Zaměstnanci vrací úder

11. ledna 2011, 04:52 - Dalibor Dostál, Zina Plchová
11. ledna 2011, 04:52

Ve znamení velkých úspor. Tak by měl vypadat letošní rok. Alespoň podle politiků. Přestože opatření jsou již schválená a od začátku ledna platí, tlak na jejich změnu neslábne. Pouze se přesunul z ulic k ústavnímu soudu.

Koláž: Profit – Zuzana Šmajlerová

Přestože státní rozpočet schvalovali poslanci v Praze, o jeho výdajích se nakonec bude z velké části rozhodovat u Ústavního soudu v Brně. Právě ten bude v příštích týdnech a měsících projednávat stížnosti na klíčové části úsporných opatření. Snížení svých platů napadli soudci, na dodatečné zdanění si stěžují majitelé solárních elektráren. Jak zjistil týdeník Profit, u Ústavního soudu si budou na snížení platů stěžovat také policisté. Ústavní soudci tak budou mít v rukou nejenom výplatní pásky a zisky tisícovek českých zaměstnanců a investorů, ale také miliardy ze státního rozpočtu.

Přílišná spokojenost nepanuje ani mezi učiteli. Ministr školství Josef Dobeš sice učitelům zajistil 2,1 miliardy korun k dobru, úhrnem si ale školy nepolepší. Obavy z toho, že nezbude dostatek finančních prostředků na odměny za nadstandardní práci, už totiž dostávají konkrétní obrysy. Podle ředitelů škol se to markantně projeví na osobním hodnocení jednotlivých pedagogů. Třebaže jejich měsíční plat bude vyšší, v ročním součtu si mnozí pohorší. Zvyšování platů se navíc týká především mladých učitelů, již si polepšili i o několik tisícovek. Podle aktuálních průzkumů ale velkou část z nich ani to ve školství neudrží.

Nemocniční drama

Na jiném hřišti se mezitím hraje zápas o platy lékařů. Jejich iniciativa „Děkujeme, odcházíme“, s níž přišel Lékařský odborový klub, zastínila v posledních dnech všechny ostatní protesty. Není divu. Zdraví má na prvním místě hodnotového žebříčku velká část veřejnosti. V posledních dnech loňského roku se pak ukázalo, že lékaři neblafovali, a vedení nemocnic dostala téměř čtyři tisíce výpovědí, do konce února jich má být ještě o tisíc víc.

Na první pohled nejde o nijak dramatické číslo. Z přibližně 16 tisíc lékařů jich stále valná většina ve zdravotnických zařízeních zůstává. „V případě odchodu všech lékařů, kteří výpověď podali, by jejich počet klesl zhruba na stav před 10 lety. To znamená, že nehrozí nějaký dramatický výpadek systému,“ říká ministr zdravotnictví Leoš Heger. Podobně optimisticky situaci hodnotí také ředitelé některých nemocnic. Například podle šéfa Fakultní nemocnice Motol Miloslava Ludvíka stáhli v posledních prosincových dnech výpovědi čtyři z 55 lékařů, kteří původně rozvázání pracovního poměru oznámili. Ředitel navíc míní, že v příštích dnech počet výpovědí ještě klesne zhruba k 35, což je podle něj obvyklé roční číslo fluktuace lékařů v tomto zařízení.

Jenže z kanceláří ministerstva nebo špičkových pražských nemocnic vypadá situace přeci jen poněkud jinak než z ředitelen zdravotnických zařízení v některých regionech. Mezi nejpostiženější patří Vysočina, kde odchází zhruba tři pětiny lékařů. Na jižní Moravě chce odejít téměř třetina mužů a žen v bílých pláštích. Tři pětiny lékařů daly výpověď v nemocnici v Třinci, na 40 procent lékařů odchází z Kroměříže, Vsetína nebo Karlových Varů. Ještě horší je situace v jednotlivých oborech. Například v Praze odchází velká většina neurologů, v Třinci na 80 procent lékařů interny a ARO, v Příbrami nezůstane kromě primáře žádný porodník, z Úrazové nemocnice v Brně přes 90 procent lékařů z ARO a více než 70 procent chirurgů, z Karlových Varů dokonce 85 procent internistů. Jsou ovšem i opačné případy. Ve Fakultní nemocnici Ostrava nepodal v souvislosti s výzvou „Děkujeme, odcházíme“ výpověď jediný lékař. Také proto, že jejich průměrný plat v tomto zařízení je kolem 60 tisíc korun.

Zatímco politici mluví v souvislosti s výpověďmi o vydírání, podle lékařů právě zákonodárci problém tuzemského zdravotnictví léta zanedbávali. A přestože složitá a tvrdá vyjednávání teprve začínají, již nyní jsou s výsledky svého protestu spokojeni. „Prvním výsledkem je, že se zdravotnictví stalo vedle korupce tématem číslo jedna. Každému je jasné, že problém přesahuje možnosti ministra zdravotnictví a že jde o problém celospolečenský a musí ho řešit celá vláda,“ řekl Profitu prezident České lékařské komory Pavel Kubek.

Lékaři požadují zvýšení základních platů na 1,5 až trojnásobek průměrné mzdy v zemi, tedy až na 75 tisíc korun. V době, kdy státní zaměstnanci přicházejí o 10 procent své základní složky mzdy, to možná na první pohled vypadá poněkud nepřiměřeně. Na druhou stranu lékaři oprávněně upozorňují na to, že v Česku se platí třikrát více za diagnostiku poruchy automobilu v servisu než za diagnostiku nemocí u pacientů v nemocnicích.

Miliardy? Vlastně jsou

Ministr zdravotnictví Heger, který původně požadavky lékařů striktně odmítal, začal v posledních dnech hledat řešení, jak jejich finanční nároky uspokojit. Chce k tomu využít přibližně pěti z celkem 10 miliard korun, které leží na účtech menších zdravotních pojišťoven. Lékaři mluví dokonce o 14 miliardách. Heger přitom nechce pojišťovny k tomuto kroku nutit, bude hledat cesty, jak se s nimi dohodnout. Zatímco lékařské odbory ministrově snaze tleskají, menší pojišťovny jsou proti. Podle nich přebytky garantují pacientům, že budou v budoucnu ošetřeni, pokud se dostanou do zdravotních potíží.

Kritici zdravotn&iacut
e;ho systému v Česku přitom již léta upozorňují na to, že toky peněz jsou nastaveny špatně. Zatímco lékaři mají malé platy a mnohé nemocnice chátrají, zdravotní pojišťovny, které by měly finance jen přerozdělovat, si budují „paláce z mramoru“ a hromadí na svých účtech miliardy. „Je to z toho důvodu, že platí za zdravotní péči méně, než kolik na ni vybírají. Jako rezervu mají rezervní fondy, které jsou naplněny,“ říká šéf komory Kubek a pokračuje: „Zdravotní pojišťění není žádné spoření. Je to průběžný systém. Co pojišťovny vyberou, to by měly také vyplatit na úhradu zdravotní péči.

Další velké rezervy podle něj představují platby za léky. Srovnání ukázala, že mnohé léky jsou v Česku výrazně dražší než v zahraničí. Navíc v tuzemsku se z veřejných peněz hradí i preparáty, jež jsou méně účinné než levnější léky, které jsou již dostupné.

Ekonomům se přitom snaha ministra vyjít mzdovým požadavkům lékařů vstříc příliš nelíbí. „Pokud by vláda začala požadavky lékařů řešit, mohlo by to mít dva negativní dopady. Jednak by v tu chvíli neměla čas řešit nic jiného a potřebné reformy by se oddálily, jednak by to byl nebezpečný precedens. Najednou bychom se dostali do podobné situace, v jaké je Francie, kde kdykoliv kdokoliv cokoliv chce, začne stávkovat a vyhrožovat. Francouzský model samozřejmě není pro vývoj ekonomiky dlouhodobě optimální,“ řekla Profitu hlavní ekonomka analytické společnosti Next Finance Markéta Šichtařová.

V případě, že by vláda na požadavky lékařů nereagovala, nemělo by to podle ekonomky pro hospodářství ani zdravotnický systém příliš vážné dopady. „Část lékařů by neodešla, protože by si to velmi rychle rozmyslela, druhá část lékařů by se zprivatizovala a začala by fungovat efektivněji než nyní, otevřelo by se více soukromých zařízení,“ dodává Šichtařová. Podle lékařů to však pro obor dobré nebude. „Část lékařů si své praxe otevře. Část bohužel uteče úplně mimo medicínu,“ obává se Kubek.

Zájem je, ale…

Lékaři, kteří zvažují odchod do zahraničí, se přitom nemusejí obávat, že by neměli kam jít. Jen u našeho nejbližšího souseda, v Německu, chybí již nyní na čtyři tisícovky lékařů. Po roce 2012, kdy vstoupí v platnost pravidla Evropské unie zakazující příliš velké množství přesčasů u lékařů, aby svojí únavou neohrožovali pacienty, bude v Německu chybět dokonce 10 tisíc lékařů. Německo má přitom s prací zdravotníků ze zahraničí dlouholeté zkušenosti. Celkem jich tam pracuje na 23 tisíc, z toho nejvíce Rakušanů, Řeků, Rusů a Poláků. Čechů na západ od našich hranic působí zatím jen necelé čtyři stovky.

I příhraniční německé nemocnice, které tuzemské lékaře již několik let lákají, přitom tvrdí, že z české strany zatím nebyl o odchod do ciziny příliš velký zájem. Nyní by se to však mohlo změnit. Záležet bude především na ochotě českých lékařů přestěhovat se do jiné země a jejich jazykových schopnostech. Německé kliniky požadují takzvanou úroveň B2, která mimo jiné předpokládá plné porozumění rozhlasovému nebo televiznímu zpravodajství a také schopnost diskutovat a argumentovat v německém jazyce.

Chybějící lékaře by v tuzemských nemocnicích mohli zastoupit rovněž jejich kolegové ze zahraničí. Jen více na východ od nás. Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o sousedním Slovensku nebo Ukrajině. V Česku jich už pracují desítky. A mají tu nejlepší pověst. Jsou vzdělaní, ctižádostiví, pracovití a skromní. Spolupráci s nimi si chválí například v Severočeské zdravotní společnosti, ve Fakultní nemocnici Motol nebo v popáleninovém centru Fakultní nemocnice v Ostravě.

V současné partii o miliardy přitom poněkud zaniká, co vlastně stálo na začátku zdravotnické revolty. Nebyly to totiž peníze, které vyvolaly největší nespokojenost mladých lékařů. Prvotní příčinou jejich protestů byly lékařské atestace. Ty slouží ke zvyšování kvalifikace lékařů, v Česku je přitom tradičně provází chaos a neustálé změny podmínek. Mladým lékařům pak systém přináší výrazně zkrácené úvazky a tomu odpovídající, tedy snížené mzdy. Někteří pak musí sloužit za toto neadekvátní ohodnocení v nemocnicích od rána do noci, jiní si zase stěžují na to, že praxi v nemocnicích „prostojí“ na chodbě.

Nemocnice přitom za každého lékaře, na jehož vzdělávání se touto formou podílejí, obdrží nemalé peníze. Některá zdravotnická zařízení dostávala za každého lékaře až 900 korun na den. Aby tímto způsobem z děravého systému peníze nadále neutíkaly, nařídil ministr Heger, aby byla ve všech fakultních nemocnicích stanovena maximální částka na úrovni 350 korun za den. Na stejném postupu se dohodl i s hejtmany, kteří by měli stejný limit nastavit také v krajských nemocnicích.

Směr Brno

Lékaři nejsou ale zdaleka jediní, kdo vyčítá státu malou štědrost. Stejně jsou na tom desetitisíce státních zaměstnanců, kteří od ledna přišli o 10 procent své základní mzdy. I když se v nejbližší době žádné velké a masové protesty v ulicích nechystají, neznamená to, že by se se svým osudem smířili. „Za současné situace se na nás policisté obracejí spíše se žádostmi o právní pomoc proti rozhodnutím, k
terá v těchto dnech dostávají,
“ řekl Profitu Milan Štěpánek, předseda Nezávislého odborového svazu Policie České republiky. „Budeme se snažit snížení platů řešit právní cestou. Zvažujeme ústavní stížnost podobně jako soudci.

Policejní odboráři rovněž sledují, zda kvůli nedostatku peněz nebude docházet ke snižování dalších částí mzdy. V současnosti totiž policisté přišli o 10 procent základního platu, což představuje 6,3 až 6,5 procent jejich celkových příjmů. Odboráři však mají signály, že v některých krajích, například na Karlovarsku, může dojít také ke snižování dalších částí mzdy. To však ministerstvo vnitra popírá. Podle něj mají dost peněz na to, aby nemuselo ke krácení jiných složek platů dojít.

Přestože hromadné výpovědi lékařů zřejmě budou slavit úspěch a ministr zdravotnictví již hledá peníze, jak jim přilepšit, policisté cestou hromadných výpovědí nepůjdou. „Spíše bychom tím mohli vyjít vstříc některým snahám o snižování stavů policistů,“ říká šéf policejních odborářů Štěpánek. Do dvou let by se totiž měly stavy policistů snížit ze současných 42 tisíc na 40 tisíc. Krajští ředitelé již nyní mají k dispozici čísla, kterých musí dosáhnout ke konci roku 2012.

Velké šance, že u Ústavního soudu uspějí, mají soudci, jejichž platy mají letos klesnout na 54 005 korun, u státních zástupců na 46 557 korun měsíčně. U soudců by se základní plat měl v letech 2012 až 2014 vrátit na 56 849 korun. Ústavní soud totiž již loni v říjnu vydal vyjádření, podle něhož zásah do materiálního zabezpečení soudců nesmí být výrazem svévole zákonodárce a je přípustný pouze jako naprosto výjimečné opatření, a to v době mimořádně tíživé situace státu a v rámci celospolečenské solidarity.

Platy soudců přitom letos neklesnou jen o 5 procent, jak schválili poslanci, ale reálně celkem o 22 procent proti výši, kterou předpokládá zákon, a to kvůli zmrazování soudcovských platů v minulých letech. To se projevilo nejenom u platů soudců, ale všech ústavních činitelů. „Vrcholem absurdity je, že platy náměstků ministrů či ředitelů odborů na ministerstvech jsou nyní daleko nad platy soudců, ministrů či ústavních činitelů,“ upozorňuje viceprezident Soudcovské unie Tomáš Mottl.

Zákon určující platy soudců začal platit v roce 1996, politici však do něj začali zasahovat velmi brzy. „Již od roku 1997 začali politici do odměňování soudců zasahovat, nejdříve odnímáním 14. platů, v roce 2002 pak úplným zrušením 13. a 14. platů,“ doplnil Mottl.

Hra o miliardy

Kromě soudců chystají podání ústavní stížnosti také majitelé solárních elektráren. Ti protestují proti šestadvacetiprocentnímu zdanění elektřiny ze solárních elektráren, které vstoupilo v platnost letos a mělo by trvat tři roky. Stát se tímto krokem chtěl vyhnout zdražení elektřiny v důsledku vysokých výkupních cen solární elektřiny a velkého počtu slunečních elektráren v Česku. „V současné době jsme oslovili senátory, kteří nebyli spokojeni se současnou podobou zákona zavádějícího srážkovou daň na elektřinu ze solárních elektráren. Vzhledem k tomu, že zákon prošel v Senátu jen velmi těsně, dá se předpokládat, že tuto podporu získáme,“ říká mediální zástupce České fotovoltaické průmyslové asociace Jan Hlaváč. K podání ústavní stížnosti je třeba podpora nejméně 17 senátorů. Pokud by chtěli provozovatelé solárních elektráren podat stížnost sami, museli by nejdříve případ žalovat a musel by být projednán soudy všech instancí.

Dodatečné zdanění solární elektřiny ve výši 26 procent vynese státu ročně 4,8 miliardy korun. Pokud by ústavní soudci stížnost vyslyšeli, zákon by přestal platit a peníze by ve státním rozpočtu chyběly. V případě, že by ústavní soud zákon nezrušil, jsou provozovatelé fotovoltaických elektráren připraveni dožadovat se až 260 miliard korun prostřednictvím arbitráží. Řada právních posudků přitom dává investorům velké šance, že by se svou žalobou na Českou republiku uspěli.

Kdy budou ústavní soudci jednat o platech soudců, případně mzdách policistů nebo zdanění solárních elektráren, zatím není jasné. Jisté není ani to, kdy a jak skončí jednání ministerstva zdravotnictví o hledání zdrojů na zvýšení platů lékařů. Než však všechna jednání dospějí do finále, bude významná část škrtů úsporného balíčku Nečasovy vlády jen virtuální záležitostí. Mnoho miliard, které se zdají být ve schváleném státním rozpočtu již v hrsti, totiž ještě poskakuje po střeše.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče