Zaměřeno na Pentagon

13. června 2008, 15:58 - Martin Rychlík
13. června 2008, 15:58

Česko nabízí Američanům vědce, kteří vyvíjejí i protiraketové lasery

[perex]
Je to paradox. Stále čteme, že evropský výzkum za americkým zaostává. Dle zdrojů týdeníku EURO však budou koncem června ohlášeny výsledky projektu identifikace vědeckých pracovišť, jež česká strana nabídne ke spolupráci obranným složkám USA. Seznam obsahuje 119 pracovišť. Kdo zaujme v Pentagonu?

Dle květnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) nesouhlasí s výstavbou americké radarové základny v Česku 68 procent dotázaných. Kdekdo drží hladovku. Novinář Jiří X. Doležal se už dal i na antihladovku podporující podpis smlouvy… Téma rozděluje společnost. Zvědavost vzbudily i informace o spolupráci Protiraketové agentury (Missile Defense Agency – MDA) s českými vědci. Jak má vypadat? Chystá se výprodej patentů? Nebo snad odliv mozků? USA si v součinnosti s ministerstvy zahraničí a obrany ČR objednaly studii, která mapuje akademické ústavy a výzkumně orientované firmy, jež by mohly být kofinancovány zpoza oceánu.
„Američané jsou připraveni spolupracovat i v případě, že dohoda o radaru nebude podepsána,“ říká profesor kybernetiky Vladimír Mařík z ČVUT, který byl vládní Radou vlády pro vědu a výzkum pověřen sestavením seznamu pracovišť pro obranné agentury USA. Na projektu si osobně zakládá premiér Mirek Topolánek (ODS) a pravidelně je o něm informován i velvyslanec Spojených států amerických v ČR Richard W. Graber.

Patnáct. A devět jako bonus!

Američané si původně vybrali patnáct oblastí zájmu, k nimž Češi nádavkem přidali dalších devět. Každá má dva odborné garanty (zodpovědné za tvorbu podkladů a jejich aktualizace). K původním oborům, jako jsou růst krystalů, pokročilé materiály, teoretická matematika, radioelektronika, strojní inženýrství nebo mikrosatelity, přibyly také biotechnologie, optika, robotika, nanotechnologie či zpracování řeči. „Oněch patnáct oborů byla jakási ,feasibility study´ připravená v předvečer prvních jednání. Abychom věděli, zda vůbec existuje nějaká naděje. A byli ohromeni… Dnes už seznam čítá desítky pracovišť a myslím, že jich nabídneme více než sto. Budou překvapeni,“ uvedl Mařík v dubnovém rozhovoru (EURO 17/2008).
Dle nejnovějších informací týdeníku EURO je do projektu Identifikace možnosti podpory vědy a výzkumu v ČR zahrnuto 119 pracovišť. „Ano, uvedené počty jsou pravdivé,“ potvrdila Miroslava Kopicová, první náměstkyně vládní Rady pro vědu a výzkum. Kvůli objektivitě byla 20. března zřízena řídící rada, v níž zasedají zástupci Akademie věd (AV) ČR, všech technických vysokých škol v zemi, Asociace obranného průmyslu, leteckého průmyslu i ministerstva obrany. V rámci projektu vzniká ve třech etapách i databáze, která může být pravidelně aktualizována. V současné druhé etapě vědci vyplňují dotazníky, jež zahrnují jména vedoucích řešitelů, věkovou strukturu pracovišť, kontakty se zahraničím (zejména USA) a výjimečné vědecké výsledky v porovnání s nejnovějšími poznatky světové vědy.
Celý identifikační program, jehož účelem je sladit možnosti české nabídky s americkým zájmem, sestává ze tří fází: od vypracování seznamu potenciálních kandidátů (končí v červnu) až po výběr nejperspektivnějších (končí v listopadu). Dle obeznámených zdrojů jsou však Američané připraveni poskytnout vědcům první finanční prostředky už letos v září. Odborníci, kteří mohou s podporou počítat mezi prvními, se mají rekrutovat ze dvou oblastí: růst krystalů a zpracování signálů za neurčitosti, kdy jde o rychlé rozhodování při nedostatku informací. V prvním případě bude nejspíše osloven Fyzikální ústav AV, Ústav fotoniky a elektroniky AV, Matematicko-fyzikální fakulta (MFF) UK a Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT, v tom druhém katedry na ČVUT, ZČU a VUT Brno. Další na řadě budou zřejmě pokročilé materiály. Zde stojí v čele ostravská VŠB, liberecká TUL (nanotechnologie) a MFF UK.
Kromě sponzorování výzkumů českých vědců by měla výstavba radaru zajistit příležitost i českým firmám. „Nejdříve nám firma Raytheon, která má základnu postavit, nabízela spíše pomocné práce. Teď jim posíláme prezentaci toho, co všechno umíme,“ uvedl již dříve v tisku Jiří Hynek, šéf Asociace obranného průmyslu. Z některých zpráv však vyplývá, že zástupci tuzemského zbrojního průmyslu se úplnému odkrytí karet brání v obavě o uchování cenného know-how v oblasti práv a ochrany průmyslového vlastnictví (IPR).

Kterak spolupracovat s USAF?

Představu, jak by bádání placené z Washingtonu mohlo vypadat, si už můžeme udělat. A poměrně přesnou. V současnosti totiž na této bázi funguje v Česku už asi šest pracovišť, která se převážně věnují základnímu výzkumu, ale přece jen s vazbou na konkrétní využití. Jedním z nich je oddělení chemických laserů v sekci výkonových systémů Fyzikálního ústavu AV ČR (FZÚ), které vede inženýrka Jarmila Kodymová: „Naše spolupráce s vědeckou laboratoří amerického letectva (US Air Force, USAF) začala v roce 1997 formou jednoletých až maximálně tříletých grantů a pokračuje dosud.“ Oddělení je zaměřeno na výzkum výkonového plynového laseru na bázi atomárního jodu kontinuálního sytému COIL (Chemical Oxygen-Iodine Laser).
Laser COIL je čerpán energeticky bohatým molekulárním kyslíkem, který je produkován vhodně vedenou chemickou reakcí. Díky tomuto mechanismu mohou být generovány s velkou účinností velmi vysoké výkony laseru na úrovni až stovek kilowattů. Vlnová délka a optická kvalita laserového svazku i možnost užití laseru pro mobilní účely jej předurčují k možnému využití nejen v průmyslu, ale i v armádě. Z těchto důvodů zvolilo Ministerstvo obrany USA právě COIL jako nejvhodnější výkonový laser pro projekt ABL (Airborne Laser). „Airborne je v USA vyvíjen jako součást komplexního protiraketového obranného systému k potenciálnímu ničení balistických raket s dlouhým doletem již ve fázi jejich vzletu - tedy ještě na území agresora. Šlo by o nejvhodnější obranu civilního obyvatelstva,“ cituje experty Kodymová. Pro tyto účely je upravován letoun Boeing 747-400 (viz Nebeský blesk).
„Naše oddělení ve FZÚ se v současné době specializuje na nové metody a technologie generování energeticky bohatého singletového kyslíku a atomárního jódu pro COIL,“ říká Kodymová, „a výzkumný program se odvíjí především od několikaleté spolupráce s civilními vědci z US Air Force Research Laboratory (AFRL) při Kirtlandově letecké základně v Novém Mexiku.“ Tato instituce pak výzkum některých témat finančně podporuje formou grantů, a to prostřednictvím evropské administrativy v Londýně – tedy USAF EOARD. Kodymová vypráví: „Víme, že AFRL spolupracuje s mnoha laboratořemi přímo v USA, financuje však i výzkum laserů v Německu, Francii, Izraeli a také v Rusku – v Moskvě i Samaře. A mají s tím dobré zkušenosti.“

Kromě akademie i univerzity

Dalšími, kteří častěji navštěvují americkou ambasádu, jsou vědci z brněnské Fakulty informatiky Masarykovy univerzity (MU). „Dobře se s nimi spolupracuje. Zajímá je především kvalita výsledku a na rozdíl od českých poskytovatelů neřeší, jak na to čerpáme peníze,“ uvedl v březnových Hospodářských novinách profesor Václav Přenosil, jenž s Američany spolupracuje už takřka deset let. „Chtějí s námi pokračovat v oblasti ochrany přenosu informací,“ doplnil Přenosil o brněnské katedře, která může nabídnout speciální zabezpečení počítačové sítě proti hackerům či teroristickým skupinám.
„Je zajímavé, že poté, co jsme s armádou již několik let pracovali, Američané sami iniciovali společný kontrakt s MU,“ říká docent Michal Pěchouček z Katedry kybernetiky elektrotechnické fakulty ČVUT, která se ve spolupráci s americkým vojskem zabývá i technickými aspekty zabezpečení počítačových sítí. I v Praze mají s obrannými agenturami konexe – záhy po vstupu ČR do NATO je kontaktovalo USAF, načež se přidalo americké námořnictvo (US Navy) a rok poté i armáda. Od té doby se všemi spolupracují. „Američané sledují dlouhodobější aktivity. Když už si někde vytypují pracoviště, které uspěje v malých úvodních projektech, budují seriozní partnerství. Dlouhodobě budovaný výzkum například nijak nezohledňují projekty EU. Evropští komisaři prioritně akcentují spolupráci různých pracovišť napříč členskými zeměmi, což mnohdy vede jen k uměle spolupracujícím uskupením,“ říká Pěchouček, odpovědný řešitel, jenž řídí Centrum agentních technologií na ČVUT čítající asi 25 výzkumníků. V centru dělají základní, aplikovaný i prototypový výzkum spjatý s řízením výroby i autoprůmyslem. Nejvíce se však orientují právě na kooperaci s obrannými agenturami USA.
Pěchoučkovou doménou jsou multiagentní technologie - automatická spolupráce několika zařízení bez ústředí. Nač to? „Například pro řízení bezpilotních letounů bez řídící věže, takzvaný free-flight. Musíme koordinovat složitou akci mezi několika spolupracujícími nebo nezávislými jednotkami, aniž by existoval centrální plánovač.“ Výsledkem je systém Agentfly (viz Revoluce v oblacích?), který slouží k řízení letového provozu bezpilotních prostředků za ztížených podmínek. Představte si stovky letadel v omezeném prostoru, bouřce a bez jediného pilota! Uřídit stovky strojů na přistání je oříšek, ale Agentfly to bezpečně zvládá. A je natolik zajímavý, že ČVUT jedná o kontraktu s americkým Federálním úřadem pro civilní letectví (FAA) a licenci koupila i britská firma BAE Systems.

Dolary do českých laborek

„Spolupráce s obrannými agenturami má blíže k průmyslové kooperaci než k všeobjímajícímu akademickému pojetí. Ačkoli poskytují prostor pro výzkumnou kreativitu a badatelskou nezávislost, přesně vědí, co je zajímá. A směřují to tak, aby to dostali,“ tvrdí profesor Mařík z ČVUT. Podle Pěchoučka jdou Američané při výzkumu do šířky – zajímá je mnoho věcí, chtějí vyzkoušet více témat a hledají další náměty. Na kontinuitu výzkumu, který by třeba Češi chtěli dotáhnout do větší hloubky, mají jiný pohled. „Občas přejdou k dalšímu tématu. Říkají: ,To je sice pěkné, ale nás by už zajímala aplikace vaší technologie v jiné oblasti´,“ říká mladý docent. A Kodymová jeho slova potvrzuje: „Stane se, že určitá problematika, na níž jsme pár let pracovali, přestane být pro jejich účely zajímavá a v dalším projektu začneme s něčím novým. Tím je výzkum dost pestrý, hodně se učíme.“ Musíme být flexibilní, upozorňují vědci.
Se zámořskými kolegy jsou Češi v kontaktu několikrát ročně. Buď formou technických zpráv, v nichž čtvrtletně prezentují výsledky a nabízejí nová řešení, nebo při osobních setkáních na konferencích nebo seminářích. Reakce na návrh spolupráce je prý z americké strany rychlá a zpravidla do dvou měsíců po schválení je podepsána smlouva s řešitelským pracovištěm. To je v našich podmínkách tempo nebývalé: Grantová agentura ČR vyřizuje žádosti za půl až třičtvrtě roku. „Musím podotknout, že práce na zahraničním grantu je velmi tvrdá, velmi náročná. Napsat každé tři měsíce zprávu o konkrétních výsledcích ze základního výzkumu není jednoduché, neboť vědecká práce se někdy daří, nebo občas nedaří. Ale i nezdary pro ně mají jistou cenu,“ říká dáma, která vede šestičlenný vědecký kolektiv FZÚ AV jako „principal investigator“ těchto projektů.
Stále se hovoří o penězích z Nového světa, ale ještě nepadla konkrétní čísla. Kolik dolarů z Pentagonu proteče? Na menší projekty v AV jdou částky řádově ve výši 25 tisíc dolarů za rok. Na náročnější projekt spojený s výstavbou experimentálního zařízení však šel až trojnásobek. První kontaktní projekty v oblasti multiagentních technologií na ČVUT stály Američany kolem dvaceti tisíc dolarů. Při zaběhlé spolupráci však získá škola granty ve výši 100 až 150 tisíc dolarů na rok či osmnáct měsíců. Pěchouček říká: „Potřebuji ufinancovat lidi, špičky v oboru. Musím jim nabídnout kompetitivní podmínky. Jinak by odešli. I díky spolupráci s americkými agenturami se blížíme tomu, že jsou platy skoro srovnatelné s komerční sférou.“ Dle zdrojů týdeníku EURO by se v budoucích projektech mohlo obdobně jednat minimálně o dvacet tisíc dolarů na startovací „seed projects“. Ve zralejší formě spolupráce by mohlo jít o částky ve výši zhruba jednoho až dvou milionu korun ročně. Otázkou je samozřejmě i pokles kurzu dolaru, který od navázání prvotní kooperace před osmi lety klesl ze čtyřiceti až na šestnáct korun.

Výprodej idejí a odliv mysliven?

S těmi, kteří se obávají amerického rabování nápadů nebo exodu českých vědců, Mařík nesouhlasí: „Není nic, co by bylo tajné. Nejenže nám Američané dovolují, ale dokonce nás i podněcují, abychom věci patentovali a prodávali, kde můžeme. Technologii převezmou a na jejím základě si vyvíjejí vlastní systém.“ Třeba i tajně. Ale stejné šance prý mají i Švédové, Britové anebo Rusové. Například o využití systému Agentfly vyjednává katedra kybernetiky se švédským konsorciem SAAB. Inženýrka Kodymová hovoří podobně. Neexistuje prý žádné omezení, co se týče zveřejňování výsledků. Ty využívají i jiné laboratoře. „Ve smlouvě je pouze napsáno, že pokud bychom něco patentovali z takto placeného výzkumu, je naší povinností ohlásit to v deklaraci závěrečné zprávy,“ říká vědkyně, která oceňuje otevřenou výměnu poznatků, konfrontaci s jinými pracovišti a věří v pokračování mezikontinentálního „paktu“.
A co chystanému oslovení 119 českých týmů říká docent Pěchouček? „Jde o otevření dveří těm, kdo ještě nespolupracují a přitom mají velký potenciál. Pomůže jim to v rozvoji. A u již spolupracujících ústavů a center očekávám rozvoj úměrný možnostem těchto pracovišť,“ domnívá se. Rozšíření „armádních aktivit“ může být na druhé straně natolik masivní a finančně atraktivní, až by mohlo vědce odlákat od jiných oblastí výzkumu. Toho se však Pěchouček neobává. Naopak nalézá v součinnosti s USAF spíše pozitiva: „Součástí úspěchu jsou návraty vědců. Spousta jich má doktorát ze zahraničí, z Francie, Švýcarska nebo Británie, ale jdou zpět na ČVUT, což není ve střední Evropě obvyklým modelem.“ Přiznejme si: Čím více lákat mladé bystré mozky než atraktivními výzkumnými tématy pro letectvo či námořnictvo.
Pracovištím, která jsou pod „patronátem“ US Navy anebo NASA, tahle skutečnost pochopitelně přináší prestiž a zájem okolí. A čím více jich v zemi je, tím se zvyšuje i punc technologičnosti státu, což je věc, o kterou Topolánkova vláda značně usiluje. Identifikace top-vědeckých pracovišť v Česku, která souvisí i s návrhem reformy vědy a výzkumu (jak byl 26. března 2008 schválen), nepřijde prý vniveč ani v případě, že by smlouva o radaru nebyla podepsána. Seznam excelence se „šikne“ i pro domácí účely.
A co víc: „To, že Američané začínají vázat vědeckou spolupráci na smlouvu o radaru jen volně, svědčí o tom, že jsme se dostali do hledáčku jako technologicky vyspělá země. Obdobnou studii udělali přede dvěma roky ve Finsku, které nemá americké zbraně a obdobně tam kofinancují základní i aplikovaný výzkum,“ tvrdí Mařík. A uzavírá: „Cílem je, aby naši lidé měli stejné možnosti jako ve světě. Budou-li mít dobré vybavení, možnost cestovat a pracovat pro Lockheed Martin, Rockwell nebo Boeing, proč by žili venku?“

* Miroslava Kopicová
Jsme důvěryhodný partner „O spolupráci s vědeckými pracovišti má dnes americká strana zájem i bez ohledu na to, zda bude smlouva o radarové základně podepsána,“ říká Miroslava Kopicová, první místopředsedkyně vládní Rady pro vědu a výzkum (RVV). Podle zpráv z minulého týdne by však dohodu měla počátkem července přijet podepsat americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová. EURO: Jak hodnotíte výsledek první fáze identifikace vědeckých ústavů? KOPICOVÁ: Především jsme začali plnit jeden z důležitých cílů reformy výzkumu a vývoje – spolupracovat s nejlepšími pracovišti výzkumu a vývoje na světě, podporovat vysoce náročné technologie založené na výsledcích vědy. Je důležité, že jsme byli schopni zareagovat rychle, kvalifikovaně, jako důvěryhodný partner. EURO: Je spolupráce ze strany USA vázáná na podpis smlouvy o radarové základně? KOPICOVÁ: Není. USA mají zájem o spolupráci, i pokud smlouva nebude podepsána. Aktivita vznikla v souvislosti s radarem a otevřela možnost výzkumným pracovištím představit svou práci. Ukázalo se, kolik vynikajících výsledků jsme schopni nabídnout. EURO: Na jaké obtíže jste při vzniku seznamu naráželi? KOPICOVÁ: Program se opírá o ty, kdo se chtějí zapojit a mají co nabídnout. Ti opravdu dobří se domluví rychle. To se také stalo. Problémy nebyly. EURO: Jaké další využití plánuje RVV pro vzniklou databázi vědeckých týmů? KOPICOVÁ: RVV zná pracoviště výzkumu a vývoje i jejich kvalitu. Nejsou pro nás překvapením týmy, které dokážou nabídnout vynikající produkty. Vítáme šanci posílit poptávku po technologiích a dalších výzkumných produktech zapojených pracovišť, protože je to cesta k jejich rozvoji. Tato výzkumná pracoviště se nepochybně stávají atraktivními pro špičkové vědce a výzkumníky, budou spolupracovat s nejlepšími zahraničními ústavy, nabídnou i zajímavé finanční možnosti. A to jsou kroky ke vzniku skutečných center excelence. Taková centra nevznikají na zelené louce, musejí vyrůst kolem špičkových týmů a velkých osobností. *

BOX (ke screenu)
Revoluce v oblacích?
Jedním z projektů, o něž mají USA zájem, je softwarový prototyp multiagentních technologií Agentfly z ČVUT. Bezpilotní prostředky, neuvažujme zatím o letadlech, komunikují s ostatními a v součinnosti jsou schopné řešit automaticky i ošemetné letové situace. Letí-li deset strojů proti sobě, každý zareaguje po svém – zrychlí, zpomalí, změní letovou hladinu. Pozemní řídící věže, náchylné k útokům nepřítele, nejsou třeba. „Letouny si navíc udržují privátní informace v dosahu třeba sta mil,“ říká výzkumník David Šišlák. To má svou cenu nejen z hlediska bezpečí, ale třeba i při hledání ideálních letových koridorů kvůli úspoře paliva, neboť údaje si aerolinky žárlivě střeží. Dočkáme se rozšíření i do civilního letového provozu? Americká FAA už zájem má.

BOX (schéma boeingu):
Nebeský blesk. Dne 15. března 2007 odstartoval z kalifornské základny Edwards modifikovaný letoun Boeing 747-400F s označením YAL-1A Airborne Laser, který je uzpůsoben k sestřelování raket agresora laserovým paprskem. Ba co víc, na laseru COIL, jímž je vybaven, spolupracují s americkým letectvem (USAF) také vědci z Fyzikálního ústavu AV. „Dosah paprsku by mohl být za běžných povětrnostních podmínek stovky kilometrů - raketu by bylo třeba zasáhnout během prvních deseti minut od vzletu,“ říká Jarmila Kodymová.

Popisek (Mařík):
„Američané jsou připraveni spolupracovat i v případě, že dohoda o radaru nebude podepsána,“ říká profesor kybernetiky Vladimír Mařík z ČVUT.

Schéma (překlad zleva):
- čelní věžička
- ovládání paprsku
- systém CO2 laseru
- vedení vojenských operací
- dělící přepážka
- 2x iluminační lasery
- 6x moduly vysokoenergetických laserů

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče