Zásadní chyba? Čtyřicetiletá přestávka!

30. května 2005, 00:00 - Stanislava Neradová
30. května 2005, 00:00

ÚSPĚŠNÁ FIRMA Písmomalíř a pozlacovač Ferdinand Hoch založil svou firmu v Českých Budějovicích už v roce 1899. Přesto jeho vnuk Vlastimil začal před 15 lety podnikat v garáži.

ÚSPĚŠNÁ FIRMA Písmomalíř a pozlacovač Ferdinand Hoch založil svou firmu v Českých Budějovicích už v roce 1899. Přesto jeho vnuk Vlastimil začal před 15 lety podnikat v garáži.

Přestože Ferdinand Hoch podnikal ve svém, Vlastimilovi zůstal dědův dům s provozovnou jen ve vzpomínkách a na fotografii. V dobách socialismu totiž budova musela ustoupit stavbě velkého hotelu. Když tedy chtěl Vlastimil po roce 1989 navázat na podnikatelskou tradici svého dědy, chyběly mu prostory. Začínal proto v garáži a pak v různých pronájmech.

Dnes má firma Hoch reklama 1899, která nabízí zajištění a výrobu reklamy všeho druhu, několik desítek stálých zákazníků. Patří mezi ně především velké obchodní řetězce. Mezi stálé klienty patří mimo jiné společnost Dm-drogerie, disponující 90 prodejnami v Česku, Polsku a na Slovensku. Mezi nejznámější zákazníky patří také OBI či Nestlé Čokoládovny. Pro firmu Teleaxis Hoch reklamně zajišťuje všechny sportovní akce včetně velkých tenisových turnajů i loňského mistrovství v ledním hokeji v pražské Sazka Areně.

ZKUŠENOSTI Z RAKOUSKA

„Obnovit firmu bylo hlavně impulzem vnitřním. Mnoho lidí si pamatovalo, že v Českých Budějovicích působil za první republiky pan Hoch. Mezi zákazníky měl i Pražský hrad, knížete Schwarzenberga z Hluboké nebo Budějovický Budvar. Také já jsem v oboru působil, i když v jiných podmínkách než děda. Kdyby nepřišel rok 1989, tak bych ve dvaadevadesátém snad zemřel. Byl jsem natolik vyčerpaný tehdejší situací, a to jsem nebyl žádný disident,“ ohlíží se Vlastimil Hoch na počátky svého podnikání.

A vzpomíná, jak se mu vlastní naivitou prodražily. „Po revoluci jsem krátkou dobu pracoval v Rakousku, abych poznal nové technologie v oboru, které u nás tehdy nebyly. Když jsem se vrátil, bral jsem zakázky z Rakouska, o kterých jsem si myslel, že nás spasí. Některé dodnes nejsou zaplacené. Domníval jsem se, že když někdo přijede z Rakouska v mercedesu, přiveze i peníze,“ říká s odstupem.

Hoch vzpomíná, že se uchytil hlavně díky referencím, které si firmy předávaly. Horší situace je nyní, kdy je trh nasycen. Dalšího zákazníka lze podle jeho mínění získat jen v případě chyby konkurence.

SLUŠNÍ A PRACOVITÍ Jak získává Vlastimil Hoch kvalifikovanou sílu? „Zaměstnáváme zhruba 25 lidí. Mne nezajímá, jestli je někdo vyučený. V reklamě musí být kreativní. Vyzkoušíme si ho v praxi. A pak si buď plácneme, nebo ne,“ uvádí Hoch. „V oboru jsme si udělali jméno a teď ho musíme udržet,“ popisuje strategii rodinné firmy. Podniká společně se svým synem a zetěm. Jejich filozofie je jednoduchá. „Zaměstnancům se musíme líbit my, musí se jim líbit i práce a pak také peníze,“ vyjmenovává Hoch. Dodává, že největší problémy byly vždy se zaměstnanci v jeho věkové hladině. Buď nestačili tempu, nebo byli málo tvůrčí. Potenciál pracovní síly vidí v mladých. Za důležité považuje najít slušné a pracovité lidi. V rodinné firmě vládne demokracie. Všichni mají rozděleny funkce i oblasti. Zeť má na starosti výrobu světelných reklam, syn takzvanou čistou výrobu a obchodní záležitosti. „Já to vše zastřešuji, protože podnikání je založeno na udržení kontaktů. Myslím, že kdybychom nebyli příbuzní, tak spolu nevydržíme. Vždycky se nakonec nějak domluvíme,“ zamýšlí se Vlastimil Hoch. ŠPALÍČEK U VLTAVY**

Společnost začíná rozšiřovat své aktivity i do jiných oborů. V rámci projektu Campus Hoch Špalíček 2002 hodlá přeměnit dosud mrtvý a zchátralý objekt na nábřeží Vltavy o rozloze zhruba 2000 metrů čtverečních na gastronomicko-obchodní centrum. Rozsáhlou stavbu, která má doložitelnou historii už z roku 1369, chce zrekonstruovat ve zcela jiném duchu, než jaký známe ze současné architektury a urbanismu supermarketů. Rozhodl se skloubit historii s moderními prvky. V létě se do opravených prostor přestěhuje i zázemí firmy.

Za největší chybu při svém podnikání považuje tu, kterou vlastně nezavinil. „Zásadní chybou bylo čtyřicet let přestávky. Naše podnikání mohlo probíhat v klidnější atmosféře. Ještě jsme nezažili to, jak prý firma fungovala v první republice - o víkendech se nepracovalo a volno se využívalo k odpočinku. Máme hodně práce a zakázky nechceme odmítat,“ uzavírá Hoch. 

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče