Zákon o penzijním připojištění je jeden velký nesmysl,

03. listopadu 2003, 00:00 - Miroslav Melichar
03. listopadu 2003, 00:00

PŘI PODROBNÉM POHLEDU JSOU SI PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ A ŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ NÁPADNĚ PODOBNÁ. PODLE JAROSLAVA VOSTATKA JE ALE ZÁKON O PENZIJNÍM PŘIPOJIŠTĚNÍ V ROZPORU S LEGISLATIVOU EU A ČESKO NA NĚJ NEMÁ VÝJIMKU. CO TEDY ČEKÁ FONDY A JEJICH KLIENTY?

říká Jaroslav Vostatek, ředitel Wüstenrot, životní pojišťovny

Není penzijní připojištění a životní pojištění vlastně tak trochu totéž?

Zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem je jeden velký odborný nesmysl, řeknu-li to velmi mírně. Vznikl za mimořádných historických podmínek a největším problémem dnes je, že existuje.

Můžete být konkrétnější?

Penzijní připojištění v podobě, ve které u nás existuje, je životním pojištěním, o tom nemůže být sporu. Měla by tedy pro něj platit legislativa, která platí pro životní pojištění. V současné době přejímáme legislativu Evropské unie a máme tady zákon o penzijním připojištění, který je s ní v rozporu. A Česká republika nemá sjednánu žádnou výjimku.

Penzijní fondy jsou ale přece ve vyspělých zemích důležité a hrají svou nezastupitelnou roli…

Ano, ale penzijní fondy ve světě jsou ve většině případů něco úplně jiného než české penzijní fondy. Když se v Americe řekne „Pension Fund“, myslí se tím prostředky, se kterými se hospodaří. Ale u nás je penzijní fond akciovou společností, tedy vlastně pojišťovnou, která nabízí jeden produkt. Jinak řečeno?

Ve Spojených státech zaměstnavatel vybírá od zaměstnanců peníze do penzijního fondu, nebo jim je tam sám dává. Ten fond, to je balík peněz, který zaměstnavatel dává nějaké pojišťovně nebo investiční bance - nějaké finanční instituci. A ta ty prostředky zhodnocuje. Pak je tam ještě jedna instituce, která má na starost běžné provozní záležitosti, jako je evidence vkladů a nároků a posléze i vyplácení důchodů. Jinak řečeno, americké penzijní fondy až na výjimky žádné penze nevyplácejí. Navíc, když zaměstnanec odchází od firmy, odnáší si své peníze s sebou. Ať už si je vybere, nebo si je převede do jiného fondu. Vraťme se k našim fondům a jejich neslučitelnosti s legislativou Evropské unie.

Jaký dopad to bude mít na klienty a jak z toho ven? Klienti samozřejmě o své peníze nepřijdou, nejde o žádnou katastrofu. Řešení je poměrně jednoduché a v praxi už stejně probíhá: v řadě finančních skupin existuje životní pojišťovna i penzijní fond, které jsou de facto řízeny jednou osobou. Platí to například o finanční skupině České pojišťovny, ING, Allianz… Je tedy jen třeba, aby penzijní fondy „zfúzovaly“ s životními pojišťovnami i de iure. Může životní pojištění za současných podmínek konkurovat penzijnímu připojištění?

My jsme ve Wüstenrotu před několika měsíci zavedli produkt Důchodová pojistka SPONSOR. Ten kopíruje penzijní připojištění. Je až překvapivé, jak lze téměř stejný produkt popsat daleko jednodušeji. Legislativa Evropské unie například nedovoluje, aby produkt byl definován v zákoně. Produkty konstruují pojišťovny a jsou přitom omezovány jen státním dozorem - a ne zákonem, jako naše penzijní fondy. Rozveďte to, prosím. V tom zákoně je celá řada nesmyslných představ. Vezměte si klienta, který platí 100 korun měsíčně. Penzijní fond je povinen ho mít. Já takového klienta nechci. N emám nic proti malým klientům. V případě naší pojistky SPONSOR lze platit ještě méně, 400 korun ročně. Nevadí mi malý klient, ale nesmí platit každý měsíc, protože je s tím spojena příliš velká režie. V zákoně o penzijním připojištění je státní příspěvek odstupňován a nejvyšší je právě k té stokoruně měsíčně. Penzijní fondy tedy mají fůru malinkých klientů, a proto také zbytečně vysoké režijní náklady. Je to postavené na hlavu. Ano, můžeme té stojce říkat sociální princip, ale na věci to nic nezmění.

Jak chcete s Důchodovou pojistkou SPONSOR prorazit? Penzijní fondy fungují na trhu již nějaký čas, a proto uvádějí, jak zhodnotily prostředky klientů v minulém roce. My říkáme, jak je zhodnotíme letos. A garantujeme šestiprocentní úročení. Máme ale poplatek za vedení účtu. Každý ať si spočítá, zda je pro něj výhodnější penzijní připojištění, nebo náš produkt. Komu se tedy váš produkt vyplatí?

Větším klientům. Ti malí ať jdou do penzijních fondů. Na rozdíl od obvyklých zvyklostí, kdy se režijní přirážka platí procentem, jsme stanovili jednotný třicetikorunový poplatek. Předpokládáme, že našim klientům přineseme větší zisk než klasické produkty, zvláště těm, kteří budou spořit deset let či déle.

Jak je to možné? Minimálně proto, že budeme-li mít větší klienty, za jinak stejných podmínek menší náklady na jednoho klienta, a tudíž budeme moci nabízet větší úrokové zvýhodnění. Rozdíly mezi klasickými produkty životního pojištění a naším produktem se po dvaceti letech spoření budou počítat ve statisících. Ve prospěch našich klientů, pochopitelně. A s penzijním připojištěním to bude podobné. Proč se pojištění jmenuje SPONSOR?

Mimo jiné kvůli lepší orientaci klientů. Všechna naše pojištění, která mají v názvu SPONSOR, splňují podmínky pro poskytnutí státní podpory. Jsou tedy sponzorována státem. V loňském roce jsme například uvedli na trh Jubilejní pojistku SPONSOR. Ta má zase konstrukci, která připomíná stavební spoření.

Jak tomu mám rozumět? Podíly na zisku mají formu jubilejní prémie. Vloni to bylo 25 % ztoho, co klient za rok zaplatil. Letos to bude také tak. Rozdíl oproti stavebnímu spoření je mimo jiné vtom, že klient musí platit alespoň deset let. Za určitých matematických předpokladů lze říci, že námi připisovaných 25 % odpovídá desetiprocentnímu zhodnocení vložených prostředků. To je hodně a pochopitelně to klienty láká. Vloni se tzv. nová produkce zvedla 2,6krát. Máte také nějaký produkt, který se vám nepovedl? Musím se přiznat, že ano. Měli jsme produkt Perpetuum, který vznikl na přání jedné obchodní sítě. Spočíval v kombinaci stavebního spoření a rizikového pojištění. Třeba pro případ ztráty živitele. Síť to ale neuměla prodávat: měly se prodávat tisíce kusů měsíčně, ve skutečnosti se neprodalo ani tisíc kusů celkem. Poučili jsme se, že produkty se musí přizpůsobovat sítím, které je prodávají. Máme produkt GRATIS, který je naopak velmi úspěšný. A přitom také jde o kombinaci stavebního spoření a rizikového pojištění. Jak je to možné? Klient zaplatí jednorázové pojistné. Například: kdo složí 90 tisíc, má na pět let zaplacené stavební spoření, je zdarma pojištěn pro případ úrazu nebo smrti a ještě dostane podíly na zisku. Obchodní síti Wüstenrot, která prodává stavební spoření, GRATIS vyhovuje. Spolu s Jubilejní pojistkou SPONSOR je to také náš nejúspěšnější produkt. Na závěr z jiného soudku: proč pojišťovny oddělují životní a majetkové pojištění?**

Z jistého úhlu pohledu má životní pojištění blíže ke stavebnímu spoření než k majetkovému pojištění. Je zkrátka velmi blízké bankovním produktům, zatímco s neživotním pojištěním má společného pramálo. Ve většině pojišťoven, kde se to ještě dělá dohromady, je to z důvodu tradice. V minulosti totiž převládalo pojištění majetkové, zatímco dnes je tomu ve světě již naopak. Naopak?

Jak se to poměřuje?

Nelze to dělat jinak než objemem pojistného. Stejně to ale nemá moc smysl. Ve většině životních pojištění dominuje spoření. Nejběžnější dokonce je, že podíl spořicí složky je devadesátiprocentní, a krytí rizika smrti jen desetiprocentní.

PROF. ING. JAROSLAV VOSTATEK, CSC.

asistent, odborný asistent, docent - VŠE v Praze (1967-1984)

vedoucí vědecký pracovník - Prognostický ústav ČSAV (1984-1989)

náměstek ministra, poradce místopředsedy vlády ČSSR (1990)

náměstek ministra hospodářství ČSFR (1991-1992)

poradce Sdružení podnikatelů ČR (1993-1994)

poradce několika pojišťoven a penzijních fondů (1993-1998)

předseda představenstva a ředitel Wüstenrot, životní pojišťovny, a. s. (od r. 1998)

univerzitní profesor - Hospodářská fakulta TU v Liberci (od r. 1998)

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče