Zakletý tranzit na frontovou linii

04. března 2009, 10:55 - Mgr. Pavel Pokorný
04. března 2009, 10:55

Po uzavření základny Manas v Kyrgyzstánu hledají Američané nové cesty do Afghánistánu

Je těžké vést válku v cizí zemi, kam je obtížné se vůbec dostat, natož ji vyhrát. Je ošidné být závislý na jediné relativně bezpečné přístupové cestě pro vojáky i bagáž. Je smrtící, pokud si toho váš hlavní mocenský rival v oblasti všimne. Pak mu stačí jen trochu šikovně diplomaticky zatlačit a drží vás v šachu, který nemá daleko k matu.

KDO JE TADY PÁNEM Barack Obama má za sebou prvních několik týdnů v Bílém domě a rychle zjistil, že ve světě se vše evidentně neřídí dle přání americké diplomacie. Pákistánská vláda se smiřuje s Tálibánem, Severní Korea hrozí válkou své jižní sousedce, Arabové na Obamu útočí, protože neodsoudil izraelskou invazi do Gazy, a Írán si klidně vypustil do vesmíru satelit, což naznačuje mnohem horší možnosti. Do toho všeho v únoru Kyrgyzstán rozhodl, že dá USA výpověď ze své letecké základny Manas nedaleko hlavního města Biškeku, která je z hlediska vojenských akcí v Afghánistánu pro ně a NATO klíčová.
Proč tak najednou? Situace dle kyrgyzského prezidenta Kurmanbeka Bakijeva prý zrála již dlouho, zejména od smrtelného incidentu z prosince 2006, kdy byl při rutinní kontrole zastřelen americkým vojákem místní řidič Alexandr Ivanov (případ stále není dořešen). Hlavním důvodem jsou však peníze. Washington platí za pronájem Manasu ročně 17,4 milionu dolarů a celková pomoc Kyrgyzstánu od USA dosahuje 150 milionů dolarů ročně. Kyrgyzská vláda nyní žádá víc.
Do hry se ve stejné době takticky vložilo Rusko, jež ohlásilo, že Kyrgyzstánu půjčí 2,15 miliardy dolarů. Načež přišlo oznámení, že Manas bude uzavřen. Na takové náhody nevěří nikdo, i když Moskva i Biškek jakoukoli souvislost popírají. Co zbývá Američanům? Pokud chtějí zůstat, tak přihazovat do banku. I oni však mají své limity. „Nejsme připravení zaplatit jakoukoli cenu za to, že tam zůstaneme. Poohlížíme se i po jiných možnostech, které by nám vyhovovaly,“ řekl mluvčí Pentagonu Bryan Whitman.

JINÉ ALTERNATIVY Proč je Manas natolik důležitý? Základna, kterou USA využívají od prosince 2001, je vstupní branou do Afghánistánu jak pro americkou armádu, tak pro jednotky NATO (ISAF). Každý měsíc tudy prochází pět set tun zboží a patnáct tisíc vojáků. Významně se též podílí na letecké podpoře válečných operací.
Jak sdělil v reakci na rozhodnutí uzavřít Manas mluvčí aliance James Appathurai, NATO má pro zásobování jednotek v Afghánistánu alternativy, které může využít. Podotkl, že 80 procent zásobovacích tras vede z pákistánského území přes Chajbarský průsmyk. Právě tranzit přes Pákistán je však velmi nebezpečný a zásobovací konvoje se stávají terčem útoků islámských radikálů.
Proto Američané hledají alternativní cesty. Možností je několik a všechny mají nějaký problém. Z letecké základny v Chanabadu na území Uzbekistánu se Američané poroučeli v květnu 2005. Poté co je vyhnal prezident Islam Karimov, protože si dovolili kritizovat autoritářskou vládou krvavě potlačené protesty v Andižanu. Návrat do Uzbekistánu by byl velkým ponížením USA a výhrou diktátora.
Most přes řeku Pjandž, která tvoří přirozenou říční hranici mezi Afghánistánem a Tádžikistánem, je další možností, jak dostat alianční zásoby na místo určení. Tádžický prezident Imomali Rachmon se jistě těší na tučné šeky od Američanů, ale tranzit asi nepůjde bez souhlasu Ruska. Navíc by kolony nákladních vozů neunikly pozornosti islamistů, jejichž vražedné útoky se dosud Tádžikistánu spíše vyhýbaly. Zoufalství pak už čiší ze zpráv, že NATO možná požádá o pomoc Čínu, kterou spojuje s Afghánistánem 76 kilometrů dlouhá hranice.
Uzbekistán i Tádžikistán souhlasí s převozem výhradně nevojenského materiálu, tedy žádné zbraně. S nimi bude muset dle politologa Paula Gobla Washington létat ze vzdálenějších míst, jako jsou Turecko (člen NATO) nebo ostrov Diego Garcia v Indickém oceánu. Odtud mířily americké bombardéry do Afghánistánu již na podzim 2001.

OCHOTNÍ RUSOVÉ S „nabídkou“ na spolupráci v Afghánistánu přispěchal i ruský prezident Dmitrij Medveděv. Měl jen dvě podmínky. NATO nebude přijímat do svých řad země z východní Evropy a střední Asie a Američané se musejí vzdát rozšiřování své protiraketové obrany. Chudák Obama. Každopádně již ví, kdo kontroluje dění v Kyrgyzstánu a okolí. Pokud USA budou chtít něco dojednat ve střední Asii, jejich diplomaté musejí zamířit do Moskvy, nikoli do Biškeku.

***

MAPKA

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče