Zakrouženi v průměrnosti

01. září 2010, 20:30 - Martin Rychlík
01. září 2010, 20:30

Situace v českém základním školství je vážnější, než si myslíte

[perex]
Dostává se vašemu dítku kvalitního vzdělání? Ne, ne, pro tentokrát nemluvíme o studiu na elitní univerzitě, ale o „normálních“ základkách a středních školách, jimiž by měl hromadně projít celý český národ. Pakliže na úvodní otázku odpovídáte ANO, nepatříte k nějaké menšině vyvolených. Totéž si dle agentury Kalibro myslí 81 procent českých rodičů. Ovšem nemyslí si to úplně oprávněně… Díky analýze McKinsey & Company, kterou týdeník EURO exkluzivně získal, vám neurvale strhneme brýle – přesně tak, ty s růžovým filtrem.

Vědomosti za 400 giga

České základní a střední školství nabírá nechtěný směr. Počtářské dovednosti, v nichž Češi ještě v 90. letech patřívali k evropské špičce, nabraly klesající trend, který Česko řadí do průměru, a ukazatele dále pádí k zemím typu Gruzie. Nevalné je i porozumění čtenému textu – čtvrtina patnáctiletých nedosahuje základní úrovně čtenářských dovedností (ve Finsku je to jen pět procent). Celkově vzato, vědomostní ústup může Českou republiku přijít pěkně draho: dle propočtů McKinsey & Company by mohlo jít o roční ztrátu až jedenácti procent HDP v roce 2050, ekvivalent 400 miliard korun v dnešním světě! „Výsledky českého základního a středního školství klesají, což ohrožuje ekonomickou konkurenceschopnost České republiky. Výhled do budoucna je negativní a odkládání řešení znamená vysoké náklady,“ píše se v práci nazvané Klesající výsledky českého základního a středního školství: fakta a řešení.
A jaká jsou ta řešení? „Odpovědí nejsou další organizační změny ani zvyšování objemu finančních prostředků, ale systematické zlepšování kvality výuky – mimo jiné rozvoj dovedností učitelů, uvolnění času ředitelů pro práci na kvalitě výuky a definování standardů pro výsledky vzdělávání,“ uvádí se ve shrnutí studie, jež je rozdělena do tří částí: proč něco měnit, co měnit a jak to měnit. Jde o inspirativní čtení, s nímž by se měl seznámit i ministr školství Josef Dobeš – vždyť vcelku správně poukázal, že vzdělanost začíná už na nejnižších stupních, jimž se chce věnovat, a navíc by rád učitelům vydobyl prestiž.

Manažersky pro veřejnost!

Rady od korporátních analytiků by klidně mohly školství prospět. Optimalizace výkonů, zlepšování a měření kvality řízení je přeci jejich každodenním chlebem. „Pravidelně ale také vyčleňujeme prostředky na pomoc širší společnosti a studií chceme ukázat, že umíme řešit komplexní problémy. Základní a střední školství nám navíc přišlo jako oblast, jež je pro další vývoj České republiky důležitá, ale nikdy není pro politiky urgentní, protože se výsledky dostavují až za spoustu let… Tak jsme se rozhodli přispět do diskuse, jako to ostatně děláme ve spoustě jiných zemí,“ vysvětlil týdeníku EURO Branislav Kleskeň, partner pražské pobočky McKinsey & Company. Poradci si od veřejně prospěšné studie slibují neotřelý pohled na poměrně málo sledovanou oblast řízení ve školství a přispění do diskuse o potřebných změnách. A ty jsou třeba. Zapadnout by totiž neměl jeden podstatný, emotivní ukazatel: navzdory průměrným výsledkům mají Češi v rámci OECD vůbec nejhorší postoj ke škole, jen dvanáct procent žáků se přiznalo ke kladnému vztahu k učení (třeba v Norsku chodí do školy rádo 42 procent dětí).

Hopsavě s Komenským

Podívejme se tedy, v jaké situaci se nacházíme. České školství vykazuje průměrné, klesající a velmi nerovnoměrné výsledky – v jednom kraji se může srovnávat s Austrálií, v jiném ovšem pokulhává spolu s Řeckem, což představuje až jedenapůlroční rozdíl v absolvované školní docházce! Variabilita studentských výsledků je vpravdě značná, jedna z nejvyšších mezi státy OECD, a roste. I když to není tím hlavním faktorem nerovnoměrnosti výsledků, nebývale vysoko se na ní podílí socioekonomické zázemí študáků: kladný vliv na dítka mívá společenský status rodičů a především pak jejich povolání.
„Od roku 1995, kdy ČR patřila mezi šest až sedm nejlepších zemí, se výsledky českých čtvrťáků a osmáků výrazně zhoršily. Ve stejném období se zlepšovala úroveň států, jako je Lotyšsko, Litva nebo Slovinsko. Pokud bude tento trend pokračovat, dostane se ČR během deseti let na úroveň států s nižší kvalitou vzdělání, jako je Rumunsko nebo Gruzie,“ varují analytici. Problémem je i malá podpora učitelského stavu ve zlepšování výuky. Neexistují celonárodní systémy hodnocení, nelze měřit výkon žáků, učitelů, ředitelů ani škol. Čeští pedagogové navíc nastupují do zaměstnání s platem (relativně k HDP) 25 procent pod průměrem EU.

Hodnocení? Ale jděte ===== ... =====

Faktem, s nímž se museli výzkumníci vypořádat, je nedostatek informací o českém školství. Zjistit, které školy mají dobré výsledky, natož proč, v Česku nemůžete. Když se před časem týdeník EURO tázal, proč již nejsou k dispozici žebříčky středních škol, které v letech 1995 až 1999 připravoval Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV), dostalo se mu odpovědi, že „data byla vytrhávána z kontextu“. A proto už raději žádná nejsou. Není to jen problém novinářů, ale i lidí z branže, studentů a rodičů. Takřka nedůstojně se pak musíte v 21. století vyptávat známých, oťukávat si ředitele a třídní učitele, abyste zjistili, na jakou školu své dítě posíláte. A Česká školní inspekce (ČŠI) se zabývá spíše provozem než nárůstem špičkovosti, a ani sami zřizovatelé škol nemají odpovědnost za kvalitu výsledků vzdělávání. Nějak to prostě „jede“.
„Standardy definující výsledky vzdělávání nejsou dostatečně jasné a celonárodní hodnocení neexistuje,“ upozorňuje McKinsey & Company, přičemž dodává, že obé je pro zlepšení vzdělávacího systému zásadní. Školy sice dobrovolně využívají testy od soukromých poskytovatelů, leč vyspělé země aplikují konkrétní standardy i v nižších třídách. Česko tak zůstává s Řeckem a Walesem jednou z mála evropských zemí, jež dosud nemají celostátní testování znalostí. „Standardy výsledků vzdělávání by měly jasněji definovat, co by studenti v určitém věku měli znát nebo být schopni udělat,“ míní autoři.

Šiml mezi lavicemi

Kruciální potíží jsou neujasněné postupy řízení. Role ředitele není v Česku dostatečně pěstována, ač kolektiv Marzano, Waters a McNulty v práci z roku 2005 soudí, že „vynikající ředitel může výsledky vzdělávání na škole zlepšit oproti řediteli průměrnému až o dvacet procentních bodů na relativním rozdělení škol.“ V nejlépe fungujících systémech tráví „šerifové, řeďasové, řízci a řepáci“ (slovy spisovatele Jaroslava Žáka) až polovinu pracovní doby řízeným zkvalitňováním výuky. Na to má v Česku prostor jediné procento z nich.
Z ankety, kterou týdeník EURO uskutečnil mezi šedesáti řediteli pražských gymnázií (EURO 24/2008), vyplynulo, že říďům nejvíce vadí nedokonalá legislativa podléhající politickým vlivům, vývoj norem ohledně přijímacích řízení, novoty kolem maturit a hlavně zbytečné papírování a vyplňování formulářů. Filozof Josef Končel, zástupce řídícího z Gymnázia Jana Palacha v Praze, to doložil postmoderně bizarním příběhem: „Vrcholem byl dotazník o dotazníku s otázkami, jak nás obtěžují dotazníky. Jakýsi odporný metadotazník!“

Profíci se stážemi?

Není divu, že poradci z McKinsey & Company, kteří pracovali s daleko obsáhlejším vzorkem 650 ředitelů a 450 zástupců, došli k přesnějším závěrům. Dle nich se čeští ředitelé zabývají takřka v polovině své pracovní doby administrativou a na zlepšování kvality ve výuce mají pouze 21 procent času, stejně jako jejich zástupci. A „přívalu“ užitečných kurzů či školení si také moc neužijí… Jaký to rozdíl oproti Singapuru, kde jsou adepti sledováni od prvních učitelských krůčků, pak projdou dalším sítem a několikaměsíčními manažerskými kurzy à la MBA, musejí absolvovat stáže na několika školách a v zahraniční firmě. Teprve poté – například už se zkušenostmi zástupce – jsou povoláni k postu nejzodpovědnějšímu: k ředitelování. „[Čeští] ředitelé by měli mít možnost docílit lepší rovnováhy mezi zlepšováním kvality výuky, řízením změn a provozem a administrativou, aby mohli zlepšování kvality věnovat přes 50 procent času,“ navrhují analytici z McKinsey, dle nichž jsou um a odpovědnost těchto person klíčové. Neuškodilo by prý vybudování celostátní databáze ředitelů, z nichž by si regiony vybíraly ty nejlepší. A za zvážení by stál i nápad na zřízení českého „institutu pro přípravu ředitelů“.

Peďák volí málokdo

Další na řadě jsou kantoři. Z analýz SCIO testů vyplývá, že ti nejšikovnější se na pedagogické fakulty nederou… Mezi pětinou studentů s nejlepšími výsledky a předpoklady k oborovému studiu (horní kvintil) vítězí práva, kam míří 68 procent nejlepších, následují humanitní obory (40 procent), ekonomie (23), technické školy (18) a pouze deset procent nejnadanějších z oborových vzorků zamíří na pedagogické katedry. S nízkým zájmem souvisí i budoucí nízké platy, ale ani ty neozřejmí vše. V budování učitelského renomé by neuškodilo nakouknout do Velké Británie, jíž se díky marketingu i programům pro učitele z „nepeďáků“ podařilo během pár let protlačit učitelství na post té nejatraktivnější profese pro mladé ve věku 25 až 35 let!
Výuka na učitelských vejškách v Česku neprožívá slastná léta. „Je vidět, že technické školy donutila nouze housti, protože se starají a studenty lákají: pořádají konference, posílají k nám na gymnázium doktorandy na přednášky. Ale na humanitních fakultách jako by se zastavil čas,“ řekl týdeníku EURO ředitel elitního gymnázia, jenž vystudoval pražský „pajdák“. Studie McKinsey & Company se rovněž kriticky vyjadřuje k sestavě výuky na těchto vysokých školách: „Studenti pedagogiky se učí hlavně obsah předmětů, praktické průpravy se jim dostává méně. Praktická výuka je poměrně omezená, věnují se jí pouze čtyři procenta studijního programu, což je méně než 20 až 40 procent v nejlepších výchovně-vzdělávacích systémech.“ Důležité je sdílení a předávání nejlepších učitelských zkušeností a praxe; ve světě se výjimečně dobří učitelé dokonce etablují jako mentoři, kteří mladé kolegy koučují od nástupu před tabuli.

Elita pro společnost

Vybudovat z učitelství lákavé, výnosné a zábavné zaměstnání není snadné. Podle citovaných analytiků by jednou z cest ke zatraktivnění profese mohlo být lákání absolventů ze škol nepedagogických, jako to činí ve Velké Británii programy Teach First a v USA zase Teach for America. Dle deníku Wall Street Journal se do tohoto programu letos přihlásilo 46 tisíc uchazečů, mezi nimiž bylo dvanáct procent lidí z takzvané Ivy League (Harvard, Yale, Princeton atd.), přičemž pouhá desetina se dočká učitelského úvazku. Tam už kvalita bude!
Podobnou zkušenost má Jiří Růžička, ředitel pražského Gymnázia Jana Keplera, jenž pobyl na nejlepší pedagogické fakultě v Ontariu: „Na magisterské studium berou 200 lidí, hlásilo se jich 4000. Proč tolik? Protože je to prestižní a mimořádně placené povolání, takže si mohou vybrat ty nejlepší ze středních škol. Nepřichází v úvahu, aby je učili nějací otroubkové. Dobří studenti dělají dobrou školu a dobrá škola přitahuje dobré studenty. Je to strašně jednoduché.“

Účtenka za nižší vzdělání

Jistě, jednoduché, ale začarované v kruhu. Naštěstí ve světě existují příklady, které ukazují, jak lze během čtyř až šesti let výrazně zlepšit kvalitu školství. Některým systémům se to podařilo a z dobrých výsledků přešly na vynikající. „Jejich nejvyšší představitelé jasně ukázali na nutnost změny, zaměřili se jen na několik priorit a zavedli efektivní mechanismus realizace změn… Uspět může pouze nekompromisní implementace. Při přípravě změn musí být nutnost změn vysvětlena, musejí být stanoveny ambiciózní, ale realistické cíle, a změny je zapotřebí prosazovat shora,“ radí Kleskeň a spol., když připomínají Hongkong, Finsko nebo americký Boston, jimž se to vcelku rychle povedlo.
Pokud se Česku něco podobného nezdaří, čeká jej šedivá budoucnost. Při použití metodiky, kterou nastínili Eric Hanushek ze Stanfordu a Ludger Woessman z Mnichovské univerzity, se lze dopočítat i konkrétních dopadů na české hospodářství. „Simulace pro ČR ukazuje, že pokles skóre čtvrťáků a osmáků v matematických a přírodovědných testech TIMSS (od roku 1995 v průměru o zhruba 33 bodů neboli o třetinu standardní odchylky) by ekonomiku mohl do roku 2050 stát okolo jedenácti procent HDP, což by odpovídalo 400 miliardám korun, tedy více než dopad ekonomické recese z loňského roku. Z pohledu občana to znamená, že by musel pracovat o pět let déle, aby dosáhl stejného celoživotního příjmu a vykompenzoval produktivitu ztracenou v důsledku nižšího vzdělání,“ tvrdí experti McKinsey & Company.

Vzdělání: dílo všech

K dokreslení možných příčin snížení HDP v Česku v dlouhodobém horizontu je třeba zvážit i dopad nižšího vzdělání na ekonomickou konkurenceschopnost a atraktivitu země. Subjekty investující v regionu střední Evropy budou hledat země s levnou pracovní silou nebo s vysoce kvalitními zaměstnanci. A trend v tuzemsku nejde ani jedním z těchto směrů. „Česká republika se tak může postupně dostat z pozice poskytování vzdělané pracovní síly za konkurenční cenu do pozice poskytování průměrně až méně vzdělané pracovní síly za cenu relativně vysokou,“ čteme v obsáhlé studii.
Příležitost ke změnám tu máme. Je tu vláda se silným mandátem a ekonomická situace nás tíží. Nejde jen o věc politiků a kantorů; nikdo, komu záleží na budoucnosti, se přeci nemůže spokojit s průměrnou výukou a vzděláváním. To platí i pro vás, pro rodiče, kteří minulý týden s úsměvem zdravili postarší paní učitelku a poplácávali své „jedničkáře“. Jak totiž ukazuje další korelace dat PISA z roku 2006: v místě, kde jsou rodiče se školou nejspokojenější – v míře až 95 procent jako v Kolumbii a Bulharsku, žáci vykazují i silně podprůměrné výsledky. A naopak nespokojení Korejci excelují. Čím to?

*
ROZHOVOR (podval, 2. dvoulist)
Branislav Kleskeň
Zastavme propad, pak stoupejme Partner poradenské společnosti McKinsey & Company v ČR Branislav Kleskeň tvrdí: „Česko pokulhává v řízení kvality výuky na základních a středních školách.“ Je též hlavním autorem studie, která vznikala od letošního března do června a kterou týdeník EURO zveřejňuje u příležitosti zahájení školního roku. Metodika zahrnovala kromě sekundárních dat a statistik i více než sto strukturovaných rozhovorů s řediteli a učiteli z různých druhů škol a českých regionů. Kromě toho vychází z desítky nejúspěšnějších vzdělávacích soustav na světě; McKinsey & Company analyzovala školství v Singapuru, Ontariu, Japonsku, Nizozemsku, Hongkongu či Finsku. EURO: Co pro vás bylo nejpřekvapivějším zjištěním o tuzemském školství? KLESKEŇ: Oblastí by bylo mnoho, ale vyberu nedostatečné zaměření na řízení kvality. Malá paralela: podniky musejí poskytovat služby ve vysoké a konzistentní kvalitě. Kdyby lidé nemohli telefonovat kvůli slabému signálu nebo se jim v bance nedostávalo patřičného servisu, nejspíš by nebyli spokojeni. Podniky mají řadu pracovníků a procesů, jejichž úkolem je takovým situacím předcházet. Proto jsem byl překvapen častým pocitem bezmocnosti řídících pracovníků ve školství, ať už na státní či krajské úrovni, kteří nevidí způsob, jak kvalitu ovlivnit. Pochopit, jak je nyní systém nastaven, mi pomohl pracovník krajského odboru školství, když řekl: „Podívejte se do zákona. My odpovídáme za provoz, ne za kvalitu.“ EURO: A potěšilo vás vůbec něco? KLESKEŇ: Na druhou stranu jsem byl rád, že existuje mnoho lidí, kteří chtějí současný stav zlepšit. Nejpřekvapivější to bylo u manažerů velkých společností, kteří s námi na téma školství hovořili. Mnohé z nich tematika školství velice zajímala, a to i nad rámec přímého vlivu na jejich firmy. Doufám tudíž, že ve školství i mimo systém je spousta lidí, kteří by mohli – pakliže by dostali správnou příležitost – pomoci systém zlepšit. EURO: Jak se měnil váš pohled na problematiku od zahájení studie po získání výsledků? KLESKEŇ: Myslím, že více chápu velikost problému. Své kolegy ze zahraničních kanceláří McKinsey & Company jsem zpočátku ujišťoval, že jim ukáži příklad, jak zemi pomoci s transformací z dobrých na výborné výsledky. Potají jsem doufal, že by to mohlo pomoci nejenom studentům, ale i Česku, pokud by mohlo vytvořit ze školství jeden z hlavních exportních segmentů ekonomiky v sektoru služeb – podobně jako v zemích typu Kanady, Austrálie či Singapuru. I když jsme výsledky studentů v základních testech spočetli jako průměrné, z pracovního týmu jsem začal dostávat analýzy, kterým jsem nemohl uvěřit! Po několikáté analýze, jež ČR stavěla na spodní příčky OECD, jsem jednomu z konzultantů vysvětlil, že nemůže jenom kontrolovat data a způsob výpočtu, ale také používat selský rozum, protože výsledek prostě nemůže být pravdivý… On mi zase naznačil, že mám být slušnější; zvlášť když má pravdu. EURO: Co následovalo? KLESKEŇ: Pak jsme dělali rozhovory s učiteli a řediteli, abychom pochopili praktiky řízení ve školství. Tehdy jsem si uvědomil, že Česko má problém právě v těch nejdůležitějších oblastech řízení, jako je role ředitele, podpora zlepšování dovedností učitelů nebo jasnost nastavení cílů. Takže když teď před kolegy mluvím o současném stavu v České republice, jsem mnohem opatrnější. Tím prvním krokem bude zastavit propad, a teprve potom se můžeme snažit o pozvednutí výsledků na světovou úroveň. EURO: Problematice jste se věnoval s týmem a poradci do značné hloubky. Jaká témata by se měla primárně řešit, aby české školství neskončilo velkým průšvihem? KLESKEŇ: Ze všeho nejdůležitější je vysvětlit, proč něco zlepšovat. Mnozí manažeři velkých firem při pokusech o řízení změny vidí, že i dobře míněné snahy se bez přesvědčení zainteresovaných stran míjejí účinkem. Učitelé a ředitelé jsou z neustálých změn unavení. A rodiče jsou se školstvím z velké části spokojení. Navíc slovo kvalita se ve vládním programu v části o základních a středních školách, na rozdíl od části o vysokých školách, nenachází ani jednou! Prosazovat změny na zlepšení kvality výuky na ZŠ a SŠ proto bude velice obtížné. EURO: Co tedy konkrétně dělat? KLESKEŇ: Řešení musí zlepšit několik věcí najednou, přičemž společným jmenovatelem je zlepšení kvality výuky ve třídě, nikoli v podpůrných oblastech. Manažer by také nezlepšil kvalitu služeb v call-centru jen tím, že by zavedl školení. Pokud se mají dostavit výsledky, musíte zaměstnance motivovat a zajistit jim každodenní podporu a kontrolu ze strany vedoucích. Aby se zlepšila kvalita výuky, potřebují učitelé větší podporu pro svůj profesní růst, ředitelé musejí mít čas na zlepšování dovedností učitelů, je třeba jasněji definovat a měřit cíle vzdělávání. Řídící orgány by navíc měly mít odpovědnost za kvalitu a dovednosti k tomu, aby učitelům a ředitelům dokázaly poskytovat podporu. A na to se musejí vyčlenit finanční prostředky, i když ty se dají pravděpodobně najít i ze současných zdrojů. *
BOX1:
Pozor, šokující čísla! * Plných 25 procent patnáctiletých žáků v ČR má potíže s pochopením snadného textu (metodika PISA).
* Až o 400 miliard korun může Česko přijít do roku 2050, pokud nezastaví klesající kvalitu školství.
* Jen 12 procent českých dětí má kladný vztah ke škole; v Německu jich je 35 procent, v Turecku 57!
* Asi polovinu času stráví čeští ředitelé škol provozem a úředničinou, jen pětinu času věnují zlepšování výuky.
Pramen: McKinsey & Company, týdeník EURO

*
BOX2:
Manažeři i neziskově McKinsey & Company je známa především jako manažerský poradce v podnikové sféře. Pracuje však také pro vlády a neziskové organizace, s nimiž též spolupracuje v oblasti školství. V uplynulých pěti letech firma pracovala na více než 320 projektech na několika kontinentech a na všech úrovních vzdělávání – od návrhů strategie zlepšení vzdělávání až po její implementaci. *
GRAF1 (sloupce, na stojáka)
Jen průměrní Češi Srovnání dovedností patnáctiletých studentů v testech PISA (kombinace čtení, matematiky a přírodovědy):
Finsko – 553
Korea – 542
Kanada – 529
Japonsko – 517
Estonsko – 516
Belgie – 511
Německo – 505
Rakousko – 502
Česko – 502 Polsko – 500
PRŮMĚR – 496
Francie – 493
Maďarsko – 492
Norsko – 487
Lotyšsko – 485
Slovensko – 482
USA – 482
Itálie – 469
Bulharsko – 416
Rumunsko – 410
Mexiko – 409
Pramen: OECD PISA 2006; McKinsey & Company

*
GRAF2 (úsekový)
Český sešup… Změny ve výsledcích devítiletých žáků v matematice dle testů TIMSS:
1995* 2003 *2007
Hongkong *557* 575 *607
Česko *541 - 486
PRŮMĚR *509 - 519
Pramen: TIMSS 1995-2007
*
GRAF3 (sloupce, do strany)
Málo milovaná škamna Kladný vztah dětí (11, 13 a 15 let) ke škole, vyjádřený v procentech:
Turecko – 57
Norsko – 42
Rakousko – 38
Německo – 35
USA – 26
Švédsko – 24
Polsko – 21
Finsko – 16
Slovensko – 13
Česko – 12 Pramen: OECD, „Comparative child well-being across the OECD“

*
GRAF4 (dělené sloupce)
Čtou, ale nechápou Základní čtenářské dovednosti u patnáctiletých žáků dle úrovní náročnosti (v %):
pod 1. úrovní 1. 2. 3. 4. 5.
Finsko *1 *4 *15* 31* 32* 17 Česko* 10* 15 *22 *25* 19* 9
Pramen: OECD PISA 2006
*
GRAF5 (2x koláč)
Byrokracie vládne Rozdělení pracovního času v aktivitách ředitelů škol a jejich zástupců (v %):

ŘEDITELÉ
Provoz a administrativa – 49
Řízení kvality výuky – 21
Externí komunikace – 18
Výuka – 12

ZÁSTUPCI
Operativa (rozvrhy, zástupy) – 54
Výuka – 25
Řízení kvality výuky – 21

Pramen: McKinsey & Company 2010; zahrnuto 650 ředitelů a 450 zástupců

***
Více: www.mckinsey.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče