Zámek a pivovar přitahují tisíce turistů

05. září 2005, 00:00 - PETR BÝM
05. září 2005, 00:00

DĚTENICE Do Dětenic - malé obce v Královéhradeckém kraji na silničním tahu mezi Mladou Boleslaví a Kopidlnem - každým rokem míří desetitisíce turistů. Důvod? Rozsáhlý turistický areál tvořený barokním zámkem, pivovarem s restaurací a v neposlední řadě i hotelem.

DĚTENICE Do Dětenic - malé obce v Královéhradeckém kraji na silničním tahu mezi Mladou Boleslaví a Kopidlnem - každým rokem míří desetitisíce turistů. Důvod? Rozsáhlý turistický areál tvořený barokním zámkem, pivovarem s restaurací a v neposlední řadě i hotelem.

Ředitel Petr Jindrák: „Letos bychom se rádi zařadili mezi deset nejnavštěvovanějších zámků v Čechách.“

Ke komerčnímu využití areálu přivedl Pavla Ondráčka dobrý podnikatelský záměr. „Jeho existence samozřejmě přispívá i k rozvoji obce,“ říká Ondráček. Vlastníkem dětenického komplexu je jeho společnost - cestovní incomingová kancelář AR-tour.

Základ areálu tvoří pozdněbarokní dvoupatrový zámeček s rozlehlou zahradou. S ní sousedí poměrně rozsáhlý objekt pivovaru, kde se dnes opět vaří pivo, ale hlavně jí a pije. Poslední, ale důležitou součástí komplexu je hotel, stojící pár desítek metrů od vchodu do zámecké zahrady.

SVĚT SE CHCE BAVIT Pavel Ondráček je nejen majitelem komplexu, ale i autorem podnikatelského záměru, respektive konceptu jeho fungování. Ten se opírá o tradiční poznávací turistiku v kombinaci se „středověkými“ show. Evidentní důraz je přitom kladen na zábavu. V Dětenicích se soustřeďuje do pivovarské restaurace. Nabízejí tady stylizovaný středověk - jak vybavením interiéru, tak vzhledem obsluhy i jejím chování. „Z počátku někteří hosté rozhořčeně odcházeli,“ líčí ředitel komplexu Petr Jindrák. Dnes už si všichni zvykli. Když po objednávce piva následuje ze strany číšnice replika „No dobře a co chceš k žrádlu?“, vyvolává to už jen úsměvy. V pivovaru jde ovšem nejen o rázovitou atmosféru, ale hlavně o širokou nabídku zábavných programů. Takže se tady upalují čarodějnice, fakíři plivají oheň, koná se upíří sání a zápolí nejrůznější matadoři. Pro ty usedlejší je určena prohlídka zámečku s kompletně zrekonstruovanými interiéry a zámecké zahrady. Případně také exkurze do pivovaru (tradiční metodou tady vyrábějí dvacet hektolitrů piva měsíčně), což je předstupeň návštěvy dnes už vyhlášené středověké krčmy. Pavel Ondráček tvrdí, že inspiraci nehledal nikde jinde. V oblasti cestovního ruchu ovšem působí od roku 1990, takže v jeho cestovní kanceláři se díky zahraniční klientele jistě dobře ví, co se dnes v cestovním ruchu „nosí“. AR-tour má také už delší dobu v Praze hotel. Všechny tyto zkušenosti nepochybně sehrály svou roli. Důraz na oživení historických objektů cestou nabídky zábavných představení a různých atrakcí, které navazují na atraktivní kolorit, není ostatně ani u nás dětenickou specialitou. Podobně se snaží přitáhnout návštěvníky většina tuzemských hradů a zámků. Někdy jde o iluzi doslova stoprocentní - příslušná nemovitost se v nějakém historickém stylu vybuduje. V Česku se takovou cestou vydala třeba společnost Botanicus ve svém areálu v Ostré u Lysé nad Labem, zbrusu nový hrad byl nedávno postaven v Červeném Újezdu na Benešovsku. SALÁMOVÁ METODA

Pavel Ondráček dětenický zámek původně zakoupil pro své soukromé účely. Nakonec tady dnes skutečně bydlí, ovšem postupem doby na desetihektarovém pozemku vyrostlo turistické lákadlo první kategorie. „V první fázi společnost zakoupila zámek se zahradou, pak pivovar a nakonec přišel na řadu hotel,“ popisuje etapovitý rozvoj dětenického areálu Iva Fialová, správkyně zámku. Mezi koupí zámecké budovy v roce 1998 a dobudováním celého areálu uplynula relativně krátká doba - za necelé dva roky byl zrekonstruován zámek, pivovar zakoupený v roce 2000 byl zrenovován stejně rychle. Poslední částí komplexu se stal hotel Rustikál se 46 lůžky, který byl do provozu uveden letos.

Renezance všech objektů nebyla snadnou záležitostí, tím spíše, že ke slovu přišli i památkáři. Dětenický zámek, jehož základy byly postaveny už ve 13. století, byl v poválečném období po znárodnění využíván jako internátní školské zařízení. V roce 1991, tedy skoro na desetiletí, osiřel a samozřejmě chátral. Totéž platí o pivovaru, který přestal sloužit svému účelu už v roce 1955 a od té doby byl využíván jen zčásti jako příruční sklad zelí. A budova hotelu, která stojí na dětenickém náměstí, byla původně nevzhlednou vesnickou hospodou.

Stejně jako se po etapách rozšiřoval celý komplex, bobtnala i pivovarská restaurace. Původně byla umístěna v přízemí budovy, kde k ní přiléhal ještě samotný pivovar a další provozní místnosti. Stoupajícímu zájmu ovšem původní kapacita 150 míst brzo nestačila, takže se ubíralo provozu, pak se restaurace posunula ještě do prvního podlaží, kde nějakou dobu koexistovala s pivovarským muzeem. To se ale po nějaké době muselo přestěhovat do vyššího patra. Dnes kromě celého přízemí a patra má restaurace ještě zahrádku, což dohromady představuje více než šest stovek míst.

„Salámový“ rozvoj pokračuje dodnes. Už dnes se v zámeckém areálu chovají čtyři desítky koní. „Od příštího roku budeme nabízet také prohlídku stájí s přednáškou o parkurovém jezdectví s praktickými ukázkami,“ líčí další kapitolu v dětenické historii Iva Fialová.

BEZ PENĚZ TO NEJDE

„Z ekonomického hlediska vzato může komplex fungovat bez vnějších dotací,“ popisuje podnikatelskou stránku věci Pavel Ondráček. K investicím, které si vyžádal nákup a kompletní rekonstrukce zchátralých objektů včetně vybavení, se nechce vyjadřovat. Na první pohled je ovšem zřejmé, že náklady se nepochybně pohybovaly v řádu desítek milionů korun.

Komplex ovšem vydělává, což platí pro všechny jeho hlavní součásti. Jenom na vstupném do zámku, které je srovnatelné třeba s nedalekou Kostí, se musí generovat příjmy v řádech milionů. Zámek přitom vydělává i jinak: pořádají se tu školení, svatby, historické programy, koncerty, plesy, rauty. Slepicí, která v Dětenicích snáší zlatá vajíčka, je ovšem především středověká krčma v pivovaru. Jak již bylo řečeno, tady jde jak o konzumaci, tak o zábavné programy, které má moderní poutník ve zvláštní oblibě. I jenom letmý pohled do „Žrádelníku“ naznačuje, že investice se musí vracet: pivo za korun dvacet a více, láhev vína od tří set, hlavní jídlo převážně za dvě, ale spíše tři stovky korun i dražší. V sezoně hospoda s gigantickou kapacitou 650 míst praská ve švech. Lze počítat s tím, že návštěvníci spíše než ceny vnímají originální atmosféru, stylový interiér, vtipné názvy v jídelníčku (Žrádlo k žrádlu a jiné) a krojovanou obhroublou obsluhu. Pozornému hostu ovšem neunikne, že leckterá mravy i oděním středověká servírka disponuje malým osobním počítačem. „Bez počítačového systému šitého na míru bychom se neobešli,“ tvrdí ředitel Jindrák.

Podnikatelský fundament dětenického konceptu ostatně prozrazuje i pečlivý marketing. Začíná u obsáhlých webových stránek (s doménou „detenice“, takže samotná obec se na vlastních stránkách musela zařídit trochu jinak), pokračuje spoty v rádiu či rozsáhlým mailingem v přilehlých regionech a končí takřka dokonalým navigačním systémem na okolních silnicích. Nejlepší referencí jsou ovšem spokojení návštěvníci -už loni jejich počet překročil hranici sto tisíc osob. „Letos to vypadá ještě lépe, takže se snad dostaneme mezi desítku nejnavštěvovanějších hradů,“ netají vysoké ambice ředitel Jindrák.

„Naším největším problémem při výstavbě byly finance,“ komentuje hospodářské okolnosti vzniku dětenického komplexu Pavel Ondráček. Pohled na čilý ruch a evidentní snahu maximalizovat příjmy nasvědčuje tomu, že budoucí rozvoj by mohl z tohoto hlediska být snazší. Tím spíše, že ekonomicky vzato zámek „nestojí“ ani mimo hlavní sezonu. Slouží jako školicí středisko, exkurzím zahraničních turistů i nejrůznějším kulturním akcím. Přitom samozřejmě přijdou ke slovu i restaurace, stejně jako hotel.

ROZPAČITÉ VZTAHY

Dětenice nejsou nijak zvláště velké, populaci čítající kolem sedmi set obyvatel odpovídá rozloha obce i její infrastruktura. Přes sto tisíc turistů v takových podmínkách představuje enormní zátěž po všech stránkách. Na místě je tedy otázka, jaké mají zámečtí páni vztahy s obcí. Jejich ráz samozřejmě může jakýkoli podnikatelský záměr podpořit, nebo také jeho realizaci ztěžovat. Náhodný chodec domorodec čilý ruch v zámeckém okolí komentuje pozitivně: „Proč by to mělo vadit, alespoň se tu něco děje a přináší to peníze.“ Názor, který se možná opírá i o to, že v komplexu nachází zaměstnání kolem pěti desítek místních a v sezoně mají navíc šanci ještě brigádníci.

Hlas lidu ovšem ještě nemusí být míněním radnice. „Ne, obec nám nepomohla,“ lakonicky uvádí Pavel Ondráček. Na místním obecním úřadu ale nesouhlasí. „Vím, co se říká, ale myslím, že to není pravda. Třeba veřejný vodovod, který obec nedávno vybudovala, je pro pivovar velmi důležitý. Především v zájmu návštěvníků zámku jsme také vyřešili, a nebylo to nijak jednoduché, otázku parkování,“ tvrdí Jaroslava Svobodová, místostarostka Dětenic.

Desítky tisíc těch, kteří se přijíždějí do Dětenic bavit a především utrácet, by samozřejmě mohly být příležitostí i pro jiné podnikatele. „Zatím to moc nefunguje, kromě malé cukrárny se ještě neobjevil nikdo, kdo by našim návštěvníkům nabízel nějaké další služby,“ konstatuje trochu rezignovaně Iva Fialová. Vypadá to, že symbióza malé obce a rozmáchle koncipované turistické atrakce potřebuje ještě nějaký čas k hledání optimální podoby.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče