Zaklínači a zákon: proklínám tě mobilem

25. prosince 2008, 00:00 - Petra Sýkorová
25. prosince 2008, 00:00

Obchodovat se už dá s čímkoliv, dokonce i se zaklínáním.

Otázkou zůstává, zda klienti „černých mágů“ za své peníze skutečně něco dostanou. Doufejme, že ne. České zákony nás totiž před kouzly a čarami neochrání.

Čarodějnice a černokněžníci, o kterých se říkalo, že jsou schopni a ochotni někoho uřknout, žili odnepaměti. Své dovednosti většinou tajili a neplýtvali jimi. Bylo třeba je složitě shánět a následně uplácet.

Dnes je to jednoduché. Stačí poslat esemesku na číslo firmy, jež prokletí zcela veřejně nabízí všem, kteří „mají nepřítele a chtějí se mu pomstít“. Tuto službu nabízí za 30 korun společnost Creative Team a současně ujišťuje, že její „klatba opravdu funguje“. Skutečně – klatba, ne kletba. Klatba, neboli interdikt, je přitom církevní trest užívaný zejména ve středověku. Pro potrestaného znamená zákaz sloužit mši či jiné bohoslužby. Takový postih by většinu vašich případných nepřátel asi příliš nemrzel. S ohledem na smysl inzerátu je však nepochybné, že jeho autoři ve skutečnosti nabízejí kletbu.

Kreativní zprávy

Nabídka nás zaujala, a tak jsme na ni reagovali. Záhy se ukázalo, že prokletí až tak snadná a levná záležitost není. Sice jsme nevěděli, jak přesně Creative Team k získané zakázce přistoupí, jeho odpověď nás však přesto překvapila. Po několika hodinách napjatého očekávání dorazila tato zpráva: „Chceš vědět, co tě ještě v nejbližší době čeká dobrého? Na tuto otázku znám odpověď.“ Výzva to byla více než lákavá, nicméně skutečnost, že o poptávané kletbě neobsahovala ani zmínku, nás zklamala natolik, že jsme se odmlčeli. Zaklínače to však neodradilo, podobné nabídky jsme obdrželi i v následujících dvou dnech. Přesto jsme vytrvale mlčeli, což se třetí den ukázalo jako dobrá strategie.

Konečně dorazila zpráva, kterou bylo možné vyhodnotit jako odpověď: „Zdravím, na koho chceš seslat kletbu?“ Investovali jsme dalších 30 korun a poslali jméno (podotýkám, že se jednalo o zcela jistě neexistující osobu). Odpověď následovala záhy: „Promiň, nerozumím.“ Vyhodnotili jsme, že pravděpodobnost dalších nedorozumění je vysoká a výsledek nejistý. Proto jsme se rozhodli získat podrobnější informace o principu fungování kletby přímo u jejích poskytovatelů. Všechny naše pokusy o zkontaktování společnosti Creative Team, ale skončily neúspěchem. A tak jsme alespoň zjišťovali, zda je způsob jejího podnikání v pořádku.

Šalvěj, onyx a sugesce

Je vůbec možné někoho účinně proklít? Tuto otázku jsme položili dvěma odborníkům. „Samozřejmě, k prokletí stačí myšlenka,“ tvrdí první z nich, muž, kterého vedle programování živí i vykonávání magických obřadů. Nepřál si být jmenován – říkejme mu třeba pan Petr. „Problém je dostat do té myšlenky dost síly na to, aby fungovala,“ pokračuje. Právě k tomu slouží nejrůznější magické úkony či obřady. Lidí schopných provést je tak, aby fungovaly, ale mnoho není. Člověka, který by byl skutečně schopen i ochoten někoho proklít, byste pak podle pana Petra našli jen těžko. „V jakých kruzích jsi, v takových se točíš,“ říká k tomu. A vysvětluje: „Všechno, co uděláte, se vám vrátí. Když chcete někomu ublížit, nakonec ublížíte sami sobě. Lidé, kteří se v magii vyznají, tohle moc dobře vědí – a proto s ní pracují velmi opatrně.“

Petr o možnosti a nemožnosti prokletí vůbec neuvažuje. To, že je možné člověka proklít, mu přijde stejně samozřejmé jako to, že může jít do kina. Účinnosti SMS kletby však nevěří. „Na devětadevadesát procent je to hloupost,“ prohlašuje. Pak se ale zamyslí a dodává: „Jenže i ta může být nebezpečná.“ Jak tedy případnou kletbu zlomit? „Bylinkáři by proti uřknutí pravděpodobně použili šalvěj. Já pracuji hlavně s kameny. K obraně před kletbou bych doporučil onyx. Snadno ho seženete a je účinný,“ radí Petr.

Mnoho z nás by o něm řeklo, že je blázen. Mohlo by se zdát, že na kletby už dneska nikdo „normální“ nevěří. Jenže i když se budeme držet čistě vědeckých poznatků, neznamená to, že se kleteb nemusíme bát. „Prokletí svým způsobem účinné být může. Současná věda se na kletbu dívá jako na formu sugesce. Zvýšeně sugestibilní či přecitlivělí jedinci, kteří se o svém prokletí dozvědí, se mohou nevědomě začít chovat tak, že kletbu naplní,“ říká psycholožka Tereza Sýkorová.

Dokonalý zločin

Pokud nechcete s obchodníky se zaklínadly bojovat jejich prostředky, tedy pomocí magie, můžete sáhnout po právních prostředcích obrany. Právníci mají v odpovědi jasno. Neptají se, zda je něco možné či ne, ale zda to lze prokázat. A kletbu neprokážete. Takže i kdyby někdo někoho pomocí kletby zranil nebo dokonce zabil, naše soudy by ho nepotrestaly. „Právo může počítat pouze s objektivně zjistitelnými skutečnostmi, které jsou ověřitelné určitými exaktními metodami. Za současného stavu vědy není možné prokázat příčinný vztah mezi jednáním možného pachatele (proklínáním) a následkem (újmou na zdraví či smrtí). To, že by újma nějaké osoby byla způsobena »zaklínáním«, je vědecky neprokazatelné. Zaklínače by tedy nebylo možné potrestat,“ vysvětluje advokát Ladislav Kolačkovský. Podnikatelé, kteří by klientům poskytovali podobné služby, se proto nemusejí světské spravedlnosti bát.

Případ Creative Teamu je ale problematický z více důvodů. Potenciálním zákazníkům totiž tito lidé slibují něco, za co si nechají zaplatit a co s největší pravděpodobností nikdy neměli v úmyslu splnit. Trestní zákon má pro podobné případy název – podvod. „Mám za to, že zde jisté podvodné znaky spatřovat lze,“ míní advokátka Thu Nga Haškovcová. Ovšem k tomu, aby bylo takové jednání trestné, by jím způsobená škoda musela být vyšší než pět tisíc korun. To znamená minimálně 167 odeslaných SMS žádostí o prokletí, jejichž existenci je třeba prokázat. Ani to by ovšem možná nestačilo. Základem trestného činu podvodu je totiž uvedení v omyl. „Poškozený může v případě objednávky seslání kletby jen těžko tvrdit, že byl uveden v omyl. Taková situace je totiž již od samého počátku zjevně iracionální,“ říká Haškovcová. To znamená, že poškozenému muselo být od začátku jasné, že za své peníze nemůže nic dostat.

Pro beztrestnost nabízené kletby svědčí i další argumenty. „V popsaném případu se jasně nabízí zaslání klatby. Je otázka, zda autoři inzerátu nepoužili tento pojem záměrně,“ přemýšlí vedoucí Katedry trestního práva Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni Helena Válková. Zároveň upozorňuje na to, že poskytovatel se v inzerátu nezavázal k dosažení jakéhokoli konkrétního cíle – například k poškození zdraví prokletého. „Autoři inzerátu jen chytře tahají peníze z naivních zvědavců. Nic konkrétního jim přitom neslibují. Podle mého názoru by se proto úmysl někoho podvést prokazoval obtížně,“ uzavírá Válková.

Nemožná a nemravná kletba

Orgány činné v trestním řízení tedy proti zaklínačům nepomohou. A stejně beznadějné by patrně bylo i hledání pomoci u České obchodní inspekce. Inzerát a následné (ne)jednání firmy, která ho uveřejnila, sice nápadně připomíná klamání spotřebitele, ale postižitelné přesto není. „Činnost bychom mohli posoudit z pohledu zákona o ochraně spotřebitele. Nejdříve bychom ale museli dokázat, že podnikatel nesplnil službu, kterou nabízel a kterou si spotřebitel objednal a zaplatil,“ uvádí tiskový mluvčí České obchodní inspekce Marek Ženkl. A jsme tam, kde jsme byli. Nabízející přece nic konkrétního neslibuje.

Proti zaklínačům nezasáhne ani živnostenský úřad. „Poskytování takových služeb nelze podle našeho názoru zakázat. Je třeba vycházet ze zásady, že co není zakázáno, je dovoleno. Nicméně důvod pro zákaz reklamy na tyto služby by se zřejmě mohl najít,“ naznačuje tiskový mluvčí Magistrátu hlavního města Prahy Jiří Wolf. Zmíněný důvod nalezneme v zákoně o regulaci reklamy. Tento předpis zakazuje prezentaci služby, která by byla v rozporu s dobrými mravy. A proklínání bezesporu nemravné je. Kletby se tedy prodávat mohou, ovšem potichu – bez reklamy.

Co ale zbývá těm, kteří již za kletbu stihli zaplatit? Své peníze mohou chtít zpět. „Poslání SMS objednávající prokletí určité osoby by bylo s největší pravděpodobností posouzeno jako uzavření dohody odporující dobrým mravům. Taková dohoda je v souladu s ustanovením paragrafu 39 občanského zákoníku považována za neplatnou. To znamená, že nepožívá právní ochranu,“ upozorňuje advokátka Haškovcová. Právníci Sdružení obrany spotřebitelů se vydali jinou cestou, ale došli ke stejnému závěru. „Domníváme se, že se jedná o takzvanou nemožnost plnění podle paragrafu 37 občanského zákoníku. Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný,“ sděluje tisková mluvčí Sdružení obrany spotřebitelů Ivana Picková. A k čemu je taková neplatnost dobrá? „Na majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu právo pohlíží jako na bezdůvodné obohacení. A to je ten, kdo se obohatil, povinen vrátit,“ uzavírá Picková.

Ten, kdo za kletbu zaplatí, by se tedy mohl domáhat vrácení svých peněz a patrně by byl úspěšný. Tato skutečnost ovšem obchodníkům s prokletím pravděpodobně příliš vrásek nenadělá. Kdo účinnosti kleteb nevěří, totiž nemá důvod je objednávat. A kdo kletbám věří, si právní spor se zaklínači dobře rozmyslí. Vyhraný soudní spor sice žalobce potěší, ale prokletí žalovaného mu zkomplikuje život.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče