Zase stojíme ve frontě

01. června 2010, 12:40 - Benjamin Kuras
01. června 2010, 12:40

Farmářská invaze a tajný kód pro čtenáře týdeníku EURO

Sto čtyřicet kilo chřestu se prodalo za prvních pár hodin, spočítali pořadatelé prvního farmářského trhu na pražském Kubánském náměstí v sobotu 22. května. Stánky otevřely v devět a už okolo jedenácté dodavatelé spěchali pro druhou várku. Tolik jen tak pro začátek škodolibé sdělení škarohlídům, kteří si byli jistí, že farmářské trhy, jaké všichni zbožňujeme z cest po západní Evropě a hlavně Středomoří, nemají v Česku budoucnost. Ostatně kolik lidí do té doby vědělo, že existuje český chřest, že se pěstuje ve velkém na Mělnicku a je to ten bílý, tlustší, podobný německému? A Pražáci, už dvacet let odvyklí frontám, se na něj ukázněně po anglicku řadili do nepřetržité lajny třicet metrů dlouhé. Za pětatřicet korun půl kila – rozumná cena.
Další nepřetržitá fronta se pomalu batolila vpřed, jak si lidé plnili tašky ředkvičkami, kedlubnami, hlávkami salátu, jarními cibulkami a čerstvými bylinkami přivezených ze soukromých farem. Další se pomalu sunuly před pekařstvím s tuctem druhů chleba, housek a koláčků. Před uzenářským stánkem s tlačenkami, klobásami, párky a špekáčky obsahujícími 97 % masa, které se hned vedle grilovaly. Před třemi stánky se sýry a jogurty kravskými, kozími a ovčími – čerstvými, tři roky zralými (archivními, jak jim říkala sličná sýrařka) i uzenými; všechny byly domácky vyráběné a nepodobné žádnému ze standardních supermarketových. Sám jsem jich u tří stánků nejen napočítal, ale i nakoupil šestnáct. Některé po kouscích předbalené s měsíční zárukou, jiné před vašima očima z kol a bochníků krájené. Od všech jste si před koupením mohli pár drobečků ochutnat.
Ovocnáři prodávali domácí mošty, které si lidé odnášeli plněné v láhvích i větších plastových kontejnerech. Pivovar Černá hora podával hned od deváté ráno v plastových kelímcích pivo, k němuž griloval klobásy (zřejmě nakoupené ze sousedního uzenářského stánku). A vedle něho rybníkáři grilovali filátkované candáty, úhoře a pstruhy a hloubkově smažili jen lehce obalené nugetky z dokonale vykostěného kapra. Každý stánek nesl jméno a adresu prodávající farmy. Za dvě a půl hodiny, co jsem tam strávil pozorováním, ochutnáváním novinářské snídaně, postáváním ve frontách a posloucháním, se muselo přelidněným tržištěm probatolit několik tisíc lidí. Farmářský trh Kubáň teď poběží každé úterý, čtvrtek a sobotu od osmi ráno. S radnicí Prahy 10 je pořádá občanské sdružení Archetyp. To už taky zařizuje další tržnice: na náplavce na břehu Vltavy v Praze 2 a pokusně i na náměstí Míru. Další pražské čtvrti a ostatní česká města už pořadatele zaplavují nabídkami. Taky už sakra bylo na čase. Kdy a kde je všechny najdete, si hlídejte na www.farmarsketrziste.cz.
Pozoruhodných kulinářských akcí a nápadů v Praze vůbec letos přibývá. Dva mladí úspěšní bankéři (jeden z nich také hrával v Kanadě hokej) emigrovali z finančního sektoru do sektoru kulinárního s nápadem založit si internetový klub labužníků, kulinárních zvídavců a restauračních povalečů zvaný Alakarte. Šmejdí po pražských restauracích a domlouvají s nimi pro nás všelijaké slevy a výhodné návštěvy. Od darované skleničky šampaňského nebo dezertu v Allegru (hotel Four Seasons), přes 10% slevu v Comu nebo v Kogu Duplex a Havelské, 15% v Le Papillonu (Hotel Le Palais) nebo v Aquariu (Hotel Alchymist) večer, 20% v Lemonu Leaf nebo v SaSaZu, 30% v Paláci Kinských vždy a v Aquariu v poledne až po dva hlavní chody za cenu jednoho v Bistru Bresto nebo v Chateau St. Havel. Jak na tom bývalí bankéři mohou vydělávat, nemám tušení, ale asi v tom bude nějaký mazaný finančnický trik podobný Milu Minderbinderovi z Hlavy 22, který kupoval vajíčka za pět centů a prodával je za tři a vydělával. Funguje to systémem kuponů, které si stáhnete z jejich webstránky zároveň s telefonickou rezervací v dané restauraci. Klub Alakarte (podrobnosti na www.alakarte.cz) má už přes šedesát restaurací, nabírá další a v merku má celkem sto padesát dalších. Členem klubu se stanete jen na pozvání či doporučení už existujícího člena a zadáním šestimístného kódu. Čtenářům Pravicové kuchařky jsme sjednali zvláštní privilegium. Tento článek se rovná pozvání a doporučení. Šestimístný kód je „chřest“.
A my jsme se naposled došpenátovali do Turecka, kde si dnes uděláme tureckou polévku špenátovo-čočkovou. Jak na ni si přečtěte u fotografie.

Polévka ze špenátu a čočky
Propláchnutou čočku povaříme do téměř změknutí asi čtyřicet minut, nejlépe v papiňáku a ještě lépe v zeleninovém vývaru. Ve druhém hrnci na olivovém oleji restujeme drobně pokrájenou cibulku do skleněna. Přidáme česnek, pepř, bobkový list, větvičku rozmarýnu a burghul (drcená pšenice). Restujeme a mícháme do mírného zhnědnutí. Přidáme posekanou petrželku a loupaná rajčata. Když rajčata začnou pouštět šťávu, lehce vmícháme rajčatový protlak. Přilijeme čočku i s jejím vývarem a mírně povařujeme čtvrt hodiny. Odstraníme bobkový list a rozmarýn. Přidáme posekaný špenát a necháme na mírném ohni rozmáčet a měknout asi čtvrt hodiny.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče