupí. Také osud národní měny si režíruje sám. Počátkem září se objevily informace, že čínská měna by měla být od roku 2015 volně směnitelná s eurem a dolarem a měla by se stát součástí koše rezervních měn. Od naštvaných amerických politiků však o jüanu v nejbližších měsících ještě uslyšíme. Pro americké prezidentské volby je to vděčné téma.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče