Zaplatíte i za vlastní obrázek

07. března 2005, 00:00 - RADAN DOLEJŠ
07. března 2005, 00:00

NÁHRADNÍ AUTORSKÉ ODMĚNY Desetník za každou stránku černobílé kopie a dvacetník za barevnou. Dvanáct tisíc korun za dovoz velkokapacitní kopírky. Tolik vybírá od podnikatelů občanské sdružení Dilia. Podnikatelé se brání, poplatky odvádět nechtějí. Dilia je za to žaluje.

NÁHRADNÍ AUTORSKÉ ODMĚNY Desetník za každou stránku černobílé kopie a dvacetník za barevnou. Dvanáct tisíc korun za dovoz velkokapacitní kopírky. Tolik vybírá od podnikatelů občanské sdružení Dilia. Podnikatelé se brání, poplatky odvádět nechtějí. Dilia je za to žaluje. Na první pohled to vypadá jako banální spor, který se týká pouze výrobců kopírovacích strojů a provozovatelů kopírovacích center na straně jedné a autorů zastupovaných sdružením Dilia na straně druhé. Ale není to tak. Spor se týká kohokoliv, kdo si kdy nakoupil nebo dovezl kopírku, video či vypalovací CD mechaniku, případně využil služeb kopírovacích center. Za všechno totiž musel zaplatit takzvanou náhradní autorskou odměnu. NÁHRADNÍ ODMĚNA ZA UŠLÝ ZISK Náhradní autorská odměna je poplatek, který se zpětně hradí autorům nejrůznějších děl - nejen uměleckých, ale také třeba školních učebnic. Nárok na ni je odvozen od názoru, že při použití některých technologií přicházejí autoři o část honorářů za své dílo, takže jde vlastně o náhradu za ušlý zisk. Peníze na refundaci se vybírají právě z poplatků za kopírování nebo rovnou z dovozu celého přístroje (kopírky, videa či vypalovací CD mechaniky). Sbírá je vždycky jeden, zákonem stanovený kolektivní správce. Ten pak peníze podle určitého klíče přerozděluje svým zaregistrovaným autorům nebo dědicům autorských práv. PROČ Z KAŽDÉ STRÁNKY? Někteří podnikatelé v copyshopech a dovozci kopírovacích zařízení ovšem se způsobem výběru těchto poplatků nesouhlasí. Se sdružením Dilia se proto i soudí. Sdružení totiž striktně požaduje poplatky z každé okopírované stránky. Podnikatelé namítají, že Dilia jako správce autorských práv má nárok na poplatek pouze z kopírování těch materiálů, které jsou chráněné autorskými právy. Sdružení však argumentuje, že obsluha kopírek není schopná rozlišit autorské dílo od jiných materiálů. Obsluha prý ani neví, za co přesně náhradní odměnu vybírat a za co ne. Dilia se současně odkazuje na praxi v Evropské unii - výše poplatků v České republice je v porovnání s dalšími členskými zeměmi nejnižší. PENÍZE ZATÍM ČEKAJÍ U PRÁVNÍKA „Teď jsme třeba pro zákazníka kopírovali manuál pro sekačky. Také z toho chce Dilia poplatek. Přitom na manuál nikdo autorská práva nemá,“ stěžuje si Profitu Josef Žáček z českobudějovické firmy Rekos. Problém je o to složitější, že Dilia není jediná, kdo se snažil vybírat autorské odměny. K penězům chtěla přijít i organizace OOA-S, která využila mezery v zákoně. Ministerstvo kultury jí však tuto činnost zakázalo, nicméně dřívějších rozbrojů mezi správci autorských práv dodnes využívají někteří podnikatelé a poplatky nehradí. Ještě jinak na to jde třeba firma Impromat. Ta poplatky neodvádí kolektivnímu správci, ale na speciální účet u právníka. „Peníze tam počkají do doby, než bude jasné, komu je vlastně máme zaplatit,“ řekla Profitu Jana Malá z Impromatu. Další zhruba tři tisíce provozovatelů kopírovacích zařízení pak poplatky platí přímo sdružení Dilia. Všechny firmy ale tyto vícenáklady samozřejmě přenášejí na zákazníka. Takže pokud konkurence poplatky neodvádí, může nasadit nižší cenu, které poctivý podnikatel nemůže konkurovat. RADĚJI DVAKRÁT? Dilia vybírá poplatky nejen od provozovatelů kopírovacích center, ale i od dovozců kopírovací techniky. Například za velkou kopírku se platí 12 tisíc korun. Sdružení tak požaduje poplatky vlastně dvakrát. Podle ředitele agentury Dilia Jiřího Srstky je však vše v pořádku. Příslušný předpis Evropské unie totiž rozděluje náklady mezi všechny účastníky kopírovacího procesu. Na současnou praxi ale doplácejí firmy, které se zabývají prodejem repasovaných kopírek ze zahraničí. Společnost přiveze dvě staré kopírky, ze kterých sestaví jednu funkční. Ovšem Dilia od ní chce poplatky za oba stroje. „Takový příplatek pak neúměrně zvyšuje cenu kopírky z druhé ruky,“ konstatuje Žáček. JASNO AŽ PO SOUDU**

Zamotanou situaci vyřeší až soud. Zatím se podnikatelé nepříjemné praxe nezbaví. Soudní spor však může trvat dlouho. Každá ze stran totiž disponuje zcela protichůdným znaleckým posudkem na výklad autorského zákona, na jehož základě jsou odměny vybírány. Jako reakci na žaloby ze stran firem navíc Dilia „na zkoušku“ zažalovala jedno pražské kopírovací centrum.

Rozhodnutí by mohlo padnout do několika měsíců. Očekává se však, že poražený se odvolá k Vrchnímu soudu. Spor se tak protáhne. „Přitom se potřebujeme v reálném čase dobrat výroku soudu, který by konečně rozhodl o tom, kdo má pravdu,“ říká Jiří Srstka.

V ostatních sporech, které Dilia vede řadu let proti některým dovozcům kopírovací techniky, už Vrchní soud rozhodl a postavil se na stranu autorů. Tím se případ vrátil zpět k nižší instanci k dalšímu projednání.

Definitivní rozhodnutí je tak v nedohlednu. Na nejasný výklad zákona tak doplácejí především poctiví podnikatelé, jejich zákazníci a koneckonců i autoři.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče