Zakladatel holdingu SYNOT: Chci zdravý rozum pro loterijní trh

22. prosince 2009, 13:01 - Erich Handl
22. prosince 2009, 13:01

S návrhy na úpravu podmínek, důslednější kontrolu, větší zdanění či regulaci hazardu v Česku se v poslední době roztrhl pytel.

Autor: Jakub Hněvkovský

Zákonodárci mají posuzovat věcný záměr novely z dílny Ministerstva financí, agresivní koncept sledující zásadní omezení loterijního trhu předkládají lidovci. Jaká je v této situaci budoucnost loterijního průmyslu v Česku?

Opravdu jsme národem hazardérů?

Já bych se přimlouval, abychom hovořili o loteriích, ne o hazardu. Hazard je pro mě pojem ze starých časů. Kdysi jsem pracoval v hotelové branži a potkával přitom lidi, kteří provozovali hry jako plátýnko, skořápky, hromádky, sudá-lichá, to byl skutečný hazard. Tam padaly celé výplaty, prohrávaly se klíče od automobilů, bytů, domů a chat, dokonce i manželky. Všechno načerno, bez regulace a daní. Loterie mají pravidla, veřejná správa může kdykoli zkontrolovat, co se jí zlíbí. Drtivá většina lidí hraje pro zábavu, samozřejmě také s nadějí na rychlé bezpracné zbohatnutí. Neříkám, že tomu občas někdo nepropadne, ale to jsou výjimky. Ne, nejsme žádný národ hazardérů.

Statistika ale říká, že Češi prosázejí ročně víc než sto miliard. To jsou nepředstavitelné peníze, o které přijdou…

Tohle je snad nejrozšířenější mýtus, obecný omyl, který se neustálým opakováním vžil mezi politiky i novináři. Nepleťme si, prosím vás, vsazené peníze a peníze prohrané. V roce 2008 bylo vsazeno 128,5 miliardy, 98,5 miliardy se vrátilo na výhrách do kapes sázejícím. Rozdíl je 30 miliard a někdo hned řekne, že loterijní společnosti se topí v zisku. Ale to není zisk. Je třeba odečíst provozní výdaje, které si ovšem v naší branži nesmíme zohlednit vůči daňovému základu jako běžné obchodní společnosti.

A je třeba odečíst všechny poplatky veřejné správě a povinné odvody na veřejně prospěšné účely. Zisku dosahujeme, proto přece podnikáme a pracujeme, ale představy některých lidí o jeho výši jsou mimo realitu. Bohužel v některých případech to nejsou mylné představy, ale záměrná manipulace s fakty.

Některé legislativní návrhy počítají s milionovými licenčními poplatky a dalšími formami zdanění. Pokud by se dostaly do zákona, co by následovalo?

Návrat do doby budování socialismu, daleko před rok 1989. Dneska jsou tržby loterijních společností zatíženy více než 30 procenty všech možných poplatků a odvodů. Jedna z navrhovaných variant novely je zkonstruována tak, že bychom se mohli dostat až téměř na 80 procent. To je více, než kdysi odváděly národní podniky. Taková zátěž by se rovnala likvidaci celého odvětví.

To se nedávno stalo v Rusku a na Ukrajině, kde úřady hazard úplně zakázaly. Na Ukrajině má Synot jednu ze svých firem, jak to dopadlo?

Špatně. My jsme na Ukrajinu začali jezdit před šestnácti sedmnácti lety. Našli jsme partnery, kteří si od nás nechali vysvětlit, že je správné dělat všechno podle pravidel, legálně. Žádné černé sázky, žádné černé peníze, žádné podvádění. Všechno zdanit. Společně jsme investovali a postupně zařídili dvě stě heren, zaměstnali patnáct set lidí. Populistické rozhodnutí politiků, kteří se chtěli zalíbit Putinovi, ze dne na den ta pravidla obrátilo naruby. Během dvou měsíců všechno zničili. Zaměstnanci na dlažbě, drahé zařízení mohlo jít do šrotu. Prostě zlý sen.

Ještě větší šok pro mě ale nastal, když jsem slyšel a četl v novinách, jak nad tím jásali někteří politici u nás. Jako by likvidace legálního podnikání byla nějakým hrdinským činem. Přitom je to obyčejné darebáctví. A ještě má logicky za následek návrat do šedé zóny.

To jako myslíte, že se hraje načerno? Přesně tak. Odhaduji, že tak devadesát procent celého byznysu na Ukrajině pokračuje dál mimo zákon. Stát přišel o výnosy z daní, policie si mastí kapsy, protože nelegálové je uplácejí, aby jim dali pokoj, nebo aby jim ty herny dokonce hlídali. Takže i vy?

Ne, my patříme k těm zbývajícím deseti procentům. Naši partneři se snaží firmu udržet, přeorientovat na jiný obor, například z některých heren udělali second hand prodejny. Ale moc to nejde, zachránit se dá jenom zlomek. Nezlobím se jenom kvůli ztrátám, ale hlavně kvůli principu – nastavit pravidla a pak je svévolně totálně změnit je prostě mezi slušnými lidmi nemyslitelné.

Jak by se podle vás měl loterijní trh regulovat?

Podle jasných pravidel, na nichž se shodnou orgány veřejné správy a podnikatelé. Regulovat ano, ale spravedlivě a důsledně. Já jsem pro on-line propojení všech terminálů, aby finanční úřady mohly vidět na peníze, které tam tečou. My se tomu nebráníme. Ostatně u nás, v Synotu, to už funguje. Podporujeme transparentnost i tím, že v Uherském Hradišti stavíme datové centrum za šedesát milionů korun. My chceme spolupracovat. A také spolupracujeme, jak na úrovni centrálních orgánů státní správy, tak i ve městech a obcích. Jestli někdo nechce hernu na náměstí, u kostela nebo u školy, umíme se domluvit. Jako v Bohumíně nebo v Jablonci. Problém prostě není ve sféře legálního podnikání, kde působíme, ale v tom, že se nesleduje a nepostihuje ta šedá zóna, která u nás existuje.

Kde třeba?

IVO VALENTA (53)
Zakladatel holdingu SYNOT, který vznikl v roce 1990 jako rodinná firma. Narodil se v obci Čeladná u Frýdlantu nad Ostravicí (dnešní Moravskoslezský kraj). Nyní žije převážně v Monackém knížectví. Před rokem 1990 se zabýval řízením restauračních a hotelových provozů, naposledy v hotelu Všemina u Slušovic. Firmu založil spolu se svým otcem Miroslavem a bratrem dvojčetem Miroslavem juniorem. Odtud jméno SYNOT (synové a otec). Holding SYNOT se zabývá především podnikáním v oblasti loterií, působí však i v řadě jiných oborů od nemovitostí, hotelů a rekreačních areálů přes obchod s automobily BMW až po výrobu smaltovaného zboží. Celkový obrat holdingu SYNOT v Česku za rok 2008 dosáhl téměř 10 miliard korun. Ivo Valenta je zřizovatelem Nadace Děti-kultura-sport a příznivcem moravského folkloru.

Vezměte si internetové sázení. Působí tady nelegálové, zahraniční firmy, které neplatí žádné daně. Inzerují, mají reklamu na každém hřišti. Celé roky se nám mohly smát, protože domácí sázkovky to měly zakázané. A smějí se dál, třebaže internetové sázení je už oficiálně povoleno. Protože my jedeme podle pravidel a oni pořád nikoliv. Nemají registraci, nezaplatili za licenci, neodvádějí žádné peníze. A nikdo s tím nic nedělá.

Vedou se také debaty o tom, zda loterijní společnosti mají mít právo rozhodovat, komu dají peníze určené k povinnému odvodu na veřejně prospěšné účely. Nedávno se ozval olympijský výbor, že by peníze ze sportovních sázek měly jít sportovcům, Cyril Svoboda zase navrhuje poslat všechno do Státního fondu kultury. Vy a vaši konkurenti ale trváte na tom, že by právo rozhodovat mělo zůstat na vaší straně. Proč?

Protože žádný centrální orgán nežije tam, kde žijeme my. Nevidí a neví, co kdo potřebuje v regionech. Já jsem o tom nedávno diskutoval v televizi právě s předsedou lidovců panem Svobodou. Nabídnul jsem mu, že když dokáže slíbit u nás na Zlínsku a na Slovácku, že z nějakého centrálního fondu v Praze bude posílat na zájmovou činnost, na folklor, na zdravotnictví a sociální péči, na kulturu a tělovýchovu tytéž peníze, co tam stovkám žadatelů a tisícům lidí každý rok pošleme my, tak mu všechny ty prostředky klidně dáme do fondu.

To on ale slíbit nemůže, to prostě nemůže slíbit nikdo. Protože ten region nezná. A kromě toho všichni víme, jak dopadnou peníze v centrálním zdroji – obvykle jako medvěd, který se rozporcuje na úplně jiné účely, než pro jaké byl zřízen. Je úplně zbytečné to komplikovat.

Jenomže existují vážná podezření, že někteří podnikatelé ve vašem oboru ty peníze nepoužijí na veřejně prospěšné účely, ale sami pro sebe…

To je problém. Ale ne náš. Synot má každou položku pečlivě zdokumentovanou. Všechny peníze na veřejně prospěšné účely dáváme transparentně, od obdarovaných vyžadujeme zprávy o tom, jak s prostředky naložili, ať už jsou to miliony pro Národní divadlo či Národní galerii nebo tisícovky, které přes Nadaci Děti-kultura-sport dostávají folklorní kroužky na kroje nebo hudební nástroje. Máme v tom pořádek.

Jestli někde pořádek nemají, tam je prostor pro kontrolu a sankce. Vadí mi, když třeba rozhlas vyběhne s bombastickou reportáží o závažném podezření, že si nějaký majitel kasina ulil do svého vlastního občanského sdružení miliony – a pak už se nikdy nikdo nedozví, jestli tam šla kontrola a zda se to vyšetřilo a případně potrestalo.

Jak byste to vyřešil vy?

Na to nemusíte být génius. Stačí selský rozum a jednoduchá úvaha o tom, že pravidla musí být jasná, pro všechny stejná, nesmí jednomu přinášet výhodu a jinému handicap. Že se musí dodržovat a jejich dodržování kontrolovat a porušování tvrdě postihovat. To vlastně platí pro každé podnikání, ale pro loterie zvlášť. Protože se tam točí hodně peněz a protože je to dobré téma pro populistické politiky, kteří z našeho oboru dělají strašáka. Budou-li se dodržovat pravidla, nebude čím strašit.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče